1984
George Orwell (p)
Vojna je mier Sloboda je otroctvo Nevedomosť je sila Winston Smith žije v roku, o ktorom sa domnieva, že je rok 1984, ale naisto to vedieť nemôže. Veľký brat a jediná politická Strana v absolútnej totalite kontrolujú prítomnosť, manipulujú minulosťou aj budúcnosťou. Sloboda neexistuje. Pravda je len myšlienkový konštrukt. Ľudská individualita je zločin, za ktorý sa pyká. Winston pracuje ako radový ministerský úradník a žije život plný pretvárky a tupej beznádeje. Až kým mu doň nevojde Júlia a s ňou mladosť, krása a láska. Winston začne veriť, že život musí byť niečo viac ako len nekonečná vojna, Strana, práca, hlad a bolesť. Existuje svet mimo týcho mantinelov? A hlavne, vidí a počuje Veľký brat skutočne všetko? George Orwell vo svojej dystopickej fikcii stvoril ponurú a krutú víziu ľudstva. Zvrátené metódy manipulácie jedincom i spoločnosťou vykreslil tak dokonale, až z toho oťažieva srdce. Román bol pôvodne napísaný a zasadený do budúcnosti okolo roku 1984, ale jeho odkaz je pálčivo aktuálny pre každé časy a právom patrí medzi najvýznamnejšie diela svetovej literatúry. 1984 je román o ľudskosti a o tom, ako ju zničiť.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2024 , SnowMouseOriginální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Kniha je velmi chválená a všemi doporučovaná. Pro mne to takový zázrak nebyl. Možná to bylo tím, že jsem věděla o čem kniha je a tak to pro mne nebylo až takové překvapení a šok... Ale musím neustále přemýšlet nad tím (SPOILER), jak by u mne vypadala místnost 101...
Po přečtení jsme nebyl schopen napsat smysluplný komentář a obávám se, že ani teď to nebude ono. Kniha je děsivá od začátku dokonce. Je víc než děsivá, je to destilát čirého zla, je to návod jak vyrobit absolutní totalitní režim, je to varování jak můžeme dopadnout, když si necháme sebrat základní práva. Ač se neustále přesvědčuju, že je to jen vymyšlený příběh, pořád někde v zadu cítím nepříjmené pohledy. Dolsov Milana Šimečky, který zažil jak oba režimy žití, jako člen strany a následně odpadlík byl velmi výrazným návratem do reality, ano tento příběh prostě pasuje velmi často na různé politické garnitury a režimy. Je krutě promyšlený do posledního detailu. Společnost, ze které není úniku.
Když jsem to četla poprvé, nikdy mne nenapadlo, že Velký bratr mne bude hlídat 20 let po pádu socialistického zřízení - chytré telefony, chytré televize, internet a jeho paměť, kamery na ulicích... pomalu ale jistě se k nám vkrádá a my sami ho zveme dál.
Bylo to dost depresivní čtení. Jímá mě hrůza, když si uvědomím, že se toto vážně dělo (a stále děje). Hlavně poslední stránky jsem musela dlouho vydýchávat.
Pokud bych však měla hodnotit 1984 jako knihu, tak bohužel musím říct, že z ní zas tak nadšená nejsem. Ty čtyři hvězdičky jsem dala za skvěle popsaný totalitní systém. Jinak se mi kniha zdála taková utahaná... zkrátka jsem se nemohla začíst.
Bohužel, v takovém světě žijeme aniž bychom si to uvědomovali. Na každém rohu kamera, na internetu je uloženo každé slovo, které napíšeme do vyhledávače. Někdy to však může být i užitečné(radši aby nebylo), při hledání zločince nebo ztracené osoby.
Silná kniha asi v jakémkoliv režimu. Stejně si člověk pokládá otázku, jestli i teď to funguje podobně. Co všechno tě systém nutí dělat o čem ani nevíš, v jaké naivní představě žiješ a přežvykuješ všechno, co ti přinesou na podnose. Četlo se to velmi dobře, kapitoly jsou dobře rozestavěné, kvalitní, přitom populární, opravdu je možné si to představit jako divadelní představení. Antiutopistická představa jak je všechno řízené strachem a nenávistí vlastně funguje pravděpodobněji než možnost dosáhnutí celkového štěstí.
Dohnal jsem jeden velký rest, nicméně po dočtení mi to přijde prázdné... Otázka je, jestli jsem to nepochopil, nebo naopak pochopil... :-)
Netvrdim, ze Orwell nemel svuj utopicky svet promysleny a take dobre napsany. Ja se ale do docteni teto knihy musela kolikrat nutit a rozhodne ve mne nezanechala touhu se k ni nekdy vracet. Nevadi mi cist ponure a depresivni pribehy, ale tohle mi zkratka nesedlo. Kdyz budu mit chut precist si nekdy neco od Orwella, radeji sahnu po sve oblibene Farme zvirat.
