151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství holky s bucket listem
Lucie Kutrová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443806/bmid_151-dni-pacifickou-hrebenovkou-dobr-PyS-443806.jpg
4
597
597
Lucie je holka, která si plní přání, holka, která je odhodlaná jít za svým snem, a holka, která se rozhodla projít Pacific Crest Trail, dle spousty lidí nejnáročnější dálkovou pěší trasu na světě, vedoucí z Kalifornie přes Oregon a Washington až ke kanadským hranicím (4 300 km). A povedlo se jí to. A přežila to. A že to párkrát bylo o vlásek. A ve své knize nepíše jen o tom, jaké to bylo, jít bez přípravy divočinou, ale taky o tom, jak taková věc člověka změní. A že když se pro něco rozhodnete a zatnete zuby, dokážete všechno. A ještě se u toho hodně naučíte, dost se nasmějete, najdete pravá přátelství a možná i lásku.... celý text
Přidat komentář
Precetl jsem na 2 zatahy. Velice ctive, na nic si to nehraje. Clovek Lucce drzi palce celou dobu.
Život je jako jízda na horské dráze. Jednou jsi dole, jednou nahoře, ale když se dokážeš potom ohlídnout za sebe, uvidíš, že každý tvůj krok měl smysl. Dělej vše s láskou a láska se ti vrátí.
Nejrůžovější kniha o nejbláznivější holce, jakou jsem kdy četla. Nemohla jsem si knihu na dovolenou do hor vybrat lépe. Každý kopec jsem myslela na Lůcu a její 30kg krosnu, přičemž můj batoh měl max 4kg. Po každém výstupu na nějakou horu jsem se radovala jako smyslů zbavená a myslela na Lůcu a její výstup na nejvyšší horu Ameriky v sandálech. Původně zamýšlené volné odpoledne se změnilo ve výstup na další horu s myšlenkami na Lůcu, která i během své periody dokázala nemožné.
Nemožné?! Ale kdepak. Nemožné je to, co si nedovedeme představit.
Lucka je naprosto nenormální osobnost (zaplať pánbůh, protože být normální je nuda). Způsob jejího myšlení je mi dost blízký. Na začátku knihy jsem se hodně smála, pak přišly trable a boje a já zvážněla. A na konci - teda asi posledních 20 stran jsem na konci každého dne bulela dojetím, jak k sobě dokáží být lidé laskaví (od slova láska).
Čtení jsem si užila od první do poslední stránky a teď už se jen těším na další Lucčinu knihu. :-)
Knížku jsem si přečetla díky milé slečně ze swapu, která mi jí s důvěrou půjčila a s ní i Dlouhej špacír. Fascinuje mě, že někdo cizí vám dá důvěru. Za to jsem byla vděčná, protože v knihovně bych se k ní nedostala snad nikdy. A za pár dní mě čeká hike v ČR s kamarádkou, na který se moc těším :) Četla jsem i Divočinu, knížku od Moniky, Dlouhej špacír...ale tahle se mi líbila pro svojí deníkovou formu každého dne. I když ty dny jsou v celku stereotypní pro všechny hikery, tak jsem si PCT mohla s Lůcou projít a těšila se na každý den/kapitolu díky její osobnosti. Jediné, co mi vadí celkově, že holky mají potřebu ze sebe dělat nešikovné Belly ze Stmívání, co znají jen růžovou a jdou na PCT absolutně nepřipravené. Jít tak náročnou trasu s tímhle přístupem mi přijde jako šílenost. Lůca měla štěstí na lidi kolem sebe, což jí přeju, ale z její spolujízdy s divným týpkem mě fakt zamrazilo. Je sice pěkné, když všechno dobře dopadne a lidí se tomu pak zasmějou, ale tenhle přístup mi přijde docela dost šílenej.
Musím souhlasit s "Peyka". Na začátku mě kniha velmi bavila, vtipné texty, sebekritika, popisování trailu....postupem času mi přišlo, že se to až moc kapitolu co kapitolu opakuje, což ztrácí na vtipu, půvabu a mého zájmu o knihu.
