Fantasy pro muže
DOPOSUD JSEM SCIFI NIKDY NEČETL,nezajímalo mně to a teď když čtu poprvé Stopaře jsem úplný mimoň. Nedovedu si vůbec představit prostředí a osoby atd.
Proto jsem si přehrál zfilmovaného Stopaře. A jsem už částečně v obraze. Číst scifi bez toho aniž bych to nejprve viděl zfilmované mně nic neříká. Naprosto neznámé pojmy, žádná představivost. Fantazie filmových tvůrců je obdivuhodná a autorů knih ještě větší. Je to úplně jiný svět. Stopař je dobrý. Na protáčení panenek a zavaření a zavirování mozku.
Text příspěvku byl upraven 08.01.17 v 17:44
Zdravím, jsem velký fanda P. Rothfusse a jeho knih. V knize Darebaci, která vyšla letos, je tam od něj jedna povídka, rád bych si jí přečtl, moc rád, ale jen kvůli jedne povídce si knihu nechci kupovat, zkoušel jsem knihovnu ale bez úspěchu a lide v okoli ji take nemají, že bych si jí vypujčil. Nemáte někdo nápad jak jsi jí přečíst ? zdarma a hlavně co nejdřív. Je mi jasné, že je jen otazka času, než se objevi ebooky ke stažení na internetu, ale zatím jsem na žadny nenarazil. Kdyby mi to třeba někdo chtěl vyfotit a poslat na email, byl bych mu moc vděčný. Dyštak prosim piště jen s.z. Moc, moc díky
Zdravím lidé,
už delší dobu hledám povídku kterou jsem četl v jedné sbírce povídek českých autorů, bohužel si nevzpomínám ani na autora ani název knihy či povídky.
Dlouho jsem měl za to že ji napsal jaroslav veis, ale nemůžu ji nikde v knihách co mám najít.
Povídka byla o společnosti kde je jíst zvířecí maso stejně odporné jako pro nás jíst lidi, a proto se chovají "chovní hominidé" na maso, lidé s geneticky odstraněným myšlením kteří prožijí svůj život v ohradě na výkrmě a pak jdou na jatka.. Je to o profesorovi, který sezve své přátele na večeři do svého domu, nechá je sníst maso které servíruje a pak jim oznámí že jedli krávu.
Všechno to byl jen sociální experiment, samozřejmě že jedli člověka, ale jakmile se vyzvrací a rozjedou domů , začne jim to v hlavě dumat a tím příběh končí.
Kdyby někdo z vás věděl kdo to napsal , byl bych moc vděčný. Díky
http://www.databazeknih.cz/povidky/vecirek-s-prekvapenim-2022
Tato povídka se nalézá v knize Čtvrtý den až navěky.
Řekni mně co čteš a já ti řeknu jaký jsi. Jsi lidožrout. Taková četba povznáší mysl a řeší přemnožení populace a nedostatek potravin na planetě.
AHojte, skuste mi prosim pomoct: snazim sa dohladat knihu, ktoru sme mali doma niekedy v roku 1998 - bola to severska fantasy saga, format asi B5 v makkej vazbe, s fantasy artom na obale. Pozical som ju znamemu a uz ju nedostal spat, rad by som si ju po rokoch opat precital, neviem si vsak spomenut ani na nazov ani na autora. V podstate sa jednalo o hrdinsku fanstasy, dej rozpraval o niekolkych postavach - from zero to hero ;-). Co si este pamatam tak jeden z nich bol asi elf, mal mamu carodejnicu a mal dar ze necitil bolest (bol muceny na nejakom hrade) cize sa mu celkom hodil ;-). + Este si spominam ze na konci bola finalna bitka, kam prisli niektory z hrdinov pomoct uz zo zahrobia..tak si snad niekto spomenie, resp. dohlada doma ;-) Dakujem
O SCIFI-jestli to projde
http://faltyn.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=497172
osobně se s tím a hlavně se závěrem ztotožňuji.
Tester: Samozřejmě platí, že každý má rád jiné žánry. A jak se říká: proti gustu, žádný dišputát. Ale vše, co autor toho blogu vytýká sci-fi a fantazy, se dá vztáhnout na všechny žánry. Určitě třeba na detektivky, thrillery, nebo třeba "ženské" romány. A hlavně platí to i pro většinu knih, které se dají zahrnout do běžné či chcete-li mainstreamové beletrie. Ve všech žánrech lze najít zrno i plevy.
