1Q84: Kniha 3
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169228/bmid_1q84-1q84-kniha-3-169228.JPG
4
959
959
Knihou číslo 3, která při prvním vydání v Japonsku zaskočila čtenáře jako nečekané překvapení, se završuje devět měsíců, které spolu s protagonisty Murakamiho románu strávíme v jiném světě roku 1Q84. Opět dostáváme možnost potkat své staré známé hrdiny. Tenga Kawanu, mladého matematika a spisovatele, vidíme definitivně řešit jeho vztahy s otcem. Jeho dávnou lásku oproti tomu pozorujeme v období velkých změn a sledujeme, jak se pouští do krajně nejistého podniku. A ještě někoho tu sledujeme: jednu z postav minulého dílu, která tu tentokrát dostává svůj samostatný prostor k akci i promluvě. Jednání všech tří se vzájemně prolíná a mnohovrstevný děj románu tak pomalu ale neodvratně spěje ke svému rozuzlení a konci. Nebo spíš k novému začátku?... celý text
Přidat komentář
!!OBSAHUJE SPOILERY!!
Kniha mě nepohltila tolik jako první dva díly - vždy, když přišla kapitola věnovaná Ušikawowi, četla jsem dál jenom silou vůle. Ale některé informace tam psané byly důležité, takže jsem nepřeskakovala a poctivě četla. Ale jak jsem byla ráda, když ho konečně osud dohnal! Takový pocit jsem snad u žádné literární postavy zatím neměla. Zakončení sice bylo očekávané (i když - povedlo se opravdu Aomame to, o co se pokusila?), ale opravdu milé, protože už jsem si u Murakamiho nějak zvykla na špatné konce.
Z mého pohledu je trilogie opravdu hodně dlouhá - těšil jsem se, že budu mít knížku přečtenou/z krku. :-( Přídání třetí osoby se mi líbilo a bylo zajímavé si všímat, jak se osudy proplétají. Líbil se mi taky Tamara, jako naprostý profesionál.
Murakami předvádí svoji fantazii, což pro mě osobně není zase takové terno a dle mého to celkově za 1200 stran nestálo. :-(
Konečně jsem se tady dočkala toho setkání hlavních hrdinů a konečně jsem se dočkala milého a šťastného konce :)
Nedokonalá dokonalost.
Neskutečné, kde na to chodí i když ono je to víc než jasné - nikde. Prostě píše, což mě osobně to tak připadalo taky. Úplně jsem si Murakamiho dokázala představit jako Tenga, který si taky sedl a psal.
Doporučuji.
Spočiatku som bol nesvoj s p. Ušikawe vedľa ktorého by aj Holmes vyzeral ako neskúsený nováčik, ale v roku 1q84 je to asi normálne. Je to trochu rozsiahlejší román ale je tam dostatok erotických odbočiek a technikami zo starých Mayoviek to ide celkom svižne. Nad touto časťou ale budem ešte dlho rozmýšľať :
„A proč jsi umřela?“
„Abych se mohla takhle znovuzrodit.“
„Největší problém se znovuzrozením je ten, že se nikdo nemůže znovuzrodit jen sám pro sebe. To může udělat jen pro někoho druhýho.“
Umírat je drsný. Ještě mnohem drsnější, než by sis myslel, Tengo. A člověk je na to úplně sám. Tak sám, že málem žasneš, že je taková samota vůbec možná ....
O prázdnotě,o Japonské prázdnotě a nejenom o ní.Příběh o příběhu v knize napsané Tengem.Nešvar opakování událostí,se dostavuje i na začátku třetího dílu. V postavě Ušikavy,který pátrá a odhaluje přitom fakta,které čtenář už většinu zná,postrádá samotné napětí,rozhodně tak patří k nejslabší části.Přibližně za pulkou se konečně děj láme,stránky začínají ubíhat.Opět musím dát za pravdu,že se mi to dobře četlo.Murakami si mě dokáže omotat pouhými popisy všednosti,umí do toho dát tu spisovatelskou magii,čímž je už v podstatě proslulý.Trojka pro mě překvapivě vzbuzuje více sympatií než první a druhý díl.Vše odpuštěno a těším se na něco nového od vás,mistře.
