1984
George Orwell (p)
Vojna je mier Sloboda je otroctvo Nevedomosť je sila Winston Smith žije v roku, o ktorom sa domnieva, že je rok 1984, ale naisto to vedieť nemôže. Veľký brat a jediná politická Strana v absolútnej totalite kontrolujú prítomnosť, manipulujú minulosťou aj budúcnosťou. Sloboda neexistuje. Pravda je len myšlienkový konštrukt. Ľudská individualita je zločin, za ktorý sa pyká. Winston pracuje ako radový ministerský úradník a žije život plný pretvárky a tupej beznádeje. Až kým mu doň nevojde Júlia a s ňou mladosť, krása a láska. Winston začne veriť, že život musí byť niečo viac ako len nekonečná vojna, Strana, práca, hlad a bolesť. Existuje svet mimo týcho mantinelov? A hlavne, vidí a počuje Veľký brat skutočne všetko? George Orwell vo svojej dystopickej fikcii stvoril ponurú a krutú víziu ľudstva. Zvrátené metódy manipulácie jedincom i spoločnosťou vykreslil tak dokonale, až z toho oťažieva srdce. Román bol pôvodne napísaný a zasadený do budúcnosti okolo roku 1984, ale jeho odkaz je pálčivo aktuálny pre každé časy a právom patrí medzi najvýznamnejšie diela svetovej literatúry. 1984 je román o ľudskosti a o tom, ako ju zničiť.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2024 , SnowMouseOriginální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Nadčasová a skvěle napsaná kniha o tom, kam až může dojít lidská touha podmanit si svět a ovládnout celou společnost.
Samozřejmě geniální, významné, předběhlo dobu atd., to všechno všichni víme :)
Ale moc často tu (ani jinde) nezaznívá, že to není bůhvíjak literárně záživné - místy je psaní až průměrné. Postavy nehluboké, všechno slouží jen jako nástroj k vyjádření těch stěžejních a přelomových myšlenek, které opravdu klobouk dolů - dodnes zásadní, dodnes aktuální. Autor šel v rozpracování tak hluboko, že si neodpustí ani závěrečný dovětek, kde nás o newspeaku do detailu poučí.
Ale to, že si knihy považuji a jsem rád za možnost si jí přečíst neznamená, že mě její čtení v nějakém bodě uchvátilo či pohltilo. Tak to prostě nebylo, ačkoliv já osobně byl s drsným závěrem příběhu spokojený.
(SPOILER) Hrozné, obdivovat knihu, která nemá jedinou kladnou postavu. Přemýšlela jsem velmi urputně, jestli mám nebo nemám dát plné hvězdičkové hodnocení, protože jak vůbec vím, že jsem sama dost inteligentní na to, abych takové věci hodnotila, ale nakonec jsem jednu ubrala, a pokusím se vysvětlit proč. Ve výsledku je prostě příliš zjevné, že hlavní palčivou Orwellovou motivací bylo vytvořit vášnivé shození sovětského socialismu/stalinismu, ve kterém se jako sám přesvědčený socialista zklamal. Všechno ostatní ustupuje tomuto záměru. Proto se ani údajně inteligentní postavy nechovají a ani nemohou chovat inteligentně, autor je musí vmanipulovat do pozic, ve kterých je chce. A zřejmě proto mám takový vnitřní problém s Winstonem a nemůžu s ním sympatizovat. Od začátku do konce je zmanipulovaným produktem Strany/vůle autora, a ani v jedné části knihy se doopravdy neprobudí. Je přesvědčen, že je sledován a posuzován na každém kroku, ale když dostane vzkaz od Julie, ani na chvíli nepochybuje o jeho autentičnosti, ačkoliv byl do té chvíle připravený ji zabít, jak moc ji považoval za svého nepřítele. Po začátku své "otevřené" rebelie v podobě milostného poměru (protože nazývat to láskou bych nechtěla) ho ani jednou nenapadne, že by kdokoliv kolem něj mohl svoji poslušnost Straně rovněž jenom předstírat a schovávat tak opravdový vnitřní život stejně jako on, pořád žije v přesvědčení, že je jediný na světě, kterého to vůbec napadlo. A jeho "vynucená" a "konvertovaná" láska k Velkému Bratru, která je velkou pointou celé knihy, by ve skutečnosti pointou a ničím novým být neměla, protože O'Briena miloval celou dobu, miloval ho ještě před Julií a miloval ho víc než ji, jako jediného ho považoval za svého rovnocenného partnera a tudíž v něm doopravdy k žádné změně nedošlo. Můj druhý zásadní problém s knihou je vztah (celé knihy) k ženám. Nevím, jestli Orwell napsal Winstona Smithe jako misogyna záměrně kvůli přidání další vrstvy způsobů, jak ho Strana dlouholetým vlivem zbavila skutečného lidství. Víc mám totiž dojem, že než jako úmyslné rozhodnutí to je prostě prolínání Orwellovy reality do jeho fikce, a totiž že ženským postavám není potřeba dávat žádnou hloubku či vlastní agendu, dokonce ani když by se dala považovat za jednu z hlavních postav. Z jeho pohledu jako by stačilo, že jí dal mechanickou zručnost, aby byla považována za rozpracovanou, a tak se o ní dál může mluvit pouze jako o objektu tělesného chtíče neschopného hlubší myšlenky či pouhého pokusu o něj. Sice to není tak strašné jako otevřeně formulovaná misogynie ve Dni trifidů, ale stejně mi to ve výsledku zabraňuje brát knihu úplně vážně, když mi její autor dává velmi silně najevo, že on by mě vážně nebral.
Kniha se velmi rychle stala mou nejoblíbenější. Těžko se dají popsat pocity, ze kterých až mrazí. Jen těžko bych popsala, co ve mě zanechala.
Možná byste řekli, že to přeháním, ale dost často mě mrazilo, když jsem situace a spoustu okolností přirovnávala k reálnému světa a ty podobnosti tam viděla. Je neuvěřitelně geniální, jak autor dokázal předpovědět tolik věcí do budoucna, i když o tom předtím ani neměl zdání.
Nadčasovost tohoto díla až mrazí. Myslím, že tohle téma pasuje do jakékoli doby. Je to kniha, jejíž obsah se nezapomíná.
jak se ta naše pitomá situace nelepší a vyplavuje další a další pitomosti nekompetentní verchušky, podvědomě sahám po knížkách, které s tím nějak korespondují...
proto jsem nemohl vynechat ani 1984, i když jsem ji četl opakovaně. když náhodou zaslechnu plky z televize, mám dojem, že newspeak žije a je stále životaschopnější, že Veliký Bratr se oklepal a dál vesele šmíruje a my mu v tom ještě pomáháme (kolika appkám jste v poslední době dali svolení a přístup ke všem datům ve vašem smartu?:). a když sleduji ta stáda dezolátů, kteří si raději nechají uříznout nohu, než by si dali píchnout penicilin, musím se brodit ezoterickými slepičinci a bláboly nepraktizujících lékařů, nebo zasvěcené debaty nočních imunologů, epidemilogů a virologů, občanským povoláním traktoristů nebo přenašečů krabic, nebo manikérek, mám pocit, že už jsme tam, že už stačí jenom krůček a čekají nás krásné nové časy – s aktivním přispěním všech, kteří ničemu nerozumějí, ale rádi věří, že bude zase mléko za korunu devadesát a levné rekreace...
abych parafrázoval hesla Oceánie:
Myšlení omezuje
Vzdělání zotročuje
Hloupost osvobozuje
prostě nevím, kde na to Orwell narazil, ale je jasné, že tato planeta už asi definitivně patří pitomcům... možná se jednou dočkám i jeho slavného románu přeloženého do newspeaku...
a to jsem musel po knize sáhnout zrovna pár dní po Ľubochnianském sjezdu (14. ledna 1921) a pár měsíců před veleslavným výročím vzniku organizované skupiny pacholků schopných všeho, která nás dovedla přímo k branám dokonalého státu.:)
Totalita předložená autorem je velmi depresivní, což je samozřejmě záměr. Dobře jsou vystiženy emoce hlavních postav a prostředí žijí. Není to lehká kniha ke čtení, ale má čtenáři otevřít oči a ukázat kam to vše vede.