Jestli jsem 451 stupňů Fahrenheita označil za velmi děsivou knihu, tak 1984 už byl opravdu pořádný nářez. Vize státu, ve kterém neexistuje vůbec žádné soukromí a kde je jakýkoliv pokus o individuální myšlení perzekuován, mě pořádně vyděsila. Nejvíce se mnou ale pohnula představa, že by takový režim dokázal dokonce ovládat přírodní zákony. Bože, dopřej, aby tahle kniha zůstala sci-fi a nestala se sci-re.
Nelze uvěřit roku 1949. Tak aktuální! Tuto knížku by si měl opravdu každý přečíst a celoživotně se vzdělávat. Totalita socialismu se nám změnila na otroctví konzumu a slepotu k hulváctví.
Ano, myšlení bolí...
Ze dvou knih mi bylo vyloženě na blití. Z Džungle od U.Sincaira, kde popisoval hnus jatek tehdejší Ameriky a trosky, kterým se říkalo lidé. Druhá bylo 451 stupňů Fahrenheita od R.Bradburyho, kde se pálily knihy a ničila jakákoliv vědomost. Smíchejte tyto dva hnusy a vyjde Vám megahnus v podobě 1984. Fyzický a psychický teror rozprostírající se na 300 stranách vyžaduje silný žaludek. Jak by mohl náš Svět vypadat pod záštitou totality vládnoucí celosvětově. Díval jsem se, zda tahle šílenost je povinnou četbou na středních školách a je! Mám z toho obrovskou radost, protože tohle si mladá generace musí povinně přečíst, aby věděla kam až lidská vláda může zajít. Když jsem to četl, tak zrovna v ČR byla hezká aféra ohledně přijetí Dalajlámy a podružování se Číně. Musím říct, že mě zamrazilo, kolik společných prvků jsem viděl mezi knihou a naší realitou...doufám, že se nikdy takového režimu nikdo nedožije...
V rámci čtenářské výzvy řadím do kategorie "Kniha, která byla zfilmovaná". Film jsem ještě neviděl, ale v nejbližší době ho sjedu!
Moje první dystopie zůstane zapsaná v mojí mysli už navždy. Alegorie naší doby a dob budoucích.
Něco tak nadčasového jsem doteď nečetla. Kdyže to Orwell napsal? 1949? Tomu nevěřím! A chytla jsem z toho parádní depku! Dokonalé!
Já nevím.. Prostě nevím, co si o této knize myslet. Když jsem ji četla, nebavila mě, něco mi na ní nesedělo a k jejímu dočtení jsem se musela nutit. Avšak, nelituji toho. Jak nad tím tak přemýšlím, vadil mi asi námět - omezení svobody, manipulace a téměř žádná snaha o zrušení tohoto režimu, protože všichni byli naprosto ovlivnění. Díky této knize jsem si uvědomila, jak je důležitá svoboda a boj za vlastní názor. Je ohromně nadčasová, stále si všímám souvislostí mezi tímto příběhem a současností.. Mezi mé nejoblíbenější knihy se asi nezařadí, ale i tak si ji za pár let musím přečíst znovu.
Napsat komentář k téhle knize je obzvláště náročné, protože...
...je to perfektní dílo a to i přesto, že je to jedna velká vázaná deprese.
...tohle téma je nadčasové a bohužel bude vždy aktuální.
...ukazuje, že víra v lidstvo může být špatným tahem a zdravý rozum je pouze relativním pojmem.
A hlavně proto, že jsem si na konci knihy málem vyplakala oči. Winstone, proč?
Tímhle dílem by se měl každý povinně alespoň jednou v životě prolouskat, a proto za mě jasných 5*.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance)
Autorovy další knížky
| 2000 |  Farma zvířat |
| 2021 | 1984 |
| 2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
| 2007 | Válečný deník |
| 2015 | Hold Katalánsku |
Už je to nějaká doba od přečtení, přesto nad ní stále přemýšlím. Když jsem ji vzala do ruky ani mě nenapadlo, že se zařadí na seznam knih, které někomu doporučím. Stalo se...
Je to kniha, která i přes rok vydání je stále čtivá a aktuální. Poukazuje na myšlení lidí i fungování principů politiky.
Důvodem, proč je kniha stále aktuální, je, že základní myšlenky člověka se nezměnily.
Jedna z vět, které se mi stále vrací:
"Ty víš, co je v místnosti 101, Winstone. Každý ví, co je v místnosti 101."