Čtení na pokračování 2 (neboli level 1)
Jak jsem pravil výše.
A ještě použiji svoji oblíbenou průpovídku : "Jinak voní seno koňům, jinak zamilovaným!"
A jen aby nedošlo k mýlce - za koně jsem v tomto případě já.
Až zpětně mi došlo - nechci tím říct, že je z mého hlediska dotyčný autor k sežrání.
Text příspěvku byl upraven 02.08.13 v 15:37
Čistě podle nápověd a údajů v DK dedikuji, že by to mohla být Coelhova Veronika, která se rozhodla zemřít.
Omlouvám se, trvalo to dlouho, než jsem našla něco vhodného, co mám, znám a co četlo více než 50 dékačů:
Pozítří byla neděle. Vrátil jsem se do té čtvrti, avšak auto jako by zmizelo. Nemohl jsem si vzpomenout, kde jsem zaparkoval; všechny ulice se hodily stejně dobře. Ulice Marcela Sembata, Marcela Dassaulta… spousta Marcelů. Hranaté budovy, v nichž žili lidé. Pronikavý pocit totožnosti. Ale kde může být moje auto?
Jak jsem tak procházel mezi Marcely, přepadla mě náhle jakási únava z aut a věcí tohoto světa. Od té doby, co jsem ho koupil, mi můj Peugeot 104 působil jen potíže: nespočet nepochopitelných oprav, lehké nehody… Jistě, protijedoucí se vždy tváří uvolněně a vytahují smírčí formulář se slovy: „Jasně, v pohodě.“ Ve skrytu duše vás však nenávidí – nic příjemného.
A když se nad tím tak zamyslím, do práce jezdím metrem, na víkendy nikam nevyrážím, protože nemám kam, a dovolenou nejčastěji trávím na organizovaných zájezdech, občas v letoviscích. „K čemu auto?“ ptal jsem se rozčileně kráčeje ulicí Emila Landrina.
Až v ulici Ferdinanda Buissona mě napadlo ohlásit krádež. Auta se dneska kradou hodně, hlavně na sídlištích; pojišťovna i kolegové z práce příhodu jistě přijmou s pochopením. Jak bych také mohl přiznat, že jsem ztratil auto? Byl bych za šprýmaře, ne-li nenormálního či šaška, a to jsem nechtěl riskovat. O takových věcech se zásadně nežertuje; právě na jejich základě si člověk získává reputaci a vznikají nebo zanikají přátelství. Znám život, vím, o čem mluvím. Přiznat ztrátu auta se prakticky rovnalo vyškrtnutí ze společnosti; vsaďme na krádež.
Ano! Agi, gratulujem, ani som neverila, že to pôjde bez dodatočných postrčení.
Ešte upresním meno autora: Michel Houellebecq (kto vie, ako sa vyslovuje, nech mi to, prosím napíše foneticky do pošty na Profilu; vopred ďakujem.)
Odovzádávam štafetu.
Fúha, Koka, tak v tomto som si ani neškrtla. Dotyčný autor mi nič nehovorí. Každopádne sa teším na nové hádanky.
SKJaninka: autor stojí za prečítanie, ale nie je to nič "k vode" ani pred spaním. Hnus celého sveta sa v tom zhutnil, ale v celkom zaujímavej podobe. Odporúčam!
Koka: Ďakujem, uložím si autora do poradovníka na prečítanie. Som zvedavá či prekoná, čo sa hnusu týka, knihu od Nicka Cavea - A uzřela oslice anděla, či Vianovho Srdcerváča.
"Vidíš tu ceduli?" zeptal se dychtivě, když jsme časně ráno odcházeli z hotelu dveřmi pro personál. "Přijmou se výpomocní číšnici. Hlaste se u vrchního číšníka. To je nápad! Nemyslíš?"
"Nemyslím," řekl jsem. "Hodlám strávit pár nocí v posteli. A krom toho nemám o číšníčení ani páru. A ty jakbysmet."
----- odbyl námitky ležérním mávnutím ruky.
"Není to vůbec žádný kumšt, Richarde. Plácnout na stůl porci ryby umí každý. Prachy se tam válejí po zemi, jen se po ně sehnout, dej na mé slova. A ty diškrece! V takovém hogo fogo podniku zákazník nenechá na stole všivé tři pence, když dopije zbytek brandy a utře si kaviár z huby. Dal jsem se dost často obsluhovat, abych té technice přišel na kloub. Když chceš dostat tučný tuzér, stačí, abys hostovi podával polévku s výrazem vznešené štítivosti."
