1Q84: Kniha 3
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169228/bmid_1q84-1q84-kniha-3-169228.JPG
4
959
959
Knihou číslo 3, která při prvním vydání v Japonsku zaskočila čtenáře jako nečekané překvapení, se završuje devět měsíců, které spolu s protagonisty Murakamiho románu strávíme v jiném světě roku 1Q84. Opět dostáváme možnost potkat své staré známé hrdiny. Tenga Kawanu, mladého matematika a spisovatele, vidíme definitivně řešit jeho vztahy s otcem. Jeho dávnou lásku oproti tomu pozorujeme v období velkých změn a sledujeme, jak se pouští do krajně nejistého podniku. A ještě někoho tu sledujeme: jednu z postav minulého dílu, která tu tentokrát dostává svůj samostatný prostor k akci i promluvě. Jednání všech tří se vzájemně prolíná a mnohovrstevný děj románu tak pomalu ale neodvratně spěje ke svému rozuzlení a konci. Nebo spíš k novému začátku?... celý text
Přidat komentář
Asi nejlepší ze všech tří dílů. Ani při téměř stejném rozsahu jako u obou předchozích knih téměř vyprávění nesklouzne do nudy či přílišné ukecanosti.
Bála jsem se, že se budu plácat v ději, když jsem se ke čtení dostala až ted ale je to velice kulantně napsané a člověk si hned vše připomene... Líbilo se mi to moc, někdy mě rozčílilo opakování nějaké křivky, připomínání situace ale vyloženě to rušivě nepůsobilo.. Rozhodně zakončení jaké se hodilo.. Kvituji lepší práci s korekturou jak v první a druhé knize
...
ze začátku jsem se musela podívat do předchozích dílů, abych se zorientovala (přece jen je to už delší čas), ale pak se mi už četlo dobře. Měla jsem obavu z nefunkčního natahování příběhu, ale to asi u murakamiho nehrozí. Příběh plyne pomalu ale rozhodně nenudí.
spoiler!
Murakamiho fantastkní a zároveň reálný svět roku 1Q84 je velmi zajímavé prostředí pro rozehrání mnoha dějových linek příběhu.
Bojuje tu proti sobě osudová láska a osamělost dvou hlavních postav stejně tak jako rozdílnost (nebo snad podobnost?)obou světů. Oceňuji literární a hudební odkazy (hlavně v prvních dvou knihách), zvláště na Janáčka a Československo, v tomto je mi Murakami hodně sympatický.
Dokonale vykreslené uvažování všech tří hlavních postav, které rozhodně nejsou černobílé (Ušikawy mi bylo na konci upřímně líto, protože i on vlastně nepřímo přispěl k tomu, aby se Aomame a Tengo setkali a sehrál v příběhu důležitou roli). Vše je zakončeno téměř pohádkovým romantickým setkáním (divím se, že k tomu Murakami nezmínil Beethovenovu Měsíční sonátu=), ostatní dějové linky a vedlejší postavy se rozplynou ve starém světě roku 1Q84. A jsme skoro na začátku knihy: starý rok 1984 nebo úplně nový svět? To zůstává nezodpovězeno...
Bez třetího dílu to bylo celé lepší. Bavil mě otevřený konec předchozích 2 dílů. Bavila mě jejich určitá nesrozumitelnost. Třetí díl najednou všechno vysvětluje a to je velká škoda.
Mám pro toho Japonce prostě slabost. Je takový evropský a propaguje české muzikanty :-). Je košatý ve vypravování, velkorysý v popisech, střídmý v emocích, musel jsem si jen prolistováním připomenout, kam dospěl v předcházejících dílech. Letos to u mne vyhrál.
cela kniha sa vliekla a vliekla, autor sa do toho zamotával viac a viac, a keď už nevedel ako z toho von, tak to ukončil jednou kapitolou a žili štastne až do smrti..
tak ako pekne celu trilogiu začal a rozohral, tak nedokonalo to skoncilo. obrovské sklamanie. Postavy ploché, nijak sa nevyvíjajúce, sami sebe si protirečia, umelecká hodnota minimálná.
dlho mi kniha ležala na stole, velmi som sa musela nutiť ju dočítať..škoda
konec byl možná trochu víc sentimentální, ale moc dobře se mi četlo..napínavé, tajemné, murakamsky rozehrané a dostatečně propletené..!
Je to rok, co jsem přečetla první a druhou knihu, trochu jsem se bála, že zapomenu podrobnosti a třetí knihu jsem odkládala a nevěděla jestli si to radši nepřečíst celé od začátku. Nakonec jsem se pustila rovnou do knihy třetí a překvapilo mě, že jsem se začetla úplně bezproblémů a všechno se mi krásně vybavilo....zážitek ze čtení jsem měla stejný - kniha mě nadchla, i když u všech jeho knih mám po dočtení pocit, že bych se ráda dozvěděla ještě něco víc - ale třeba je to záměr, jen já nemám dost velkou představivost:-)
Také docházím k názoru, že Murakami dokáže navodit absolutně nejlíp počáteční situaci a konce nechává vyšumět do prázdna. Neobtěžuje se vysvětlit byť alespoň jedinou nejasnost, všechno nechává na čtenáři, ikdyž můžeme pochybovat, jestli sám autor vůbec ví, kam se všichni poděli nebo jaký smysl tedy malí velcí Little people a Kukly ze vzduchu mají :-)
Každopádně svět, kde jsou dva měsíce a kde se všechno prolíná do sebe, popisujíc ho z několika úhlů pohledů, vymyslel pěkně. Tak jak se na Murakamiho sluší a patří ;-)
Tak jsem se konečně prokousala až na konec a dozvěděla se, jak to všechno (hezky) dopadlo. Knížka mi ležela na nočním stolku skoro čtrnáct dní, to se mi obvykle nestává. Netvrdím, že se mi úplně nelíbila, jenom mě nechytla natolik, abych se od ní nemohla odtrhnout. Rozuzlení očekávané, a třebaže nejsem zastáncem dramatických závěrů a hysterických honiček, tady mi přišlo, že to finále proběhlo až moc hladce a tedy nevýrazně. A že zbylo příliš mnoho nezodpovězených otázek. Kam zmizela Fukaeri? A kam Tengova starší přítelkyně? Několikrát bylo téměř zlověstně naznačeno, že už se s ní nikdy nesetká, a pak to najednou vyšumí. A co Little People? Čím jsem přečetla více Murakamiho románů, tím mám silnější pocit, že je sice výborný vypravěč, ale závěry mu vyloženě nejdou.
