Nono (aneb štrikovna)
Mám ráda noviny z papíru. A ty dnešní (Lidovky) mají na titulce (snad je to zkráceně titulní strana) tyto nadpisy:
Můj Boží hod (Všichni víme, jak slavit Štědrý večer. Ale co dělat a co jíst o den později?)
Baroko v Česku
Ježíška jsme si uchránili třikrát (Komunisté, ateismus ani komerce nezměnili podstatu Vánoc, říká etnolog Martin Šimša)
Sváteční naděje pro stará zvířata
A na titulce (možná to slovo označuje hlavní fotku na titulní, tedy první, straně) je nadpis POŽEHNANÉ VÁNOCE (Redakce LN přeje všem čtenářům pokojné prožití vánočních svátků) je nějaká sestra s jezulátkem - v pozadí jsou hvězdami ozdobené smrčky a část interiéru nějakého kostela (popisek: Jezulátko, tak jak přišlo na svět. Sestry karmelitánky převlékají slavné Pražské Jezulátko desetkrát během liturgického roku do zdobných šatů sedmi různých barev. V poslední adventní dny je však soška svléknutá. Připomíná se tím, že Ježíš přišel na svět jako chudé dítě.)
A ještě je tam anonce na článek v příloze Orientace (která slaví dvacetiletí): Kdo čte vlastně v Česku knihy (Patříme k nejsilnějším čtenářským kulturám nejen v Evropě, ale i na světě. Národ čtenářů je rozdělen do čtyř generací, pojítka mezi nimi naštěstí existují.)
Hurá!
Text příspěvku byl upraven 23.12.17 v 15:47
Tak jak je to s tím českým čtenářstvím? Nó, zdá se, že vynikáme - do pomyslné čtenářské špičky patří spolu s námi Skandinávie, Pobaltí, Kanada, Japonsko a Jižní Korea. 6,5 % Čechů přečte více než 50 knih ročně a 84 % alespoň jednu! A zdá se taky, že papírový knižní trh jen tak nezanikne - vypadá to, že prudký nástup e-knih velice zvolnil. A taky máme 2. nejhustší síť veřejných knihoven na světě (hned po Lotyšsku). Na jednu knihovnu připadá 1971 obyvatel. Nebo naopak, jak chcete.
Rovněž jsme vysoce nadprůměrní vlastníci - průměrná domácí knihovna má 250 svazků! No a kniha pod stromečkem je u nás národní tradice.
Já jich letos dostala 5 (Mapy - atlas světa, jaký svět ještě neviděl, Otázky Milindovy, Dům Strach, Bez ohňů je underground a Laco Déczi - totálně vytroubený mozek) (ani jednu jsem si nekoupila sama! - teda koupila, ale nezabalila, jsou v - kam já je vlastně dala? ...). A nejmíň 10 nebo 15 jsem rozdala.
Když se na kalendáři objevilo datum 5. ledna, vzpomněla jsem si, že před rovnými padesáti lety začalo pražské jaro. Mockrát jsem po listopadu 1989 četla, že to byl jen souboj jedné komunistické kliky s druhou, a mockrát jsem přemýšlela o tom, jestli to ti lidé píšou, jak říkával Werich, z blbosti, nebo za cizí peníze. Pro mou poválečnou generaci to byl zázrak. Nic jiného než komunismus jsme nezažili, vlastně jsme to, co jsme kolem sebe viděli, považovali za normální, a najednou bylo všechno jinak.
Oni si soudruzi, kteří tenkrát 5. ledna odvolali Novotného a zvolili Dubčeka, asi představovali jen uvolnění, ne zásadní změnu poměrů, a nejspíš nestačili koukat, jak se kolem nich dějí věci v normálním světě normální, ale na naší straně železné opony nevídané: lidé veřejně diskutovali o politice, zakládali všelijaké spolky a sdružení, psali dopisy s různými žádostmi a požadavky, prostě se začali chovat jako občané. A novináři se začali chovat jako novináři a ne jako mluvčí jediné strany, která má vládnout na věky věků. Byla to úžasná doba a zdálo se, že věci půjdou dál a dál, že snad u nás skutečně zavládne svoboda. Ale nejspíš měl pravdu Pavel Tigrid, když posléze napsal, že by to museli českoslovenští soudruzi nějak potlačit sami, kdyby byly včas nepřijely tanky.
kousek vzpomínky na osmašedesátý Petrušky Šustrové (dnešní LN, článek s názvem Nezakrytá okna)
Slovinci sice vycouvali z chystaného společného zápisu Plečnikovy tvorby na seznam UNESCO, ale návštěva kostela Nejsvětějšího srdce Páně na vinohradském náměstí Jiřího z Poděbrad přesto stojí za to (a nebudou tam vlastně díky tomu ty davy turistů). Až budete v Praze a budete mít půlhodinku volnou - stačí zajet metrem na stanici Jiřího z Poděbrad - a úchvatný kostel je před vámi! Nahlédnutí dovnitř je nutností.
