1984
George Orwell (p)
Vojna je mier Sloboda je otroctvo Nevedomosť je sila Winston Smith žije v roku, o ktorom sa domnieva, že je rok 1984, ale naisto to vedieť nemôže. Veľký brat a jediná politická Strana v absolútnej totalite kontrolujú prítomnosť, manipulujú minulosťou aj budúcnosťou. Sloboda neexistuje. Pravda je len myšlienkový konštrukt. Ľudská individualita je zločin, za ktorý sa pyká. Winston pracuje ako radový ministerský úradník a žije život plný pretvárky a tupej beznádeje. Až kým mu doň nevojde Júlia a s ňou mladosť, krása a láska. Winston začne veriť, že život musí byť niečo viac ako len nekonečná vojna, Strana, práca, hlad a bolesť. Existuje svet mimo týcho mantinelov? A hlavne, vidí a počuje Veľký brat skutočne všetko? George Orwell vo svojej dystopickej fikcii stvoril ponurú a krutú víziu ľudstva. Zvrátené metódy manipulácie jedincom i spoločnosťou vykreslil tak dokonale, až z toho oťažieva srdce. Román bol pôvodne napísaný a zasadený do budúcnosti okolo roku 1984, ale jeho odkaz je pálčivo aktuálny pre každé časy a právom patrí medzi najvýznamnejšie diela svetovej literatúry. 1984 je román o ľudskosti a o tom, ako ju zničiť.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2024 , SnowMouseOriginální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Osobně mám raději Zamjatinovu knihu My; zatímco Orwell je pro mne nejdepresivnější a nejchladnější vize světa a jeho produktů - tam je alespoň jakási naděje v úpadku a rozpadu. Zní to jako rozpor. Možná. Ale Velký bratr mě chápe.
Nadčasová výprava do hlubin lidské mysli.... mohlo by se zdát že kniha je o systému, politice atd. ale vždy je to o lidech a jejich volbě. Jsme to co tvoříme a to že strach či manipulace jdou tvořit velmi lehce, to můžeme vidět i dnes ....
Knihu jsem si chtěla přečíst, protože její obsah zná každý. Obsah je děsivý a víme, že je možný. Byla jsem ráda, že jsem ji dočetla a už se nechci k těmto tématům nikdy vracet. Nerozumím tomu. Nechci tomu rozumět.
Děkuji za tip čtenářů a nelituji. Kniha je dějem nadčasová a lze ji jen doporučit.
Tak, jak psal J. Verne a děj jeho knih se zdál neskutečný. Tak "Dva roky prázdnin" v dnešní covidové době je "skoro realitou", o ostatním ani nemluvě.
J. Orwell napsal knihu 1984 v roce 1947 a taky , jakoby viděl do budoucnosti. Není to utopie, bohužel je to fakt. V myšlenkách jsem se utvrzovala, že my se máme pořád ještě dobře. Stejně mě ale při čtení dost mrazilo, protože, když jsem si to převedla do dnešní doby, tak se to dá brát, jako takové varování!
"Velký bratr tě sleduje" - kamery, mobily, počítače, každé kliknutí, tf i pohyb . Labilnějším lidem stačí i zprávy v TV. Moc a zase jenom moc, kdo se k ní dostane přestane myslet.
- Mohou odhalit všechno, co jste udělali, řekli nebo si mysleli, do nejmenších podrobností, ale nitro lidského srdce, které je i pro člověka samého záhadou, zůstane netknuté.
Děkuji, že žiji ještě v době, kdy mé myšlení je jenom moje a ještě nikdo se k mým myšlenkám nedostane.
Čtyři hvězdičky za nápad. Prostředí, ve kterém Winston žije, je naprosto děsivé a pocit nesvobody tísnivý. Ve druhé polovině začne kniha pokulhávat a jde o nudné dlouhé pasáže popisující systém.
Izolace je svoboda, masky jsou tváře, sdružování je zločin, objetí je vražda, pochybnosti jsou popírání, sledování lidí je normální...
Ta kniha je v některých ohledech až příliš aktuální
Nejsem žádný disident a padesátky jsem nezažil, ale i to, s čím mám osobní zkušenost, v té knížce nacházím. Na rozdíl od Farmy zvířat to tolik negraduje a je to přímočařejší. Ale vůbec to tím netrpí. Je to síla. Souhlasím s těmi, kdo říkají, že by toto dílo měl přečíst každý. Jen se obávám, že mladší čtenář nedocení, jak moc je pravdivé. A aby bylo jasno - to je moc dobře.
