Čičičí, kočky kočičí

Jak už jsem napsala, když jdu spát, Oggynka musí z pokoje ven.
Většinou to jde snadno. Řeknu: "Tak šup! Jdeme do kuchyně!"
Oggynka vyskočí a jde. Já jdu za ní a zavřu dveře u pokoje, aby si nemyslela, že jsem jí jen tak vyhnala a sama zůstala v pokoji.

Ale . . . někdy je to těžké.
To se prostě postaví a to svoje místo si chce vybojovat. Že tam prostě zůstane.
Postaví se proti mně, jako opravdová šelma. Zaujme takové postavení, že mi to připomíná šelmy na ZOOMu, když se staví nepříteli. Prská na mně, syčí, ukazuje zuby a ohání se tlapkou s vytaženými drápky. Prostě.. jde z ní fakt hrůza.
A tak tam proti sobě chvíli stojíme a ona najednou tak zvláštně zavrčí - jako pes.
Něco jako . . . "Ustup. Nebo opravdu zaútočím."
A protože se fakt bojím, tak couvnu. A nechám jí tam.
Jdu do kuchyně a tam si něco dělám.
Jenomže se mi chce spát a ráda bych zalezla do svého pelíšku, tak jsem vymyslela takovou lest (nerada to používám, ale nedá se nic dělat)
Začnu šustit všema těma pytlíčkama, ve kterých má ty kočičí dobroty.
A hele. Na prahu se objevuje naše Oggynka. Po-ma-lin-ku vstupuje, dívá se napravo, dívá se nalevo s absolutním nezájmem a říká: "Já jdu jen tak okolo a vůůbec nemám chuť na to, s čím tady šustíš..."
Jasně, že kecá.
A já.. V první řadě jdu a zavřu si spokojeně dveře u pokoje.
Pak jí dám nějakou tu její dobrotu a zatím, co jí, tak mizím do pokoje.
Zalezu do svýho pelíšku a čekám..
Čekám, jestli nezačne škrabat na dveře a dožadovat se vstupu.
Ale to ona nikdy neudělá.
To jí její hrdost nikdy nedovolí, aby se tak ponížila.
Já to vnímám tak, že ona uzná, že se nechala nachytat na bonbón a zůstane tichoučce v kuchyni až do rána.

Text příspěvku byl upraven 23.06.19 v 19:51

Ale někdy mně probudí škrábání na dveře a mňoukání a to teda rychle vylítnu z postele co se děje.
Otevřu a Oggynka mě vede do kuchyně. Rozsvítím malé světlo, Oggynka sedí uprostřed kuchyně.
"Co je Oggynko? Co se děje?. . . Co chceš?
Jídlo tu máš, vodu taky a záchod máš čistej, tak copaje?"
Pořád tam nehnutě sedí a dívá se na mně tak hezky těma svýma velkýma očima.
Tak k ní přijdu a pohladím jí a ona vyskočí na stůl a očima mně láká, abych také přisedla. Tak si sednu a hladím jí a povídám jí a řeknu jí recept na bábovku a tak se tam chvíli hladíme - já rukou (jenom jednou) ona se o mně otírá hlavičkou a tatam je hrdost a pýcha a najednou je to obyčejná venkovská kočička, která potřebovala ráno, v půl druhý, trochu lásky..
Pak se ale napruží a opět je z ní ta hrdá a nepřístupná šelma: "Nóó, tak to by už stačilo..
Zdar, du spát. A ty di taky."
Zavrtá se do pelíšku a já odcházím do svého šťastná, že to bylo jenom tohle..

Text příspěvku byl upraven 02.06.19 v 02:29

Včera jsem před spaním zkontolovala Oggynku. Zdálo se, že tvrdě spí.
Říkám si: Dobrý. Je v pohodě. Spokojená.
Tak jsem všude poshasínala a potmě jsem otevřela svůj pokoj.

Cítila jsem průvan u svého kotníku.

