1984
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532941/bmid_1984-65dc848497c0c.jpg
5
11874
11874
„Svoboda je svoboda říkat, že dvě a dvě jsou čtyři. Pokud je toto zaručeno, všechno ostatní už vyplyne samo.“ Ve zbídačelém Londýně na území superstátu Oceánie se v dubnu 1984 úředník Ministerstva pravdy Winston Smith přiměje vzepřít. Už se mu zajídají pěstěná stádnost i technika normopsychu, využívané coby hráz proti občanskému vzdoru. Pochyby začne potají svěřovat deníku i přesto, že každý pohyb v téhle chmurné zemi monitorují telestěny Velkého bratra. Krutovláda jedné Strany navíc s Winstonovým přispěním z dějin cíleně vymazává veškeré vzpomínky na dobu před Revolucí, neboť hodlá pomocí znetvořeného jazyka zvaného neolekt obyvatelstvo opanovat na těle, v duchu i v srdci – ryzí, nezměrnou, totalitní mocí. Zbývá aspoň jiskřička naděje na svobodu? Nicméně i Winstonova láska k Julii a krimistyk s ní představují protestní akt, takže za oběma asi brzy spadne klec. A pak? Pak už jen drtivé vyústění znamenitě propracované antiutopie o nelidském režimu, která téměř tři čtvrtě století vévodí svému literárnímu žánru. Vizionářský román v roce 1984 zfilmoval režisér Michael Radford s Johnem Hurtem v hlavní roli a s hudbou od skupiny Eurythmics. Snímek byl vyhlášen nejlepším britským filmem sezony.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Originální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
Interpreti: David Novotný , Zbyšek Horák
více info...
Přidat komentář
Zopakování po ... no opravdu hodně letech. Znovu skvělé, ale oproti dobám mých gymnaziálních studií poněkud více znepokojivé, řekla bych. Asi se v současné době nenajde knížka novodobého autora, která by byla tolik citovaná, asi se nenajde nikdo, komu by pojem Velký bratr vůbec nic neřekl... Ještě tam nejsme přátelé, ale až mi místy vstával vlasový porost hrůzou, jak moc je lidstvo blízko. Odzbrojující, fascinující a nadčasové dílo!
"Strana usiluje o moc výhradně kvůli moci samé. Nejde nám o dobro chudých; jde nám jedině o ni. Nejde nám o bohatství nebo přepych, dlouhý život nebo štěstí; jen o moc, o čirou moc. Co znamená čirá moc, to hned pochopíš. Lišíme se od ostatních oligarchií minulosti v tom, že víme, co děláme. Všichni ostatní, ba i ti, co se nám podobali, byli zbabělci a pokrytci. Němečtí nacisté a ruští komunisté se nám svými metodami velmi přiblížili, ale nikdy neměli odvahu přiznat si, jaké jsou jejich motivy. Předstírali a možná dokonce věřili, že se chopili moci nechtěně a na omezenou dobu a že hned za rohem leží jakýsi ráj, kde si lidské bytosti budou rovny a kde budou šťastné. My takoví nejsme. Víme, že se nikdo nikdy nechápe moci s tím úmyslem, že se jí vzdá. Moc není prostředek, ale cíl." str. 228
"Poslušnost nestačí. Pokud netrpí, jak si můžeš být jistý, že podléhá tvé vůli, a ne své vlastní? Moc spočívá v tom, že člověk způsobí druhému bolest a ponížení. Moc spočívá v tom, že se lidské vědomí roztrhá na kusy a zase složí do nových tvarů, podle toho, jak si usmyslíme. Začínáš chápat, jaký svět vytváříme? Přesný opak hloupých hédonistických Utopií, o kterých snili staří reformátoři. Svět strachu, zrady a útrap, svět, v němž týrá jeden druhého, svět, který až se zlepší, nebude méně nemilosrdný, ale ještě nemilosrdnější. Pokrok v našem světě bude pokrok směrem k větší bolesti. Staré civilizace tvrdily, že jsou založeny na nenávisti. V našem světě nebudou žádné city kromě strachu, zloby, radosti z vítězství a sebepokoření. Všechno ostatní zničíme - všechno. Už teď potíráme návyky, myšlení, které přežívají z doby před Revolucí. Přeťali jsme spojení mezi dítětem a rodiči, mezi člověkem a člověkem, mezi mužem a ženou. Už dnes se nikdo neodváží důvěřovat manželce, dítěti nebo příteli. V budoucnosti nebudou však ani manželky, ani přátelé. Děti budou matkám odebírány při narození, jako se odebírají vajíčka slepicím. Pohlavní pud bude vykořeněn. Plození bude každoroční formalita jako obnovení přídělových poukázek. Zrušíme orgasmus. Naši neurologové už na tom pracují. Nebude věrnost kromě věrnosti Straně. Nebude láska kromě lásky k Velkému bratru. Nebude smích kromě smíchu štěstí z vítězství nad poraženým nepřítelem. Nebude umění, nebude literatura, nebude věda. Až budeme všemocní, nebudeme vědu potřebovat. Nebude rozdíl mezi krásou a ošklivostí. Nebude zvědavost ani radost ze života. Všechny ostatní požitky budou zničeny. Ale vždy - na to nezapomínej Winstone - vždy tu bude opojení mocí, které bude neustále sílit a bude stále rafinovanější. Stále, v každém okamžiku, bude existovat vzrušení z vítězství, pocit, že šlapeš po bezmocném nepříteli. Jestli chceš obraz budoucnosti, představ si vysokou botu, která dupe po lidské tváři - navždycky." str. 231
Nadčasové dílo, které bohužel kvůli lidské hlouposti a neschopnosti poučit se z dřívějších chyb přetrvá.
