Hra - zeměpisné a místopisné údaje v literatuře
Matka zmizí, o pár dnů později zmizí i otec s šestiletou dcerou. Nedaří se najít ani jednoho z nich, přestože policie je v pohotovosti a k prohledávání má jen malý ostrov, spíš jen pár vesnic na pobřeží, protože střed tvoří jedna velká dýmající sopka.
Hledaný ostrůvek je vážně malý, tečička hodně hluboko v oceánu, nějakých 40 km čtverečných, přitom se chlubí tím, že se tam potkává celý svět (však má taky tomu odpovídající jméno). A je to světoznámá turistická destinace, zámořské území státu, odkud pochází i autor hledané knihy.
Text příspěvku byl upraven 16.01.20 v 10:39
Celý víkend se snažím koumat ten malý ostrov, napadá jen Bora Bora, ale ten to asi nebude a knihu už vůbec nedám.
Byla by ještě nějaká malá nápověda?
Ostrov je zámořským územím evropského státu (odkud pochází současný autor, jeden z tamních nejvydávanějších a u nás oblíbený, 50x zde na DK), nachází se ovšem na opačné polokouli.
Jeho soused, rovněž turistická destinace, je nezávislý, ale díky své koloniální minulosti se dostal do dějin - proslul jedním špatně natištěným kouskem papíru.
A kniha v názvu nese větu, kterou asi většina rodičů naléhavě připomíná svým malým ratolestem ve chvílích zmatku, shonu, davu, katastrof ... a útěků.
Takže je řeč o ostrově Réunion, autor je tedy Francouz, ale knihu neznám.
Réunion jsem taky měla v hledáčku, teď jen doplním Michel Bussi, Nespouštěj se mé ruky.
a to je ono (ostrov Setkání, kde nebyli žádní domorodci, jen a jen "náplavy" ;-))
VladiKlaisner: Malým dětem se říká Nepouštěj se mé ruky ("Nespouštěj se" pak až těm odrostlejším :-)))
VladiKlaisner zadává
Haha, to je tak, když píšu v rychlosti a ta mrška google mě stále opravuje. Do zítra něco vymyslím.
Jasně, Freuda bych do toho netahala ;-) Jaké překlepy se daří mně, a s podvědomím to nemá co dělat a ani to nemohu (všechno) svádět na unavenou klávesnici, které se k problémům s vynechávajícím "s" přidlo i "a" (jak právě vidno) - levá ruka zjevně tluče do všeho víc, snad aby nahradila zručnost, co má pravá...(a to větší úsilí nepřináší ovoce, ale zkázu). No nic, toť vsuvka do příští hádanky.
Hledáme knihu, kdy se hrdinům podplutí jistého uzemí stane téměř osudným.
Dvacet tisíc mil pod mořem - ledy u jižního pólu. Ale může to být i leccos jiného.
Woodward, ale ty mi mluvíš z duše a ani další nápověda nebyla třeba, předávám štafetový kolík.
No dobrá, děkuji za kolík.
Hledáme město ležící na podivuhodné řece. Město dobré pověsti a dobré vody. Voda vyvěrá na stinných místech a devět nejmohutnějších pramenů, zachycených devaterou studnicí, je označeno jmény devíti Múz. Město otevřené, vystavené zpola z cihel, zpola z bláta a z kamene, město pochybeného stavitelství a stálého zdraví.
Hledáme taky knížku, kde se o tom všem vypráví.
"Na podivuhodné řece Orši leží město dobré pověsti a dobré vody. Voda vyvěrá na stinných místech a devět nejmohutnějších pramenů, zachycených devaterou studnicí, je označeno jmény devíti Múz. Jde o lázně Krokovy Vary. "
Rozmarné léto páně Vančury
V Neumětelích. Píše o tom Václav Hájek z Libočan v Kronice české (říká teta Wiki). :)
„V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra, zakopán leží.“
A píše o tom samozřejmě i Jirásek, bez tohoto příběhu by se Staré pověsti české opravdu neobešly.
Cizinec hledá adresu v městě které skoro vůbec nezná. Malý chlapec se nabídne, že mu ukáže cestu:
"…malý průvodce ho vyvedl z centrální haly na další pohyblivý pás a pak konečně do klidné chodby s úzkým zahradním pruhem uprostřed a tryskající fontánou na konci. Přistoupil k jedněm dveřím a prohlásil: „Jsme na místě.“ Strohost tohoto prohlášení vyvážil hrdý úsměv říkající „to pro mě byla hračka“, který mu chlapec věnoval. Teď uvažoval, jak chlapce za jeho službu přiměřeně odměnit. Nebo by se kluk urazil, kdyby mu chtěl něco dát?
Jeho všímavý průvodce vyřešil toto společenské dilema za něj.
„Víc než deset pater, tak to dělá patnáct.“
Aha, asi tu mají pevnou sazbu, pomyslel si…"
Otázka je nasnadě: Co je to za město a co je to za knihu?
Tady je zase ticho.
To město je zvláštní svou polohou i svým uspořádáním. Příběh ovšem nevypráví o městě, ale o válce. Náš úryvek je z jakési doušky na závěr, dlouho po té válce. Bývalý kontrašpion navštíví (v hledaném městě) bývalého špiona, kterého se mu za války nepodařilo odhalit, aby se ho zcela mírumilovně, čistě "z akademického zájmu," zeptal, jak to tenkrát vlastně bylo.
Text příspěvku byl upraven 26.01.20 v 09:31
Měli bychom s tím pohnout.
Špion ani kontrašpion nejsou profíci. Špion je vědec, fyzik, zatímco jeho protivník (ten muž, který v úvodním úryvku využil služeb průvodce) je účetní. Vědec se stal špionem protože měl za to, že je to správné. Účetní neměl na vybranou. Poslali ho na vědeckou observatoř provádět jakýsi audit - ale jeho hlavním úkolem bylo zjistit jak a jestli vůbec právě tudy unikají informace.
Text příspěvku byl upraven 28.01.20 v 08:48
Vložit příspěvek