Rozsvítila jsem a viděla už jen ocásek jak mizí pod postelí.
Co teď? Chci jít spát..
..Tak jsem přemýšlela:
Když pod tu postel strčím ruku, tak mi ji ukousne.
Opět jsem se uchýlila ke své lsti a začala jsem šustit pytlíčkama.
Vůbec jsem nevěřila v nějaký pozitivný výsledek - že vyleze - protože měla plné bříško. Byla po večeři.
Ale její mlsná tlamička zvítězila..

Text příspěvku byl upraven 23.06.19 v 13:14

Medunko, velmi tuším, že Oggynka a vaše spolužití by vydaly na celou knihu. Krásně by se četla.

Děkuji, že se s námi o tu krásu dělíte.

Text příspěvku byl upraven 10.05.19 v 16:52

Moc děkuji elfos, to je hezké, co jste napsala.

(Odpovídám až teď, protože včera jsem tu už nebyla a navíc jsem se zapoměla odhlásit.)

Text příspěvku byl upraven 11.05.19 v 08:50

Dnes ráno jsem vyšla z pokoje a . . . šlápla do loužičky.
"Pocem! Kde si!"
Přišla. (Jinak na tenhle povel vůůbec nereaguje a je jí úúplně fuk)
"Co si to zase udělala? Co? To se dělá? Tohleto? Čůrat na podlahu? Co?
Máš záchod, ne? Tam se čůrá. Na podlahu NE!
Tohle slušný kočičky nedělaj´.. Jasný?"
Stojí, ani se nehne, dívá se mi do očí a nechá se hubovat.

A víte co mně na tomhle zaráží a co obdivuju?
A vlastně.. za co si ji tak vážím?

Ona po celou dobu, co ji hubuju stojí přede mnou, dívá se mi do očí a naslouchá, co jí říkám.
Cítíte to? Jak je to úžasný? Jiná kočka by utekla. Ale ona ne. Hrdě stojí a vyslechne si to. A já jí hubuju a hubuju.
A úúplně nejúžasnější je, že já jí hubuju, hubuju a pak mi dojde řeč, ale ona stejně pořád stojí a čeká..
Čeká, co ze mně ještě vypadne.
V tu chvíli ji pohladím a řeknu: "Dobrý. To nic. Už jsem to uklidila. Jsi moje zlatá kočička. Mám Tě ráda."

Text příspěvku byl upraven 25.05.19 v 14:55

Dneska jsem si postěžovala dceři, co Oggynka udělala a ta mi odpověděla:
(moje dcera je takový.. psycholog, amatér, přes kočky a psy a prostě přes všechny zvířata)
"Mami, četla jsem, že když se kočka někde vyčůrá, tak ona nezlobí.
Jen chce na něco upozornit. Třeba, že je nemocná, nebo jí na tobě něco vadí, nebo.. prostě jí NĚCO vadí. Je nespokojená..
Nemocná asi není, jak jsem tak koukala - to by bylo vidět. To člověk pozná na první pohled, že je zvíře nemocné.
Ale asi jí vadí, že jí už nepouštíš na noc do pokoje."

"Nojo, dřív jsme spolu spinkaly. Ale teď už to nejde.."

Dnes jsem dočetl Konec kruhu a byla tam mimo jiné i myšlenka nějakého autora, který se věnuje Tibetu. A ten tvrdí, že kočky k nám na Zem byli přemístěny z jiné planety, aby nás pozorovali. :-)

Eicherik: No, podle toho, co dělá naše kočka, bych tomu věřila.. :-))
Ta dokáže.. ne hodinu, ale klidně dvě hodiny sedět, ani se nehne, oči zabodnutý do mně a pozoruje, co dělám.

Text příspěvku byl upraven 18.05.19 v 18:54

Oggynka má tzv. antistresovou krabičku.
Říkám krabičku, protože slovo krabička se mi líbí víc, než krabice.
Jinak je to úplně normální krabice - jako je třeba od jogurtů - z Normy, nebo z Lidlu.
Já totiž občas vydám příkaz jako:
"Dolu!"
"Nechoď tam!"
"Nedělěj to!"
A pokud vydám takovýhle příkaz, Oggynka vlítne do té krabice a vztekle ji drásá, až je krabice na cucky.
Pak.. celá udýchaná námahou, přestane.
"Tak co? Dobrý?"
"Dobrý."
Odchází z místa činu opět klidná, vyrovnaná a s hlavičkou hrdě vztyčenou.
A já to jdu po tom malém nervákovi uklidit..

