1Q84: Kniha 3
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169228/bmid_1q84-1q84-kniha-3-169228.JPG
4
959
959
Knihou číslo 3, která při prvním vydání v Japonsku zaskočila čtenáře jako nečekané překvapení, se završuje devět měsíců, které spolu s protagonisty Murakamiho románu strávíme v jiném světě roku 1Q84. Opět dostáváme možnost potkat své staré známé hrdiny. Tenga Kawanu, mladého matematika a spisovatele, vidíme definitivně řešit jeho vztahy s otcem. Jeho dávnou lásku oproti tomu pozorujeme v období velkých změn a sledujeme, jak se pouští do krajně nejistého podniku. A ještě někoho tu sledujeme: jednu z postav minulého dílu, která tu tentokrát dostává svůj samostatný prostor k akci i promluvě. Jednání všech tří se vzájemně prolíná a mnohovrstevný děj románu tak pomalu ale neodvratně spěje ke svému rozuzlení a konci. Nebo spíš k novému začátku?... celý text
Přidat komentář
Někdo tu píše, že ho třetí díl zklamal. U mě to bylo naopak, myslím, že Murakami příběh v třetím díle dobře uzavřel. Rozhodně všem, co zatím přečetli první a druhý díl, doporučuju. Akorát jeden problém tu je - jakmile se odpoutáte od této knihy, hrozí, že se vám nějakou dobu budou jevit mnohé knihy jako totální odpad. Je to totiž prakticky dokonalé.
Po prvých dvoch knihách som čakala rovnaký, ak nie ešte väčší zážitok, no bohužiaľ, po dočítaní poslednej knihy trilógie vo mne ostali len rozpačité pocity.
Okrem Tenga a Aomame tu dostáva väčší priestor aj Ushikawa, ktorému je vyhradená každá tretia kapitola. V hodnotení prvých kníh som tvrdila, ako nedokážem Murakamimu vyčítať vedľajšie línie, no toto tvrdenie teraz musím vziať späť. Väčšinu Ushikawových kapitol, ak nie všetky, by som z knihy jednoducho vyškrtla, zdali sa mi nudné a úplne zbytočné.
Oproti prvým dvom knihám sa tempo celej knihy neskutočne vlieklo, točili sme sa stále okolo toho istého a veľakrát som mala pocit, že ani desiatky prečítaných stránok nepriniesli absolútne žiadnu novú informáciu, ani posun v deji.
Možno keby som si nechala medzi knihami pauzu, vnímala by som to inak, možno by tie opakovačky boli pre mňa vítaným pripomenutím deja. Ale takto nemôžem povedať nič iné, ako že prvé zhruba dve tretiny knihy boli pre mňa čistým utrpením. Príjemný "murakamiovský" záver to určite zachraňuje, no napriek tomu vo mne po dočítaní ostáva taký ten trpký pocit, že "konečne to mám za sebou".
Mé první setkání s Murakamim, který mě míjel (nebo jsem se mu cíleně vyhýbal, protože ho v mém okolí četli všichni...) a po přečtení všech tří knih 1Q84 uzavírám, že šlo o setkání krásné - přesně takto by první "rande" mělo vypadat.
Ačkoliv musím uznat, že jsem byl první třetinu první knihy značně skeptický nebo snad lépe řečeno rozčarovaný, protože jsem člověk, který má rád logické řetězení a odpovědi na pokládané otázky. Následně jsem se však na styl knihy zvládl vnitřně synchronizovat, poutavý děj mě pohltil a až do konce třetí knihy jsem jen s obtížemi přerušoval četbu.
Dílo na mě působí jako obraz a myslím si, že přesně takto by ho na sebe člověk měl nechat působit. Jiné světy, jiné reality, hledání cest mezi nimi, a to vše doprovázeno něčím vyšším, něčím co ví, slyší a je nad naše chápání. Autor tento obraz převážně popisuje, nevysvětluje jej do detailů (a někdy jej vlastně nevysvětluje vůbec). To vše zanechává emoce a prožitky (a věřím, že pro někoho mohou být příjemnější než pro jiného - stejně jako u obrazů).
Děj je poutavý, byť uznávám, že v některých částech mohou popisy působit rozvláčně a zdlouhavě (což mě v první třetině rovněž vyvádělo z míry). Po tom, co jsem se do děje dostal hlouběji a nechal na sebe tento "obraz" působit, přirozeně mě děj i svými popisy příjemně obtékal.
Závěrem snad jen shrnuji, že jde o skvělou knihu, kterou doporučuji číst a vychutnávat s otevřenou myslí.
Třetí díl jsem četla těsně po prvních dvou, kterým jsem vyčetla sterilnost a chlad v pojetí postav i v jejich jednání. Hlavním zklamáním ale byla pro mě absence magična, které se udusilo v obrovské záplavě slov (magična, které jsem ocenila v jiných M. dílech, díky kterým jsem si autora oblíbila). Obojí, ale především chybějící kouzlo a přemíru slov vyčítám i tomuto dílu.
