1Q84: Kniha 3
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169228/bmid_1q84-1q84-kniha-3-169228.JPG
4
959
959
Knihou číslo 3, která při prvním vydání v Japonsku zaskočila čtenáře jako nečekané překvapení, se završuje devět měsíců, které spolu s protagonisty Murakamiho románu strávíme v jiném světě roku 1Q84. Opět dostáváme možnost potkat své staré známé hrdiny. Tenga Kawanu, mladého matematika a spisovatele, vidíme definitivně řešit jeho vztahy s otcem. Jeho dávnou lásku oproti tomu pozorujeme v období velkých změn a sledujeme, jak se pouští do krajně nejistého podniku. A ještě někoho tu sledujeme: jednu z postav minulého dílu, která tu tentokrát dostává svůj samostatný prostor k akci i promluvě. Jednání všech tří se vzájemně prolíná a mnohovrstevný děj románu tak pomalu ale neodvratně spěje ke svému rozuzlení a konci. Nebo spíš k novému začátku?... celý text
Přidat komentář
Myslel jsem, že čtu první část, ale četl jsem část druhou. Paní knihovnice to asi nezná.
( Dala mi 3. v přebalu 1. a 2. ). Když se to tak vezme, tak anotace k těmto knihám mi také splývala v jednu. Je vidět, že není tento autor pro mě nijak významný. Jinak hodnotím tolik, protože to mělo spád. A nejsem zvyklý známky knih příliš snižovat.
Autora Haruki Murakami mohu klidně nazvat japonského Franze Kafkou. I jeho častý odkaz v knížce na Kafku, Dostojenského nebo Čechova ukazuje, že H. Murakami je obdivovatel těchto velikánů západní literatury. Celý příběh je fascinující ukázka japonské literatury a pohled na jejich svět. Je to rovina chápání a vidění věcí, které v západní literatuře nemůžeš najít. Četl jsem tuto knihu jednim dechem.
No dobré. Jen mám pocit, že autor anotace ten konec poněkud nepochopil. Nebo je to originální anotace a já toho pochopil více než sám Murakami? Tak snad žádný spoiler :D
I když byl příběh podoben natahování malých kalhot na příliš velké pozadí,tak se musí nechat,že Murakami tohle umí mistrně a těch pár stránek navíc v době,kdy nám zavřeli knihovny nemůže nikoho,kdo má tohoto autora rád,vůbec nazlobit.Příběh je to krásný a já doufám,že Tengo,Aomame a to maličké,žijí konečně svůj život naplno.95%.
Naprosto nudná, nezáživná a okecávací pokračovačka zbytečně dlouhého příběhu, který by mohl být i zajímavý a napínavý, pokud by si Murakami odpustil všechnu tu vatu, kterou kniha jen přetéká. Jeden by si myslel, že se po těch 700+ stránkách konečně začne něco dít, ale jak vyjádřil 1T0S_, opak je pravdou.
Pokud je Murakami něčeho mistrem, pak je to popisování naprosto běžných a zbytečných věcí, jako jsou např. každodenní rutiny postav - počínaje zvoněním budíku, čištěním zubů, oblékáním a konče vařením snídaně, přičemž se neopomene recept, podle kterého by se jeden mohl řídit i v reálu. A netýká se to jen rutin, může to být i popis vnějšího vzhledu postavy, který se napříč příběhem opakuje několikrát a samozřejmě nemůžeme vynechat ani kompletní výčet toho, co má zrovna postava na sobě a jaké je to značky, případně se zmíní i historie, která se s tou věcí pojí. Vlastně to tak je s jakýkoliv předmětem, místem, atmosférou, počasím, myšlenkou a konverzací. Nepřeberné množství zbytečností, omílání toho samého pořád dokola, vysvětlování něčeho, co už čtenář dávno ví, akorát ze 3 různých pohledů.
Vlivem toho všeho se děj nezadržitelně zpomaloval, až se nakonec zastavil a zůstal stát na místě. Rozuzlení přišlo na posledních 50 stránkách a byl to ten nejvíce antiklimatický, nudný a nezajímavý konec, s jakým jsem už velmi dlouho neměla tu čest. Doufala jsem, že všechno do sebe nějak zapadne, záhada světa 1Q84 se objasní a rozuzlení bude velkolepé... bylo to však jako by Murakami měl nápad, ale v polovině ztratil páru a nakonec neměl ponětí, jak příběh zakončit, a tak sáhl po nejjednodušším řešení.
Prostě zklamání. Potenciál měl příběh velký, ale celý se ztratil v moři detailů. Alespoň už ale čtenářský zážitek nedoprovázely chybějící písmenka překladu z předchozích dílů. Jediné, co Murakamimu nechám je, že psát umí opravdu čtivě a někdy má velmi originální a obrazotvorné metafory a přirovnání. Nicméně, čeho je moc, toho je moc.
Třetí kniha už nepřináší do děje příliš nových prvků (ačkoli třeba takový motiv přízračného výběrčího poplatků NHK, ten se hodně povedl) a přesto je stejně strhující jako obě předešlé. Některé postavy mizí ze zorného pole, na jiné se autor soustředí naopak víc (Ušikawa), celkově má závěrečný díl trochu jiné tempo a náladu. Ačkoliv cesta obou hlavních hrdinů nakonec dospěje do bodu, který se dá nazvat koncem příběhu, celá ta síť fantazijních motivů kolem Little People a kukel ze vzduchu zůstává obklopena otazníky, což je jedině dobře. Murakami doslovně vysvětlující by asi nikoho tak nebavil, že? Tajemství jsou všude a všechny cesty jsou otevřené.
