Filosofování pod starým mohutným dubem
Moc se omlouvám všem sledovatelům nedělního zamyšlení. Ano, včera nic neproběhlo. Je mi jasný, že všichni ještě doteď pláčou a jsou zmatení. Bohužel je součástí zamyšlení něco, kvůli čemu to musí počkat až do dnešního večera. Všem svým mínus 65 sledovatelům se omlouvám. Takže ne, tak snadno se mě nezbavíte. Muha ha ha. Ale jinak to nešlo. Zatím pa :)
Z knižních novinek mne zaujala tato noirovka: Černé slzy paní Moschelesové. Z anotace: To takhle přijdete domů v nesprávnou chvíli a spadnete do příběhu, který má kořeny v židovské Praze za druhé světové války. Ze dne na den se ocitáte v roli soukromého detektiva… :-)
Zase ta stará Praha. :-)
Nedělní zamyšlení dnes tedy až v pondělí :)
Dost dlouho jsem přemýšlela nad tím, jaký jsem ohledně tohoto tématu člověk. Ano, není to s ním snadné. Ale všichni tady jsme čtenáři. Protože čteme. Ale jak hluboku tahle zabava až jde? Ano, tehdy jsem byla upřímná a svoje "zábavové priority" seřadila podle pravdy. Nemám na první místě knihy. Myslím, že jsem je tehdy dokonce dala až na třetí místo. Za hudbu a pohyblivé obrázky. Na pustém ostrově bych to bez knih přežila. Protože pohyblivé obrázky jsou prostě fajn. Hudbu potřebuji jako dýchání. Ale když přijde řeč na adaptace, občas mám chuť utéct z místnosti, protože na tohle téma lze koukat strašně moc způsoby. A jde rozdělit hlavní dva pohledy právě podle toho, zda jste víc na knihy nebo na pohyblivé obrázky?
Hezky se to ukáže na tomhle příkladu. Před filmem...Hele, bude tam zhruba tohle, nevím, jak moc to upravili. Po filmu...Hele, fakt to bylo přesně podle knížky? Tak to už číst nemusím.
Ano, ne vždy s povede přečíst předlohu před adaptací. A je to vždy nutné? Kdo viděl novou verzi filmu (nevím, zda je u nás film někde vůbec dostupný) Nekonečná láska, musel být asi trochu překvapený, když četl předlohu, která u nás vyšla až kvůli filmu a s filmovou obálkou. Jako někdo, kdo viděl i četl...oni v tom nechali jenom kostru ona bohatá a on chudý. Protože udělat z komorního dramatu, které mě vzalo za srdce a totálně rozložilo, romantický cajdák, to chce tedy velkou odvahu! A celkově tahle politika podpory vydání předloh kvůli adaptacím je ok, podporuji ji. Ale pokud film nemá s předlohou nic společného? Nebo pokud jdou s křížkem po funuse? V létě u nás vyjde znovu Hadrový panák s obálkou adaptace. Která měla premiéru loni na podzim! Tady mě víc irituje to načasování, než fakt, kde adaptaci dávají. AMC je v rozšířené televizní nabídce. Ale hned mě napadlo, zda si to nemohli odpustit. Vzhledem k tomu, že měsíc předtím kniha vyjde s klasickou obálkou. Kdo si to koupí? Jenom ten, kdo jede na dovolenou, protože to je paparback. Ale do tématu, proč vychází i několik let po filmu stále knihy s filmovou obalkou, se nechci motat. (Je to kvůli tomu, že jsou knihy paperback, ale to je tak těžký tomu dát obálku hardcoveru? Ale asi je to levnější než změna.)
Ale abych se vrátila tam, odkud jsem vystartovala. Je víc cest, jak cokoliv adaptovat. Buď se můžete držet přesně toho před vámi. Takže to je jako "číst" knihu podruhé a jenom si stěžovat nebo být rád, že jste měli jinou nebo stejnou představu. Což je dost kontraproduktivní. Pokud někdo předtím nečetl. Proč by si původní materiál teď někdo dokupovat, když to už "četl" v kině?
