15 roků lásky
Patrik Hartl
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/481656/bmid_15-roku-lasky-jwH-481656.png
4
2406
2406
Realita umí být neuvěřitelná a skutečné události někdy působí nepravděpodobně. Aleš by do svých třiceti dvou let nevěřil, že jeho život bude vypadat takhle. Představoval si ho úplně jinak. Jednoho dubnového odpoledne roku 2001 se zamiloval do ženy, která na něj naložila takovou porci lásky, že by to porazilo i vola. Tento román vypráví o všem, co musel zvládnout, aby se s tou láskou naučil žít.... celý text
Přidat komentář
Ač jsem se na knihu těšila jako na oddechovku, tak přečíst jí, bylo pro mě peklo, měla jsem problém jí vůbec dočíst. První čtvrtina, v které vystupuje Jelena, ještě působila zajímavě, ale pak už to bylo jen horší a horší... Pořád stejný opakující se děj, rádoby vtipné situace s dětmi. Tohle bohužel vůbec nebyla "moje káva" :-)
Knížky pana Hartla se lehce čtou - a také lehce zapomínají.
Možná je to tím, že jsou doslova nabité dějem. Čtenář se ani chvíli nenudí, knížka dobře odsejpá, a když už ji musíte odložit, zase se do ní hravě dostanete. A protože postavy během těch 15 let zažijí opradu všechno, každý v ní najde to své, co on sám prožil nebo se s tím aspoň setkal ve svém okolí. Na druhou stranu tyto všechny epizodky se vám brzy vykouří z hlavy a zůstane stejně jen hlavní kostra - mladý (no, pak už moc ne) muž se stará o dvě děti a celou dobu (s různou mírou štěstí i zoufalství) hledá partnerku. Mimochodem, za sebe bych knihu spíš protáhla na 18 roků lásky. Holky jsou na můj vkus označeny za dospělé a hozeny do života hrozně brzy.
Mně se knížka líbila, protože jsem dostala, co jsem očekávala. Ne víc. Žádné překvapení, natož příjemné. Mám autora radši jako režiséra a jeho smích mě stále rozesmívá.
Nicméně nejvíc mě asi baví, jak do svých knih suverénně zahrnuje i skutečné osobnosti a události všeoecně známé. Jedna postava dělá producenta seriálu Horákovi, další češe Simonu Krainovou, někdo koncertuje s Jaroslavem Svěceným, obědvá s Vojtou Kotkem, spolupracuje s Blankou Matragi, chodí s Miss ČR... Myslím, že kdyby se to Hartlovi do děje hodilo, klidně by nechal nějakou svou postavu vyhrát i Zlatého slavíka.
Hartlovy knihy mě prostě baví.
Ani tato mě vůbec nezklamala a fungovalo to stejně jako u těch předchozích. Otevřela jsem knihu, přečetla jsem pár úvodních vět a hned jsem byla do příběhu dokonale ponořená. „Vynořila“ jsem se až po těch cca 500 stránkách, spokojená, uvolněná a s vědomím, že jsem se při čtení ani chvilku nenudila.
Je to další výborný náhled do mozku chlapa, což je pro mě jako ženu určitě velice zajímavé a navíc ukazuje, jak dokáže vidět a vnímat chlap tu část světa, která je tradiční doménou žen – výchovu dětí.
Je to takové čtení na odlehčení, charakterem oddechová a odpočinková kniha, ale z jiného úhlu pohledu vlastně oddechová jen na první pohled. Pokud bych se dostala do podobné situace jako hlavní hrdina knihy, nevím, jestli bych svůj život považovala za jednoduchý a oddechový….
Tu oddechovost chápu jen v tom smyslu, že čtenář nemusí při čtení skoro vůbec zapojovat mozek a neustále nad knihou přemýšlet…prostě stačí jen číst a číst a nechat příběh kolem sebe plynout.
Základní zápletka mi přišla docela originální, nestává se zas tak běžně kolem nás, aby se někdo dostal do takové situace jako Aleš. Jeho postava mi byla i přes všechny svoje občasné úlety docela sympatická. Vždyť kolik chlapů by se rozhodlo podobně jako on a nechalo si takto dobrovolně „narušit“ a zkomplikovat život?
