151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství holky s bucket listem
Lucie Kutrová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443806/bmid_151-dni-pacifickou-hrebenovkou-dobr-PyS-443806.jpg
4
597
597
Lucie je holka, která si plní přání, holka, která je odhodlaná jít za svým snem, a holka, která se rozhodla projít Pacific Crest Trail, dle spousty lidí nejnáročnější dálkovou pěší trasu na světě, vedoucí z Kalifornie přes Oregon a Washington až ke kanadským hranicím (4 300 km). A povedlo se jí to. A přežila to. A že to párkrát bylo o vlásek. A ve své knize nepíše jen o tom, jaké to bylo, jít bez přípravy divočinou, ale taky o tom, jak taková věc člověka změní. A že když se pro něco rozhodnete a zatnete zuby, dokážete všechno. A ještě se u toho hodně naučíte, dost se nasmějete, najdete pravá přátelství a možná i lásku.... celý text
Přidat komentář
Lucku mám ráda a poznala jsem jí díky instagramu svého psa. Tuto knihu jsem četla s delšími pauzami, ale její styl mě prostě baví. Chci číst její knihy postupně a těším se nejvíc na dobrodružství i s Marvelem.
Lucka má svůj styl...
Životní i psací. Je jak malé dítě a to její vnitřní dítě ji tak trochu závidím.
Kniha je čtivá, ufňukaná, dojemná, inspirující i romantická a vtipná.
Tak to byl masakr. Lucku prostě žeru a upřímně se divím, že PCT nejen přežila, ale celkově zvládla. A je to napsané tak, že bych se hned vydala na trail taky. Občas jsem se až dusila smíchy. Lůca si to prostě napsala po svém a jak to cítila. A to oceňuji. Mám doma všechny její knihy a už se nemůžu dočkat, až si přečtu další.
Já tu Lůcu prostě zbožňuju! Neskutečný čtenářský zážitek. Měla jsem pocit, že jdu PCT s ní. Naprosto mi sedí styl humoru a oceňuji její pozitivní vnímání světa v každé ( často šílené) situaci a to obrovské štěstí. Kniha je nádherně zpracovaná. Moc mě baví ty vtipné kresby, které doplňují některé kapitoly. Navíc obrazová příloha je dokonalá, ty fotky jsou prostě nádherné. Asi nejvíc jsem se nasmála u překladů pro maminku. Ty jsou TOP!
Hrozně zajímavé a docela fajn cestopis. Netradiční pojetí, ale mě knížka Lůcy bavila. Zase něco jiného než "zibutrovky". Já mám holt cestopisy rád a už se těším na další knihy od Goldielocks.
Knížka mě fakt bavila, ještě víc než o Stezce Českem. Lucie je dobrá,že zvládla celou náročnou trasu a líbí se mi i styl jejího putování. Fotky jsou nádherné a skvěle příběh doplňují. Těším se na Lucčiny další knížky.
Lucka je vtipna, inspirativni a citila jsem se, jako bych byla na trailu s ni. V druhe polovine uz ale kniha zacala byt dost umorna a repetetivni a delalo mi trochu problem se tim prokousat. Lucka ztracela humor a nadhled. Coz teda naprosto chapu, po tech kilometrech v nohach.
Hvezda dolu je za to, ze me stejne jako spoustu dalsich ctenaru uplne nebavilo cist o tom, jak je uzasna a skvela a vsichni ji zboznuji. A jak neustale zduraznovala, ze si vsichni mysli, ze je nejkrasnejsi na svete. Taky me zarazilo, ze skoro porad jedla jen burgery, zmrzlinu a nutellu. Ale jinak muzu knizku doporucit, protoze hlavne na tom zacatku to bylo fakt moc vtipne. Pokud vas ale zajima cesta v jejim pravem smyslu sebepoznani, tak tady to bude velky krok vedle.
Po dlouhé době kniha, která me vážně nadchla. O trailu jsem slyšela už když mi bylo náct, ale odvahu ani vůli ho jít bych nenašla. Mohla jsem si ho projít aspoň díky Lůce. Moc jsem se bavila a na konci jsem byla i dojatá. Doporučuji všem dobrodružným snílkům.
Věcných informací získáte nemnoho, zato sondu do duše mladé slečny máte jako na dlani. Obdivuju odvahu, zápal i vůli, se kterou Lucie PCT zdolala. Závěr mě, tradičně, až téměř dojal. Je jisté, že nastoupí-li člověk stezku v Mexiku, do Kanady dojde jeho nové dvojče.