Vybrané části knihy bych doporučil číst povinně už od základní školy v předmětech typu dějepis, občanská výchova...
Je až mrazivé, že jsem se při čtení několikrát přistihl, že knihu nevnímám jako scifi, ale přišlo mi to jako bych četl popis v odborné publikaci. A to je kniha přes 30 let stará...
Prosím neukamenujte mě, ale mě se ta knížka nelíbila. Dlouhé popisy (které by ve většině případů šlo zkrátit tak na polovinu), dlouhé monology, téměř žádný děj v první a větší části i druhé části knihy. Asi jsem do ní ještě nedospěla, hodně jsem toho od ní čekala.
Minulost, součastnost a patrně i budoucnost je obsažena v tomto díle. Nepochopitelné je, že se stále opakuje ta chuť vlastnit, ovládat a budovat si moc na strachu a slabosti. I když by si člověk myslel, že společnost se poučila, nikdy už nedopustí bezprávý, už nikdy nezradí vlastní ideály... Opak je pravdou. Opět a zase po období revolty přijde vzkříšení a amorální politika pohltí naše životy, zabije pravdu, pohltí lásku, zradí člověka.
Kdy se poučíme z vlastních chyb a dokážeme to předat dalším generacím tak, aby už nikdy...??!
Musím přiznat, že toto politické sci-fi se mi nečetlo snadno a donutila jsem se pouze s vědomím, že je to nutnost znát. Jedná se přesto o geniální, nadčasovou a mrazivou knihu, kterou by člověk měl přečíst. Nevím, které vydání jsem četla a kdo to přeložil, ale dlouhý doslov překladatele byl výbornou a stejně geniální analýzou příběhu, který si tak trochu sám v Čechách prožil. Doporučuji kouknout nakonec zda doslov nechybí.
V rámci mých návratů zase jedna řeka, do které už nikdy znovu nevstoupím. Co se mi jevilo při prvním čtení někdy hned po revoluci jako trhák, to mi už dnes přišlo i místy přežité. Je to zkrátka jedna z těch knih, které mají svůj smysl vzhledem k době, kdy vznikly, ale vytrženy z něj už tak skvělé nejsou. Takže bych nejraději dala dvě a půl hvězdy. :)
Tento komentář píšu až s odstupem několika dní po přečtení. Potřebovala jsem nechat dojem, který ve mně kniha zanechala, trošku uležet.
Seznamování se světem, ve kterém se ocitáte, bylo na můj vkus poměrně vleklé a nedokázala jsem se do příběhu začíst. Druhá část ale znamenala zajímavý obrat. Ani jsem se nenadála a už jsem se blížila ke konci. Orwell chtěl varovat před totalitou a povedlo se mu to mistrovským způsobem. Snad každému při čtení Winstonova příběhu musí přeběhnout mráz po zádech.
Zklamalo mě že většina knihy je spíše úvaha nad politikou. Příběh v úplném minimálu doplňuje úvahy a popis, který je často roztažen na desítky stránek. Jako odstrašující případ budoucnosti je dílo skvělé, ale nečekejte knihu u které budete sedět až do noci plni napětí.
