Filosofování pod starým mohutným dubem
Já teď narazila na slovo "nakrásněný". Děti byly navlečené do svátečních šatů a jedna holčička řekla, že ona i kamarád jsou "nakrásněný" :-)
Text příspěvku byl upraven 16.04.17 v 22:06
Máte v knihách rádi ilustrace? Pokud ano, jaké?
Teď čtu Hrozny hněvu (vydání z r. 1968) a jsou tam nádherné ilustrace Antonína Pelce. Vlastně mi to ani nepřipomíná ilustrace - spíš malé obrazy.
Ilustrace mám ráda už proto, že stránky rychleji ubíhají (divný důvod, já vím, ale je to tak...). Ale i jinak se mi líbí, třeba nedávno jsem četla Odysseu (Odeon, 1984), pěkně rozměrná kniha s ilustracemi přes celou stránku, někdy i dvě - takže taky takové obrazy. Jo a pak se mi vždycky líbily obrázky v dětské Bibli (Mladé letá, 1990).
Ilustrace rád mám a nejen ty. Mám rád v knihách i různé mapky, plánky a nákresy. Myslím si, že takovéto doplňky knihy obohacují. :-)
Eicherik: Jo, tyhle věci mám taky ráda, ale zrovna ty mapky (třeba v různých fantasy věcech) mě nikdy moc neoslovovaly... Ale to bude asi tím, že mám nulový (možná i záporný) orientační smysl - občas mě fascinuje, že vůbec trefím domů...
Hraboshka: Mně ten důvod nepřipadá divný. Já taky ráda sleduju, jak ubíhají stránky a kam se mi posouvá záložka. Vlastně jsem ještě divnější - průběžně si počítám, teď mám přečtenou pětinu, čtvrtinu, třetinu ... baví mě to :-)
Eicherik: Mapy jsou taky super. Ať už reálné nebo fiktivní. Když jsem četla Terror, tak vždycky, když se výprava někam pohnula, hned jsem koukala na mapku, kde to je.
V jedné knize jsou ilustrace matoucí. Profesor Kurama vynálezcem - moc hezká a legrační japonská knížka pro děti. Ale v českém vydání byli na ilustracích lidé, co vypadají jako evropané. Jako malé mi to nedošlo, ale když jsem se do ní podívala po čase znovu, bylo to úsměvné :-)
Teď jsem si ještě vzpomněla na úžasnou dětskou knihu Už vím proč, tu jsem "četla" v dobách, kdy jsem ještě určitě číst neuměla. Vždycky jsme si prohlíželi ty nádherné ilustrace a vymýšleli si k nim příběhy a pracovní postupy...
já se jako malá snažila z knížek obkreslovat obrázky Heleny Zmatlíkové :-)
teď mám raději ilustrace, které nechávají prostor i pro fantazii
Hned jsem si taky vzpomněla na H. Zmatlíkovou. Její obrázky jsem jako dítě měla ráda.
Zmatlíková je pro děti nejlepší. A u dobrodružných knih vede Burian a u humorných Born.
Jen u těch klasických dospělých a nehumorných nemám favorita. S hanbou přiznávám, že mě vždy někdo mile překvapí, později ale jeho jméno zapomenu. Pelce bych si snad pamatovat mohla, když to je především malíř a ještě podle mého gusta. Ale kdo ví ... :-(
Najradšej mám, ak knihu ilustruje sám autor/ka (milujem Tove Jansson), tak mám lepšiu predstavu, čo mal/a na mysli. Ak ide o ilustrácie niekoho iného, uprednostňujem ilustrátora tej istej národnosti a žijúceho v tej istej dobe: Alica – John Tenniel, Medvedík Pú – E. H. Shepard, Nevedko – Aleksej Laptev.
Pokúsila som sa spomenúť si na ilustrátora kníh pre dospelých, ale tam bývajú ilustrácie zriedka. Napadol mi len Karel Čapek, ktorý si sám ilustroval Anglické listy. „Kůň, co chtěl sežrat můj sešitek“ je k sežrání!
Tak přemýšlím, proč vlastně knihy přeložené do češtiny mívají často ilustrace od českých autorů a ne původní. Je to kvůli autorským právům? Nevíte?
Zdeněk Miler a jeho ilustrace mě jako dítě totálně okouzlily. Zbožňovala jsem Barbuchu a úplně nejraději jsem měla obrázky z knihy Pohádkový dědeček. Stejně jako denib jsem se snažila obrázky obkreslovat. Ještě teď si oblíbené kresby dokáži živě vybavit. Děkuji za hezké téma :) Teď v současnosti vyloženě oblíbence nemám. Čtu převážně e-knihy,kde je vše černobílé a ilustrace se moc neřeší.
Hm, ilustrace, ty už léta nevídám. Ale pamatuju se, že se mně líbily ty v Verneovkách, s úryvkem textu, který popisují a stránkou - https://www.google.cz/search?q=verne+ilustrace&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwipwJbQyq3TAhXod5oKHSzLBpgQ_AUICCgB&biw=1366&bih=657#imgrc=6f9hkYK_ad9iDM:
Já se přiznám, že jsem si koupila tři knihy kvůli ilustracím. Děsně drahou Bibli kvůli Gustavu Doré (jsou vlastně biblické příběhy) a dvě od Jana Havlasy, kvůli Hokusaiovi a Harunobuovi a dalším.
Tiež kupujem knihy kvôli ilustráciám, hlavne tie, ktoré ilustroval Vincent Hložník. Ako malá som tie ilustrácie neznášala, boli nepríjemne hranaté, teraz ich veľmi obdivujem. Takisto som nakúpila čo sa dalo od Miroslava Šaška, to bola láska na prvý pohľad. :)
Detskú encyklopédiu som si musel znova zohnať s ilustráciami Vladimíra Fuky,pretože Jiří Kalousek mi vôbec nesedel. Andersena, Wericha a Chvojkovú som si zohnal s Trnkovými ilustráciami. Linhartovú som "pustil" prvé vydanie,aby som si mohol kúpiť druhé s Jaroslavem Šerých etc,etc...
Text příspěvku byl upraven 18.04.17 v 19:59
Za tu fanouškovskou oddanost k ilustracím máte u mě všichni pochvalu. :-)
Eicherik: Jak jsi psal o těch mapkách atd., tak jsem si vzpomněla, že v některých historických knížkách bývá i rodokmen. To mám taky ráda :-)
denib: jé, to je bezva, taky jsem ráda, když se záložka posouvá a říkám si, teď jsem ve čtvrtině, třetině, už jsem za půlkou, počítám stránky, to mě nadchlo, že to má někdo jako já.
Marika: tak to jsem teď taky ráda. Kvůli spoustě věcem pochybuju, jestli jsem normální, tak tuhle si teď můžu škrtnout :-)
Ilustrace od Zmatlíkové pro mne byly vždycky nej a obkreslovala jsem je ještě synovi, dělali jsme si tak loutky,třeba z Martínkovy čítanky. Nevím proč se mi teď vybavily ilustrace z knihy Jak jsem křtil medvěda od R. Morice , asi že jsem ji v dětství ráda četla a prohlížela.
Text příspěvku byl upraven 18.04.17 v 22:54
Vložit příspěvek