Čičičí, kočky kočičí
Před naším domem je krásná, vysoká a zdravá bříza, kterou miluju. Také je v hnízdo, v kterém na jaře a v létě hnízdí (bohužel k naší nelibosti holubice)
Oggynka hnízdo celé hodiny pozoruje. Óóó . . . jak by se do něj ráda "podívala..."
Já tam také kouknu - sice s nelibostí, protože k vůli holubům už nemohu na balkoně nic pěstovat. Oni mi všechno zalehnou. Prostě si v tom udělají pelíšek.
A siť si na balkón udělat nenechám. Cítila bych se jako ve vězení. A tak hnízdění ve větvích břízy beru jako zrození nového života.
Teď, už břízičce zežloutly všechny lístky a když je vítr, tak ty lístky z břízy strhává a letí okolo mého okna. Je to jakoby okolo mého okna letělo spoustu malinkatých ptáčků.
Některý ten lístek nám i cvrnkne do okna a Oggynka se lekne. Vypadá to, jakoby některý z těch ptáčků ztratil směr a narazil nám do okna. Ale ne. Dobrý. Letí dál...
Text příspěvku byl upraven 10.12.19 v 11:38
Před pár dny jsme si všimli, že naše Sirael miluje, když mamka čte nahlas. Ať je kde je, když máma čte zbystří ouška, a pokud čte mamka dost dlouho, tak jí skočí na klín, i když to normálně nedělá a chce jí dát pozdrav, po kočičím, tedy se dotknout jejího nosu.
Vysvětluju si to tím, že se jí líbí vibrace mámina hlasu, něco jí to musí připomínat.
Marthas: Tak to Vám tedy závidím.. Moje Oggynka - když jí ukážu knížku, že jí budu číst, tak si ráda sedne a s přivřenýma očima poslouchá. Mohu jí i pohladit a říct: "To je hezká knížka, viď!"
Ale.. aby mi vyskočila na klín a pohladila mně, tak to néé.
Ale včera jsem seděla na své židli a hned za mnou je můj starý šicí stroj, na kterém má Ogynka jeden ze svých pelíšků (ten nejoblíbenější) a tak jsem jí hladila a říkala jsem jí, jak je hezká a tak.. a nechala jsem se i pohladit její tlapkou s vystrčenými drápky. Říkala jsem si: No a co.. tak budu na vánoce chodit se škrábancema na nosu. Vždyť je to jedno..
Ale ona mě hladila tak lehounce, že ty vystrčené drápky mi nespůsobily škrábance.
Zajímavé.
Vůbec.. v poslední době jsem si všimla, že je taková rozumnější, vnímavnější.
Kolikrát jdu do pokoje a ona se samozřejmě připojí ke mně, jde hezky vedle mně - jako pes - a já jí říkám: "Nechoď tam, já jdu hned zpátky!"
A ona se otočí a vrátí se do kuchyně. A nebo: Někdy zapomenu zavřít dveře u pokoje a ona - ať je kde je, ať dělá cokoli, třeba i spí, to zaznamená.. přesto, že na ty dveře u pokoje nevidí! A už ji vidím.. vstane a jde.. dělá, jako že nic.. že vůůůbec do toho pokoje nejde.
Důrazně řeknu: "NE!"
Otočka, zpět do kuchyně..
Nechápu.. Jakoby tomu opravdu rozuměla..
Už je s vámi dlouho, u našeho kocoura jsem několik let před tím než zemřel vysledovala to, že byl velmi poslušný věděl co smí a co ne.
Je to vzájemné porozumnění lety utužené.
Doufám, že vám Oggynka bude dělat ještě dlouho radost.
Jinak samozřejmě výrazné změny chování se prý mají hlásit veterináři.
Ale podle toho co jste psala, je vaše kočička pod dohledem veterináře, tak snad nemusím jančit a děsit vás. Slyšela jsem, že kočky a kocouři starší 10 let mají chodit pravidelně na každoroční prohlídku, aby se předešlo problémům. Doufám, že se opravdu dvěma fatalními chybami poučím. Ztráta Isise mne stále bolí, a to s Muriel si stále vyčítám.
Doufám, že nejsem nenapravitelná.
Marthas: Prosím Vás, co byste byla nenapravitelná. To je nesmysl. To si vůůbec nepřipouštějte a nevyčítejte. A žádné chyby jste neudělala.
Ztráta Isise Vás stále bolí... No . . . to bude asi pořád. Milovala jste ho.
A.. když někoho milujeme, jeho odchod nás stále bolí. A . . . bohužel . . . to nepřejde. Je to stále v nás. Prostě... to je život. Všechno, co nás potká, tak si v sobě nosíme.
Ale.. trošku to odlehčím: S Oggynkou k veterináři chodíme. Tedy... Většinou s ní chodí syn. ON je ten páníček, který si jí vlastně vybral a přivezl domů a já jsem ta, která se teď o ní stará. Ale posledně jsem šla také.
"Tak co Oggy? Jak je? Podíváme se na to?" říká pan doktor.
A Oggynka je celá přikrčená, sevřená strachem, taková nějaká menší, ani se nehne a je úúplně odevzdaná osudu.
Je mi jí líto. Tatam je její hrdost a pýcha a ukazování zubů. Přála jsem si, aby na něj zasyčela a ukázala zuby, že ho kousne, ale ne. Je poslušná. Jako beránek.
Po vyšetření, když jsme odcházeli, tak jsem říkala synovi, že mi jí bylo líto, jak se bála.