Tři hvězdičky (a ta třetí je tak trochu upletená ze vzduchu :-) ) opakovaně dávám za samotný nápad a jeho rozvinutí. Konec si vykládám jako cíl, kvůli kterému se celý děj odehrával, takže nevysvětlení mnoha linií přijímám, budiž. Zpětně si uvědomuji a oceňuji důležité motivy, se kterými si autor pohrál – např. věk 10 let, několikrát se opakující v různých souvislostech.
Znovu, i v tomto dílu, jsem ale zahlcena zbytečným opakováním samotných slov (např. znovu „starší“ přítelkyně), přehnaně podrobnými popisy běžného jednání postav (čištění zubů, močení) a připomínáním toho, co jsem četla nedávno (např. celé Ušikawovo pátrání, při kterém autor uvádí znovu okolnosti mně známé). Tento způsob psaní, využívaný záměrně např. v absurdním dramatu, byl pro mě tady obrovskou přítěží. Kvůli němu si už nemyslím, že když uznávaný autor napíše knihu, která má přes 1200 stran, automaticky se musí jednat o vrchol díla, s mnohem hlubším poselstvím než doposud.
Přála bych si, aby dal autor všechny tři díly Tengovi a požádal ho: "Nech tam začátek a konec a zbytek proškrtej, klidně na polovinu." Najednou by začalo vyplouvat kouzlo i moudro... Protože mně je opravdu trochu líto, že jsem je tady nenašla.
Autor nám na mnohé otázky odpoví a mnohé naopak nechává nezodpovězené. Ale tak to má občas být, protože si myslím, že i díky tomu mi kniha uvízne v hlavě na dost dlouho.
Jsem rád, že knihou 3 se kniha uzavřela, bez ní to nebylo ono. Příběh už není tak zajímavý a temný, to je ovšem samozřejmé, když v prvních dvou knihách byly všechny nečekané a originální prvky světa 1Q84 popsány. V tomto posledním díle se řeší osud hlavních hrdinů, Aomame a Tenga. Je to hodně lovestory a detektivka, vše v komorní atmosféře, kde se většina děje odehrává v bytech a vyvstávající problémy se řeší pomocí telefonů. Tajemno světa 1Q84 není zcela objasněno, čtenář musí počítat s tím, že logika tohoto světa je jaká je a hrdinové, toužící po vzájemném shledání, jednají prostě dle okolností.
Čte se to opravdu dobře, tato trilogie je dle mého špičkou autora (teď čtu Norské dřevo, tak možná jen do té doby, ale ostatní jeho knihy mě vůbec nebraly).
Jde dát šest hvězdiček? :) Už první dva díly mě oslovily hodně a moc jsem se na knihu 3 těšila. Některé pasáže možná byly trochu zbytečné nebo zbytečně zdlouhavé, ale kvůli celkovému dojmu a pocitům dávám plný počet. Murakami málokdy zklame :)
Výborně promyšlené vyprávění, které vás napíná jako kšandy - jako by s vámi autor hrál stopovačku a vy jste netušili, kam vás vede. A když si náhodou začnete myslet, že VÍTE, přijde nečekaná odbočka, která zcela mění směr.
Oproti Knize 1 a 2, která UŽ TAK pěkně odsejpá, má Kniha 3 ještě větší spád, a i naléhavost.
Překlad bohužel občas zaskřípe jako nehty o tabuli (podivnou stavbou vět i jednotlivými slovy, např. „vražednice“ místo vražedkyně, „klepe pěstí“ místo buší, „dětská klouzačka“ místo skluzavka apod.)
Příběh sice operuje s prvky nadpřirozena, nicméně to nejzákladnější poselství zůstává pěkně nohama na zemi, což je velmi příjemné.
Určitě doporučuji.
Uz to nemelo nejak ten spad jako prvni a druha kniha, ale precist se to dalo... Pohodicka...
Knížky, které mne přenášejí do jiného světa, čas tam plyne jinak. Chcete vědět, jak to poslední stránkou skončí, ale když se tak stane, jste smutní, chcete dál a víc ...
První díl - Knihu 1 a 2 jsem přečetla před více než půl rokem, proto mi chvíli trvalo, než jsem se rozpomněla. Vzápětí mě ale magický Murakamiho svět znovu a naprosto pohltil. Jsem fascinována jeho podmanivým vypravěčským talentem a moc se těším na Komturovu smrt.