Moc mě těší, že český resort kultury se i po krachu projektu rozhodl Slovince podpořit v jejich samostatné přihlášce.
O sovětském myšlení
- o tom, jak Moskva hájí Koněva, ale hlavně svou verzi dějin (když protestuje proti tabulce, informující též o pozdějších neblahých činech maršála Koněva: že krvavě potlačil maďarské povstání v r. 1956, že za jeho působení v Berlíně se tam v r. 1961 stavěla zeď, že zajistil zpravodajský průzkum před invazí do Československa v r. 1968) , píše ve své poznámce (včerejší LN) Zbyněk Petráček
poslední odstavec:
Politici jako Miloš Zeman či Václav Klaus rádi zdůrazňují, že se dnešní Rusko často zaměňuje se Sovětským svazem. Že přece jde o zcela jiné státy. Na tom postřehu něco je. Ale působil by věrohodněji, kdyby se neodehrávaly takové akce, jako byl čtvrteční otevřený dopis pěti ambasadorů (nebo jako byla v únoru 2014 v Bratislavě účast ruského velvyslance na pohřbu Vasila Biľaka). Pokud Moskva nehájí samotnou existenci Koněvova pomníku, ale nedotknutelnost své verze dějin, pokud jí vadí i takový interpretační detail, jako je životopisná tabule u pomníku, pak sledujeme ryzí ukázku sovětského uvažování. Je to uvažování, které tlakem vymáhá vděčnost za osvobození a odmítá jakoukoliv odchylku od Moskvou kanonizované verze dějin. Pamatujme si to.
Podle nezávislé evropské instituce OLAF se český premiér dopustil podvodu. V kauze Čapí hnízdo prý došlo k podvodnému jednání, když se z Agrofertu vyčlenila a účelově vytvořila menší firma, aby dosáhla na evropskou dotaci. Kontroloři navíc uvedli, že firma zatajovala při žádosti o dotaci klíčové informace.
Andrej Babiš nemůže tvrdit, že o machinaci nevěděl, protože ji poslední roky obhajoval. Po počátečním lhaní, že netuší, komu Čapí hnízdo patří, přiznal, že jeho rodině. Je to tedy jeho podvod, nikoli nezodpovědných podřízených. Argumenty jeho a jeho právníků, že se každý může přesvědčit, že peníze byly proinvestovány, jsou výsměchem veřejnosti. Nepochybně by každý, kdo by dostal padesát milionů na bydlení, lehce dokázal, že je uměl ve svůj prospěch využít.
Andreji Babišovi se zhroutila veškerá jeho dosavadní strategie. Není obětí manipulace, kampaně, policejní zvůli... dokonce i nezávislá evropská instituce konstatovala, že v kauze Čapí hnízdo došlo k podvodu. Česká policie se tak dočkala satisfakce, vyšetřování případu evidentně zahájila oprávněně.
(- začátek editorialu dnešního Respektu)
a takový podvodník vlastní nositele pravdy a systému, jakým jsou Lidové noviny???
Je léto roku 2017. Americký režisér Oliver Stone natáčí film o Vladimiru Putinovi. Ruský vladař se chce pochlubit. Vytáhne mobil a najde na něm videozáznam dokumentující skvělou práci ruského letectva v Sýrii. V tu chvíli spatřil světlo světa nejtrapnější fake roku 2017. Je dílem ministerstva obrany.
Putin ukazuje americkému režisérovi obrázky svých chrabrých letců, jak likvidují nepřítele, aniž by tušil, že jde o chrabré letce americké. Aby toho nebylo dost, zvuková stopa, která je v ruštině, byla vyjmuta z videa, na němž se domlouvají ukrajinští piloti útočící v květnu 2014 na separatisty obsazené doněcké letiště.
Zatímco tato falešná zpráva je celkem roztomilá, jiné mají mnohem dramatičtější důsledky. Nejen Rusko povýšilo šíření lživých novinek po internetu na jeden z nástrojů zahraniční politiky. Moskva ovšem v tomto oboru patří mezi elitu.