„Poprvé si uvědomil, že chce-li člověk uchovat něco v tajnosti, musí to skrývat i sám před sebou.“
Nemůžu napsat, ze by se mi to líbilo, asi nenajdu ve svém okolí čtenáře, kterému bych dílo doporučila, ale jsem rada, ze jsem knihu přečetla.
Co se dá na toto téma dodat?
Určitě není ideální uspořádání ve kterém žijeme, ale par neuvážených tahů nebo možná správně uvážených tahů nás muže vrhnout do mnohem horší reality...
A proto je dobre, ze 1984 patří mezi doporučenou četbu k maturitě.
“Nejhorší nepřítel člověka, napadlo ho, je jeho vlastní nervový systém. Napětí, které mate v sobě, se může kdykoli proměnit v nějaký viditelný příznak.”
.....genialni na str. 68
Nadčasový mindfuck! Skoro bych to zavedla jako povinnou četbu, ale s tím na jaké jsem byla základce by to na některý omezence mohlo mít spíš opačný vliv. Četla jsem to jenom jednou a i tak zvládám určité pasáže citovat zpaměti.
Co napsat o této klasice, o které asi každý někdy slyšel? Asi to, že není od věci si ji čas od času přečíst. Fungování společnosti Oceánie je děsivé i fascinující. Celý ten šílený mechanismus zbavující lidi jejich základní podstaty, pozitivních emocí, vlastního myšlení, jakýchkoli mezilidských vazeb, je do nejmenších podrobností propracovaný, krutý a ve výsledku nenabízí žádný manévrovací prostor. Opravdu bych tohle zažít nechtěla. Na druhou stranu by mě ještě zajímal popis života nejnižších vrstev, které Stranu nezajímají a které podle ní nejsou hodny pozornosti víc než zvířata. Nejde přece jen o vzdělání, společenský status a přehled - lidskost, láska, rodinné zázemí - to jsou přece nezanedbatelné hodnoty... a pokud alespoň ty přežijí, nemuže mít Strana absolutní moc. Pokud jde o likvidaci cílenou na střední vrstvy - ta je dotažena do detailu, ale co všechny ty masy dělníků? Ty je snad možno ovládnout jen tak, že si vsugeruji, že jsou irelevantní a tedy ve finále půjde jen o iluzi moci, která bude v hlavě jen určité společenské vrstvy....už to raději ukončím. Prostě je to podnětná kniha, no.
Zopakování po ... no opravdu hodně letech. Znovu skvělé, ale oproti dobám mých gymnaziálních studií poněkud více znepokojivé, řekla bych. Asi se v současné době nenajde knížka novodobého autora, která by byla tolik citovaná, asi se nenajde nikdo, komu by pojem Velký bratr vůbec nic neřekl... Ještě tam nejsme přátelé, ale až mi místy vstával vlasový porost hrůzou, jak moc je lidstvo blízko. Odzbrojující, fascinující a nadčasové dílo!
"Strana usiluje o moc výhradně kvůli moci samé. Nejde nám o dobro chudých; jde nám jedině o ni. Nejde nám o bohatství nebo přepych, dlouhý život nebo štěstí; jen o moc, o čirou moc. Co znamená čirá moc, to hned pochopíš. Lišíme se od ostatních oligarchií minulosti v tom, že víme, co děláme. Všichni ostatní, ba i ti, co se nám podobali, byli zbabělci a pokrytci. Němečtí nacisté a ruští komunisté se nám svými metodami velmi přiblížili, ale nikdy neměli odvahu přiznat si, jaké jsou jejich motivy. Předstírali a možná dokonce věřili, že se chopili moci nechtěně a na omezenou dobu a že hned za rohem leží jakýsi ráj, kde si lidské bytosti budou rovny a kde budou šťastné. My takoví nejsme. Víme, že se nikdo nikdy nechápe moci s tím úmyslem, že se jí vzdá. Moc není prostředek, ale cíl." str. 228
"Poslušnost nestačí. Pokud netrpí, jak si můžeš být jistý, že podléhá tvé vůli, a ne své vlastní? Moc spočívá v tom, že člověk způsobí druhému bolest a ponížení. Moc spočívá v tom, že se lidské vědomí roztrhá na kusy a zase složí do nových tvarů, podle toho, jak si usmyslíme. Začínáš chápat, jaký svět vytváříme? Přesný opak hloupých hédonistických Utopií, o kterých snili staří reformátoři. Svět strachu, zrady a útrap, svět, v němž týrá jeden druhého, svět, který až se zlepší, nebude méně nemilosrdný, ale ještě nemilosrdnější. Pokrok v našem světě bude pokrok směrem k větší bolesti. Staré civilizace tvrdily, že jsou založeny na nenávisti. V našem světě nebudou žádné city kromě strachu, zloby, radosti z vítězství