451 stupňov Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286454/bmid_451-stupnov-fahrenheita-OFy-286454.jpg
4
3831
3831
451 stupňov Fahrenheita. Teplota, pri ktorej sa knižný papier vznieti a horí... V Bradburyho desivej vízii budúcnosti požiarnici nehasia požiare, ale sami ich zakladajú, aby pálili knihy. Spoločnosť v románe 451 stupňov Fahrenheita pokladá spokojnosť a zdanlivý pocit šťastia za najvyššie priority. Triviálne informácie sú prijateľné, vedomosti a vlastné myšlienky už nie. Požiarny kapitán Beatty to vysvetľuje na nasledujúcom príklade: "Podsuň ľuďom súťaže, v ktorých môžu vyhrávať, keď doplnia správne slová do populárnych piesní, alebo mien hlavných miest, keď správne odpovedajú na otázky, koľko kukurice sa vypestovalo v Iowe v minulom roku. A budú šťatní, lebo fakty tohto druhu sa nemenia. Zahrň národ klubmi a večierkami, akrobatmi a kúzelníkmi, prúdovými autami, motorkami a helikoptérami, sexom a heroínom. Nepodsúvaj im žiadne vrtkavé veci ako filozofiu či sociológiu - táto cesta vedie k melanchólii."... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , Citadella (SK)Originální název:
Fahrenheit 451, 1953
více info...
Přidat komentář
Román průměrné úrovně. Slušela by mu spíše forma kratší povídky. Nicméně, dystopická vize vyprázdněné, odlidštěné společnosti je až děsivě aktuální, přestože sama kniha byla napsána již v roce 1953.
"…vezměme si menšiny v naší civilizaci. Čím víc je obyvatelstva, tím více je menšin. Hlavně, abyste se nějak nedotkli citů milovníků psů a chovatelů koček, citů lékařů, advokátů, obchodníků, ředitelů, mormonů, baptistů, unitářů, Číňanů, Švédů, Italů, Němců druhé generace, Texasanů, Brooklyňanů, Irčanů, lidí z Oregonu nebo z Mexika… … čím víc se zvětšují trhy, tím spíš si musíš dát pozor, aby ses nedotkl něčích názorů. Je třeba šetřit nejvniternější cítění těch nejnepatrnějších menšin. Spisovatelé plní zlých myšlenek, zavřete své psací stroje! - A oni je zavřeli! Z časopisů se stala příjemná limonádová selanka. Knihy… rozbředli ve špínu. Není divu, že přestaly jít na odbyt…"
"… Tady to máš, Montagu. Nepřišlo to shora od vlády, cestou nařizovací. Nezačalo to žádným výnosem, žádným usnesením, žádnou cenzurou, vůbec ne! … celý ten kousek provedla technika, masové využití zdrojů a tlak menšin. Jim poděkuj za to, že dnes můžeš být neustále veselý, smíš číst obrázkové seriály, oblíbené senzační životopisy nebo týdeníky plné inzerátu… "
Z toho jednoho až mrazí.
Rozhodně zajímavý námět. Kniha se dobře čte a člověk se tak může ztotožnit i s postavami. Trošku mi to připomíná knihy George Orwella, bohužel závěr mě moc nedostal. Klidně bych přidal ještě jednu nebo dvě kapitoly o tom, jaký byl návrat do post apokalyptického světa.
Výborná kniha, ale popravdě, pro mě ne tolik čtivá, jako např. náš Čapek. Je to takové celé víc.. kovové a v tom se mi trochu ztrácí ty velké myšlenky.
Naprosto úžasná kniha, do které jsem se hned zamilovala. Spusta myšlenek, které se dotknou snad každého.
Kniha byla taková zvláštní. Z počátku se tam nic neděje, poté přijde zlom a všechno se odehraje naráz. A navíc mě dost zklamal konec.