Rusko má s šířením dezinformací zkušenosti ještě z dob sovětských, kdy se nemluvilo o fake news a zprávy nekolovaly po internetu, ale podstata vymýšlení si událostí, které se nestaly a jež deformují veřejné mínění, zůstává stejná. Podle politologa Vladimira Pastuchova to jsou právě fake news, které proměnily sovětské "impérium zla" v současné ruské "impérium lži". Tvrdí, že historicky se falešné zprávy v Rusku etablovaly jako forma třídního boje. Později vešly do arzenálu legitimních politických zbraní. Ruská míra společenské tolerance k politickým výmyslům je bezbřehá. Pastuchov zkoumal kořeny této tolerance. Soudí, že přesto, jak je Rusko obrovské, Rusové vždy trpěli pocitem ohrožení ze všech světových stran. Viděli se jako oběť imperiálních zájmů okolního světa. Dodnes většina Rusů upřímně tvrdí: "Nikdo nás nemá rád." Naposledy paniku vyvolaly události na Ukrajině - Majdan byl přímým útokem na podstatu Putinova režimu. Odplatou byla záplava fake news, která přerostla ve skutečnou hybridní válku Moskvy s Kyjevem.
Většina ruských občanů metody boje s využitím smyšlených zpráv schvaluje. Proč? Podle Pastuchova je "lež v Rusku považována za spravedlivou zbraň slabšího proti silnějšímu, za vhodnou metodu ochrany národa proti přesile". Lež je prostě jen "alternativní pravda". "Spravedlivá lež se v Rusku cení více než nespravedlivá pravda," tvrdí Pastuchov.
Zlomovým se stal rok 2012. Tehdy vznikla v Petrohradě dnes už pověstná olginská továrna na trolly. V minulých dnech se přestěhovala do prostor byznyscentra Lachta-2, které vlastní firma Dorstrojtrest-M, jeden ze sponzorů Putinových kampaní. Tak začala nová epocha, ve které fake news hrají roli zásadnější než informace získávané solidními zpravodajskými agenturami.
Kdo je Vladimir Pastuchov (54)
* Rusko-ukrajinský politolog a právník žijící v Británii. Narodil se v roce 1963 v ukrajinském Kyjevě. * Pracuje jako vědecký konzultant na St Antony's College na univerzitě v Oxfordu a poradce v právní kanceláři FD Advisory LLP. * Věnuje se výzkumu ruské politické scény, již popisuje ve většině svých publikací. Například v knihách Tři doby Ruska, Restaurace místo reformace či Ukrajinská revoluce a ruská kontrarevoluce.
no prosím, celý svět si myslel, že Amíci jen tak trapně oscilují mezi mírnými políčky ISIS a snahou dobře je vším zásobit a to tak výkonně, že ISIS výborně prosperoval a rostl, a nakonec že dorazili Rusové a udělali pořádek... a zatím to bylo naopak... ještě, že jsou mezi námi takoví Pastuchové
"Depresivní, jak účinné mohou být lži, urážky a pomluvy mezi naivními lidmi. A je depresivní, kolik takových naivních lidí je."
- napsal ke znovuzvolení Zemana prezidentem ČR na svém twitteru bývalý estonský prezident Toomas Hendrik Ilves
Všimni si, že krom Putina mu ke zvolení ani nikdo ze západních politiků nepoblahopřál. Prostě Zeman je zklamání. Lež a nenávist opět zvítězily nad pravdou a láskou. Je fascinující, jak Zeman dokáže v lidech probouzet jen to nejhorší. A to jak ve svým fanoušcích, tak ve svých odpůrcích. V obou skupinách probouzí strach a nenávist. Ve svých příznivcích cíleně vyvolává strach před uprchlíky a nenávist ke "kavárně" a inteligenci obecně. Ve svých odpůrcích vyvolává strach z vývoje u nás a nenávist k sobě i ke svým voličům. Zeman je takový upír živíci se negativními emocemi, který v lidech probouzí jen to nejhorší. Po volbách tvrdil, že bude méně arogantní, a teď už neuspořádá ani ceremonii pro jmenování rektorů. Buď už se začíná mstít těm, co ho nepodporovali, a nebo už mu to zdravotní stav nedovoluje.
Ano, je opravdu schopný a zkušený... a samozřejmě, ty jeho sliby, že bude hodnej... mu snad mohli věřit jen jeho příznivci a pak ti naivní a méně chytří.