Text příspěvku byl upraven 10.01.17 v 12:43
Mám pocit, že autor čte jen a proto, aby se utvrzoval v tom, jak se mu to nelíbí! Proč si nenajde něco, co ho po všech stránkách uspokojí a stále se vrací k žánru, který jen kritizuje? Každému co jeho je… Ale k článku:
Jednotlivé body lze vztáhnout na většinu žánrů. Tvrdit ale, že sci-fi a fantasy krásou jazyka nepřekypují je dost odvážné! Možná autor úmyslně vybírá právě ta díla, která se dají vecpat do jeho předem připravené škatulky, co já vím… Čtu i jiné žánry, ale troufám si tvrdit, že co do „krásy“ použitého jazyka jsou srovnatelné. Že autor nerozvíjel fantazii a hloupnul? To je ale jeho problém, ne problém těch děl. Jak na tom byl s fantazií před tím? Mimochodem, spousta vynálezů se inspirovala ve sci-fi – čtečka (padd), mobil, vysílačka (komunikátor) a spousta dalších.
Nejvíc se mi ale líbil konec:
V čem je jádro pudla?
V tom, že všechny problémy, které autoři ve svých dílech nastolují - vyřeší za vás! Aniž by vás o nich nutili přemýšlet!
A to mluví o kterém žánru???? V detektivkách autor nevyřeší nastolené problémy? Nebo v románech? (Dokonce i v technickém manuálu jsou problémy a jejich možná řešení :) )
Na tom stojí princip literatury - nastolení problému, proces jeho řešení až ke zdárnému vyřešení. Nevím, kolik čtenářů by našla knížka, kde by to závěrečné řešení chybělo (čtenáři, domysli si sám).
SCIFI je typický únik od reality do virtuálního světa. Odvádí to čtenáře od současných problémů, něco jako droga. A to doba potřebuje. Občan omámený SCIFI je snadno zmanipulovatelný, protože o současnosti nic neví.
Testere, promiň, ale píšeš hlouposti, protože očividně vůbec nevíš, co je žánr sci-fi.
Testere, to je jednoduché: Tak to nečti! Ale jestli s tebou doma manipulujou, tak budeš asi zklamaný, protože to nepomůže.
Mně tester nevadí, občas dokonce napíše i něco zajímavého. Ale to jeho zhodnocení sci-fi bylo zcela zcestné, takže jsem musel reagovat. :-)
To, co napsal, by se možná dalo ještě s přimhouřením obou očí uznat u fantasy, ale určitě ne u sci-fi.
Text příspěvku byl upraven 11.01.17 v 19:25
Testere, možná by stálo za uváženou uvést aspoň pár názvů sci-fi knih, které jsi četl a na jejichž základě jsi došel ke svým závěrům. Pak se teprve bude moci uvažovat o nějaké věcné argumentaci.
Tester to nemůže myslet vážně. Proč by si tak zasedl zrovna na sci-fi? Asi nemá smysl připomínat zásadní díla sci.fi, která řeší závažná témata a která obstojí i. co se literární úrovně týče. Pokud je čtení sci-fi únik před realitou, je takovým únikem skoro každé čtení. Snad kromě čtení odborné literatury. A tak je to skoro se vším, co je sci-fi vytýkáno.
"Dobré knihy říkají pravdu, i když jsou o věcech, které nikdy neexistovaly a nikdy existovat nebudou". To napsal S. Lem. A měl pravdu.
Text příspěvku byl upraven 11.01.17 v 19:36
Žádné s přimhouřenýma očima uznat u fantasy! :)
Záměrně jsem tuhle problematiku ignorovala, ale tohle vlákno je stejně očividně předurčeno k naprostému zaplevelení, takže proč se držet zpátky. Pokud budu mírně mimo téma, tak se omlouvám, protože z toho článku jsem zvládna jen dva první bloky...