Pozor! Nečtěte Vy, co máte slabší žaludek..

Minulý rok - na jaře - když bylo hodně toho žlutého pylu, kdy bylo všechno žluté..
Chodníky, auta, okna, parapety, balkony, naše boty i my,
tak Oggynka měla také alergii.
Z nosíku jí neustále tekly nudličky, které si tlapkou roztírala po obličeji a tak si to tam prostě šmrdlala a šmrdlala, no.. asi proto, že ji to svědilo.
Pak si to zas tlapkou stírala...
A neustále pčíkala - což se mi zdá normálně milé - ale v tomto čase mi jí bylo líto.
Já si mohla vzít antihistaminika, ale nevím, zda je něco takového i pro kočky.
Naštěstí to netrvalo dlouho a vše bylo zas normální.
A teď, v tyto dny, je zas jiný problém: Oggynka mění srst a líná.
Její chlupy jsou všude. Všude! A to každý den stírám a luxuji.
Takže ani nikoho na jídlo nezvu, protože by se mohlo stát, že najde chloupek (ten chloupek maličký) v jídle. Jako já. Ale mně to nevadí. Jsem zvyklá.

Jednou jsem v televizi viděla, že paní hrábla do srsti a lehounce vytáhla hrst chlupů.
Ale to bylo u pejska. A říkala, že pro pejska je to dost úleva, že mu ostraníme ty chloupky, které mu stejně vypadnou. Zkusila jsem to i na naší kočičky a ona - s podivem držela a bylo jí to příjemné. A tak jí to dělám vždy, když líná.
Dělám jí to, ale stále jsem ve střehu. Protože někdy se ožene a chce mě rafnout. Aby mi dala najevo, že už nechce, abych jí to dělala.
Jenomže já jsem rychlejší - na mně nemá.. Mám dobrý postřeh.
:-)) Jestliže se chcete zlepšit v postřehu, je naše kočka výborná učitelka :-))

Text příspěvku byl upraven 06.06.19 v 13:19

Včera jsem zmínila, že moje kočička nesnáší vodu. To bylo ale v jiném vláknu.
Někdy se producíruje po lince (jako dáma) a náhle šlápne do kapičky vody, která tam zůstala.
Začne úúplně zběsile třepat packou:
"Co to je? Co to je?"
"To je voda zlatíčko."
"Fuj!"
"No... tady máš ponaučení, že nemáš chodit po lince. Říkala jsem ti to už několikrát.."

Haf, haf, haf vlákno tu není, tak to napíši sem.

Když jsem psala komentář ke knize Robin, tak jsem se tam zmínila o jednom pejskovi a ráda bych Vám napsala, jak moje kamarádka k tomu pejskovi přišla:
Bylo léto, horký večer, takže kamarádka měla u své chaty okna dokořán. Už byla tma.
Seděla v kuchyni u stolu a něco psala a najednou slyšela z vedlejší místnosti takové jako.. žuchnutí.. nebo.. takový divný zvuk. Tak se zvedla a šla se tam podívat, co to je, co se tam stalo..
A uprostřed místnosti viděla malé černobílé klubíčko. Ano. Bylo to malinké, vyděšené štěňátko. Prostě.. někdo jí ho hodil do otevřeného okna chaty.
A z nich se stali ti nejlepší a nerozluční přátelé na celých sedmnáct let.
Bože.. jak on ji miloval.. a ona žila jen pro něho. Nádhera.
A jak se na ní krásně díval.. A také jí neustále hlídal, aby se mu neztratila, nebo.. aby ho někde nenechala..
Krásné přátelství.

Text příspěvku byl upraven 01.06.19 v 23:30

No... možná jsem to trochu přehnala, když jsem napsala, že na něj byla přísná..
Jen prostě chtěla, aby trochu poslouchal, co mu říká..

