1984
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532941/bmid_1984-65dc848497c0c.jpg
5
12123
12123
„Svoboda je svoboda říkat, že dvě a dvě jsou čtyři. Pokud je toto zaručeno, všechno ostatní už vyplyne samo.“ Ve zbídačelém Londýně na území superstátu Oceánie se v dubnu 1984 úředník Ministerstva pravdy Winston Smith přiměje vzepřít. Už se mu zajídají pěstěná stádnost i technika normopsychu, využívané coby hráz proti občanskému vzdoru. Pochyby začne potají svěřovat deníku i přesto, že každý pohyb v téhle chmurné zemi monitorují telestěny Velkého bratra. Krutovláda jedné Strany navíc s Winstonovým přispěním z dějin cíleně vymazává veškeré vzpomínky na dobu před Revolucí, neboť hodlá pomocí znetvořeného jazyka zvaného neolekt obyvatelstvo opanovat na těle, v duchu i v srdci – ryzí, nezměrnou, totalitní mocí. Zbývá aspoň jiskřička naděje na svobodu? Nicméně i Winstonova láska k Julii a krimistyk s ní představují protestní akt, takže za oběma asi brzy spadne klec. A pak? Pak už jen drtivé vyústění znamenitě propracované antiutopie o nelidském režimu, která téměř tři čtvrtě století vévodí svému literárnímu žánru. Vizionářský román v roce 1984 zfilmoval režisér Michael Radford s Johnem Hurtem v hlavní roli a s hudbou od skupiny Eurythmics. Snímek byl vyhlášen nejlepším britským filmem sezony.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Originální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
Interpreti: David Novotný , Zbyšek Horák
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem posluchal načtenou, takže sice trošku jiný zážitek, ale to nic neubírá na kvalitě díla. Orwel skvěle popsal absolutní totalitu (určitě nejde jen o komunismus), ale zobrazují se zde prvky jakékoliv totality, která je dovedena až k "dokonalosti". Velmi skvělý jazyk, Orwel skvěle využívá přirovnání při popisu jednotlivých situací. Místy mě opravdu mrazilo, tak doufám, že se žádná totalita už nebude v nejbližších letech konat :-).
I když dnes již kniha popisuje minulost, v době svého vzniku se potýkala s velmi pravděpodobnou vizí budoucnosti, která musela děsit obrovské množství lidí. Až jsem žasla nad tím, jak daleko byl pan Orwell schopen zajít v myšlenkových pochodech v hlavě člověka, který má být zlomen a přeměněn v nemyslící součástku jednoho velkého stroje.
Plň povinnosti, které ti byly určeny. Nevybočuj, neprojevuj lidské slabosti, touhy, emoce. Vlastně nežij.
"Miluji Velkého bratra."
Nevím co na tý knize všichni vidíte. Já měl co dělat abych vydržel do 100 stránky, a to jen proto jak se tady kniha vychvalovala. Bohužel to už nešlo vydržet a kniha putovala zpět do knihovny, aniž bych ji dočetl. Škoda čekal jsem víc.
Ale neříkám, že je to špatná kniha, jen to není můj šálek kávy.
Toť můj názor.
Přečtěte si "1984" a dejte si dva dny oddych. Pak se podívejte, kdo to napsal a hlavně kdy. Pak se podívejte na naši minulost a na současnost jinde ve světě. A pak děkujte za to, že žijeme tady a teď.
Nejdepresivnější a nejhrůznější literární zážitek, který by si měl každý člověk přečíst. Opravdu jsou 2+2 čtyři? Opravdu dobro vítězí nad zlem? Jste si jisti tím, čím jste si jisti? Žasnu nad zvráceností a genialitou této knihy.