Neobyčejná kniha. Jsem rád, že jsem ji přečetl. (hodnotím jako celek; ne vždy to bylo bez obtíží) :)
Haruki, Haruki, za tohle Tě nevezmu"na ruky":)
Po vynikající magické a poetické knize 1 a 2, jenž mé očekávání a fantazii vystřelila až na měsíc, přichází tvrdý pád do jeho kráterů:)
Tohle vyvrcholení je jedním z těch, kterých je lepší nedosáhnout a raději zůstat jen v naději:)
Magické-zdlouhavé-krásné a co mě mrzelo nejvíce-nezodpovězené.
Již u první knihy jsem měl pocit, že knihu, kterou čtu, tak nějak moc úplně nechápu a čekal jsem, že v této knize najdu odpovědi na mé otázky.
Bohužel naopak otázek mi přibývalo :)
Jakou roli vlastně hráli Little people v knize?
Kdo bušil na dveře jménem NHK ?
Jaký smysl měli umrtí obou Aomaminych kamarádek?
Jaký je skutečný příběh Tamarua a jeho paní?
Co to byl ve skutečnosti za svět se dvěma měsící?
A jaký byl konec Fukaeri, Komacua a spousta dalších?
A spoustu dalších otázek na které si nyní nevzpomenu.
Knihu asi by jsem nikomu nedoporučil :) Jedině lidem, kteří nevědí co se svým časem.
Každopádně Murakamiho nezavrhuji, právě naopak. Jelikož se mi ještě nestalo, aby jsem četl cca. nějakých 800 stran, kterým nerozumím a vydržel u nich.
Kniha je přitažlivá jak magnet, nutí čtenáře rozprostřít svou fantazií do všech směru :) Autor dokázal navodit pocit, že sám se podílím na příběhu a jsem jeho součástí.
Ne jednou jsem se podíval na nebe, jestli tam nejsou náhodou dva měsíce :)
Kniha výborná, z postav si mě asi nejvíc získal Ušikawa, nejméně Tengo. Tímto rozhodně nesnižuji kvalitu počteníčka, které mne draplo a nepustilo až do konce. Jde o můj názor, se kterým se nemusí většina spokojit. Všeobecně mi přijdou hlavní mužští hrdinové(viz.Kafka na pobřeží) docela pasivní, zatímco všichni kolem nich a paralelně v jiných dějích rotují a činí se, tak oni prostě jen čekají a čekají a nechají se pohodlně nést na vlně. Něco jako princezny a princové v raných disneyho pohádkách. Hlavní postavy = spací panáci, vedlejší = hybatelé děje. A to je jediná věc, co mi trošku vadí. Nicméně si od autora rozhodně přečtu další knížku a tuto si časem zopakuji. Kniha umožňuje hodně interpretací a vím, že příště v ní najdu něco dalšího. A to se u mnoha knížek nevidí.
Finále nejúžasnějšího příběhu, který se mi kdy dostal do ruky. Můj první přečtený Murakami a určitě ne poslední.
Dlouho jsem váhal, jak toto dílo hodnotit, nemohu si ale pomoci, příliš mě neoslovilo, působí na mne průměrně. U jeho autora jsem zvyklý, že jeho díla jsou specificky napsána, že se vyznačují něčím, díky čemu si čtenář příběh zapamatuje a nebude mu splývat s jinou četbou. “Kniha 3” na mne ale působí jako zbytečně protahované pokračování “knihy 1 a 2”, která čtenáři nabízela originální příběh a zábavnou četbu, zde to tak necítím...
Po povedené první a druhé části, která pro mne skončila zklamáním kvůli otevřenému konci jsem trochu nejistě pokračoval ke třetímu dílu. A stálo to za to. Duchápřítomné sci-fi, spíše psychologický tajemný román s několika moudry, které člověku dlouho zůstanou v paměti. Jen kniha mohla být o kousek kratší, chvílemi se příběh malinko táhnul. Ale celkově velmi povedené a čtivé dílo.
“A čo napríklad Hľadanie strateného času od Prousta?” navrhol Tamaru. “Ak si to ešte nečítala, máš teraz možno skvelú príležitosť to zvládnuť celé.”
“A ty si to čítal?”
“Kdeže. Nebol som nikdy zatvorený v base ani som sa nikde dlhú dobu neukrýval. A hovorí sa, že bez toho prečíta Hľadanie strateného času do konca len málokto.”
“A ty poznáš niekoho, kto to čítal celé?”
“Našiel by som nejakých známych, čo strávili peknú dobu po nápravných zariadeniach, lenže tých by najskôr Proust veľmi nezaujímal.”
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Příběh je zakončen. Opět zůstalo mnoho otevřených otázek, ale se závěrem jsem spokojen. Přesto nemohu hodnotit naplno - první půlka knihy mi přišla zbytečně zdlouhavá a mnoho informací jsme už znali. Jako celek i s předchozí částí se ovšem jedná o nadprůměrný román, který se mi (opět) zapsal do srdce.