1984
George Orwell (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544171/bmid_1984.jpg
5
12040
12040
Dnes již klasické dílo distopického žánru je působivým obrazem společnosti, kde není místo pro lásku, vlastní názor ani pro víru ve vlastní smysly. 1984, dnes již klasické dílo antiutopického žánru, je bezesporu jedním z nejpozoruhodnějších románů 20. století a brilantní analýzou totalitních systémů. Britská společnost žije v roce 1984 pod nadvládou všemocné Strany. Hlavní hrdina Winston Smith, zaměstnanec Ministerstva pravdy, roboticky přežívá pod stálým dohledem Velkého bratra. Nepřetržité války a nedostatek základních potravin ještě přispívají k všeobecné duševní prázdnotě a mizérii. Winston Smith se zmůže na jedinou formu odporu: vede si tajný deník. Naděje na změnu se mu naskytne, když se seznámí s mladou, vzpurnou Julií – nejprve oba pouze sní o boji proti systému, ale nakonec seberou odvahu a připojí se ke stínovému hnutí odporu. Záhy se oba propadají ještě hlouběji do soukolí manipulace, špiclování, tělesného mučení i psychického teroru, které jsou všem totalitním režimům z podstaty vlastní. Audiokniha se v osobní rovině dotýká niterných témat, jako je láska, důvěra a zrada, zatímco v té abstraktní si klade filozofické otázky o povaze a poznání světa. V působivém podání Vasila Fridricha líčí vizi společnosti, kde není místo pro lásku, vlastní názor, dokonce ani víru ve vlastní smysly a varuje tak před jakoukoli diktaturou moci.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2021
,
Tympanum
Originální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
Interpreti: Vasil Fridrich
více info...
Přidat komentář
Žádná podobná kniha se nesetkala s takovou zaslouženou popularitou jako právě Orwellův román 1984. To už samo o sobě vypovídá, že se jedná o velice úspěšnou knihu, která bude žít věčně.
Úžasná kniha, která mě přivedla na několik myšlenek a na konci nechala spoustu nezodpovězených otázek. Skvěle napsaná a dobře promyšlená. Není dokonalá, ale i tak ji řadím mezi své oblíbené.
Skvělá a čtivá kniha, více romantiky a méně syrové než Zamjatinův román My, ale jinak podobné. Je až děsivé, že je kniha i po tolika letech stále (nebo opět?) aktuální.
Váhám skóre 3-4... Sci-fi klasika, kdo by příběh neznal. Ale styl psaní mě nějak neoslovil. To víc se mi od autora líbila Farma zvířat.
Neskutečně mrazivé vykresní totalitní společnosti, ve které se nesmíte lišit od druhých, jinak byste byli zabiti. Ve společnosti, kde nemůžete mít vlastní názor a jste neustále sledováni na každém kroku, takže není úniku. Po dočtení mě přepadla silná úzkost, protože kniha je skutečně nadčasová. Naše společnost k této budoucnosti pomalu směřuje...
Hřmotný hlas ho vytrhl z poklidného spánku. Rozevřená kniha na prsou naznačovala, že usnul v průběhu čtení. Televize před ním zářila do potemnělé místnosti a vytvářela tak očím nepříjemný kontrast. Na vteřinu zapochyboval jestli televizi zapomněl vypnout. Ale vzápětí, když začal myslet jasněji se tím nezabýval. Televize totiž běží pořád. Člověk ji nemá jak ovládat. Nedívá se na ni. Ona se dívá na něj. Vždy to tak bylo.
Zadíval se na obrazovku. Výrazné logo bylo vytvořeno tak, aby ho divák nepřehlédl a především ho přečetl z každého úhlu. Rudá pěticípá hvězda a vedle ní nápis : TV Barrandov. Náhle mu vytanulo na mysl, že dřív bylo kanálů určitě víc a člověk je mohl svobodně volit. Rychle tu myšlenku zapudil. Je nebezpečné takto přemýšlet. Oni by to mohli poznat. TV Barrandov tady byla vždy a byl to vždy jediný kanál. Nikdy to nebylo jinak. A nikdy nebude.
Téměř celou plochu obrazovky zabírala tvář. Všem známá tvář. Vypadalo to, že nestárne. Kovový hlas začal: „Já mám vždy pravdu. I když se mýlím, tak mám pravdu. Když vám ukážu čtyři prsty a řeknu vám, že jich je pět, tak jich je pět. Protože mám vždy pravdu. Vždy jsem ji měl a vždy ji mít budu. Pokud vidíte prsty čtyři, jste nemocní a musíte se léčit. Nová éra Doublethinku praví: Jen idioti nemění své názory. Já je však neměním. Měl jsem je vždy. A i ta éra není nová. Byla tu vždy. A vždy tu taky bude.“
Ani si nevšiml, že mu kniha pomalu sjela dolu. Rozevřená dokořán. I na tu vzdálenost bylo možno číst: Miloval Velkého bratra. Všiml si, že slovo miloval je škrtnuté a pod tím je naspáno slovo nenáviděl. A k tomu dopsáno: Pryč s Velkým bratrem.
