1984
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532941/bmid_1984-65dc848497c0c.jpg
5
11874
11874
„Svoboda je svoboda říkat, že dvě a dvě jsou čtyři. Pokud je toto zaručeno, všechno ostatní už vyplyne samo.“ Ve zbídačelém Londýně na území superstátu Oceánie se v dubnu 1984 úředník Ministerstva pravdy Winston Smith přiměje vzepřít. Už se mu zajídají pěstěná stádnost i technika normopsychu, využívané coby hráz proti občanskému vzdoru. Pochyby začne potají svěřovat deníku i přesto, že každý pohyb v téhle chmurné zemi monitorují telestěny Velkého bratra. Krutovláda jedné Strany navíc s Winstonovým přispěním z dějin cíleně vymazává veškeré vzpomínky na dobu před Revolucí, neboť hodlá pomocí znetvořeného jazyka zvaného neolekt obyvatelstvo opanovat na těle, v duchu i v srdci – ryzí, nezměrnou, totalitní mocí. Zbývá aspoň jiskřička naděje na svobodu? Nicméně i Winstonova láska k Julii a krimistyk s ní představují protestní akt, takže za oběma asi brzy spadne klec. A pak? Pak už jen drtivé vyústění znamenitě propracované antiutopie o nelidském režimu, která téměř tři čtvrtě století vévodí svému literárnímu žánru. Vizionářský román v roce 1984 zfilmoval režisér Michael Radford s Johnem Hurtem v hlavní roli a s hudbou od skupiny Eurythmics. Snímek byl vyhlášen nejlepším britským filmem sezony.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Originální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
Interpreti: David Novotný , Zbyšek Horák
více info...
Přidat komentář
Všudypřítomná propaganda je ve všech režimech a dějiny vždy psali vítězové. Sci-fi předběhlo dobu jen sběrem informací, ty máme dnes na vyšší úrovni a technologie se neustále vyvíjí.
Pan Edward Snowden by mohl vyprávět, i knihu už vydal...
Kniha, která se řadí do povinné literatury na školách, k maturitě. Opravdu je třeba, abychom četli i tento typ literatury. Příběh v antiutopickém Orwellově románu je (pro mě) jedna z těch nejhorších událostí, která může člověka v životě potkat. A díky které postupem času člověk přestává být člověkem. Omezení osobní svobody, manipulace, ztráta citů, deindividualizace, podřízení se režimu.. Jde z toho mráz po zádech. Myslím si, že kdybych tuto knihu četla k maturitě, asi bych to rozdýchávala dlouhou dobu. Každopádně na ústní zkoušku bych se nemusela vůbec připravovat, jelikož důležité prvky z knihy Vám zůstanou v mysli ještě hodně dlouho po přečtení.
Je znepokojující, kolik podobností s dnešním světem můžeme v knize pozorovat. Není to příjemné čtení a přesto se nelze od knihy odtrhnout. Čtenář hltá příběh hlavního hrdiny až do hořkého konce.
Naprosto vynikající kniha.
Při čtení jsem skoro ani nedýchala. Opravdu jsem místy četla se zatajeným dechem a hltala každé slovo.
Je to další z knih, kdy mě fascinuje rok, ve kterém byla napsána (1949).
Masakr. V roce 1984 jsem si říkal, on snad viděl naši současnost. V roce 2020 jsem si při repríze do výzvy říkal, on snad viděl i tuto naši současnost. A mám pocit, že za pár let si to budu říkat znovu.
Originální, šokující a stále aktuální kniha. Dávám plný počet hvězdiček a doporučuji přečíst.
Knihu jsem nedočetla, protože je hodně depresivní. Raději bych si ji nechala hodně ve zkratce převyprávět. V současné době čtení takových knih nepřispívá k duševní pohodě
Poslechnuto jako audiokniha. Naprosto strhující! Nejvíce mě, kromě obsahu, fascinuje rok, kdy byla kniha napsaná.
Poprvé jsem knihu četl jsem v osmdesátých letech na vojně v samizdatovém vydání. Kniha mne tehdy hluboce zasáhla, ačkoliv vliv mělo i prostředí a doba, ve které jsem dílo četl. Rozhodně doporučuji.
Když jsem četl poprvé na počátku 90. let, myslel jsem si naivně, že jsme už to vše zažili v socreálném hávu a že je to za námi. Není: světu stále reálněji hrozí totalita. I u nás v současnosti vidíme, že bílé je vydáváno za černé a opačně, vidíme vykrádání jazyka ... Opojení mocí pro moc je stále obrovské... Stále aktuální čtení!
až děsivě aktuální...
a souhlasím, k této knize musí člověk mentálně dospět, aby ji pochopil a ocenil.