"No.. to je tím prostředím: prostě.. nejdřív čekárna, kde se šíří strach druhých zvířat, nejistota, co s nima bude, pak ordinace, lékař, vyšetření a strach, že už je to konečná...
Návštěva veterináře je pro každé zvíře asi děsný trauma."
Když jsme se vrátili domů a vypustili Oggynku z přepravky, tak se chvíli oklepávala - zřejmě ze sebe setřásala to, čím si prošla a pak z ní zase byla ta šelma, která je odhodlaná sežrat každého, kdo se jí dotkne...
"Mmm, už ti votrnulo, co?"
"Pff, vůbec jsem se nebála.."
"Hmm, to na tobě bylo vidět.." :-)))
Text příspěvku byl upraven 14.01.20 v 08:33
Zrovna dneska na sloupku ráno seděla černá kočka. V první chvíli jsem si jí vůbec nevšimla, až když se pohnula, tak jsem se podívala a zrovna seskočila dolů, pozorovala mě a když jsem se o kousek dál otočila, stále tam stála a dívala se za mnou.
Říká se, že černá kočka, která přeběhne přes cestu přináší smůlu, já bych naopak řekla, že nosí štěstí.
Tahle setkání s kočkami jsou vždy zajímavá a občas mě až překvapí, jak s některými vůbec nic nehne. :)
https://www.youtube.com/watch?v=gNy5e1--Dgg&;feature=youtu.be niečo na dobrú noc.
bamba: Moc hezké.
Hezká hudba. A ta kočička má zvláštní zbarvení. Takhle se teď moje kočička válí na topení.
Text příspěvku byl upraven 25.01.20 v 12:01
Na kočkách se mi líbí, jaké jsou to požitkářky. Já mít pec, tak se válím s knížkou na peci. :-)
Zapoměla jsem napsat, že to topení je pěkně rozpálené. Když už toho má dost, pleskne sebou na lino. Ochladí se a zase zpátky na topení. To je život..
Já si také nemyslím, že černá kočka, která nám přeběhne přes cestu, že značí neštěstí.
Podle mně je to nesmysl. Tohle se zřejmě začalo říkat podle toho, že..
Někomu přeběhla přes cestu černá kočka, ten člověk zakopl, upadl, zlomil si haxnu a pak se tedy začalo říkat to, že když vám černá kočka přeběhne přes cestu, tak máte smůlu.
Text příspěvku byl upraven 09.03.20 v 02:22
Na čt2 teď právě francouzský dokument Tři koťata. Našla jsem ho i v archivu ČT ke zkouknutí (a opakovanému užití si těchto úžasných stvoření), zde:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/12058477047-tri-kotata/
Text příspěvku byl upraven 01.02.20 v 15:35
bamba: I moje dveře do pokoje mají na kočku jiný názor. Lítají z nich totiž třísky, jak se má kočka chce dostat dovnitř. Tak otevřu a řeknu: "Tak póójď."
Jo. Jenže ona tam stojí a nic. Opakuji to ještě několikrát, lákám ji: "Pojď, pojď. No tak pojď!" Ne.
"Tak dobře: nejdeš, zavírám."
Jen dveře zavřu, začne škrabat a děsně zoufale ječet na celý panelák. Rychle vyskočím, aby si sousedi nemysleli, že jí něco dělám, otevřu dveře, aby mohla vejít a dívat se se mnou na televizi, ale ona zas stojí před prahem, kouká, kde co lítá a dělá, že se jí pozvání netýká.
"Hele, neštvi mně, buď půjdeš dovnitř, nebo zavírám!"
Pak.. mi - los - ti - vě jde dovnitř, jako že tam ani nechce jít, ale co má dělat, žejo, když jí tak přemlouvám..
Text příspěvku byl upraven 02.02.20 v 10:12
elfos: Děkuji za hezký dokument Tři koťata. Zvolila jsem si ho jako program na dnešní sobotní večer.
Rádo se stalo, Medunko. Taky se na něj podívám, v tv jsem ho dnes neviděla od začátku, tak jsem ráda, že je možnost vidět ho na netu.
Také už jsem viděla. Koťata umí neskutečně zabavit.
Pak jsem šmejdila a našla tohle.
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10885737504-clovek-to-je-veda/214562260500002-toxoplasma-ridi-nas-parazit/
Včerejší Infiltrace. Posvítila si na osudy zvířat, a je to hodně smutné....
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1092813857-infiltrace/419235100181002-obchod-se-soucitem/
Zrovna dneska poslanci schválili výrazné zpřísnění trestů za týrání zvířat. Za chov zvířat v nevhodných podmínkách bude nově hrozit až deset let vězení. Ono by se toho v legislativě pro ochranu zvířat dalo udělat mnohem více. Takže alespoň něco. :-)
Infiltraci jsem zhlédl. Kdo podporuje zvířata, tak by měl tento pořad zkouknout, aby věděl, jak si dát pozor, aby místo zvířátek nepodporoval nějaké vychytrálky. :-)
Měla jsem strašlivou chuť všechny je vzít a zachránit odtamtud. Kdyby to tak šlo....
Jo, svět je, byl a bude krutej. Stačí se podívat na ty ohromné velkochovy s kuřaty, či s prasaty. A pak ty masakralní jatka... Místo toho, abychom měli lidi, kteří budou na farmách se starat o zvířata, která by alespoň trochu žila, tak máme milion v kancelářích, kteří pak brečí, jaké to ty zvířata ve velkochovech mají podmínky...
Vložit příspěvek