Přijde mi nesmyslné tohle tvrdit o kterémkoli žánru. Všude existují lepší a horší knížky. Je pravda, že třeba sci-fi mi evokuje menší slovní barvitost, ale rozhodně to neplatí u všech knih. Je pravda, že jsem toho z žánru sci-fi nepřečetla tolik kolik bych si přála. Ale třeba Martinovy povídky, jsou velice poetické, melancholické... lahoda :). Nebo z fantasy - Hudba ticha od Rothfusse, no jestli u téhle knihy někdo tvrdí, že není psaná nádherným jazykem, tak... to je naprosto mimo mé chápání. Navíc, jak by některé potěšilo, se tu sice jakási zdánlivě hlavní linka vyřeší, ale naprosto není jasné, proč se většina věcí děje tak, jak se děje :) . Neodolám a "krátkou" ukázku naprosto nenápadité fantasy u které rozhodně nebudete přemýšlet sem vložím. :) I když nevím, nakolik je pochopitelná při naprosté neznalosti daného světa (ale ona je nepochopitelná, i když ho znáte... Pro větší pochopitelnost jsem vybrala ukázku z naprostého začátku.).
Když se Auri probudila, věděla, že má sedm dní.
Ano. Byla si tím docela jistá. On přijde na návštěvu sedmého dne.
Dlouhá doba. Dlouhá na čekání. Ovšem ne tak dlouhá na všechno, co je třeba udělat. Ne, pokud chce být opatrná. Ne, když chce být připravena.
Otevřela oči a spatřila nepatrnou stopu mdlého svitu. To se stávalo vzácně, jelikoš se útulně schoulila v Příkrytu, nejsoukromější z jejích skrýší. Venku byl tedy bílý den. Plný den. Den
nálezů. Usmála se, v prsou jí zašuměly bublinky vzrušení.
Bylo tu právě tolik světla, aby rozeznala bledý obrys své paže a prsty našla kapací lahvičku na poličce u lůžka. Odšroubovala ji a jednu kapku nechala skanout na Foxenův talířek. Po chvilce
se pomalu rozzářil do slabé, šeré modři.
Opatrně odhrnula přikrývku, tak aby se nesesula na podlahu. Vyklouzla z postele, kamenná podlaha ji zahřála do nohou.
Umyvadlo spočívalo na stolku blízko lůžka, vedle skrojku jejího nejsladšího mýdla. Nic z toho se během noci nezměnilo. Tocbylo dobré.
Auri vymáčkla přímo na Foxena další kapku. Zaváhala, pak se široce usmála a nechala skanout ještě třetí. V den nálezů nesmí být nic polovičaté. Vzala deku, dvakrát ji přeložila - přitom si ji přidržovala pod bradou, aby se přikrývka neotřela o zem.
Foxenovo světýlko nabývalo na síle. Nejprve jen blikalo; skvrnka, vzdálená hvězda. Pak hra duhových barev, jako světluška. A jasnělo dál, až vše zalilo chvějivou září. Foxen hrdě trůnil na svém talířku, připomínaje modrozelený uhlík, o málo větší než mince.
Usmála se na něj, načež se rozohnil do plného výkonu a vyplnil Příkryt svým nejopravdovějším, nejjasnějším modrobílým světlem.
Auri se rozhlédla. Viděla svou dokonalou postel, jí přesně na míru. Prověřila své sedací křeslo. Svou cedrovou truhličku. Svůj maličký stříbrný pohárek. Ohniště bylo prázdné. Nad ním se zvedala krbová římsa: její žlutý list, kamenná krabička, šedý skleněný džbán se sladkou sušenou levandulí. Nic z toho nebylo ničím jiným. Nic nebylo ničím, čím by nemělo být.
Z Příkrytu vedly tři východy. Chodba, průchod a dveře. To poslední nebylo pro ni.
Zvolila si průchod do Útočiště. Foxen odpočíval na talířku, takže jeho světlo tu zářilo matněji, ale dost na to, aby viděla. V Útočišti nebyl poslední dobou velký provoz, ale i tak Auri
všechno jedno po druhém zkontrolovala. Ve stojanu na víno spočíval rozbitý porcelánový talíř, o nic tlustší než okvětní lístek. Pod ním ležela kniha malého formátu, vázaná v kůži, pár
zátek a klubíčko motouzu. Stranou čekal jeho jemný bílý šálek na čaj, čekal na něj s trpělivostí, kterou mu Auri záviděla.