Na knize je opět hodně patrný klasický Hartlův styl a rukopis. Jeho vypravěčské schopnosti jsou pořád velice dobré - jednoduchý, nekomplikovaný jazyk, větší množství propojených postav, ve kterých se ale dá dobře orientovat, v nečekaných chvílích překvapivé zvraty, tentokrát celý příběh okořenil i propojením s velkým množstvím reálných, veřejně známých osob. Hovorové a „přisprostlé“ výrazy, které také bývají už neoddělitelnou součástí Hartlových knih, mě opět vůbec neiritovaly…je to totiž přesný a nepřikrášlený obrázek ze života kolem nás. A že se v knize hodně řeší různé sexuální frustrace? Copak to také není úplně ze života?
Tato kniha, stejně jako ostatní autorovy knihy, se sice stoprocentně nezařadí mezi české literární skvosty, ale myslím, že svoji velkou hodnotu určitě má. Splňuje to, co slibuje a co se od ní očekává – zábava, odpočinek a témata, která dokážou být blízká spoustě lidí, protože je (i když třeba v jiné podobě) dnes a denně zažívají také. Mohou to být příběhy sousedů, kamarádů nebo třeba i vlastní. Aspoň já to tak vnímám.
Možná i proto beru tu určitou literární jednoduchost Hartlových knih jako velký klad – složitý život přiblížený jednoduchým jazykem. A díky tomu jsou pro mě jeho knihy těmi, na které se vždycky těším.
Autor nebude můj šálek kávy...Jsem teda ráda, že jsem čtení nevzdala a četla až do konce, přece jen jsem byla zvědavá, jak to dopadne, nedokázala jsem to vůbec odhadnout.
Nicméně mi kniha nesedla skoro vůbec, bohužel. :( Byly tam části, které byly zajímavé a bavily mě, ale spíš převažovala nuda (a chvilkama i znechucení).
Mohlo to být klidně o 150 stran kratší, bylo to zbytečné dlouhé.
Dobře a pravdivě napsaný příběh ze života, zaujal mě. Knížka se četla moc pěkně.
Hartlův styl psaní je nenásilný, píše prostě "jak to v životě chodí".
Docela mě překvapilo nízké hodnocení. Mě se knížka líbila. Taková oddechovka. Ač to hlavní hrdina určitě neměl jednoduché, tak byl minimálně dobře zajištěný finančně a už jen to mu život s dvojčaty ulehčilo. Po psychické stránce to musel být na začátku fičak.
Doporučuji!
Patrik Hartl autorsky zraje jako víno - lehkost vyprávění, konkrétnost a smysl pro dramatičnost zdánlivých banalit zůstávají - a tentokrát ve mně navzdory ultrarychlosti čtení i něco zůstane. Dvojčata a jejich otec/ "otec" zabírají spolehlivě, některé situace jsou neodolatelné.
Na to jaká to je tlustá kniha tak jsem jí docela rychle zhltla. Děj plynul a četli jste a četli a konec. Ale musím uznat, že kdyby to bylo o 100-150 kratší asi by se nic extra nestalo. Ale děj mě bavil, ale byla jsem z něj i trochu smutná. Štěstí v tom příběhu určitě nebylo, ale je to život, tak jak ho žijeme bez příkras. A to mě bavilo.
Z Hartlových knih se mi zatím líbila nejvíc. Vztah otce a dvojčat-děvčat, výchova z pohledu otce samoživitele, celá ta škála od zoufalství přes sílící pouto až po paniku z odloučení, neustálé vztahové karamboly - je to bolestné a sarkastické, přesně tak, jak, jak to v životě bývá. Tohle bylo opravdu příjemné čtení...
Moje první setkání s Hartlem. Celkem příjemné čtení, taková oddechovka, co příliš nenadchne ani neurazí. Ale ve výsledku hodně rozvleklé vyprávění. Ano je to popis 15 let života postav, ale některé vztahové etapy a avantýry Aleše by knize asi víc prospěly tím, kdyby v ní nebyly. Ale je pravda, že takový je prostě život obyčejného normálního člověka. Každopádně jsem ochotná dát autorovi i další šanci.
po posledním Hartlově románu jsem se zařekl, že ač je mi autor sympatický, jeho dílem už čas ztrácet nebudu; ach jo, po vyslechnutí rozhlasového rozhovoru, v němž Hartl propagoval 15 roků lásky jako "to nejlepší a nejniternější ze sebe", jsem vyměk a tuhle oranžovou bichli na dva dny ségře zabavil...