a sebepokoření. Všechno ostatní zničíme - všechno. Už teď potíráme návyky, myšlení, které přežívají z doby před Revolucí. Přeťali jsme spojení mezi dítětem a rodiči, mezi člověkem a člověkem, mezi mužem a ženou. Už dnes se nikdo neodváží důvěřovat manželce, dítěti nebo příteli. V budoucnosti nebudou však ani manželky, ani přátelé. Děti budou matkám odebírány při narození, jako se odebírají vajíčka slepicím. Pohlavní pud bude vykořeněn. Plození bude každoroční formalita jako obnovení přídělových poukázek. Zrušíme orgasmus. Naši neurologové už na tom pracují. Nebude věrnost kromě věrnosti Straně. Nebude láska kromě lásky k Velkému bratru. Nebude smích kromě smíchu štěstí z vítězství nad poraženým nepřítelem. Nebude umění, nebude literatura, nebude věda. Až budeme všemocní, nebudeme vědu potřebovat. Nebude rozdíl mezi krásou a ošklivostí. Nebude zvědavost ani radost ze života. Všechny ostatní požitky budou zničeny. Ale vždy - na to nezapomínej Winstone - vždy tu bude opojení mocí, které bude neustále sílit a bude stále rafinovanější. Stále, v každém okamžiku, bude existovat vzrušení z vítězství, pocit, že šlapeš po bezmocném nepříteli. Jestli chceš obraz budoucnosti, představ si vysokou botu, která dupe po lidské tváři - navždycky." str. 231
Nadčasové dílo, které bohužel kvůli lidské hlouposti a neschopnosti poučit se z dřívějších chyb přetrvá.
Vybrané části knihy bych doporučil číst povinně už od základní školy v předmětech typu dějepis, občanská výchova...
Je až mrazivé, že jsem se při čtení několikrát přistihl, že knihu nevnímám jako scifi, ale přišlo mi to jako bych četl popis v odborné publikaci. A to je kniha přes 30 let stará...
Prosím neukamenujte mě, ale mě se ta knížka nelíbila. Dlouhé popisy (které by ve většině případů šlo zkrátit tak na polovinu), dlouhé monology, téměř žádný děj v první a větší části i druhé části knihy. Asi jsem do ní ještě nedospěla, hodně jsem toho od ní čekala.
Minulost, součastnost a patrně i budoucnost je obsažena v tomto díle. Nepochopitelné je, že se stále opakuje ta chuť vlastnit, ovládat a budovat si moc na strachu a slabosti. I když by si člověk myslel, že společnost se poučila, nikdy už nedopustí bezprávý, už nikdy nezradí vlastní ideály... Opak je pravdou. Opět a zase po období revolty přijde vzkříšení a amorální politika pohltí naše životy, zabije pravdu, pohltí lásku, zradí člověka.
Kdy se poučíme z vlastních chyb a dokážeme to předat dalším generacím tak, aby už nikdy...??!
Musím přiznat, že toto politické sci-fi se mi nečetlo snadno a donutila jsem se pouze s vědomím, že je to nutnost znát. Jedná se přesto o geniální, nadčasovou a mrazivou knihu, kterou by člověk měl přečíst. Nevím, které vydání jsem četla a kdo to přeložil, ale dlouhý doslov překladatele byl výbornou a stejně geniální analýzou příběhu, který si tak trochu sám v Čechách prožil. Doporučuji kouknout nakonec zda doslov nechybí.
V rámci mých návratů zase jedna řeka, do které už nikdy znovu nevstoupím. Co se mi jevilo při prvním čtení někdy hned po revoluci jako trhák, to mi už dnes přišlo i místy přežité. Je to zkrátka jedna z těch knih, které mají svůj smysl vzhledem k době, kdy vznikly, ale vytrženy z něj už tak skvělé nejsou. Takže bych nejraději dala dvě a půl hvězdy. :)
Tento komentář píšu až s odstupem několika dní po přečtení. Potřebovala jsem nechat dojem, který ve mně kniha zanechala, trošku uležet.
Seznamování se světem, ve kterém se ocitáte, bylo na můj vkus poměrně vleklé a nedokázala jsem se do příběhu začíst. Druhá část ale znamenala zajímavý obrat. Ani jsem se nenadála a už jsem se blížila ke konci. Orwell chtěl varovat před totalitou a povedlo se mu to mistrovským způsobem. Snad každému při čtení Winstonova příběhu musí přeběhnout mráz po zádech.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Dokonale hrozivá vize. I když se pro některé obyvatele může zdát život relativně svobodný, je to klam. A všechen ten klam kvůli moci, která ovládá, překrucuje a ničí.