Na nástěnné poličce ležela hrudka žluté pryskyřice. Černý kámen. ·Šedý kámen. Hladký plochý kus dřeva. O kousek dál stála malá lahvička s drátěným uzávěrem, otevřeným jako zobák hladového ptáka. Na stole, na čistém bílém plátně, ležela hrst cesmínových bobulí. Auri se na ně chvilku dívala, pak je přemístila na poličku s knihami, kam se hodily lépe. Znovu se rozhlédla a pokývla si pro sebe. Všechno v pořádku.
Vrátila se do Příkrytu, umyla si obličej, ruce a nohy. Vyklouzla z noční košile a složila ji do cedrové truhličky. Spokojeně se protáhla, zvedla paže a zhoupla se na špičkách.
Pak si oblékla své oblíbené šaty, ty, které jí daroval. Rozkošně jí hladily kůži. Její jméno v ní hořelo plamenem. Dnes bude rušný den.
Souhlasím, že se občas od Testera dozvím něco zajímavého, ale přežít to ostatní... uf Ale tak což, každý má právo na vlastní názor.
Jinak se naprosto ztotožňuji s gladyiným (ehm, je to takhle vyskloňované správně?) komentářem. Dávám pomyslný palec nahoru :)
Nějak mám od narození podvědomě zafixovaný odpor k scifi. Přečetl jsem kdysi Kapitán Nemo-tam byli lidi a pochopitelné technikálie. Nedávno jsem byl dotlačený k Stopařův průvodce galaxií a to na mně negativně zapůsobilo. Má to být velmi oblíbená kniha. A šmahem jsem odsoudil všechna SCIFI. Vyvolává to ve mně stres, zmatek a škodí mně to na zdraví. Mám alergii na SCIFI. Je to nekonsistentní hromada šrotu neznámých pojmů, situací, událostí, osob, kouzelných věcí atd., promíchaná v míchačce. Vypadá to jako produkt chorého mozku.
Nějak mám od narození podvědomě zafixovaný odpor ke špenátu. Četl jsem o něm, pokoušel jsem se ho jíst, ale Pepkovi Námořníkovi o tom pořád nepíši. Jsem rád za každý produkt chorého mozku. Každému podle jeho gusta.
Text příspěvku byl upraven 11.01.17 v 23:51
Špenát je častý případ averze k potravině. A bývá to od narození. I mozek může být chorý. Špenátová averze je dosti rozšířená a nikdo se tomu nepodivuje. Špenát ale nepoškozuje zdraví člověka na rozdíl od konzumace SCIFI. To je zdraví škodlivé.
tester: copak snad znamená, že co je mezi lidmi uznávané, tak to musíte uznat sám? :D tohle mi přijde jako dost ironické, abyste se nad tím jen pozastavoval :D
Tester: To mi mrzí, že ti sci-fi poškodilo zdraví. Mimochodem - Stopaře jsem ani nedočetla a určitě kvůli němu neodsoudím celý žánr, ze kterého jsem četla spoustu jiných úžasných knih. To, že mě Stopař přišel přitažený za vlasy ale neznamená, že někomu jinému se nemůže líbit. Na Nema se musíš dívat z pohledu doby, kdy byl napsán, protože dnes už je technika někde uplně jinde. A dnešní sci-fi je taky zcela jiná. Pan Troska v životě neviděl počítač, tak psal podle toho. Abych ale jen neteoretizovala a vrátila se k tématu vlákna, z poslední doby se mi moc líbil např. Marťan a taky mám slabost pro knihy ze Star treku. Škoda jen, že většina nebyla (a nebude) nikdy přeložena, tak tady asi nevejdou do širšího povědomí.
A moje zdraví je zatím podle mé praktické lékařky zcela v normálu, takže tvoje teorie naštěstí funguje jen na tebe.
Já např. nemám ráda detektivky. Přijdou mi nudné a bolí mi z nich hlava. No tak je nečtu (až na vyjímky) a věnuju se žánrům, které mi něco dávají. A určitě nebudu chodit na vlákna určená pro milovníky detektivek a vykládat jim, že jejich oblíbená literatura je dobrá akorát tak pro migrénu!
Text příspěvku byl upraven 12.01.17 v 06:43
Vložit příspěvek