Achjo. Tak by se dal shrnout můj první dojem po přečtení posledního dílu 1Q84. Ano, je to skvěle vystavěný text. Ano, je to čtivé. Ale...
Na to, jak to Murakami v prvních dvou dílech nakonec pěkně rozehrál a opravdu mě navnadil na pokračování, tak to tím třetím úplně zazdil. Místy příliš rozvláčné pasáže, nikam se neubírající děj a vcelku fádní konec. Ne, že bych měla něco proti happy endům, ale musím jim uvěřit.
Všechny tři díly mi přišly chudé na věci k zamyšlení. A navíc jim chyběla taková ta "murakamiovská" hloubka, kdy jedinou větou dokáže probudit pocity, které se skrývají někde na dně vaší duše. Nevím, jak jinak to nazvat; nicméně mi 1Q84 v konečném důsledku přišlo jako vcelku plytké dílo přes veškerý potenciál, který mělo. Samozřejmě velice solidně a místy bravurně napsané plytké dílo.
Ještě bych zmínila poznámku Tomáše Jurkoviče, který psal doslov, kde vcelku výstižně upozornil na fakt, jak Murakami ve svém díle naznačil, jakou sílu má psané slovo: (...) "Jak tato Murakamiho metafora naznačuje, je moc asaharovských příběhů lámána právě tím, že jsou pravdivě popsány a zveřejněny tak, aby si je každý mohl přečíst. Už jen to stačí, aby jejich síla byla narušena a aby k vypravěčským manipulátorům přestaly promlouvat inspirující hlasy." (...)
Tohle mě bavilo ještě víc než předchozí dva díly, oživením je vyprávění další postavy.
Bohužel mě třetí díl trochu zklamal - zatímco první dva díly jsem četl jedním dechem, tenhle už mi připadal jako pověstná nastavovaná kaše, kde se pořád dokola vysvětlovalo něco, co už jsme dávno věděli, takže mě to místy i nudilo. I proto řadím 1Q84 na svém osobním žebříčku až za Kafku a Wonderland. Aspoň že už tentokrát Odeon oproti předchozí knize neodflákl korektury...
Dočetla jsem a jsem nadšená. Bavily mě první dvě knihy a tato stejně tak. Vytříbený sloh, nádherné vypravěčské postupy, cítila jsem se vtažena do děje a představovala si všechny detaily, které autor popisoval. Obdivuji i překladatele, myslím, že odvedl bravurní práci. Závěr sice nebyl nejpřekvapivější, ale o to víc dojemnější a vlastně i trochu otevřený, když se dozvídáme, že se nejspíš oba hrdinové ocitli v dalším světě, který není tím původním, ve kterém žili. Ale ve kterém by se nejspíš nikdy nesešli... klidně bych si dovedla představit další pokračování. Jak asi dopadlo to maličké? Všechny tři hlavní postavy jsem z jiného důvodu obdivovala a litovala, ať už kvůli jejich vykořeněnosti, osamocennosti a jejich smutnému rodinnému životu.
Završení trilogie, pro mě jedna z těch "nej" knih, i když obvykle tento žánr a typ knih nevyhledávám. Murakami skvěle pracuje s postavami, jejich niternými myšlenkami a dokáže čtenáře nenásilně "vcucnout" do 1Q84 (jiného mysteriozního fantaskního světa). I když je prvoplánově "jasné", kam 3. díl směřuje, stále udržuje čtenáře v mírném napětí. Hlavní myšlenkou knihy je "víra v lásku", která může "držet při životě" i na první pohled osamělé jedince. Pro mě to byl čtenářský bonbonek (celá kniha 1Q84).
Trošku mě v knize štvalo to, jak ti lidé všechno tušili a měli neuvěřitelně přesné intuice na vše. Ke konci knihy už jsem si přála, abych byla u konce a ti dva se sešli. Po zavření knihy jsem si neodnášela bohužel žádný zážitek. Kniha 1-2 byla lepší.
Musím uznat, že jsem se na tento díl moc těšila, ale tak nějak mě trochu zklamal. Mezi jeho stránky jsem stihla přečíst ještě nějaké další knihy. Občas se tam našly nudnější pasáže, ale mělo to i několik světlých momentů. Každopádně mě mrzí, že tam nebylo vysvětleno trochu víc o Little People a že byl konec takový nějaký vlažný.
Po prvních dvou dílech, které mě nadchly, zklamání. Nějaké pasáže jsou zajímavé, většina mě ale nudila, čekal jsem víc...
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha 1: Dosť dobré, neviem sa dočkať ďalšej kapitoly! Kniha 2: To som už predsa čítal, vyzerám ako debil? A kde je pokračovanie toho, čo som začal čítať? Kniha 3: Smrť grafomanom! Celkové hodnotenie: Úplne o ničom, strata času.