151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství holky s bucket listem
Lucie Kutrová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443806/bmid_151-dni-pacifickou-hrebenovkou-dobr-PyS-443806.jpg
4
597
597
Lucie je holka, která si plní přání, holka, která je odhodlaná jít za svým snem, a holka, která se rozhodla projít Pacific Crest Trail, dle spousty lidí nejnáročnější dálkovou pěší trasu na světě, vedoucí z Kalifornie přes Oregon a Washington až ke kanadským hranicím (4 300 km). A povedlo se jí to. A přežila to. A že to párkrát bylo o vlásek. A ve své knize nepíše jen o tom, jaké to bylo, jít bez přípravy divočinou, ale taky o tom, jak taková věc člověka změní. A že když se pro něco rozhodnete a zatnete zuby, dokážete všechno. A ještě se u toho hodně naučíte, dost se nasmějete, najdete pravá přátelství a možná i lásku.... celý text
Přidat komentář
S Lucií 'Goldilocks' Kutrovou snad ani nemůžeme být více rozdílní. Aneb jak praví Jára Cimrman: " My, trudomyslní, my se nesmíme nechat jedním šílencem zviklat. Tedy nerad to říkám, ale jsou chvíle, kdy by se optimisté měli popravovat!" Plus další mínus za "chlapecké hudební playlisty" a hanění kvalitní muziky (dokonce s překlepem v MeTTallica) :-D Ne, vážně: Úplně mě děsí představa Lucčinýho způsobu hikování a jestli něco na holkách úplně nesnáším, je to drama queen chování, kor v přírodě. Ale především mě totálně děsí představa, že na PCT budu obden trávit čas s dalšími "turisty", hikery, novými kamarády, prostě lidmi a neustále se s někým objímat a dávat si společné zero dny a baštit společně burgery. Vlastně mě dost negativně zaskočilo, jak knížka přetéká právě kapitolami věnovanými lidem… Nechápejte mě špatně, je to samozřejmě Lůca a její totálně extrovertní povaha (tito lidé mě vždy přiváděli do rozpaků a nikdy nevím, jak na tyto "výlevy" mám v osobním životě reagovat), která miluje lidi a proto tolik kapitol, vlastně skoro všechny, věnované právě jim. Trail angelům, hikerům, známým atd. Z mého úhlu mi to připadá skutečně velmi zvláštní, protože osobně bych 99% knihy věnoval přírodě, živočichům, které fotím makrem, náladám, atmosféře trailu a mé osobní cestě divočinou. Na tento trail bych šel ze dvou důvodů: kvůli přírodě a osobní cestě, abych poznal sám sebe. Ne kvůli lidem. Kniha by mě vlastně dokázala od PCT odradit. Kdybych nevěděl, že ty vzdálenosti jsou v USA tak obrovské a můžu se separovat a s nikým se moc nestřetávat a jít si sóličko, nabyl bych dojmu, že je to trail, ne nepodobný výstupu na lidmi zcela zdevastovaný Everest, kam leze kde kdo a jsou tam (doslova) fronty na vrchol. Nejen tato hora pro mě ztratila naprosto význam a to právě kvůli všudypřítomným lidem. Naštěstí to ale (zatím) není případ PCT a vzhledem k tomu, o jakou porci kilometrů jde, je pořád naděje, že si svou cestu tímto dobrodružstvím užijí i sólisti, introverti nebo samotáři jako já.
Na knížce oceňuji, že ukazuje, že i holka, která je schopná tahat 25 kg batoh a zrcadlovku (bez té bych také nikdy nikam nevyrazil) je schopná cestu absolvovat, aniž by uměla postavit vlastní stan. Klobouček :-) Taktéž musím vyzdvihnout, že jsem se dozvěděl spoustu zajímavostí a detailů, o kterých jiní hikeři v ČR nepíší, protože jim přijdou příliš osobní (to je ta extrovertní a otevřená Lůca, no). Mnohokrát jsem se chechtal pod fousy a některé příhody jsou opravdu koření :-) Hlavně nervy drásající autostop s Badrulem (a jeho true redneck rodinou) a manželské etudy s Leapfrogem :-) A v neposlední řadě musím pochválit zpracování knihy samotné. Citáty na předsádce, odkazy v textu na fotky, dostatečná foto příloha (která velmi navyšuje cenu vydání knihy, takže si dokážu představit to martyrium s vybíráním fotografií, které člověk 100% v knize chce mít otištěné), celková úprava je povedená. Třešničkou na dortu je pak záložka, která je tvořena z jedné strany bucket listem a z druhé mapou celého trailu.
Skvělá knížka, která ukazuje slavnou pacifickou hřebenovku z úplně jiného úhlu, než jsem zvyklý. Děkuji za parádní chvíle strávené nad stránkami PCT. Doporučuji i rozhovor s Lucií na DVTV.