Murakami je génius.
Tenhle svět je cirkusová show,
falešná jak show jen může být.
Klam a lži však rázem pominou,
pokud mi dokážeš uvěřit...
Po dočtení prvních dvou knih jsem se nemohla dočkat, až se ve třetí knize dozvím, jak to s Aomame a Tengem dopadlo.
Bohužel musím říct, že třetí kniha mě neoslovila tolik, jako knihy předchozí. Důvodem bylo hlavně to, že ke dvojici postav Aomame-Tengo, které se střídají po kapitolách, se přidal ještě Ušikawa. K jedné z postav se tedy autor nevrací po jedné kapitole, ale po dvou.
Tohle členění má z mého pohledu dva následky: jednak je děj celkem dosti rozplizlý a nemá spád.
Jednak si každá z dějových linek žije svým životem, takže v okamžiku, kdy se dvě linky protnou, uvědomíte si, že se vlastně jedna postava dostala někam, kde ta druhá byla už před několika kapitolami. Než si to ale uvědomíte, máte v ději dosti zmatek. To si asi uvědomil i sám autor, když na konci knihy už u každého střetu poctivě informuje, cože to ta druhá postava vlastně dělá.
Murakami je prostě boží. Komu se nelíbilo ten je uspěchaný. V dnešní době je tahle kniha balzám na duši :-) Kolik z vás čtenářů si pustilo ke čtení Janáčkovu Symfoniettu? Je to jiný zážitek!!! V poslední době často při čtení používám Internet, abych si nemusel vytvářet vlastní představu, ale abych se ztotožnil s představou autora. I recept na Ojakodon jsem si vyzkoušel a zjistil si co je Rjokan :-)
Popisná forma, kterou používá Murakami se mi hodně líbí.
Mám Murakamiho moc ráda i s jeho občasnou rozvláčností a podrobnými popisy mnohdy i banálních činností, ale tady už to bylo přece jen trochu moc. Obzvlášť dějová linie Aomame mi ve 3. knize přišla opravdu nudná. Dalo by se říci, že příběh oživoval především Ušikawa. Ani láska mezi Tengem a Aomame mi nepřipadala jaksi přesvědčivá, spíše letitý zvyk se upínat ke vzpomínce na toho druhého než skutečná "jiskra"... V kontextu tohoto autora podle mne slabší dílo, konec celkem uspokojil, ale prokousat se k němu dalo občas zabrat!
Po prvních dvou dílech, které mně neskutečným způsobem uchvátily, jsem samozřejmě nemohla třetí díl opomenout. Ráda jsem se vrátila k mým oblíbeným postavám a pomaličku rozplétala dějové linky a záhady. Přiznám se, že konec mně poněkud rozladil, asi jsem očekávala jiný, ale i tak je to zážitek, na který se nezapomíná.
Oproti prvním dvěma dílům rozhodně slabší. Do knihy jsem se začetla v podstatě až na posledních 150 stranách. Ale vzhledem k tomu, že první dva díly si mě získaly na 100%, byl třetí díl příjemným, jen trochu rozvláčným závěrem.
Kniha 1 a Kniha 2 se četly opravdu svižně, i když Murakami místy popisoval jednoduché a prosté informace vyloženě zdlouhavě, rozhodně jsem se nenudil. Příběh totiž postupoval neustále kupředu, každá postava měla svůj příběh a svoje poslání. A to nejdůležitější – někam směřovala. U Knihy 3 je právě toto její hlavní nedostatek. (Pro mě chvílemi otravné a nudné) detailní popisování zůstalo, ubylo však ono strhující tempo příběhu, přítomné v prvních dvou knihách. Asi na dvěstěpadesáti stranách se děje jen velmi málo. A kde autor zapomněl Fukaeri? To je druhá věc, kterou si neodpustím.