Text příspěvku byl upraven 02.06.19 v 00:37

Liščí kočka. Hm. Hezké. A jak se dá hezky pochovat..
To my máme doma tygří kočku. Tu byste si takhle nepochovali..

https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/508473-lisci-kocka-z-korsiky-muze-byt-novym-druhem.html

Medunkavera - mám hrebeň - hustý /ružový/ a s tým češem svoje mačky - majú to rady a o to majú menšie problémy s trávením srsti .

bamba: Tak Vy máte také kočičky. Já Oggynku také každý den češu. Ale moc ráda to nemá.
Utíká mi a ohání se po mně a chce mě rafnout.
Ale stejně to dělám. Je to - jak píšete - důležité. Vždyť já jí vyčešu - a zvlášť teď - tak.. tři plné hřebeny chlupů.
To je takový náš ranní rituál. Po snídani. Vezmu do ruky hřeben na její srst a říkám:
"Tak pocem, budeme česat." A ona zdrhá a já za ní.. Aspoň mám po ránu rozcvičku..

Text příspěvku byl upraven 23.06.19 v 19:34

Medunkavera - predchádzajúce verzie mačiek som nečesala, ale neboli také teplá. Dokonca som pár krát ochladzovala mačku - jemne mokrými rukami po kožuchu a bola spokojná. Ale siamka by mi za toto isté, asi najskôr vyškriabala nejaké to oko.

Ano. To mi říkala jedna známá, že vezme ručník namočený ve studené vodě, hodně vyždímaný a s ním kočičku vytře. A ta drží.. je spokojená..
Chci to také udělat, protože Oggynka nesnáší vodu. A vlastně nikdy se nekoupala.
Snad mi nějaké oko zůstane, abych pak viděla na monitor a mohla napsat, jak to dopadlo.

Jiná moje známá také chová siamky, normálně je koupe, šamponuje, fénuje...
A včera mi volala, že je dokonce i ostříhala..
Panejo, jako u kadeřníka..

ja som mala krátkosrsté siamky - tie som nikdy neumývala, nekúpala a nestrihala, ale ani som nikdy nechodila s nimi na výstavy. Moje siamky mali inú srsť než momentálna moja hradná stráž.

Také jsem přemýšlel, že bych toho našeho toulavého kocoura jednou umyl. Když jsem ho po úprku z vany několikrát naháněl po zahradě, zjistil jsem po ošetření kysličníkem, že to nemá cenu.

môj otec skončil s otravou krvi - a to sa nechystal kocúra umyť - iba ho zbaliť do tašky a odniesť majiteľom. Ibaže Džerid mal pocit, že mu udrela posledná hodina a že svoj život len tak ľahko nepredá. To bolo v čase, keď sme chceli, aby každá naša siamska mačka mala aspoň raz v živote mačiatka a otca rodu /tiež siamaka/ sme doniesli v cestovnej taške.

Já už do podobných akcí nechodím. Raději se budu s kompletním čistým zrakem koukat na špinavého kocoura, než s jedním kukadlem žít s dobrým pocitem očisty.

Text příspěvku byl upraven 25.06.19 v 20:31

bamba: moje známá také nechodí na výstavy, ale má jednoho kocoura - dnes už je starý - a s tím na výstavy chodila.
Líčila mi, jak bylo hrozné ho na tu výstavu připravit:
On totiž nenáviděl ten kartáč, kterým ho načesávala, aby byl krásný. Jak viděl, že má v ruce ten kartáč, chtěl ho sežrat. A s ním i svojí paní. Takže ta dorazila na výstavu strašně pokousaná a poškrabaná..
Ale.. několik ocenění dostali..

bamba předevčírem 20:15:12: Ano věřím. Když mě Oggynka sekne, nebo kousne, tak je to hrozě bolestivé a .. hrozně dlouho se mi to hojí.
Když se v kuchyni říznu, nebo si udělám v domácnosti nějaká malá zranění, tak v pohodě. Hned se to zahojí. Ale ty její kousance a škrábance.. to je horší.