1984
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29448/bmid_1984-IuR-29448.jpg
5
11998
11998
Winston Smith žije v Oceánii, jedné ze tří velmocí, které existují v Orwellově antiutopickém světě. V této zemi vládne svou neomezenou mocí Strana, v jejímž čele stojí (snad) imaginární postava Velkého bratra. Velký bratr tě sleduje! Heslo, které občané Oceánie spatřují mnohokrát denně na plakátech s údajnou podobiznou Velkého bratra v nadživotní velikosti. Ve Winstonově bytě, stejně jako v bytech ostatních členů Strany a na veřejných prostranstvích, jsou umístěny obrazovky, které nepřetržitě sledují veškeré dění ve svém dosahu. Záznamy obrazovek sledují příslušníci Ideopolicie, kteří se snaží odhalit jakýkoliv zločin proti Straně (ideozločin). Jedinými občany, kteří nejsou tak důsledně sledování, zůstávájí dělníci – proléti. Jejich životní podmínky jsou ale tak bídné, že opravdu nemají myšlenky na nějaký ideozločin. Navíc jsou dokonale ovládáni stranickou propagandou a slepě věří smyšleným úspěchům, které se dozví z obrazovky.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2000 , Levné knihyOriginální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi nelíbila. Vůbec. Je zcela děsivě aktuální a pravdivá v každé době, nacpaná myšlenkami, šílenými a depresivními. Přesto nebo proto? nemohu dát nic jiného než 5 hvězd. Je geniální.
Čteno ušima, očima bych to nedala.
Je až děsivé, jak nadčasová tahle kniha je. V každé době v ní člověk může čerpat podobnost s tím, co právě probíhá. Ať už jde o potlačování svobodného myšlení nebo vnucování nějaké pravdy. Je tam toho hodně na zamyšlení.
Tak jsem se po dlouhé době odhodlal k přečtení knihy, ze které jsem měl strach. Dystopie mi nedělají dobře tak jako někomu horory.
Myslím, že je to jedna z nejlepších knih co kdy byly napsány. Neskutečně silná, mrazivá, depresivní. A aktuální.
Nejvíc ze všeho ke mně promlouvají "filozofické" pasáže: zejména čtení z Knihy, nebo rozhovory s O'Brienem kolik že to teda ukazuje těch prstů.
Dílo, ze kterého běhá mráz po zádech.
Je to doporučená kniha k maturitě.
Já ji četla v té době a nic mi neřekla.
Teď jsem si ji s odstupem času přečetla znovu a wau.
Možná je to situaci ve světě, ale pojem normalizace reality čili takové čarování s ní mi přišlo nesmírně aktuální .
(SPOILER) Já bych klidně dal i 5 hvězdiček, jen ta závěrečná část knihy ubírá nejvyššímu hodnocení. Jakoby se posledním dějstvím změnil žánr a vibe knihy včetně build-upu. Mučírna se fakt nedá číst, to už je na mě moc filosofický a nečekaně depresivní.
Podle mě se jedná o klasiku, kterou by si měl každý alespoň jednou za život přečíst (spolu s Farmou zvířat). Je pravda, že děj v místech pokulhává a má své nedostatky, nicméně v tomto případě je nejdůležitější myšlenka celého díla. Je až mrazivé, kolik se v knize nachází paralel k současnému dějství ve světě (a to nemluvím jen o válkách a různé propagandě ve státech, ale i o médiích a sociálních sítích, které dennodenně používáme). Člověk by si řekl, že oproti orwellovské totalitě je naše realita procházkou růžovým sadem, ale bůh ví, kam to celé nakonec dotáhneme.
"Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla"
No na rovinu, nebýt situace, ve které se dnes nacházíme, kdy jsme jen kousek od celosvětové války, asi by mě tak nefascinovala. Pořád jsem si říkala, že není možné, aby to někdo napsal v roce 1947. Trvalo mi docela dlouho, než jsem dočetla, obzvláště pasáž z Knihy se mi táhla a pořád jsem se vracela, když jsem přestala vnímat co čtu. Konec je pro mě beznaděj... Krásná myšlenka, kterou si chci zapamatovat týkající se srovnání mladé a zralé ženy, ztloustlé porody a starostí o jiné: "Proč by se měl plod považovat za méně cenný než květ?"
Orwell po dlouhé době znovu a v klasice. Co říci? Toto je povinná četba. A oprávněně. Nejen, že má jasnou myšlenku, poučku a příběh, ale navíc se to čte jedna báseň. Po nějakých těch průserech poslední doby docela pohlazení po duši. Klasika, která sice někdy pokulhává v detailech, ale to je to nejmenší .