Pro mě osobně je to zatím nejlepší kniha, kterou jsou kdy četl. Tématem stále více aktuální, naše společnost se stává více a více konzumní a blíží se blíže k dystopii románu. Děj je strhující a napínavý, celých 180 stran jsem přečetl během jednoho dne. Všem doporučuji k přečtení.
Skvost!
Příběh, filosofie i to, že Bradbury knihu napsal v roce 1953...
Jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla - a bezkonkurenčně nejlepší dystopie!
Příběh ve mně stále doznívá.
Od prvních odstavců mě pohltil, byla jsem zvědavá, jak to bude dál.
Snad nás to taky čeká? Kdoví. Snad si budeme knih vážit.
Co říci ke knize, o které bylo napsáno vše? Snad jen, že je škoda, že kniha není obsáhlejší. Spousta skvělý myšlenek by si zasloužila hlubší a soustředěnější uchopení. Neříkám, že kniha pluje po povrchu, toho jsem dalek. Ale rád bych s knihou i s jejími myšlenkami byl déle.
Naprosto fascinující román, který jako by byl psán dnes. Člověku je opravdu úzko, když si uvědomí, jak blízko jsme ve skutečnosti k této fikci z roku 1953 - nestala se kniha již z větší části realitou ??? Knihu beru jako memento - měli bychom se opravdu více zamýšlet nad tím, co a proč se okolo nás děje, komu ve skutečnosti co slouží a jaké to bude mít následky pro lidstvo, kterému je pomalu, ale jistě vymýván mozek, což naprostá většina s vděčností přijímá ...
Poslouchal jsem jako audioknihu. Ta je perfektní! Doporučuji! Tempo, napětí a atmosféru audiokniha opravdu podtrhla.
Kniha je čtivá, napětí husté, myšlenka obrovská! Na tak velký potenciál mi se mi zdálo, že je kniha příliš krátká! Mnoho pasáží by si zasloužilo víc pozornosti - obzvlášť závěrečná kapitola byla strašně rychlá. Tady mohl být příběh klidně teprve v polovině.
Na druhou stranu - to hlavní bylo řečeno. Možná není třeba mluvit déle...
Je to poměrně krátký, ale myšlenkově hutný román. Jeho tempo je zběsilé asi tak jako tempo proudu bezobsažných informací v konzumní společnost, kterou zobrazuje. Podle mě nejde ani tak o knihy, ale o to, že knihy jsou jedním z prostředků, které motivují lidi přemýšlet, vytvářet si vlastní názory a vidět svět z jiných úhlů. Při čtení knih se člověk na tom, co čte, aktivně podílí a z interakce knihy a jejího čtenáře vzniká nová hodnota. To v románu kontrastuje s pasivním přijímáním množství líbivých obrazů a informací bez reálného obsahu, a bez toho, že by lidé měli čas o viděném a slyšeném přemýšlet, neustále si zaměstnávají mozky přílivem informací, které nemají čas vyhodnotit. Koncept štěstí je omezen na pohodlný život, s tím, že není vytvořen žádný prostor uvědomit si, že něco chybí. A plně souhlasím s tím, že tohle se dělo a děje ve společnosti samovolně, zvlášť v kombinaci s tím, jak snadné je informace přenášet.
Prostě kniha opravdu stojí za přečtení a také za následné zamyšlení nad tím, jak přistupujeme ke svým životům a komu tím vytváříme prostor na cestě k moci.
Hodne desive, hlavne pro nas knihomoly :-)Uzasna atmosfera, pri ktere se vsak nezahrejete u ohynku, spise vam bude behat mraz po zadech. Naposledy jsem presne stejny pocit mela u knihy 1984 . Urcite jsem knihu necetla naposledy. Velke doporuceni !