Tak či tak, jde o kvalitní četbu, ale škoda Knihy 3. Takhle jsem akorát rád, že je za mnou a že mohu začít číst něco dalšího.
Na třetí knihu jsem jistý čas sbíral odvahu, i když už jsem ji měl od Vánoc 2013 na "skladě".
První svazek (se dvěma knihami) mě nijak nenadchl, ale jako bojovník jsem výzvu 3. knihy po čase přijal. Jsem rád, že jsem ji přečetl. Do TOP přečtených se sice nezařadila, ale je tu posun. Ve třetí knize nejsou zbytečné překlepy, které by rušily pozornost. Motiv mother a daughter dostal prostor k projevení se v té nejcitlivější podstatě. Právě propojení smrti a zrození v různých podobách mě na textu bavilo snad nejvíc. Jen ta Murakamiho preciznost popisu mě často nudila. Nemyslím si, že je nutné vždy vědět, co všechno postava udělala před tím, než se rozhodla za něčím podstatným jít. V tomhle ohledu by se hodil Tengo Kawana, který by to po autorovi učesal. Obsah zajímavý, občas překombinovaný, ale originální. Ale slušela by mu větší stručnost.
Během závěru mi došlo, že je to vlastně taková pěkná pohádka s netradičními motivy, kdy se kruh ve finále uzavírá. Hodilo by se pohádkové zakončení, ale tím bych prozradil víc, než mi etiketa čtenáře na databazeknih.cz povoluje :)
Tenhle pán umí popsat něco tak obyčejného způsobem tak neobyčejným...takže ačkoliv jsem na konci třetí knihy netušila, co to všechno mělo znamenat, dávám 5 hvězdiček, protože to prostě a jednoduše byl krásný zážitek. Stará paní z Vrbové vily, sedící ve skleníku, kde poletují motýli a ona zatím popíjí zelený čaj, mi bude chybět.
Teda, to ale bylo zklamání!
Na třetí díl jsem se moc těšila. První svazek (Kniha 1 a 2) jsem si kvůli tomu přečetla znova, abych si oživila všechny dějové linky, připomněla si všechny detaily, abych si to zkrátka dostatečně užila.
Jsem Murakamiho velká fanynka, ale tohle bylo prostě zklamání.
Už prvním dílům se často vyčítá, že text je velmi zdlouhavý a co by jiný napsal jednou větou, případně to nezmínil vůbec, Murakami popíše na celou stránku. U 1 a 2 mi to ale vůbec nevadilo, naopak jsem byla ráda, že se dovídám tolik podrobností z každodenního života mých oblíbených postav. Jenže u trojky už to na mě vůbec nefungovalo. Navíc se přidalo vyprávění třetí osoby, což vedlo k tomu, že některé situace se popisovaly hned třikrát, i když z různých úhlů. A to už teda nuda byla.
Děj byl v prvních dvou dílech rozehrán slušně - respektive dost komplikovaně, a sama jsem byla hodně zvědavá na to, jak trilogie skončí a jak si Murakami poradí s celou skládačkou, tak aby mu nikde nic nechybělo ani nepřebývalo a vše dávalo smysl.
A víte co? Za mě to teda Murakami teda nezvládl. Celý mi to přišlo poměrně odbytý. Téměř žádná vysvětlení, ale ani indicie aby se mohl čtenář dovtípit sám. Samotnej konec byl spíš rozpačitý. Jako kdyby už to chtěl mít Murakami za sebou.
Za mě se tohle teda nepovedlo, ale fanynkou zůstávám i nadále, a těším se na další počin.
Famózní stejně jako kniha 1 a 2, kdyby popsal 1000 stran, i tak by to pro mě bylo málo. :-)
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Po první knize bohužel velké zklamání. Měl jsem velká očekávání, která se nanaplnila.
Troufám si tvrdit, že se kniha ani hrdinové nijak dál nerozvinuli..