(SPOILER) Tak toto bylo husté. Asi jsem úplně nepochopila konec (zabili ho, nebo ne? a kdo je Velký Bratr?), ale tuto knihu budu rozcházet dlouho. Právem je řazena mezi 1001 knih, které musíte přečíst, než zemřete.
Klasika z ktorej budete mať mráz po chrbte.
Veľmi príjemné čítanie, od ktorého sa neodtrhnete.
Mal som ju požičanú, ale tento nadčasový klenot si chcem kúpiť aj do svojej osobnej zbierky.
ODPORÚČAM !!!
Přečteno v rámci Čtenářské výzvy, dočteno s touhou zařadit knihu v rámci výzvy nejen do kategorie knih, které byly zakázané, ale také mezi knihy v jejichž světě se nechci ocitnout. A vlastně mě štve, že se zapomíná na to, že jsme v takovém světě už žili. Ve světě, kde nebylo výjimkou odsoudit na smrt a nechat zmizet nepohodlné. Věznit je a týrat, protože mají názor, s potřebou zlomit je. Vymývat mozek všem. Ale zpět ke knize .... četla jsem vydání s ilustracemi sochaře a grafika Jaroslava Róny (za ně dávám hvězdičku navíc). Četlo se mi dobře, děj mě spíš nesl, než by mě pohltil. Vzhledem k obsahu tuším, že se ke knize vracet nebudu.
Orwell v tomto románu vynikajícím způsobem popsal fungování všech totalitních režímů včetně toho který byl i u nás.Neřekl bych že kniha je nadčasová,jen se zde popisuje fungování systému který tu byl dávno před námi a bude i po nás.
Tahle kniha na mě čekala dlouho. Nepřečetla jsem ji ani v rámci studií, kdy byla snad i povinnou četbou, ale nenašla jsem k ní cestu. Až teď po 20 letech. A prostě mi přijde husté, jak se naše dnešní realita podobá tomu sci-fi příběhu napsanému před 70 lety. Máme se začít bát?
Rozhodně nadčasové dílo, které by si měl každý alespoň jednou za život přečíst. Hodně nutí člověka k zamyšlení.
Přečteno do Čtenářské výzvy 2021..
Ne, opravdu, chtěl jsem si tento kousek přečíst už dávno, ale teprve teď na to nastala správná doba, nejen kvůli výzvě, ale i kvůli aktuálnímu světovému dění, protože, to co se od vypuknutí pandemie děje a co si vlády světa vymýšlí mi příjde jak úryvky z tohoto zásadního díla, které by si měl přečíst opravdu každý, doufejme, že to nezajde do takových extrémů jako v příběhu Winstona..
Jednu hvězdu ubírám snad jen za třetí část, která se zbytečně táhla a mohla být o půlku kratší
Asi jsem po všech těch pětihvězdičkových hodnoceních čekal malinko více. Jinak jde ale samozřejmě o nadčasovou klasiku, která je i po těch x desítkách let stále aktuální – vlastně paradoxně čím dál více než méně. A z toho mrazí. Protože ve světě, který se podobá tomu Orwellovu, rozhodně žít nechcete.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Co napsat o této klasice, o které asi každý někdy slyšel? Asi to, že není od věci si ji čas od času přečíst. Fungování společnosti Oceánie je děsivé i fascinující. Celý ten šílený mechanismus zbavující lidi jejich základní podstaty, pozitivních emocí, vlastního myšlení, jakýchkoli mezilidských vazeb, je do nejmenších podrobností propracovaný, krutý a ve výsledku nenabízí žádný manévrovací prostor. Opravdu bych tohle zažít nechtěla. Na druhou stranu by mě ještě zajímal popis života nejnižších vrstev, které Stranu nezajímají a které podle ní nejsou hodny pozornosti víc než zvířata. Nejde přece jen o vzdělání, společenský status a přehled - lidskost, láska, rodinné zázemí - to jsou přece nezanedbatelné hodnoty... a pokud alespoň ty přežijí, nemuže mít Strana absolutní moc. Pokud jde o likvidaci cílenou na střední vrstvy - ta je dotažena do detailu, ale co všechny ty masy dělníků? Ty je snad možno ovládnout jen tak, že si vsugeruji, že jsou irelevantní a tedy ve finále půjde jen o iluzi moci, která bude v hlavě jen určité společenské vrstvy....už to raději ukončím. Prostě je to podnětná kniha, no.