Jak dlouho už je tahle kniha na světě a přesto se z ní svět nepoučil... Tohle je jedno z nejzásadnějších děl, co kdy vzniklo. Měla by to být povinná literatura.
1984 jsem poprvé přečetl na střední škole. V té době jsem knihu vnímal jako připomínku hrůz autoritářských režimů a varování do budoucna, abychom zabránili opakování těchto hrůz.
1984 jsem si přečetl podruhé na konci svého doktorského studia. Knihu jsem četl po měsících čtení suchých akademických textů. A snad právě proto mne střet s kvalitní literaturou úplně vyzul z pantoflů. Kniha není pouhým mementem dávné minulosti, která je zdánlivě za námi. Ta kniha naopak rozstřílela napadrť naše současné „myšlení“. 1984 je pro mne geniálním manifestem skepticismu pro 21. století. Ano, Orwell svůj manifest vykreslil na pozadí autoritářských režimů připomínajících zlovůli autokratických vůdců, ale ačkoli tito vůdcové zmizeli v učebnicích a kulisy se změnily, poselství Orwella přetrvává. Nesmíme zapomínat, že všichni pořád žijeme v Platónově jeskyni, i když se samotná jeskyně proměňuje. Moderní verzí Platónovy jeskyně se stal virtuální svět, jenž je naší nedílnou součástí. A jedině pokud si to budeme každý den připomínat, můžeme zabránit tomu, abychom se vrhli do zkázy kvůli tomu, co nám někdo jiný předložil ve virtuálním světě, ale my jsme to nikdy neviděli, nevyzkoušeli jsme si to, nesetkali jsme se s tím a nerozumíme tomu. Jenže je to tak obtížné, když moderní verze jeskyně (v podobě obrazovky) je tak svůdná, tak individualizovaná, tak zábavná, tak jedinečná, tak zdánlivě spojující s ostatními, tak snadno přístupná, tak všudypřítomná, ale přesto tak zavádějící, tak tiše sledující, tak nevypočítavá, tak ďábelsky elegantní a návyková. Velký bratr už není člověk či jeho idea, ale server a v něm běžící software, který s námi komunikuje prostřednictvím nevypnutelné obrazovky.
„Není tu obrazovka!“ neubránil se.
„Ach,“ řekl starý muž, „nikdy jsem nic takového neměl. Příliš drahé. A nikdy jsem jaksi necítil potřebu to mít.“
(vice píšu ve své recenzi)
Je prostě příliš mnoho analogií v daleké minulosti, minilosti i současnosti ( vlastně autorově budoucnosti) na to aby se dalo po přečtení říci jen: "Tfuj to ale byla ošklivá pohádky, ještě že skončila"....
Myslím, že o této knize již bylo napsáno téměř vše. Kniha je opravdu nadčasová a aktuální - jako memento. Je v ní tolik bolesti, strachu a beznaděje, že jsem ji četla se sevřeným žaludkem.
Přečteno jedním dechem a hluboce se klaním autorovi. Nadčasové, geniální, vizionářské...
(SPOILER)
Nadčasové, podmanivé, strhující, děsivé, odporné a zlé. Tahle kniha nepopisuje nic víc než čiré Zlo, které člověk je schopen stvořit, uctívat a udržovat pro pocit moci. Potvrzuje fakt, že moc je nejsilnější drogou současnosti, která hýbe světem.
Dějiny je třeba chránit, udržovat na papíře i v mysli, protože lepší poučku do budoucna nenajdeme. Orwell s neuvěřitelnou přesností tušil, kam se společnost ubírá. Naše země svého Velké bratra měla a proto se stále divím, že se ještě všechny třešně nerozšlapali na kaši.
Čirá bezmoc ze zmíněného vymazání všeho. Člověk nemůže nic předat, nic vytvořit, v něco sám věřit, někým být. Lidský duch zašlapán do země. Osud horší než smrt.
"Může se jim poskytnout intelektuální svoboda, protože nemají intelekt." Fuj.
Děsivá, ale dobrá kniha. Občas mne až zarážela podobnost některých rysů se současností. Například všudypřítomné sledování.
Nic děsivějšího jsem ještě nečetla. Konec jsem už vůbec nedávala, knihu jsem zavřela a nechala si to radši dovyprávět, protože mi z toho bylo zle. Něco velmi podobného se klidně může jednou stát. Mimo varování před totalitou kniha obsahuje také rozbor lidské psychiky, který je neméně děsivý.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Poslechnuto jako audiokniha a WAU! Orwell se svou vypravěčskou zručností napsal skvělý román o manipulaci a zneužití moci se zachycenou nadějí. Opravdu čtenářský zážitek. Příběh mě hned dostal a ještě dlouho ve mně bude doznívat. Ke knize se určitě ještě vrátím.