Souhlasím, že fotografie vložené o několik stran později je teda hřebík do rakve! I když jsou fotky moc pěkné! To listování knihou, abych viděla fotky, mě vadilo.
Knihu jsem bohužel odložila, i když celý koncept bucket listu je moc sympatický. Člověk si má dávat cíle, plnit si sny a i házet se do nekomfortní zóny.
Asi jsem čekala více, když porovnám knihy od Tadeáše Šímy, Jana Rendla a Dominiky G. tak tady mi chybí kousek pokory z cestování.
Lůca je svá. A podle toho ta kniha vypadá - zábavná, ale nemusí sednout každému. Já jí fandím a bavila jsem se, i když jsem měla pocit, že ke konci kniha ztrácí dech.
Slečna Střelkyně v akci :-) Já bych z ní asi rostla, kdybych s ní měla "hikovat", ovšem to samozřejmě nehrozí. Sympatizuju s těmi, co zvládli PCT, i když to není vyloženě můj sen. Lůca, jak si sama říkává, chtěla inspirovat, to se jí myslím povedlo. Hlavně tím, jak dokázala být svá. Uvítala bych větší hloubky, ale i takhle je to pro mě v pořádku. Čtení mě bavilo a fotky knihu určitě pozvedají.
Pěkná kniha ,Lůca je prostě poděs !!! Divím se , že to všechno přežila. Dost jsem se nasmála !
Jelikož mám hrozně ráda Láďu Ziburu, jeho cesty a hlavně jeho sarkasmus, sáhla jsem po této knize - prý je Lucka podobného charakteru. Pacifická hřebenovka se stala celosvětovým fenoménem hlavně zásluhou knihy a vzápětí filmu Divočina, předtím to byla hlavně americká záležitost.
Hned jsem se začetla, text je psaný stylem blogu, rozdělený na jednotlivé dny. Docela jsem se i zasmála. Lucka si ze sebe umí udělat rozhodně srandu a s ničím se moc nemaže. Styl psaní je hodně lidový a sympatický.
Nicméně, postupem času mi vadilo to její "všudybylství" (všichni mě mají rádi, jsem všude, mám ke všemu co říct,...) a to "drama queen" jednání bylo pro mě trochu uměle vykreslené. Já jsem taky velký extrovert, ale existuje určitá sebereflexe. Ty historky mi přišly tak napůl pravdivé, ona se zázrakem někam vždycky dostala, ale člověk se nedozví vlastně podrobnosti toho určitého úseku toho trailu. Bohužel jsem nezachytila ani Lucčin osobní růst, nějak se nekonal, ona působila stejně na začátku i na konci.
Dále mi vadilo šílené formátování a kompozice knihy. Ten křídový papír sice fajn, ale i ta vazba je hrozně těžká a nepraktická. Stránky jsou narvané textem, skoro žádné odstavce. Ten slovníček na začátku mi přišel zbytečný, protože Lucka daná slova stejně v textu znovu vysvětlovala. No a největší fail je umístění fotografií. Musíte pořád otáčet stránky, když se chcete podívat, a to mě nebavilo. Působí to velmi chaoticky.
Na konci je teda seznam veškerého vybavení, ale myslím, že by čtenáře zajímaly i orientační ceny, viz útrata za jídlo, poštu, hostely,...protože to není rozhodně levná sranda ani zdaleka, a málokdo se může tady na to všechno vykašlat a dovolit si odjet na duchovní cestu na pět měsíců. Musíte seknout s prací a mít hodně našetřeno! Dobrou myšlenkou je vložený bucket list, určitě ho využiju.
Za mě byla Divočina lepší, tady mi přišlo, že Lucka jede spíš na komerci než na vyloženě spirituální očistu, kterou PCT přináší. Chci se ještě mrknout na Moji Pacifickou hřebenovku od Moniky Benešové.
Ta holka má odvahu. Plní si své sny, ale občas přecení své možnosti. Umí rozdávat a přijímat lásku. Přeju jí, aby jí ta odvaha a laskavá povaha vydržela celý život. Moc hezké čtení.