Obdivuji, co Lucka dokázala, ale hlavně jak, i když i ji někdy optimismus opustil. Ano Lůca má pravdu láska je zadarmo, a proto bychom ji měli rozdávat kolem sebe. A mezi námi Gilligan pro mi nebyl ten pravý....určitě přijdou lepší, i když možná bez sixpacku, ale se srdcem na pravém místě.
Člověk si musí chvíli zvyknout na styl psaní. Přeci jen nejde psát o 5ti měsících na trailu romanovým stylem. :)
Ale když se přes to překlenete a naladíte se na stejnou vlnu jako Lucka, tak si to začnete užívat.
Velký obdiv všem, kdo se do takového dobrodružství pustí! :)
Zajímavá cesta, slečna odvážná. Obdiv v jakém stylu se do toho vrhla ale v knize mi občas vadilo časté opakování, Nutella, vše nesnáším, vše miluji l. Věřím, že taková cesta člověka hodně ovlivní.
Užila jsem si naprostou spontánnost, se kterou je tenhle cestopisný deník napsaný. Lucka se nevyhýbá ani nejdrsnější sebekritice, u které jsem se několikrát rozesmála nahlas. Její nadhled, ale i vůle jsou velkou inspirací. Jediné mínus této knihy je, že je souhrnem blogů, takže se v některých kapitolách opakuje.
Putování s Goldilocks po pacifické hřebenovce jsem si nesmírně užila. Faktických cestopisů jsem si o této brutální zhovadilosti načetla už dost, Lucčiny osobní deníkové záznamy mi ale daly mnohem více. Nevyhýbají se totiž prekérním situacím, upřímné realitě, která nemusí být vždy růžová, a kromě radostí sdílíte s Luckou špatné i vyloženě špatné dny.
Bohužel jsem knížku nedočetla, nebavila mě. Skončila jsem u 28. dne cesty a k dalšímu čtení bych se musela přemlouvat. Přišlo mi to stále dokola to samé a Lucka mi nebyla sympatická, ač její aktuální příspěvky na instagramu mám ráda. Asi nejsem ta správná cílovka.
Je vždycky fajn, když čtete knížku a na určitých místech se vám začnou vynořovat vzpomínky na to, co jste sami zažili. Ne, nikdy jsem nebyl na PCT, ale ty situace, kdy si člověk klade otázky typu "co tu sakra dělám", "proč je ten batoh tak zatraceně těžkej" apod. znám víc než dobře a bylo příjemné se k nim v myšlenkách vrátit a uvědomit si, že už to zase chce někam vyrazit. I když bych osobně trochu ubral vykřičníky a používání klávesy Caps Lock a chtělo by to (zejména ve druhé polovině) trochu pečlivější korektury, musím uznat, že Lucie Kutrová píše zajímavě, čtivě a vtipně a pokud někoho PCT láká, získá velmi dobrou představu, o čem to vlastně je. Osobně bych navzdory lákavým přírodním krásám tenhle trail asi vynechal, protože se tam zdá být až příliš mnoho lidí, kteří jsou na můj vkus trochu moc kontaktní, ale o to zvědavější jsem na autorčinu druhou knížku o evropských trailech, které mě svou povahou oslovují výrazně více.
Knížka se mi četla skvěle, protože Lucka ji dle mého napsala tak, jak jí pusa narostla, což mi k tomuto žánru skvěle sedlo. Hlavní myšlenkou je předat zkušenosti a zážitky, které autorka nasbírala po (někdy strastiplné a nebezpečné, jindy zábavné a uspokojující) cestě americkou divočinou. Příběhy jsem si dávkovala, určitě nedoporučuju přečíst knihu najednou v kuse, to by člověka mohlo začít nudit, protože některé po sobě jdoucí dny byly dosti podobné. Velmi oceňuji fotky, kterých je v knize spousta a jsou super - vtipné, dechberoucí, výstižné.
Po přečtení knihy jsem měla velkou chuť se na tuhle šílenou cestu taky vydat. :D Ještě že je před námi zima, třeba mě to přejde do příštího roku, jinak bych měla začít šetřit.
Určitě mohu doporučit!
Za mě třetí kniha o PCT, po Divočině, která se mi líbila hodně, ale je už možná víc román než cestopis, a po knize Moniky Benešové, která je zase hodně osobním příběhem.. Takže z těchto tří rozhodně kniha, která se PCT věnuje nejvíc. Samozřejmě ze svého pohledu, ale autorka je sympatická, trochu praštěná a ne ve všem bych s ní souhlasila (výběr hudby třeba :-D ), ale celkově se mi kniha četla dobře, bavila jsem se u ní a je rozhodně inspirativní, jak si autorka přála. Super byly i doprovodné fotky.