Zrovna to chci psát - že mu pogratuloval jen pan Kiska, Fico, Putin a Si Ťin-pching. Z evropských politiků ho už nikdo nebere vážně. A dokonce i Trump se na něj vykašlal, ačkoli Zeman mu tak upřímně k jeho zvolení gratuloval...
Češi nedůvěřují Unii a hledí na Východ, komentují volby zahraniční média
Zeman vedl zemi pět let mentálně na Východ.
Dělal kampaň za veřejné peníze, jeho přívrženci vedli dezinformační válku podle ruského scénáře a pravděpodobně i s ruskou a čínskou pomocí. Opíral se o podporu českých oligarchů a jejich médií.
Zeman - mimořádně schopný a cynický politik, který využil strachu občanů z terorismu, aby situaci zvrátil ve svůj prospěch.
Tak ono stačí vzpomenout, jak buransky se Zeman choval k americkému velvyslanci nebo poučoval Merkelovou. Přitom Shapiro byl takový sympaťák. Oni si jeho hulvátské chování pamatují, nehledě na to, že mají tajné služby.
http://forum24.cz/schapiro-mi-skodi-uz-ho-tady-nechci-nahlasil-zeman-trumpovi/
závěr sloupku Martina Zvěřiny "Neporazitelný" z dnešních Lidových novin (do kterých si náš lidový prezident ve svém prvním povolebním projevu neopomněl kopnout):
Prezident slíbil, že bude pokornější. Ovšem ve světle toho, že sám sebe vidí jako neporazitelného, těžko od něj čekat velkou zdrženlivost. A byl-li doposud Miloš Zeman mužem pomstychtivým a nestřídmým, pak jím v příští pětiletce bude ještě silněji. Okolnosti jsou mu nakloněny. Ovšem nezapomínejme, že pýcha předchází pád.
'Pražská kavárna bude muset zavřít ústa. Shut up.', notují si Miloš Zeman s Václavem Klausem
https://www.irozhlas.cz/volby/milos-zeman-vaclav-klaus-jiri-drahos-prezidentske-volby-2018-prezidentska-debata_1801281345_hm
Miloš Zeman: Já bych tě doplnil. Pražská kavárna, což je takové společenství sebe se utvrzujících lidí, kteří v životě příliš mnoho nedokázali, teď asi, pokud nebude chtít pět let fňukat, že neprošel její kandidát, bude muset zavřít ústa. Zdůrazňuji, zavřít ústa. Já jsem pověstný originálním překladem anglických výrazů. Nicméně výraz 'Shut up' (anglicky drž hubu; pozn. red.) je natolik přeložitelný zdvořile i méně zdvořile, že ponechávám na každém, pro jaký překlad se rozhodnou.
identita bubky je odhalena, jedná se o paní Annu Kozlovou
https://blisty.cz/art/88046-nasi-mocni-se-nesmeji-dozvedet-co-si-o-nich-lidska-spodina-mysli.html
Že by? Slovník má rozhodně stejný a i to dělený textu na krátké odstavečky je podobné. Pokud to není ona, je to rozhodně nějaká její příbuzná (ideologicky)...
Mladí lidé nedou a nejsou schopní jít do politiky, protože málo čtou, čučí do fejsu nebo ťuknou 5 písmen do twitru. Neumí komunikovat, nemají slovní zásobu, nemají žádný přehled o politice, vůbec se o ni nezajímají. Je to pohroma jako v učňovském školství.
Nad totuo situací se na internetu hodně lamentuje, ale co s tím nikdo neví a i kdyby věděl, tak to mladí neakceptují.
Prosím, neházejte všechny mladistvé do jednoho pytle. Já se například o politiku zajímám a jsem členkou soukromé skupiny, v níž jsou lidé mého věku (18 až 20), pravidelně se scházíme a debatujeme o politické situaci v Česku i zahraničí.
Ale znám samozřejmě (většinu) mladých, o kterých píšete. Nic je nezajímá, neumí se pro nic nadchnout. Taková je prostě doba, starší generaci se nelíbí způsoby mladší, fungovalo to tak a stále to trvá.
Text příspěvku byl upraven 02.02.18 v 19:29
Mladí se hledají... Nechme jim na to čas (nanejvýš ale do třiceti). Tehdy jsem měl taky neodbytný pocit, že všichni ostatní (z mých ročníků) se zajímají jen o hospodu a nic jiného. Ale nebylo to tak hrozné.
Vložit příspěvek