(SPOILER) I na tuto knihu musel přijít ten pravý čas. A když nadešel, přečetla jsem jí za tři dny. Musela jsem si dávat přestávky, nezvládla jsem jí na jeden zátah. Všechno vstřebat, pochopit, smířit se. Je tak děsivá, ochromující, ...Zpočátku to cosi připomíná, ano - cenzura, ano - sledování, ano - donášení..to vše každý z nás trochu zná, z minulosti či z informací z jiných částí světa. Samozřejmě zde je to úplně jiná liga, říkáme si - trochu dystopie, trochu sci-fi. Pak přichází Kniha. Zdánlivě nejnudnější pasáž, vysvětlující vše, co už víme nebo minimálně tušíme. Možná zdlouhavá, ale velmi důležitá. Od okamžiku, kdy dochází na mučení, už je to jen šílenství. Nedokážu to vyjádřit jinak. Rozložit člověka na molekuly a znovu si ho poskládat podle svého, tolik bezmoci, utrpení, o kterém ani neví, neví, že má hlad, neví, že páchne, jen čas plyne, dál a dál v hrůze a beznaději, kterou si ani neuvědomuje, vygradovaných do brutálního nátlaku, který má onoho člověka s konečnou platností zlomit. Dosáhnout svého, přesně tak, jak mu bylo slíbeno. Zdánlivě nemožné, neuskutečnitelné, člověk má přece duši, která je nedotknutelná, alespoň jednu její část si v sobě přece musí uchovat, záblesk sebe sama, uvědomění své osobnosti...závěr příběhu mě nechal zírající na poslední řádky, zklamanou do morku kostí. Naděje zemřela.
Tak slavnostně dočteno a teď ten okamžik, na který už se nějakou dobu absolutně netěším, protože hodnocení nebude jednoduché. Vyjmenovávat děj naštěstí nemá v této záplavě komentářů smysl.
Z jednoho pohledu je to geniální a nadčasová kniha, dokonalý zdroj citátů na téma totalita a demagogie. V dnešní době, kdy si agresor háže bomby na nemocnice a s klidnou tváří nahlašuje světu, že se vlastně jen brání a zachraňuje prosté lidi, je to o to více aktuální a kniha je o to víc silnější. Je evidentní, že varianty na ministerstva Pravdy, Lásky nebo Míru nám nejsou vzdálené desítky let v minulosti, ale poměrně málo kilometrů od našich východních hranic. Z tohoto pohledu mazec, chápu kult knihy, chápu, že jí byla celá řada lidí nadšená.
Z druhého pohledu je to ale neskutečně nudná a natahovací kniha, která sice má tu hlavní myšlenku (často ještě ke všemu nedotaženou a nedovysvětlenou), ale skoro nemá děj. První třetina se ještě dala, protože z nuly seznamovala se světem a hlavně s poměry na ministerstvu Pravdy. Druhá značně polevila v tempu a čtení Knihy (dokonce opakované) to už zabilo úplně. Třetí část, kdy si strana dala tu práci, aby se jen a pouze odpůrců nezbavila, ale kompletně je předělala k obrazu svému, se už opravdu táhla jak smrad. V žádný epicko šťastný konec jsem nedoufal, tak jsem nebyl ochuzen, ale nějaký trochu rozumný konec to mít ale taky mohlo. Naštěstí konec přišel zničeho nic, bez varování a bez nějaké gradace. Při zjištění, že už následuje sáhodlouhý vědecký rozbor jazyka, který se v knize prakticky nepoužívá a pak ještě užvaněnější doslov, jsem se zaradoval a na čtečce zařadil rychloposuv.
Takže tak, uznávám, že podprůměrné hodnocení si kniha možná těsně nezaslouží, ale prostě tři hvězdy už by mělo dostat něco, co mi po třech větách nezavře oči.
Dnes zvyšuju hodnocení ze čtyř na pět.
„Válka je mír!" ...Neuvěřitelně prorocké, až k breku.
Ťažko sa mi hodnotí, keďže je to geniálne a odporné zároveň. Neskutočne ma irituje slepá viera, poslušnosť a vernosť systému. Irituje ma Strana i jej služobníci, všetci ako bez ducha. Ale deje sa to, ako vieme, možno práve preto je to tak desivé.
Přečteno před pár měsíci a neohodnoceno. Nějak jsem nevěděla co si o knize myslet. Teď už vím, bohužel. Ta podobnost je děsivá.
Válka je mír,
svoboda je otroctví,
nevědomost je síla!
Tak opět jeden splacený dluh. Poslouchala jsem výborné rozhlasové zpracování, které mi u této knihy přineslo nečekaně silný zážitek. Můžete si číst větu za větou, kapitolu za kapitolou, ale při dramatizaci se ocitnete uvnitř. Uvnitř a po boku Velkého Bratra. Uf, musela jsem si tyto návštěvy dávkovat. A byla jsem vděčná za tu, která byla konečně poslední. Jen se teď sama sebe neklidně ptám, jestli nežiju v iluzi, že se jednalo pouze návštěvy.
Kniha je hodně čtená což je asi dobře.Ale byla to teda síla. Nejpozitivnějši je vztah Winstona a Julie, jejich láska v začátku. A že to napsal autor v roce 1949 je vzhledem k vývoji světa nepochopitelné.
najdepresívnejšia kniha akú som kedy čítala... veľmi dlho som sa ňou "prehrýzala", ale bola som strašne zvedavá, ako to s nimi všetkými dopadlo...
obávam sa, aby sme aj my raz nedopadli ako Winston... :-/
Tato kniha se nečetla snadno a zanechala ve mě spoustu pocitů, nutí k přemýšlení a dokáže čtenáře zasáhnout.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Zajímavá knížka, která nutí přemýšlet o mnoha věcech..