151 dní Pacifickou hřebenovkou jsem četl vždycky před spaním a musím říct, že už se mi o ní i zdálo. Krásné hory a příběh nezkušené holky, která se vyhecuje a nakonec to zvládne. Nebo ne? Na Lucku jsem narazil díky pořadu 7 pádů a už v tu chvíli jsem věděl, že si knížku pořídím. Nelitoval jsem a při čtení se hodně smál, obzvláště u dní s komáry nebo třeba u krysy ve stanu :D Ps. Pokud jste ultralight backpackeři, ale bez knihy nikdy nikam nevyrazíte, rozhodně si nebalte tuhle, protože pak dopadnete přesně jako Lůca :)
No, asi nejsem cílovka. Jazyk a styl pro náctileté slečny, věřím, že alespoň v této kategorii kniha zaujme. Sportovní výkon chválím, ale když srovnám s PCT deníkem od Jakuba Čecha, ten je literárně úplně někde jinde.
Kniha je napsána zábavnou formou o jedné praštěné holce co si plní svůj bucket list. Lucka neboli Goldilocks vyráží vstříct všem každodenním nástrahám na PCT. Musím říct, že Lucka měla na cestě velké štěstí a skvělé lidi kolem sebe, který jí vždy podrželi. Každopádně pokud čtenář nebude řešit připravenost a nerozvážnost jedné mladé slečny tak se celkem pobaví.
Mladá česká holka bez extra tréninku se rozhodne vyrazit na trail z Mexika do Kanady přes celé Spojené státy. Kniha psána formou deníku, den po dni, popis cesty i pocitů a zážitků z každého dne. Čte se dobře, krátké kapitoly, kdy se člověk občas při jejích eskapádách i zasměje. Jediné co mi začalo po čase vadit přesně vyjádřila Anoell níže, to věčné opakování jak jí maj všichni rádi a udělají pro ní všechno. Asi ano, ale psát to pořád začíná být trochu otravné. Ale jinak za mě velký respect před Luckou, že tohle absolvovala a zvládla. Fotky z trailu nádherné.
Nevím jestli tu "blonďatou pindu# miluji nebo nenávidím. Ale rozhodně ji závidím
Napsat komentář a rozmyslet si hodnocení mi trvalo ještě několik dní po přečtení, opravdu by tu byly potřeba ty půlky. Hned na začátku jsem si všimla, že ač už je slečna trochu odrostlá, vyjadřuje se jako puberťačka. Někdo se tu zmiňoval, že tomu je pravděpodobně kvůli cílové skupině, na kterou je nejspíš kniha zaměřena, po zhlédnutí 2 (a jeden z nich byl opravdu dlouhý) rozhovorů s Lůcou si dovolím konstatovat, že ona se tak opravdu prostře vyjadřuje. Obvykle by se mi to nelíbilo, ale tady jsem to víceméně přehlížela, jedná se o můj první cestopis, takže nemám s čím srovnávat a byla jsem natěšená. Lucie opravdu umí být zábavná, přirozeně... bohužel často také tlačí na pilu a nějaký vtip se snaží procpat skoro všude, což prostě vtipné není. A úplně zbytečně. Mám takový pocit, že někde na začátku se zmiňuje o svém básnickém střevu a spisovatelském umu, a jistě, určitě nějak psát umí, jinak by to tolik lidí nečetlo, ale zase na takovou samochválu to opravdu není. Ještě bych zmínila 2 negativa, ač obě byla již v komentářích propírána. Kam Lůca přijde, tam jí všichni mají rádi a udělají pro ní první poslední - netvrdím, že to nemůže být pravda (i když to působí dost neuvěřitelně), ovšem na papíru je to bohužel dosti nesympatické (tak jsem si myslela, že třeba v oněch rozhovorech spatřím její osobní kouzlo - nespatřila). A druhé negativum, pravděpodobně největší zlo knihy... Neustálé listování k fotkách. Příšerný. Ale abych knihu jen nekritizovala, musím uznat, že mě bavila, hlavně první půlku jsem hltala jednu stránku za druhou (pak už se to strašně opakovalo a člověk se divil, že ještě není na konci) a určitě chci dát šanci i jejímu druhému vyprávění, ale musím přiznat, že nejvíce se mi na knize líbily fotografie.
P.S. Chudák Gilligan
Ahoj, musím říct že ta knížka je neuveřitelná! Asi sem se moc nezasmál spíš mě neskutečně dostala svou upřímnou realitou. Já sem o tom ještě před pár dni nic neveděl. Viděl jsem nějaký rohovor s Luckou a řikám si no nic moc, pak jsem viděl její oči a usoudil jsem že to dokoukám. Něž rozhovor skončil já měl objednanou knížku a ta jee tak neuvěřitelná že o ní budu všude mluvit pouze v supelativech. Jsem rád že jí mám a Všem doporučuju.
Já musím uznat, že jsem se u knížky dost nasmála a zároveň mi pomohla ujasnit si určitý hodnoty a priority, co se týče cestování.
Na PCT to teda nevidím, ale určitě mě autorka namotivovala přečíst si její další knížku, kde se spíš inspiruju na konkrétní treky!
Super poctěni, taková odlehčená četba do poškozených dnů...