Teď jsem se střetla s milým obratem u adaptace. "Remake předlohy". Roztomilé a geniální. Co to znamená? Podle mě, že někdo vezme kostru a obalí si jí svým vlastním příběhem. Nejhorší možná varianta pro toho, kdo četl. Kdo nečetl? Jo, buď se líbí nebo nelíbí. A má potom cenu číst? 50/50? Jenže když vemete jenom kostru a obalíte svým, je to těžší. Sežerou vás. Protože čtenář nemá rád, když se mu sahá na jeho papírovou lásku. Prostě to neskousne. Že ne, co?
Dospěla jsem k názoru, že nejlepší adaptace je ta, kterou si čtenář po přečtení knihy napíše sám a když má potřebu, tak si ve své hlavě bude přehrávat kdykoliv bude chtít :D bolí to asi nejmíň ;)
Jak tohle vnímáte vy?
Něco se povede, něco se nepovede. Ale občas mě šokují ty důvody, proč se nepovedlo. Nejčastěji to je podle mě neodprostění se od předlohy.
Není pro adaptaci lepší, pokud si žije svůj vlastní život?
Adaptace filmu/knihy. Tomu srovnání se úplně nevyhneš. Teda já pokud něco čtu a pak vidím nebo naopak, zamyslím se co tam bylo jinak. To, že je něco vynecháno nebo jinak, může adaptaci prospět nebo naopak ublížit. Snažím se od těchto srovnání oprostit, ale ne vždy to jde.
Který film nebo kniha tě k otázce inspirovala?
Text příspěvku byl upraven 16.05.22 v 21:37
Já mám knihy na druhém místě. Na prvním místě mám hudbu a film a seriál až na třetím. Co se týče adaptací. Já to odděluji. Film je film a kniha je kniha. Někdy se mi líbí víc film a někdy kniha. Kniha to má jednodušší. Napsat se dá všechno, ale nafilmovat je to složitější. Navíc pokud je kniha dlouhá, tak se toho musí hodně vynechat, protože by byl film neúměrně dlouhý. :-)
Keri.H: Ano, máš pravdu, původně jsem chtěla psát o jiném tématu, které jsem měla připravené. Ale nadzvedl mě ten stále se zvyšující hate na film Žhářka. Ještě předtím, než vůbec bylo v kinech. A dokonce i po uvedení. Především od těch, kteří neviděli...
Eicherik: Jo to je nejlepší tohle si říct. Taky to tak dělám, ale občas si sama uvědomím, že srovnávám.
Ono i by pak film mohl působit nudněji, protože tam neobsáhneš to, co se dá napsat.
Lenka.Vílka: Hodnocení filmu od lidí, co to neviděli by bylo na dlouhou diskuzi.
Jsou filmy, které jsou zprácovány úžasně, i přesto, že se od předlohy odchylují. Ale uvažuji, že adaptaci knihy na film jsem nečetla, takže obráceně nemůžu soudit
Ja som zvyčajne bola sklamaná, keď som si pozrela film po prečítaní knihy. (V detstve a mladosti). Neskôr som sa tomu vyhýbala. Až filmy podľa Rowlingovej sa mi už zase páčili. Asi dosť verne zachytávajú atmosféru knihy. (HP - aspoň prvé diely, aj seriál o Robin a C. B. Strikovi)
Opačne, najprv film, potom knihu som asi často nevidela. Ale napr. Julie a Julie bolo zaujímavé porovnanie. A kupodivu sa mi film páčil viac (a nielen kvôli B. Streisandovej), knižná predloha mi pripadala dosť plytká.
Text příspěvku byl upraven 16.05.22 v 23:50
Inak všeobecne - knihu si vždy rada prečítam. Bez ohľadu na to, či som už videla film. Vždy sa nájde hĺbka, alebo myšlienky, čo sa do filmu nezmestili. (Teda až na výnimky, samozrejme :-D. Ale to dopredu neviem.)