Samozřejmě, člověk si nikdy nebyl jist, zda ho v daném okamžiku sledují. Jak často a podle jakého systému Ideopolicie zapínala jednotlivá zařízení, bylo hádankou. Předpokládalo se, že sledují každého neustále. A rozhodně mohli zapnout vaše zařízení, kdy se jim zachtělo. Člověk musel žít – a žil, ze zvyku, který se stal pudovým – v předpokladu, že každý zvuk, který vydá, je zaslechnut, a každý pohyb, pokud není tma, zaznamenán. (str. 8)
//
„Na Dvou minutách nenávisti nebylo tak hrozné, že se jich člověk musel účastnit, ale že bylo nemožné nezapojit se. Po třiceti vteřinách se už nikdo nemusel přetvařovat. Odporná extáze strachu a pomstychtivosti, touha zabíjet, mučit, rozsekat obličeje kovářským kladivem, projela všemi jako elektrický proud a změnila každého i proti jeho vůli v ječícího šílence. Byla to však zuřivost abstraktní a přímo nesměrovaná, takže se dala přenést z jednoho předmětu na druhý jako plamen z plamenometu. Winstonova nenávist nebyla tak v jednu chvíli vůbec namířena proti Goldsteinovi, ale naopak proti Velkému bratru, Straně a Ideopolicii. (…) A tak bylo občas možné přepínat libovolně svou nenávist tím nebo oním směrem. Jako člověku, který ve zlém snu prudkým pohybem odtrhne hlavu od polštáře, podařilo se i Winstonovi přenést svou nenávist z tváře na obrazovce na tmavovlasou dívku za ním. Myslí se mu mihaly krásné, živé představy. Utlouká ji k smrti gumovým obuškem. Přivazuje ji nahou ke kůlu a střílí do ní šípy, až je jich plná jako svatý Šebestián. Znásilňuje ji a v okamžiku vyvrcholení jí prořízne hrdlo. Lépe než kdy jindy si teď uvědomoval, proč ji nenávidí. Protože je mladá, hezká a bezpohlavní, protože by se s ní chtěl vyspat, což se nikdy nestane, protože kolem rozkošného, pružného pasu, který přímo vyzýval k něžnému objetí, měla ohavnou šarlatovou šerpu, křiklavý symbol cudnosti.“ (str. 15)
//
„Chápeš, jak je úžasné ničit slova? (…) Kolem roku 2050 – možná ještě dřív – už vůbec nikdo nebude znát oldspeak. Celá literatura minulosti bude zničena; nezmění se jen jejich forma, změní se samy v sobě, stanou se svým protikladem. Dokonce i literatura Strany se změní. I hesla se změní. Jak by mohlo existovat heslo SVOBODA JE OTROCTVÍ, když pojem svobody bude zrušen? Celé myšlenkové klima bude jiné. Vlastě ani žádné myšlení nebude, v tom smyslu, jak je chápeme dnes. Být pravověrný znamená nemyslet – nemít potřebu myslet. Pravověrnost je nevědomí.“ Winston byl náhle hluboce přesvědčen, že Syme bude jednoho dne vaporizován. Je příliš inteligentní. Vidí příliš jasně a mluví příliš otevřeně. Strana nemá takové lidi ráda. Jednoho dne zmizí. Má to napsané ve tváři.“ (str. 39)
Po brilantní Farmě zvířat jsem se ani nenamáhala se domnívat, že má Orwell ještě větší eso v rukávu, měl však - v podobě románu 1984. A tak mi po nepřímém zobrazení režimu na zvířatech tahle kniha poskytla mnohem děsivější náhled na dané téma - zřejmě proto, že tohle všechno v příběhu prožíval člověk.
Ačkoliv zpětně nedokážu pochopit, proč jsem se zprvu nedokázala pročíst dál za prvních 20 stran, jsem neskutečně ráda, že jsem došla konce, protože mě kniha jako celek patrně ovlivnila (jsem obezřetnější, i když při našem současném režimu zrovna nemusím) a zanechala na mě nesmazatelný dojem. Rovněž mě napadá, že jsem jakožto obsahu neznalá měla pocit, že pravděpodobně půjde o jakýsi odborný výklad antiutopických názorů, za což se teď zpětně stydím, neboť to má i silnou dějovou linku, spád, živočišnost (ale i bestialitu, jinak to nešlo).
V momentě, kdy se Winston ocitl v mučírně, jsem měla nekonečno chutí naživo řvát na ty bestie, nenáviděla jsem VB i Stranu. Jak by jen někdo mohl...?!
Patrně nemám, co bych vytkla. Je to trefné dílo bez příkras z těch, co asi vždycky budu vyhledávat.
Naprosto strhující vykreslení totalitarismu v jeho nejsyrovější, brutální podobě. Je to síla, čte se doslova jedním dechem.
