Čičičí, kočky kočičí
Medunkavera - na výstavy som s nimi nechodila, ale pochovávala som ich pri úrade vlády - pekné gaštany a po zuby ozbrojená stráž - v tom čase.
Mne stačili škrabance, keď sme ich potrebovali dostať do cestovnej tašky a na veterinu. Mačacie prepravky v tom čase asi neexistovali.
Dudu: Hezké. Pobavilo mě to.
Předtavila jsem si Vás, jak kocourka honíte po zahradě..
Ale.. stejně je to úspěch, že jste ho do té vany dostal.
My to také zkusili. To jsme ještě byli všichni doma a Oggynka ještě malinká.
Natočili jsme do vany centimetr vody a dali jsme ji tam, aby si na vodu zvykla.
Jéé, dodnes si to všichni vyčítáme. Ale.. to jsme nemohli vědět, že se tak bojí vody.
Museli jsme ji okamžitě vyndat..
Včera v noci sa pásikavá madam /rod bratislavský Pentagon/ vrátila zo záhrady, zastavila sa na chvíľu pri miskách s mäsom.
"Nedáš si?"
S veľkým opovržením šla do izby, nechala misky miskami a na koberec vypustila motýľa z papule. Je možné, že majú motýle iné výživové hodnoty, než som si doteraz myslela?
bamba: Já už viděl jíst kočku motýly. :-)
Když chodíme na výlet máme u sebe většinou kočičí žrádlo. Takový ty "pytlíčky" s granulkama. Kočkám to fakt chutná. Na kočku, která to zná, stačí jen zachrastit pytlíkem a už běží. Některé stačí i jen pytlík na dálku ukázat. :-)
Jednou jsem koukala, že moje kočička jakoby s něčím bojuje.
"Co to máš?" Rychle to zalehla, abych jí to nevzala.
"Co to tam máš?"
"Nic."
"Ukaž!"
"Ne."
"No tááák."
"Ne."
Nechtěla jsem riskovat, že mě kousne.
"Tak si to nech. Já to nechci vidět." A sedla jsem si a dělala, že čtu a že jí vůůbec nepozoruju.
Taky mě pořád pozorovala. Pak se zvedla a já viděla, že ležela na černém motýlovi. Nebyla to můra. Byl to hezký černý motýl. Ale bohužel, už měl chudáček dost. Jinak bych ho vypustila ven.
Seděla tam nad ním a pyšně se na mně dívala.
Byl to její první (a také poslední) úlovek.
Pak jsem se raději zavřela v kuchyni, abych neviděla, co s ním udělá..
Text příspěvku byl upraven 11.07.19 v 15:26
Ten náš vrahoun včera sežral vlaštovku sedící v hnízdě. Vajíčka se válela rozbitá po garáži a hnízdo napůl rozbořené. Vyskočil na ni ze střechy auta, ten gauner. Nemluvím s ním minimálně měsíc.
My kočky a kocoury koupeme jednou v životě a to, když je dostaneme.
Můj první kocour Isis, o kterém jsem sem už psala, se koupal dvakrát. Když jsme ho dostali, to mu byli tři měsíce a bylo to před 18 lety, takže si nepamatuju moc detaily ale vím, že jsme ho koupali jen vodou, syčel a prskal ale tehdy to bylo bez úhony. Když jsme ho koupali podruhé, to už věděl o co jde, když se vrátil z prázdnin se mnou, tak nám ukázal, jak umí pěkně škrábat.
Muriel naše zlatíčko, tu jsme měli pouhý týden, oblízla kořeněnou omáčku a udělalo se jí špatně. Šli jsme za veterinářem, ale nebyl dobrý, protože jí úplně dodělal medikací ledviny. Neměla je dobré už na začátku, ale mohlo se to ještě trochu zlepšit dobrou stravou. Chudák umřela. Ale ke koupání, Murielka se koupala dobře, jen trochu prskala a po koupeli, když se uklidnila mámu oblízla.