Super knížka, krásně se četla, styl psaní mi sedl úplně dokonale. Prožívala jsem s autorkou každý den, každý komáří štípanec i každý úsměv a objetí. Za sebe můžu jen doporučit a těším se až se jednou vydám na PCT taky :-)
Skvělá kniha. Moc cestopisy nemusím, ale strašně se mi líbí vyjadřování Lucky, její humor a nadhled i v tragických situacích. Krásně zaznamenané zážitky, které jsou srozumitelné a pochopitelné i pro cizího čtenáře, který o příběhu Lucky nikdy neslyšel a dokáže vtáhnout do děje každého. Jediné, co knize vytýkám je její zpracování, volila bych raději měkkou vazbu a lepší propojení textu s fotografiemi.
Skvělá knížka, velice čtivá. Člověk by si měl jít za svými sny. Autorka se ničeho nebojí a jde do toho s chutí. Já nesnáším vedra, před čtyřmi lety jsem byla v Kalifornii a bylo tam 113 stupňů fahrenheita, nemohla jsem ani dýchat. Chcípla bych za prvním keřem :-) velice motivující. Doporučuji. Zajímavé čtení.
Tak takhle knížka mě naprosto dostala! Přečetla jsem ji jedním dechem. Přímo z ní sálá radost, energie, láska... život. Jsem moc ráda, že ji mám doma, protože věřím, že po ní ještě nejednou sáhnu. Děkuji za ten zážitek a že alespoň přes stránky knížky můžeme cestovat, když to aktuálně jinak nejde!
Bože můj, jak já strašně moc obdivuji každého, kdo ušel Pacifickou Hřebenovku! Kniha mě bavila, Lucie je vtipná, mnohokrát jsem se s ní nahlas zasmála a občas se stalo, že se mi s ní chtělo i plakat. Místy by si sice mohla odpustit nějaké to sprosté slovo a "zdrobnělinky" také úplně nemusím. Postupem času mi začalo vadit i takové to její "Všichni mě mají strašně rádi" nebo "Jsem strašně sarkastická a nikdo si na mě nedovolí". Já bych si klidně dovolila :-) Na druhou stranu si říkám, že takový projev prostě k její otevřené osobnosti patří. I přes tyto negativní detaily jí fandím a držím pěsti v jejích dalších dobrodružstvích. A souhlasím, že každý by měl mít svůj Bucket List :-)
Pokaždé, když Lůca zmínila město, do kterého se chystá dojít, sledovala jsem trasu na přiložené růžově kartičce, na jejíž druhé straně na vás vykoukne "bucket list", prostor, kam si můžete zapsat svá přání a pak je s radostí odškrtávat, jako splněná.
Musím zmínit jednu věc, a sice, že díky lehkosti, s jakou je kniha napsaná, vtipným hláškám a jakémusi dodání kuráže těm, kteří po něčem prahnou, ale brzdí je strach, pociťuji, že mé obavy z cestování významně klesly. Touha po dobrodružství a poznávání nových míst vyhrála!
Knihu jsem přečetla jedním dechem během pár hodin. Poutavé, čtivé a zajímavé. Sama jsem nikam daleko nikdy nešla a po této knize po tom toužím! I když si to pravděpodobně zas rozmyslím. ???? Co mě mrzí je úroveň knihy. Ocenila bych větší důraz na úpravu a styl vyjadřování. Kniha působí opravdu jen jako blog, jehož průměrné články někdo zcucne dohromady. Zábava? 10/10. Úroveň? 5/10.
Ke koupi knihy jsem se dlouho odhodlávala, odrazovaly mě negativní komentáře typu drama queen. Ale jsem ráda, že jsem si ji koupila. Čtení jsem si musela dávkovat, abych knihu nezhltla na jeden zátah. Dokonce jsem ji na dva týdny schovala :-D A musím dát plný počet hvězd. Lucie má nejen vypravěčský dar, ale i velké srdce. Není divu, že si ji všichni oblíbili. Já taky a už na mě čeká její druhá kniha...