Já jsem se zaměřila jedině na to, že na stůl klade pence, takže to bychom měli alespoň teritoriální vymezení. Ještě že tam už nepřijali euro, to bych netrefila ani zemi, kde se to odehrává.
Študentsko-profesný, humoristický román, originál vyšiel asi pred 60-timi rokmi.
Tak ešte kúsok doplním,, už to bude snáď jednoznačné.
I studujúci mediciny musejí někde bydlet. Otázka vhodného podnájmu je složitá, protože medik jen velmi neochotně vydáva na podřadnosti jako kvartýr a jídlo peníze, které by mohl lépe investovat do piva a tabáku. A kromě toho budoucí felčaři nejsou z většiny ideálem kvartýrských.
Medici bývají hore dlouho do noci, v sobotu se vracejí nachmelení a přechovávají v ložnicích flaše s divnými věcmi.
Jémináčku - Doktor domě od Gordona. Ať žijí divné věci! Začátek 4.kapitoly v mém vydání r.1969.
takže na nic nečekám a vkládám :
Posadil jsem se u okna a ze všech sil jsem se ho snažil povzbuzovat. Je to únavná práce. Člověk ho musí opravdu páčit z postele. Ráno — ráno pro něho je něco mezi jednou a pátou odpoledne — tedy ráno se oddává snění. Sní nejčastěji o své minulosti. O svých „kundách“, Snaží se připomenout si, co cítily, co mu v určitých kritických okamžicích říkaly, kam je položil a tak dále. Leží tu s úšklebky a proklínáním a zcela zvláštním způsobem křiví prsty, jako by chtěl vyjádřit své nevýslovné zhnusení. Nad postelí visí vyplachovač. Má ho tu jako poslední záchranu pro panny, po nichž slídí jako ostříž. I když se s nějakou z těch mystických bytostí vyspí, dál o ní mluví jako o panně a skoro nikdy ji nejmenuje. „Má panna44, říká stejně jako „má gruzínská kunda". Když jde na záchod, povídá: „Kdyby sem přišla má gruzínská píča, řekni jí, ať počká. Řekni, že jí to vzkazuju. A poslyš, kdybys chtěl, můžeš ji mít. Mě už unavuje“.
A odcházím hodit chrupku. Dobrou noc.
Text příspěvku byl upraven 03.08.13 v 01:18
Nightlybird - v prvej chvíli ma napadol Bukowski, ale vzhľadom k tomu, že jeho mám prečítaného až moc, hneď som ho vylúčila.
Takže toto bude Millerov obratník Raka????
Koka správně - omlouvám se, že jsem nechal čekat, neběhal mi internet.
Nightlybirde - místopřísežně vyhlašuji, že já, Koka, jsem Koka a pouze Koka a nevystupuji zde pod několika jmény, a tedy nejsem SKjaninka, která to uhodla.
S celou věcí mám společné jenom to, že v Paříži vždy bydlím u náměstí Clichy a můj hotel má okna na montmarterský hřbitov. Úžasné.
Myslím, že mohu tedy říci: SKjaninka, do toho!
Nightlybird mal určite naponáhlo, a predsa mýliť sa je ľudské, takže vážení, mám pre vás ďalšiu ukážku, ktorá určite nebude veľkým orieškom...
"V místech, kde se řeky vlévají do moře, se vytváří nesnadno zdolatelná čára se zpěněnými víry, kde tančí různé trosky. Mezi tmou padající zvenčí a světlem lampy se vynořovaly vzpomínky, narážely na zářící kruh, hned se ztrácely a hned zase objevovaly ukazujíce bílá břicha a stříbřité hřbety. Chloé se trochu napřímila.
“Pojď si sem ke mně sednout…”
Colin šel k ní, usedl na okraj postele a hlava Chloé spočívala teď v důlku jeho levé paže. Krajka její tenké košile kreslila na její zlaté pleti rozmarnou síť, něžně vzdutou tam, kde začínala ňadra. Ruka Chloé se pověsila Colinovi na rameno.
“Nezlobíš se?”
“Proč bych se zlobil?”
“Že máš tak nemožnou ženu…”
Políbil důlek na důvěrně známém rameni.
“Dej ruku kousek zpátky, má Chloé, nastydneš.”
“Není mi zima! Poslouchej.”
Pěna dní.
Legrační je, že nightlybird dal ukázku z Obratníku Raka, z kterého jsem chtěl dát ukázku také (se stejnými vulgarismy), a Obratník Raka začíná tím, že Boris má vši. Jestli je měl Vian, to ale nevím.
HTO - je to Pěna dní, a či mal Vian vši taktiež netuším, každopádne sa tu dlho neohrial a som zvedavá na ďalší príspevok.
Vložit příspěvek