A aktuální kočka Murielčina sestra Sirael, tu když jsme koupali, to byly galeje. Byla taky plná blech. Ale mamka ji strčila do vody a pustila sprchu na nejnižší výkon, to nebylo ani ne pět minut a ona hned vycenila zuby a mámu rafla, takže později musela dostat antibiotika a šil se prst.
Navíc jsme jí tam museli strčit 4x, jakou měla hrůzu, tak se počůrala a jako vrchol i pokálela.
Naštěstí už na prázdniny k babičce nejezdím. Protože tohle bysme znovu nepřežili.
Text příspěvku byl upraven 26.07.19 v 16:33
Nečtěte, kdo máte slabší žaludek.
(Můj býv. manžel je z vesnice, já z města)
Na co vzpomínám:
Když jsme přijeli na chalupu, (děti za námi přijely později, až to prostě bylo možné)
Vytahali jsme tedy všechny ty věci z auta.. Hlavně tašky s jídlem.. A prostě se vším, co jsme si tam chtěli vzít.. A táhli to k chalupě.
A než se vešlo na verandu, tak tam byly dva schůdky. Vešli jsme na verandu a před dveřmi do chalupy byly vyskládány tři myšky. Hezky hlavičkami nahoru, ocásky dolů. Hlavičky nahoru, ocásky dolů.
Mezi nima byla přesná mezera. (Tak... H11)
Říkám: "No fuj."
A můj manžel řekl: "To není fůj, to ti jedna z kočiček, které tu dáváš jídlo prokazuje svoje poděkování. Za to, že jí tu jídlo dáváš. Tak ti nachytala tři myšky..
Strašně jsem se styděla.
Text příspěvku byl upraven 30.08.19 v 12:37
Jak jsem právě teď zjistila, DNES 16. 11. 2019 se v Praze koná 21. umisťovací výstava koček, a to v horním skleníku Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v době od 10.00 do 17.00 hodin.
No.... elfos to tam už z Lesa nestihne, ale někdo z Prahy a okolí třeba ano, bude-li chtít. *
https://www.bz-uk.cz/cs/21-umistovaci-vystava-kocek-bez-domova
Krásný den vám i zvířátkům všem - a jim i hodně štěstí a láskyplný nový domov.
Medunko, všechno si to, prosím, schovávejte. A Oggynku i další Vaše šelmičky foťte, foťte a foťte. Protože doufám, že z toho jednou bude krásná knížka - a pokud ano, potěší spoustu čtenářů.
Kdyby byly naše Tarski&Ymago von Lagau na chvíli pražandy, tahaly by mě teď určitě na Letnou!
Kdo to máte blízko, vezměte tam svoje partnery, rodiče, děti a zvířata, je to fakt důležité.
Text příspěvku byl upraven 16.11.19 v 13:29
Myslíte parlamentní volby? Ty jsou až za dva roky. A do té doby je třeba něco dělat, pokud se vám nelíbí postupný návrat ke korytářské normalizaci.
http://www.divokyandel.cz/novinky2017/17.jpg
Text příspěvku byl upraven 17.11.19 v 09:15
Samuel Rychtár v čase, i s včelkou.
https://www.facebook.com/csmatalent/videos/1450089935143548/
Text příspěvku byl upraven 17.11.19 v 09:15
Moje kočička není takhle krásná, je to obyčejná, venkovská, mourovatá kočička. Ale protože je mourovatá, také má proužkovaný kožíšek. Však jí také říkám: "Ty jsi můj proužkovaný kožíšek, viď!"
Dneska mě vytáhla dvakrát z postele. Škrábala na dveře a žalostně mňoukala.
Vylítla jsem z postele, co se děje.
Opět a zas si mě vedla do kuchyně, tam vyskočila na můj starý šicí šlapací stroj (který miluju)
a kde má jeden ze svých pelíšků (jeden z nejoblíbenějších) a chtěla hladit.