Takový holčičí deníček, stylem, přestože obsahově vzato samozřejmě musí být autorka zdatná dospělá osoba (napadá mne ... od kolika let se na PCT vlastně samostatně může?). Každý má můj obdiv, už když pojme myšlenku jít tuhle štreku, vydá se tam a dokonce to všechno ujde.
Je to možná zbytečně den po dni, 151 rán a stejných procedur a obdobných obtíží se i s nadneseným stylem trochu přejí. Méně kompaktnějších textů, zato více pořádných fotek procházeného terénu by mi vyhovovalo víc.
Nejvíc mne asi překvapilo (po Divočině a jiných knihách o zkušenostech s PCT), že téměř obden šla na pizzu, do hospody na jídlo a pití (takže nejen na trase díky "andělům" měla pestrý a bezpracný jídelníček), ale dokonce velice často nocovala v posteli a peřinách, ne ve svém polospacáku na karimatce na cestě... To už se poněkud vzdaluje od představ drsné pěší cesty divočinou.
Vôbec mi nesadol štýl písania. Prečítal som asi šesťdesiat strán a knihu som odložil. Možno sa k nej časom vrátim.
Kniha mě od první strany bavila a udivovala, jak je autorka vtipná! Skoro na každé straně bylo pro mě něco vtipné. Po půlce knihy, mě nadšení začalo trochu opouštět, protože už byl popis víceméně takový pořád stejný (no chápu, že to tak prostě bylo) a vtípky kolikrát také. Také mi nebylo moc po chuti pořád číst, jaká je autorka hvězda, jak ji všichni zbožňují a tak...Ke konci knihy se mi zdálo, že jak byla autorka už unavená cestováním, trochu se ta únava vmísila i do knihy..., ale celkově mám tu knihu ráda je fajn, vtipná, krásně zpracovaná a třeba si ji ještě někdy přečtu. Určitě doporučuji.
151 dní pacifickou hřebenovkou je stejně úžasná kniha, jako úžasná je i její autorka. A ona to není nadsázka, nebo snad slepý obdiv. Autorčina prvotina je tak trochu i zpověď, o přerodu městské pubertální holky, do velmi cílevědomé mladé ženy. Kniha je stejně ztřeštěná, jako byla autorka sama, ve chvíli, kdy se rozhodla ujít asi nejikoničtější dálkový treil, od Mexických hranic, až k těm Kanadským. PCT je fenomén, ročně se na něj vydává až 6000 chodců, ale dojde jen hrstka. Pro hodně lidí touha a sen, ale také strašák. A tato bláznivka tam v trhne, nepřipravená, nezkušená, naivní, ale odhodlaná. A stane se fenoménem roku 2018.
Kniha je trochu pubertálně ztřeštěná, ale kdo Lucku trochu více pozná, pochopí. :) Tohle je prostě ona. Holka s bucket listem. A tak se u knihy budete bavit, smát se a nevěřícně kroutit hlavou. Později už ale budete putovat po jejím boku a užívat si každý jeden den, na této cestě. Alespoň já se bavil. A pokud máte rádi chůzi a přírodu a volnost a dobrodrůžo, budete po přečtení pokukovat po svém batohu a zahrávat si s myšlenkou, kdy voláte šéfovi, podáváte výpověď v práci a vyrážíte na pět měsíců vstříc absolutní svobodě. Jooo tato kniha to umí. Nakopne vás.
Takhle - tu knížku jsem si přečetla ráda, a jsem moc ráda, že ji někdo napsal. Podobné knihy z cest mě hodně baví, tato byla napsána čtivě. Nemohu ani říct, že by postrádala vtip. Chci také zdůraznit, že smekám před Lucií, že toto dobrodružství zvládla - chce to fakt kuráž. Ale ... pro mě je ta kniha nesmírná přehlídka sebestřednosti. Nemá cenu to tady konkrétně rozmazávat, ale taková porce jájínkovství, kterou tato kniha obsahuje, se jen tak nevidí. Časem jsem začala obracet oči v sloup, kdykoliv autorka neopomněla zdůraznit, že je legenda, že ji všichni milují, že je jedinečná a skvělá. Takže na každé druhé stránce. Uf!