K hodnocení 1. a 2. dílu pouze přidávám konstatování, že ani závěr mě nezklamal. Bez jakéhokoliv zaváhání hodnotím plným počtem hvězdiček a všem doporučuji.
Třetí díl mi neutíkal tak rychle jako první a druhý. Každopádně jsem ráda že jsem vydržela, protože konec byl skvělý. A až na konci jsem dokázala ocenit dílo jako celek. Rozhodně se někdy pustím do dalších knih tohoto autora!
Prakticky už o ničem, skoro jak laciná detektivka, poslední část mě zklamala a i když jsem v menšině, toto dílo Murakamiho považuji na jedno z najslabších
Sledujeme 3 dějové linie, někdy se časově překrývají a my pak zahlédneme stejnou scénu opakovaně z pohledu různých protagonistů. Děj opravdu ubíhá pomalu. Rozsáhlé popisy drobných úkonů (oblékání, příprava jídla, pozorování nočního parku z balkónu,…) zaberou hodně prostoru. Ale nemyslím si, že knize ubližují. Moc se mi líbil konec příběhu a jeho pointa – můžeme se vymanit z časoprostoru, který nám vůbec nevyhovuje, máme-li pevnou vůli, dobrou motivaci a trochu štěstí. Ale nejde se vrátit v čase zpět. Svět kolem nás se kontinuálně mění. A mi pokaždé budeme muset vzdorovat novým výzvám a tlaku těch, kteří nám chtějí diktovat, jak bude náš život vypadat.
Silenost, nemám jiných slov. Společně s prvním dílem, jsem to četl ooopravdu dlouho.. Teď musím něco zábavnějšího.
Skvělé zakončení fantastické knihy. Úžasně vykreslené postavy a příběh ,který je sice někdy těžko pochopitelný a často jsem si říkal ,jak nato vůbec autor došel ,ale přesto je to naprosto čtivé a chytlavé.
1Q84 je podle mě ,jedna z nejlepších Murakamiho knih ,jestli ne nejlepší.
to se tak děsně táhlo! pořád dokola se mlátila stejná sláma, do detailu byly rozebrány různé vedlejší příběhy, u kterých jsem doufal, že se nakonec aspoň nějak propojí a dostanou svůj význam. ale nic. celá knuha by se dala zkrátit tak je 1/10
Po dočtení mě napadlo "konečně to mám za sebou". A to přesto, že se mně celý příběh líbil. Bylo to skoro neúnosně dlouhé. Vynechání spousty opakovaných situací by textu víc přineslo než ubralo.
Líbí se mně, že reálná složka příběhu je současné Japonsko. Včetně všech problémů, jako je např. násilí na ženách.
Trilogii hodnotím pozitivně z hlediska obsahu, a negativně z hlediska roztažení příběhu na 1200 stran. Kvalita nicméně převažuje :)
len jedna drobnosť mi na celej knihe nesedela a nevedel som jej prísť na chuť - chvíľami až posadnutosť značkami, podrobné jedálne a nápojové lístky, stravovacie a obliekacie zvyklosti... keby sa to vyškrtalo, mala by kniha možno o sto strán menej. ale je fakt, že už by to bol iný Murakami:)
dočítal som a trvalo mi to na môj vkus príliš dlho. stálo to za to, hoci ten happy záver sa dal vytušiť už v závere druhej knihy, keď stála Aomame na diaľničnom odpočívadle...
láka ma taký svet. napríklad sadnúť na bus na Furči a vystúpiť o pár minút na Hodžovom námestí...:) a potom sa odviezť električkou zo Šafka a vystúpiť na náměstí Svobody a potom sadnúť na trolej na Mendláku a vystúpiť kdesi na Proseku... a odtiaľ už len metrom do centra... akurát, že stále neviem nájsť tie priechody:)
(pokračování recenze z knih 1 a 2) ... čekal jsem na třetí knihu, abych se dočkal zklamání. Čekal jsem, že příběh se rozvine a zapadne do sebe jak puzzle. Že se nějak zajímavě a nečekaně uzavře. Ale nic z toho jsem nedostal. Jakoby autor měl nápad, který rozvíjí a ... nedokáže ho šikovně (logicky, zajímavě, překvapivě) ukončit. Pro mne škoda potenciálu, přestože jsem nad příběhem ještě mnohokrát přemýšlel.
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Zklamání. Rozvleklé a zbytečně natahované. Často Murakami odkazuje na Hledání ztraceného času, které je také dost rozvláčné, oproti 1Q84 má ale Proust jednu nespornou výhodu, tou je komplexnost a živost jeho postav, jeho detailní popisy psychologických dějů vyráží dech svou autenticitou a propracovaností. Murakami je v tomto ohledu žabař a jeho postavy jsou spíše strojené, občas patetické, místy dost šablonovité a ploché. Dle mého ještě horší naž první dva díly a to kvůli repetivnosti, recyklaci témat a příběhovému přešlapování na místě.