Velice zajímavá kniha, pokud při čtení myslíme na to, že je to alegorie na komunismus nebo fašismus. Bez vědění tohoto faktu bych to hodnotil jako průměrný sci-fi sociologický příběh.
Zvláště v první části knihy, než dojde k setkání s Julií je těžší se do knihy začíst. Po tomto zlomu se příběh stává zajímavějším. Závěrečná třetina knihy, která řeší důsledky a nápravu jiného smýšlení a názoru je opravdu šílená a zanechá silnou stopu.
Tuto knihu budou číst všechny následující generace, protože společnost se bude pořád pohybovat v cyklech od demokracie k diktatuře nebo cenzuře ať už čehokoliv. Z tohoto důvodu bude kniha stále aktuální a její myšlenky bude stále s čím konfrontovat.
A v neposlední řadě budete při čtení obdivovat Orwellovu inteligenci a jeho schopnost popsat lidské vědomí, manipulaci s tímto vědomím a s lidským názorem vůbec...
Sice se pohybujeme dějově v roce 1984, autor tedy naráží na starou známou éru stalinovského a břežněvovského socialismu, ovšem někdy mám pocit, že i někteří současní lidé u moci tuto knihu považují za jakousi brožuru, podle jejíchž zásadních myšlenek se také řídí.
Počtvrté přečteno, počtvrté silný čtenářský zážitek. Román 1984 je o světě, kde je minulost promyšleně ohýbána, překrucována a mazána a kde jsou osobní život, vztahy a emoce jednotlivého člověka potlačovány. Orwell načrtl svět, kde jedna skupina mocných dokázala pomocí řady promyšlených kroků potlačit individualitu člověka i jeho kritické myšlení a z obyvatelstva udělat samostatně neuvažujících masu. Ojedinělé projevy svobody jsou tvrdě trestány, a to nikoli okamžitou smrtí, ale promyšleným mučením vedoucí k úplnému psychickému rozkladu člověka.
Není pochyb, že 1984 je díky tématům svobody a demokracie nadčasovou knihou. Přesto si troufám říct, že význam knihy se s technologickým vývojem posouvá. Zatímco s totalitními režimy už zkušenosti máme, kam až může vést rozšíření technologií, se teprve dozvíme.
Musím dát jen 4*. Je to napsané hezky, ale ne vždy se to četlo lehce, za což ubírám 1*. Mnohdy jsem v tom bohužel viděla naši minulost (masivní popravy začínající v 50. letech) nebo i náznaky současnosti, jen doufám, že to není naše budoucnost.
"Minulost byla vymazána, na vymazání se zapomnělo, lež se stala pravdou."
"Nestačí jen ustavičně slaďovat řečnické projevy, statistiky a všemožné záznamy s momentální situací tak, aby se předpovědi Strany beze zbytku potvrdily."
ČV 10.místo žebříčku 50 nejčtenějších knih
Nepříjemná pravda....občas mám pocit,že se tam naše společnost sune...děsivé!
Šedá, to je barva která se mi vybaví při čtení tohoto románu. Šedá až na pestrobarevné vyobrazení ideologických znaků na stěnách panelových domů.
Strava chudá, v ulicích nesvoboda, tyranský Velký Bratr, maskující se za Spasitele. Také strach z vlastního souseda, vymývání mozků, nevědomí a všeobecné přesvědčení, že je raději lepší nevědět a na nic se neptat.
To je román o životě, který není životem, jen přežíváním. Na čtenáře padá skepse a údiv nad tím, zda se takto dá doopravdy žít.
Při čtení si připadám jako člen ideopolicie, který narušuje Wilsonovi a Julii soukromí, vrtá v jejich stavu a odhaluje, co se dá. A nemůžu se dočkat, až je budu odhalovat znovu.
Všechno už tady bylo vymyšleno, vyblito a rozčvachtáno. Nevěřil jsem ve výjimečnost této knihy a teď se před zrcadlem fackuju...
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Naprosto bezpodmínečně povinná četba pro každého. Z postupů a situací ve smyšleném totalitním režimu mrazí, zvláště, když si uvědomíte, kolik podobných věcí vidíte teď kolem sebe v naší společnosti. Kniha ve mně zanechala neskutečný dojem, tak silný, že jsem ji ihned po dočtení zavřela a musela to rozdýchat.