1984
George Orwell (p)
Antiutopický román 1984, jedno z nejvýznamnějších literárních děl 20. století, dokončil George Orwell (vlastním jménem Eric Arthur Blair) krátce před svou smrtí v roce 1950. Dodnes mrazí čtenáře plastický obraz země ovládané totalitní mocí, Velkým bratrem. Rozhlasová dramatizace z roku 1991... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2012 , RadioservisOriginální název:
Nineteen Eighty-Four, 1949
více info...
Přidat komentář
Něco tak nadčasového jsem doteď nečetla. Kdyže to Orwell napsal? 1949? Tomu nevěřím! A chytla jsem z toho parádní depku! Dokonalé!
Já nevím.. Prostě nevím, co si o této knize myslet. Když jsem ji četla, nebavila mě, něco mi na ní nesedělo a k jejímu dočtení jsem se musela nutit. Avšak, nelituji toho. Jak nad tím tak přemýšlím, vadil mi asi námět - omezení svobody, manipulace a téměř žádná snaha o zrušení tohoto režimu, protože všichni byli naprosto ovlivnění. Díky této knize jsem si uvědomila, jak je důležitá svoboda a boj za vlastní názor. Je ohromně nadčasová, stále si všímám souvislostí mezi tímto příběhem a současností.. Mezi mé nejoblíbenější knihy se asi nezařadí, ale i tak si ji za pár let musím přečíst znovu.
Napsat komentář k téhle knize je obzvláště náročné, protože...
...je to perfektní dílo a to i přesto, že je to jedna velká vázaná deprese.
...tohle téma je nadčasové a bohužel bude vždy aktuální.
...ukazuje, že víra v lidstvo může být špatným tahem a zdravý rozum je pouze relativním pojmem.
A hlavně proto, že jsem si na konci knihy málem vyplakala oči. Winstone, proč?
Tímhle dílem by se měl každý povinně alespoň jednou v životě prolouskat, a proto za mě jasných 5*.
Pro mě to byl určitě velký čtenářský zážitek, na který jen tak nezapomenu, skvěle napsáno! Velmi nadčasová kniha, která přinutí k zamyšlení, určitě si ji za nějaký čas přečtu znovu. Teď knihu raději zase vrátím dceři, stojí v čele knihovny a já mám silný pocit, že mě neustále sleduje! Brzy se chystám na poslední filmové zpracování z roku 1984!
Na začátku knihy nám Orwell před očima vybuduje skvělý obrázek post-apokalyptického totalitního státu do kterého však nedokáže zasadit skvělý příběh. Kniha je napsána za jediným účelem a to předat myšlenku (neexistujícího?) teroristy a kontrarevolucionáře Goldsteina. Kniha nese název "Teorie a praxe oligarchického kolektivismu" která vystihuje moderní totality včerejška, dneška i zítřka.
TEORIE A PRAXE OLIGARCHICKÉHO KOLEKTIVISMU
Emanuel Goldstein
VÁLKA JE MÍR
SVOBODA JE OTROCTVÍ
NEVĚDOMOST JE SÍLA
Poměrně zásadní dílo, četla jsem i následný komentář od disidenta v ČR, který řadu věcí prožil na vlastní kůži. Určitě doporučuji třeba i mladší generaci, která nic z dob předchozích nezažila.
První dva díly mě nudily. Téma, o kterém je knížka napsaná, mě z nevysvětlitelných příčin nikdy neděsilo, takže jsem něměla důvod nad tím přemýšlet. Prostě to nebylo ono, nezarylo se mi to pod kůži, neběhala jsem ve dvě ráno po pokoji a nevykřikovala "dokonalé myšlenky" knihy, jak je mým divným zvykem, když jsem něčím posedlá.
Pak přišla část tři a s ní i mučení a manipulování, které už mou pozornost přitáhlo trochu blíž. Také šokující odhalení s O' Brienem, které jsem tušila.
Třetí část se mi opravdu zalíbila a dokonce jsem se i po tom pokoji proběhla.
Jsem ráda, že knížka skončila tak, jak skončila. Kdyby skončila dobře, tak by mě pěkně naštvala. Tak jak skončila, skončila, jak by opravdu skončila. :)
Nekompromisní sonda do poznání sebe sama. Chraň nás, člověče, před Velkými bratry v budoucnosti (nebo už nyní?).
Osobní střípek: určitě si vzpomínáte, místnost 101 a Udělejte to s ní! Od prvního přečtení někdy v osmnácti se mi nepodařilo tuhle scénu a její význam vymazat z mysli.
Tak se trhají pouta. Tak se zabíjejí zárodky vzájemnosti, lásky.
Nedělala jsem si žádné iluze o svých šancích v podobné situaci. Tahle scéna, tahle věta byla zásadním hřebíkem do rakve mých náctiletých úvah o tom, že bych snad cokoli, co má v životě nějakou cenu, mohla nést sama, opírat o své síly.
Jedna z nejsilnějších knih, které jsem kdy četla. I když mě psychicky týrala, protože jsem ve Winstona věřila až do poslední chvíle, dokud nezemřel s láskou k velkému bratrovi. Z té poslední stránky mi bylo doslova špatně. I fyzicky. Nešlo to jen tak zvládnout, nedokázala jsem tu poslední stranu jednoduše dočíst a knihu zavřít, musela jsem ji číst pořád dokola, jako by se ten konec mohl změnit. Nezměnil.
Dost nepěkná a nepříjemná představa, že by se tohle mělo někdy stát skutečností! Sice by se nás netýkal Big Brother, ale jestli ty mocnosti byly nastaveny stejně, tak bychom si v Eurasii moc nepomohli. Naštěstí rok 1984 jsme - myslím lidstvo - už prošvihli, takže se tato budoucnost posouvá do - do kdy? Do 2084? 2184?
"Vrcholem kacířství je zdravý rozum." - Jsem kacíř a jsem na to hrdá!! :-)
Zajímalo by mě, zda si autor už ve své době uvědomoval, jak bude tahle kniha nadčasová a stále aktuální. Je to vážně děsivé a nejen vzhledem k psanému příběhu, ale i k tomu, že jsou místa, kde se to děje.
"Jestli chceš obraz budoucnosti, představ si vysokou botu, která dupe po lidské tváři - navždycky."
Myslím, že si teď půjdu přečíst nějakou dětskou knížku s obláčky, sluníčky a hopsajícími roztomilými králíčky.
To co Farma zvířat načala, to v knize 1984 je propracováno a rozpracováno do sebemenších detailů. Skvělá a nadčasová vize světa s depresivní atmosférou. Značně je znát, že na atmosféře knihy se podepsala autorova nemoc a blížící se smrt, ale to celé dílo jen velmi dobře podtrhuje a vykresluje. Fantastická kniha a určitě si jí někdy přečtu znovu.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie totalitní stát zfilmováno anglická literatura psychologické romány svoboda britská literatura vládní sledování občanů (surveillance) vymývání mozkůAutorovy další knížky
2000 | Farma zvířat |
2021 | 1984 |
2015 | Na dně v Paříži a Londýně |
2007 | Válečný deník |
2015 | Hold Katalánsku |
Moje první dystopie zůstane zapsaná v mojí mysli už navždy. Alegorie naší doby a dob budoucích.