...a tentokrát jsem se opotil už na druhé straně (fakt se ve slovní zásobě dospělého střízlivého muže vyskytuje slovo "mimísek"?) a pak bylo stále hůř a hůř, brada mi klesala, kam až panty dovolily, a z prvotního šoku to přešlo do tísnivého smutku, že něčemu tak špatnému, schematickému, komerčnímu, hloupému, povrchnímu, šablonovitému, vyprázdněnému a totálně impotentnímu se dnes říká "román" nebo "česká literatura"
pak jsem si znovu pustil ten rozhovor s autorem a došlo mi, že si Hartl prostě buduje svůj pohádkový pelíšek, v němž je mu asi dobře, ale fakt své útěšné sny musí publikovat?
Já mám z knihy hrozně smíšené pocity. Je skvěle napsaná, jednoduše, čtivě. Ale ty postavy? No to byla teda přehlídka toho, jak životy můžou být sociálně zvracené :D Že bych k nim hořela sympatiemi, to se říct nedá a přesto mě to neodrazovalo v pokračování.
Oddechovka skvělá na proložení mnou čtených detektivek:) Zatím jsem nic od tohoto autora nečetla, ale příjemně mě překvapil. Nabyla jsem nejdřív celkem rychle pocitu, že už děj nemá kam směřovat, ale začetla jsem se a konec dočítala jedním dechem. Líbí se mi styl psaní, kniha je čtivá a vtipná, ačkoli se ve střední části trochu opakuje. Zápletka je zvláštní, nedovedu si moc představit, že by to takto mohlo být v reálu, každopádně část obsahu má reálný základ, což je na tom právě to smutné. Jinak kniha vyznívá ve finále spíš pozitivně a určitě jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Jednu hvězdičku dávám dolů, protože existují knihy, které mě zaujaly víc. A také, jak jsem po přečtení autorovy další knihy Okamžiky štěstí (23.8.) zjistila, se zde jedna věc opakuje....
Doklopýtala jsem asi na 200. stranu a knihu odložila. Představa dalších tři stovek mě naplňovala nechutí pokračovat. Čas není nafukovací. A pak se asi za měsíc objevilo několik volnějších dní, kdy jsem se mohla věnovat čtení bez větších výčitek, že jej mařím. A ono to náhle šlo a postavy ožily a už mi vůbec nebyly lhostejné. A Alešovi jsem začala držet pěsti a přála si, aby kniha měla šťastný konec. Prostě i dospělí někdy potřebují pohádky. A i když se kniha prvoplánově tváří (navzdory situaci, ve které se hlavní postava ocitne), že má být opět hlavně humorná a vtipná, já vnímala i něco jiného. Pro mě byla smutně milá.
Kniha mě překvapila hned od začátku a stále mě zajímalo, jak to s Alešem dopadne. Při čtení jsem přemýšlela nad tím, jestli opravdu takové problémy muži řeší a zda by se všichni rozhodli tak, jako to udělal Aleš. Hartl svůj styl stále zachoval. Bylo to příjemné oddechové čtení.
Jednoduché a oddechové čtení, ale úplně mě to nenadchlo. Mám za sebou všechny Hartlovy knihy, takže jsem věděla, jak autor píše a ani tahle kniha se od jeho stylu nijak neliší, ale tohle mě moc neoslovilo - myslím, že jsem čekala od knihy daleko víc.
Příjemná oddechovka. Taková pohádka pro dospělé. Myslím, že by knize prospělo zeštíhlení. Místy se děj zbytečně táhl.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Okamžiky štěstí |
| 2014 |  Malý pražský erotikon |
| 2018 | Nejlepší víkend |
| 2021 | 15 roků lásky |
| 2023 | Gazely |
Malý pražský erotikon mě kdysi posadil na zadek, přišel mi tak moc ze života, tak hořkosladký, ironický, ale zároveň pravdivý a lidský. Strašně mě bavily postavy a jejich pestrost.
V 15 roků lásky bylo na mě bohužel až moc depkaření, frustrace a nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale až příliš prcání. Aleš nebyl nesympatický, ale mnohdy byly jeho myšlenkové pochody nepochopitelné a zasloužil by proplesknout.
Ale stále je to starý dobrý Hartl, který se čte tak snadno, jen si uživáte příběh a Hartlův skvělý humor. Líbí se mi, jak autor v každé své knize ukazuje, že člověk si svůj život dokáže dostatečně post** dost dobře i sám.
15 roku lásky je za mě jedno z jeho spíš slabších děl, ale pořád je to skvělá oddechovka. Příště bych trochu ubrala ze všech těch pop kulturních odkazů a celebrit, bylo toho přespříliš.