Při čtení 3. části se mi neustále hlavou hnaly dvě myšlenky; kam až může zajít touha po moci a jsou 2 a 2 opravdu 4 nebo záleží pouze na úhlu podledu?
Na obě otázky jsem si odpověděl velmi jednoznačně: kdoví...?
Opakovaně jsem se snažil do této knihy začít neuspěšně, třeba se k ní ještě vrátím a přečtu si ji (třeba ještě nejsem na tuto knihu vyzrálej)
Obraz dokonalé tyranie, ze které není cesty zpět, protože žádné zpět neexistuje a nikdy neexistovalo. Autor s geniální jednoduchostí a nesmlouvavou logikou konstruuje řád, který netrpí slabinou, nedovoluje nic a ovládá vše. Orwell jakoby viděl skrz ideologie, pojmy a lidskou bytost k samotné podstatě, základním principům, které skládá v dokonalý obraz systému, ovládajícího s naprostou platností všechny úrovně lidské existence.
Nádherně tísnivý kousek. Kupodivu se většinou mluví jen o její první polovině, kde je popisováno uspořádání totalitního mlýnku na lidi. Nepopírám, že se vyznačuje nemalou strašidelností a fascinující shodou s některými skutečnými politickými postupy, nicméně mě osobně mnohem více dostala druhá část. Co všechno je možné vnutit člověku a že se myšlení dá modelovat jako plastelína.
Dříve jsem nedokázal pochopit, jak se mohlo pár desetiletí komunismu tak krutě a téměř nesmazatelně podepsat na národu. Vnitřní svoboda se přece sebrat nedá, říkal jsem si. Pak jsem si přečetl Orwella a už alespoň temně tuším. Ne, že by to bylo nějak příjemné.
Šokující! A to skrz naskrz, ve všech možných i nemožných směrech. Dechberoucí a pozoruhodný děj, který nám ohromujícím způsobem ukazuje brilantní popis totalitního režimu. Kniha nám předkládá obraz světa, jenž je natolik ovládnout totalitním režimem, že je prakticky nemožné nesvobodu zvrátit a porazit režim. Potírání vzpour a ničení odkazů minulosti je v popsaném světě na denním pořádku. Tento strhující román nám dokládá jak snadno lze manipulovat s masami a jak snadné je nastolit krutovládu a zničit minulost. Je až přespříliš neuvěřitelné jak zní příběh, jež prožívá hlavní hrdina ale který není utopický, nýbrž vskutku reálný a uskutečnitelný. Z knihy a jejího příběhu čpí pachuť krutého zacházení s lidmi a jejich podvědomím. Kniha má nepříjemnou vlastnost nutit čtenáře přemýšlet a hloubat nad filosofickými otázkami budoucnosti (a také minulosti!) lidstva. Tento pozoruhodný román si bezesporu zaslouží obdiv s jakou bezostyšností nám přináší tak děsivou a přesto neutopickou vizi totalitního světa. Veledílo!
Temná vize minulostní "budoucnosti". Je to depresivní, je to kruté a vůbec to nemá happy end. Ale tak přeci to není hollywoodský příběh, ale dechberoucí mrazivé napětí. Najdou se lidé, co to nebudou mít rádi, ale to se dá čekat. Je to ale síla. Vskutku síla, protože to překonává hranice únosnosti, přičemž si kniha zachovává kvalitu.
Transcendentální.
Jeden z nejhodnotnějších antiutopických románů...Zamjatin a jeho My je taky sice téměř geniální ale narozdíl od Orwella, díky kontextu ve kterém vznikl, není tak odvážný a mrazivý...
nejlepší kniha, co sem měl zatím možnost číst. ještě týden po přečtení sem měl noční můry =)
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura politika psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance) vymývání mozkůAutorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Neskutečná kniha, posledních cca 50 stránek mě z ní mrazilo jako jeětě z žádné jiné knihy. Chtěl jsem O´Briena pohřbít za živa, a vůbec všechny členy Strany. Takové vymývání mozků a to všechno lidksé utrpení. Pan Orwell měl vskutku geniální nadání k tomu, aby psal taková neskutečně mrazivá díla jako Farma zvířat a 1984. Bravo