V ten moment se rozrazily dveře, tabulky oken se s tříštivým hlukem rozbily. Najednou s ním bylo v místnosti šest cizích postav. Jedna se lišila jak oblečením, tak chůzí i celkovým dojmem. Pravě on úsečně a klidně prohodil: „Jste nemocen Jene. Jste vážně nemocen. Nemějte obavy. My vás vyléčíme………….“
Jak je možné, že Velký bratr vidí vše? Jednoduše. Vidí vše i když se nedívá. Vidí vše i když má oči zavřené. Dívá se stále. A to očima všech, kdož ho milují. Divá se očima kolegů, náhodných kolemjdoucích, portýrů, uklizeček i úředníků. Ba co víc, používá i oči dětí, které se dívají za temných nocí klíčovou dírkou u ložnice rodičů. Velký bratr není a zároveň je všude. Je všude, kde najde lidi ochotné se na svět dívat jeho očima. My jsme Velký bratr a zároveň Velkým bratrem sledováni.
Dívá se i očima tvýma, když miluješ Velkého bratra.
Četla jsem v rámci čtenářské výzvy a jsem za to moc ráda. Nepamatuji si, kdy mi po dočtení nějaké knížky naposled zůstal tak hrozný pocit jako po 1984. Ukazuje hrozný svět, ve kterém bych nikdy nechtěla žít.
92%??? To jako vážně?! NEPOCHOPÍM!
Větší nudu a otravu jsem dlouho nezažila. Jsem celkem vytočená, že jsem promarnila tolik času. HRŮZA! Je mi líto, ale Orwella už nikdy! Nebo za mega mega dlouho, až tohle rozdýchám.
“Mě by zastřelili jako první.”
První, co mě napadne, když si na tuto knihu vzpomenu. Par let zpět jsem tvrdila, ze jsem nevyslovne rada, v jaké době ziju. Svobodné době.
Dnes už si to nemyslím...
Díky ČV 2018 jsem konečně sáhla po teto knize,kterou jsem mela již několik let v hledáčku. Tíha, deprese, nátlak, touha, vzpomínky, svoboda, zvrat, zlom ....
Stalo, nestalo, stane, nestane, může, nemůže? ???
Tato kniha se nám může zdát, jako by popisovala dobu naštěstí dávno minulou, kterou si mnozí z nás již nepamatují, nebo nechtějí pamatovat. Ale na druhou stranu, to není jenom o totalitě, ale bohužel o světě, který žijeme a budeme žít čím dál více. To jak Vás na každém kroku nkědo sleduje, ať již to sjou sociální sítě, kde do Vás vidí až po poslední úlet v podobě GDPR.
Je to až mrazivé, jak kniha, která vznikla po 2 světové válce, může stále promlouvat, a možná ač to mnozí necítí, nebo nechtějí cítit, se čím dál více stává součástí našich všedních i nevšedních dní. Že tomu tak není ? OK, možná opravdu svoboda zotročuje, ale já si to nemyslím, a jsem rád, že je zde ještě spousta lidí, kteří to vidí podobně a nenechají se zmanipulovat stávajícím establismentem.
Knížka je opravdu místy velmi depresivní, ani se nečte sama, je to opravdu šedé a hluboké, kdy i Vaše vnitřní přesvědčení lze změnit....
Děsivé setkání s režimem, který nikdy nechci zažít. Goerge Orwell se v textu střetává s nenávistí, láskou, zoufalou touhou po moci a ovládání. Hlavní hrdina se snaží nepodlehnout a jít mimo, nakonec ale i on sám je přemožen mocí strany. Smuný příběh o komunistickém režimu, který se v knize rozvíjí a odkrývá svá tajemství. Realistické výpovědi o nemilém režimu jsou děsivé a těžké na čtení. Detailně vypsané pasáže se četli téměř samy, ale hloubka byla mnohdy depresivní.
Kniha bezchybně funguje jednak jako smrtelně upřímná a naturalistická obžaloba totalitních režimů, která ani v moderní době nijak neztrácí na výpovědní hodnotě (byť ta je dnes spíš varovného charakteru, než vystihující aktuální situaci); tak jako pochmurná dystopická sci-fi, která kypí paranoiou a popisuje věci na jednu stranu naprosto absurdní, na stranu druhou až znepokojivě realistické. Napsáno barvitě, s citem pro detail a pečlivým důrazem na funkčnost fiktivního světa; pojato syrově a nesmlouvavě ke čtenáři, což výrazně napomáhá síle sdělení románu. Udělal jsem tehdy před lety chybu, když jsem tuto knihu odložil s tím, že to určitě bude "nudná klasika" v rámci povinné četby. 1984 si tento přístup nezaslouží...protože k tomu, že má historický význam a obsahuje důležité myšlenky, je to také naprosto pohlcující a působivé čtení. Důkaz toho, že povinná četba nemusí být nutně vždy opruz.
Obvykle mě z knihy nemrazí, když ji čtu. Téhle se to jako jedné z mála povedlo. Druhá polovina přečtena najednou. Těžká deprese.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance) vymývání mozkůAutorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Asi moje nejoblíbenější Love story na světe.