Ale radšej s odstupom času, aby porovnávanie nebolo také markantné (samozrejme aj v tom existujú výnimky).
A knižné adaptácie filmu som čítala možno dve, aj to si už vôbec nepamätám. A potom prepis seriálu Star Trek. To považujem za vydarené dielko. Oddýchla som si pri tom rovnako ako keby som pozerala seriál. Ešte aj časovo to vyšlo - jedna epizóda mi trvala presne/cca 50 min (alebo 20?). :-D
Ještě menší technická: film se jmenuje Julie a Julia. :-) Ne, nejsem hnidopich. :-))
Sice se mi líbil Flanaganův seriál Dům na kopci (knížka čeká na přečtení), ale seriálu(!) Zánik domu Usherů se poněkud obávám.
PanPredseda: kniha je úplně jiná, tak bacha na to. Já to mám přesně obráceně. Zatím jenom kniha, seriál čeká....ale je pravda, že poslední dobou je pro mě Flanagan zárukou kvality, takže se Zániku nebojim :)
Text příspěvku byl upraven 17.05.22 v 08:13
S tím, že je kniha jiná, počítám.
Jaký názor máte na dvojice:
kniha Sní androidi o elektrických ovečkách - film Bladerunner
kniha Piknik u cesty - film Stalker?
Já považuji všechny kousky za skvělé, byť se filmy od knih už docela liší...
Mě osobně bavila témata, která kniha otevírá kvůli době, kdy se odehrává. To bylo přesně pro mě :) Ale souhlas. U mě zatím jenom první dvojice. Obojí jiné, obojí skvělé :)
Lenka.Vilka - u mě se priority (kniha, hudba, film+seriál) tak nějak točí. Záleží na tom, co se mi za příběh dostane do ruky, oka, ucha. Záleží na náladě, zdravotní dispozici, počasí a tak dále. Někdy nemůžu být celý den bez knížky, jindy bez pecky v uchu a poslouchání hudby, jindy zase musím něco zkouknout. Tak se mi to životem prolíná, otáčí, upozaďuje, vyměňuje. Dle momentální i mentální situace.
Jsem ráda, když si ale stihnu přečíst knihu a pak pustit film. Párkrát jsem to udělala obráceně ( třeba u Zlodějky knih, kde mi to rozšířilo příběh, doplnilo a ucelilo. Film i knihu miluju). Většinou po shlédnutí filmu nebo seriálu už to nečtu, a nebo s velkým odstupem.
Díky za téma.
Většinou dávám přednost knihám před filmy/seriály. Hudbu mám v úplně jiném "šuplíku", nemůžu srovnávat knihy s hudbou. Občas se jim věnuji i současně, čtení a hudba.
PanPredseda: Ráda bych srovnával knihu Piknik u cesty s filmem, jenže film jsem ještě nestihla, i když ho mám už předlouho v plánu. Kniha se mi líbila, ale to už jsem i psala. :)
Text příspěvku byl upraven 17.05.22 v 17:15
U čtení taky většinou poslouchám muziku. :-) Nasadím si sluchátka a tím se odizoluji od tohoto podivného světa. ;-)
A pak jsou ještě tvůrci, kteří si zvesela pohrají se svým divákem a čtenářem, že mu hned tři verze předloží. Píši o již starším seriálu Zločin (na ČSFD Vražda). První byl severský seriál Zločin (Vražda) z roku 2007 s výborným L. Mikkelsen (bratr samozřejmě známějšího Madse). Poté v roce 2011 vznikla americká verze, přenesená do tamních reálií. A komu by ani to nestačilo, tak D. Hewson v roce 2012 "přepsal" severský scénář (Zločin I). Knihu jsem ještě nečetla, ale od prověřeného zdroje vím, že i v ní je "jiný" konec... Tak jen jako perlička k tématu, jsem si vzpomněla, když už jsem se do diskuze vložila:)
Vložit příspěvek