S Luckou jsem videla par rozhovoru a byla mi sympaticka, jeji cesty me zajimaly, tak jsem k narozkam dostala knizky. Zacla jsem touto nejen, protoze je prvni, ale taky me PCT nejvice zajimalo. Nikdy bych to nesla, absolutne me to nelaka, ale bavi me o tom cist a sledovat ty zazitky, u kterych si rikam, ze jako pro me to vazne neni. Lucka ma stejny humor jako ja, takze jsem se hodne, hodne a hodne nasmala. Libi se mi, ze je proste sva, na nic si nehraje a je tak spravne strelena. Styl psani mi taky sedl. Je to proste lidsky pribeh, takze me neobtezovalo nic. Ani plno ruznych jmen, ani opakujici se detaily nebo co. Neprislo mi to. Jedine, co bych vytkla, je to neustale hledani fotek. To byla celkem otrava. A kdyz uz ma web, kde ma cast blogu s vice fotkami, byla by bomba, dat tam nekde jenom ty fotky podle dnu a ja bych to ke knizce klidne navic sledovala.
K této knize jsem se dostala v podstatě náhodou. Miluju cestování, miluju cestovatelské výzvy, ráda bych poznala celý svět a už dlouho mám také takový svůj Bucket list, jen se mi teda nedařil nikdy tak dobře uskutečňovat, jako Lucce. Dlouho jsem ji neznala, až mi jednou známá řekla, že mám nějakou holku s Bucket listem zkusit sledovat na Instagramu, že cestuje se psem a že se mi bude líbit (jsem pejskař každým coulem). A tak jsem si ji našla, ale asi rok jsem ji sledovala jen z nějakého principu, že mi to někdo doporučil. Pak sem ale jednou narazila na trail Pacifická hřebenovka a ten mě opravdu zaujal. Hledala jsem si informace okolo, a to mě dovedlo zase k Lucce a jejímu blogu. Přečetla jsem prvních pár dnů, a tak nějak mě zajímalo, co bude dál. Její blog jsem vždy otevřela o obědové pauze v práci a každý den přečetla pár dnů a vždycky jsem se těšila na další oběd a její další dny. Spoustě lidí vadí Lucky až moc autentický styl, já jsem naopak byla ráda, že příspěvky píše přesně tak, jak ona to cítí. Obecně na lidech obdivuji, když umí naplno vyjádřit bez ostychu své emoce. Jenže jednoho dne jsem se dočetla na konec článku "den 100" a on ten blog dál nepokračoval. Co teď jiného dělat než objednat knihu (přesněji řečeno všechny 3 knihy), kterou Lucka napsala. Knihu jsem četla v každé volné chvilce, obdivovala všechny fotky a při čtení jsem toužila být součástí jejího příběhu, protože z jejího pohledu byla tato cesta opravdu zážitek. Vím, že ne každému tento styl sedne, že spousta lidí by raději vážnější cestopis, kde se dozví více informací o tomto trailu, to v knize úplně nenajdete. Ale pokud chcete Pacifickou hřebenovku projít opravdu naplno, poznat spoustu zajímavých lidí, usmívat se a brečet spolu s Luckou, nebo být prostě zákeřní a jejím situacím se z pohodlí gauče nahlas smát :D, vřele doporučuji.
Lucii jsem osobně viděla na přednášce v rámci cestovatelského festivalu. Zaujala mě její bezprostřednost a humor, skvěle si dělala legraci ze své nevědomosti, naivity a bezradnosti v mnoha situacích před i v průběhu jejího dobrodružství. Neodolala jsem a knihu si hned koupila. Nezklamala mě a ve stejném duchu se i pěkně četla. Knihu jsem vlastně původně koupila pro dceru (také Lucii) v podobném věku, abych jí dodala trochu odvahy do života. Je to lehké příjemné čtení, člověk se díky humoru odreaguje, pobaví ale i poučí. Držím jí palce na cestě životem a s chutí si přečtu i její další knihu.
Od autorky jsem už jednu knihu četla, líbí se mi, jak je příběh vyprávěn s humorem. Není to sice žádné odborné počteníčko, ale za mě splnilo účel
Knížka je velmi zajímavá a přináší autentický pohled na to, jaké je jít 150 dní divočinou. Myslím, že ne každému sedne vypravěčský styl autorky - sama bych z toho byla trochu v rozpacích, ale vzhledem k tmu, že jsem před samotnou četbou slyšela s autorkou rozhovor, v knize jsem ji celou dobu slyšela a věděla jsem, že píše stejně, jak mluví. Knihu jsem si maximálně užila.
Zábavná kniha se skvělým stylem humoru. Dobře a rychle se čte, fotky doplňují celý příběh. Těším se na další knihy.