A tak jsem ji hladila a říkala, jak jí mám ráda a jak má hezký kožíšek a že má krásné zelené oči a tak různě . . .
A ona proti mě zase mávala tlapičkou . . . Jako . . že mě chce pohladit. Jenomže . . ona na té tlapičce, kterou mě chce pohladit, má vystrčené drápky. A já vždycky uhýbám. Nechci se nechat pohladit tlapkou, která má vystrčené drápky.
Chápu, že ona tím projevuje náklonnost a lásku k člověku, který před ní je, ale já uhýbám.
Jednou mi to bylo nepříjemný k vůli ní, že uhýbám před tím, že mi chce projevit svoji lásku a tak jsem se nechala "pohladit". Pak jsem chodila týden se škrábancema na nose.
Každý se mě ptal: "Co se Vám - nebo ti - stalo? Odpovídala jsem: "To nic, jen mě chtěla moje kočička pohladit."
Zaťahovanie pazúrov pri hre je otázka kinderstube - väčšinou to naučí matka. Ale jedna z mojich predchádzajúcich mačiek mala extra formu budenia - zapustenie pazúra do jednej nosnej dierky. To si našinec veľmi rýchlo rozmyslel, či vstane.
To, co se událo, je už hodně, hodně dávno:
Jednou ke mně přišla na návštěvu má známá se svým manželem a s ní přišla i její dcera (také s manželem) ale hlavně . . s malinkou, krásnou . . pětiměsíční holčičkou.
Nádhera!
Všichni jsme ji obdivovali, jak je krásná.
Ale . . . co to? v tu chvíli se na prahu do pokoje objevila Oggynka.
Stála tam a nevěděla, zda může jít dál. Prostě.. jen tam tak stála.. a nevěděla..
Říkám: "Jééé, Ogyynko.. ty jsi tady? Pojď se podívat na holčíčku."
Váhala.
Pak teda vyskočila na vedlejší postel a z uctivé vzdálenosti se zvědavě dívala na holčičku. Musela natahovat krk a hlavičku, aby na holčičku viděla.
Každý musel vidět, že se k holčičce nechce přiblížit, aby jí někdo neodehnal.
A tak s úžasem sledovala holčičku, jak mrská ručičkama a nožičkama a brouká si.
S úžasem se dívala na holčičku.
Ona se vlastně nedívala na holčičku, ona se dívala na mládě.
V jejím pohledu jsem četla lásku, něhu, cit. . . mateřství.
To, co cítí maminka ke svému mláděti.
Ten okamžik byl hezký . Úplně mi to vehnalo slzy do očí. Jak mě to dojalo.
Ale . . . všechno to hezké bylo pryč, když maminka té holčičky začala vřískat:
"Ať jde pryč, ať jde pryč, ať jde pryč, nebo mi malou poškrábe, nebo počůrá. . . "
Úplně zničila vše to hezké.
Oggynce se z pohledu vytratila ta něha a láska a najednou měla ve výrazu zlobu a zlost.
Podívala se na tu maminku a řekla:
"Já nejsem nějaká pitomá kočka, která by ublížila mláděti."
A odešla z pokoje pryč.
Když se rozproudila zábava a nikdo mě nepotřeboval, odešla jsem do koupelny.
Oggynka ležela pod vanou (sedět, ani stát tam nemůže, na to tam není prostor)
Nespala. Jen koukala do dlažby. A bylo vidět, že je strašně uražená.
Ani nezvedla hlavičku, aby se podívala, kdo to přišel.
"Oggynko, na tu maminku se nezlob. Ona jen chránila svoji holčičku, víš? Ty, kdybys měla koťátko, tak bys ho také chránila...
V tu chvíli mě píchlo svědomí, že jsme Oggynku nenechali okusit ten pocit být také maminka...
Text příspěvku byl upraven 02.12.19 v 13:22
Člověk si někdy uvědomí věci (nebo souvislosti) úplně nečekaně a náhle, v různých situacích a chvílích....
Vložit příspěvek