Fantastické. Nadčasové čtení, stále aktuální. Jestli to bylo sci-fi před 70 lety, dnes už to takové sci-fi není, vidím to jako vážné varování. Opravdu mi běhal mráz po zádech při představě takového konzumního života. Velké televizní stěny, kde vysílají jen seriály s milými rodinkami, reklamní masáže, vlastní názory už žádné - stačí, když si představím, kolik lidí už dnes tráví každý večer a každou volnou chvilku u televize. 451 stupňů F. je naprosto strhující a mrazivý román, při jehož čtení budou všem milovníkům knih vstávat vlasy hrůzou na hlavě. Nezapomenutelné čtení, ke kterému se ještě vrátím.
Určitě bych tuto knihu nezařazovala do lehčích žánrů, ale jako knihu, která chce čas. Stránky se nedají jen tak pročítat a je třeba pomalého čtení s rozmyslem. Za sebe musím uznat briliantní nadčasovost a moho podnětů pro přemýšlení nad součastnou situací jak z hlediska vztahů, myšlenek a práce každého z nás a celosvětových inovací. Knihu bych doporučila každému, aby si uvědomili co považují v životě za důležité a jestli jsou ve svojí nynější situaci šťastní.
Téma knihy je velice zajímavé a hezky zpracované, avšak kniha není pro mě psána poutavě a tak jsem se do její četby musela nutit. Knížku jsem přečetla cca za měsíc, s tím, že jinak jsem schopná pro mě poutavě napsanou knihu o více jak 400 stranách přečíst za 2 dny (např.).
Nadčasová. To rozhodně je. A v mnoha směrech mě dostala.
Kniha psaná v 53, a je až neuvěřitelné, jak to odpovídá této době. Až jsem z toho měla párkrát mrazení. "Nad atomovou válkou vyhráváme už od roku 2022..", musličky v uších, telestěny.. je až šílené, jak tato povídka gradovala.
Montag si žije život požárníka, ne hasiče, ale požárníka.. živí se tím, že když někdo udá někoho, kdo vlastní knihy, kterých je přes milion zakázaných, oni přijedou a knihy spálí. I s barákem. Někdy i s člověkem.. je to hnus. Je to šílený. A já rozhodně nechci zažít takovou budoucnost. Bože, shořela bych taky jak papír..
Úplně mě sžírala bezmoc, když jsem četla o Ohaři. Sžíral mě soucit, když knihy hořely. Sžíral mě strach, kam až to kdy může dojít.
Snad se toho nedožiju.
Čtení doporučuju, bylo to fantastické.
Nad hlúposťou ešte nikto nezvíťazil, v boji proti nej však nikdy nesmieme ustať, pretože až zmizne zo sveta posledná kniha, bude to tá najsmutnejšia a najdesivejšia doba, ktorej sa dúfam nedožijem.
Je těžké hodnotit knihu, na kterou máte rozporuplný názor. Rozhodně se nerozhoduji nad tím, jestli byla kniha dobrá nebo špatná, ale nad tím jaký pocit to ve mě zanechalo. Jeden z nich je nadšení z toho, jak je kniha nadčasová a ten druhý pocit je znepokojení, jak moc kniha svými myšlenkami sedí i na současnou společnost (nepočítám pandemii koronaviru). Jinak se se spoustou myšlenek ztotožňuji. :)
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno útěk 20. století americká literatura budoucnost tajemství symbolismus hasiči rozhlasové zpracování pragmatismus o knihách technologie budoucnosti oheň knihyAutorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Román 451 stupňů Fahrenheita je jednoznačně nadčasový, protože se v něm nachází spoustu témat, nad kterými se můžeme zamyslet: konzumní toxická společnost, která natolik zpohodlněla, že tím trpí vztahy mezi lidmi, pálení knih a zákaz jejich čtení, vývoj charakteru člověka, jemuž se podaří uvědomit si, co se děje pod pokličkou a něco s tím dělat. Kniha je navíc psána jazykem, který člověka vtáhne a nepřestane číst, dokud není až na jejím konci.