451 stupňov Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286454/bmid_451-stupnov-fahrenheita-OFy-286454.jpg
4
3907
3907
451 stupňov Fahrenheita. Teplota, pri ktorej sa knižný papier vznieti a horí... V Bradburyho desivej vízii budúcnosti požiarnici nehasia požiare, ale sami ich zakladajú, aby pálili knihy. Spoločnosť v románe 451 stupňov Fahrenheita pokladá spokojnosť a zdanlivý pocit šťastia za najvyššie priority. Triviálne informácie sú prijateľné, vedomosti a vlastné myšlienky už nie. Požiarny kapitán Beatty to vysvetľuje na nasledujúcom príklade: "Podsuň ľuďom súťaže, v ktorých môžu vyhrávať, keď doplnia správne slová do populárnych piesní, alebo mien hlavných miest, keď správne odpovedajú na otázky, koľko kukurice sa vypestovalo v Iowe v minulom roku. A budú šťatní, lebo fakty tohto druhu sa nemenia. Zahrň národ klubmi a večierkami, akrobatmi a kúzelníkmi, prúdovými autami, motorkami a helikoptérami, sexom a heroínom. Nepodsúvaj im žiadne vrtkavé veci ako filozofiu či sociológiu - táto cesta vedie k melanchólii."... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , Citadella (SK)Originální název:
Fahrenheit 451, 1953
více info...
Přidat komentář
Co napsat ke knize, k níž již bylo tolik řečeno? Snad jen, že mě jako jedna z mála rozplakala a že mi připomněla, proč s takovou láskou opečovávám svou knihovnu.
Až mi běhal mráz po zádech! Tahle kniha vznikla před 60-ti lety, ale je až děsivé, kolik se toho dnes děje, jen si to přečtěte a věřím, že mi dáte za pravdu!
Jako malé dítě jsem viděla zfilmovanou verzi; dávali ji "na Němcích", které jsme tehdy v Litvínově chytali. :-) Naši mi museli celý film překládat, protože jsem nerozuměla jazyku. Ale ději jo. Což je trochu strašlivé, vzhledem k tomu, že mi bylo šest, ale celkem pochopitelné, neb všudem kolem nás bujel socialismus.
Vlastní kniha mě nadchla. Četla jsem ji později i v originálě. Ve výtisku, zapůjčeném z knihovny, jsem na jedné stránce objevila poznámku psanou stařeckým rukopisem a tužkou: "Mívali jsme hasiče, aby hasili požáry. Teď máme požárníky..." Nu, apsoň něco se zase vrátilo do původních kolejí. Ale tato myšlenka a vidina lidí učících se nazpaměť celé knihy mě nenechávají klidnou dodnes.
K tejto knihe je môj komentár zbytočný. Dovolím si teda aspoň citovať, nech si každý urobí názor sám.:
...Více sportu pro každého, kolektivní duch, zábava a myslet se vůbec nemusí, co? Organizujte a organizujte a víc a víc organizujte skvělejší sportovní podívané. Víc kreslených seriálů do knih. Víc obrázků. Duch potřebuje míň a míň. Roztěkanost. Silnice plné zástupů, které se ženou někam, někam, někam, nikam...
...Vypisuj pro lidi soutěže, ve kterých dostanou cenu za to, že se naučí zpaměti populární šlágr, nebo hlavní města různých států, nebo kolik tun obilí sklidili loni v Iowě. Napěchuj do nich údaje, které nejsou nebezpečné, zahlť je tolika „fakty“, až se budou cítit přecpaní, ale budou mít dojem, že doslova srší informacemi. Potom se jim bude zdát, že myslí... Jenom jim nedávat nic tak ošemetného jako filozofii nebo sociologii, aby si uměli dát dohromady dvě a dvě. To je cesta k nespokojenosti....
Další příběh z ne příliš vzdálené budoucnosti, který varuje před stagnací a konečným samovyhlazením lidstva. V této knize se ale autor nezaměřuje moc na popis (zbytečného) života lidí (jako např. A. Huxley v jeho Konci civilizace), spíš se věnuje vnitřním myšlenkám a pohnutkám hlavní postavy, která nás provází dějem a ani chviličku nenudí. Spíš se děj postupně rozjíždí, až dospěje ke klimaxu a poté zlehka dozní do závěrečného "vždycky je naděje". Jediná nepatrná výtka, v době, kdy Bradbury psal knihu, neodhadl, že itelektuálním činnostem se v budoucnu budou věnovat i ženy. V závěru knihy, kdy hlavní hrdina narazil na "vyděděnce společnosti" kvůli jejich názorům, tam byli samí muži. V dnešní době by se mezi nimi určitě našli i nějací zástupci opačného pohlaví.
Ano, jsem tím, kdo nad těmito nesmysly přemýšlí a proto mi to bohužel jako sci-fi nepřijde. Nebudu zde polemizovat s některými názory, zda jsou konkrétní situace popisované v knize reálné či někdy možné, protože o to podle mne nejde. Bradbury zde velmi trefně zachycuje odosobnění celé společnosti a její uzavření se do přetechnizovaného světa virtuálního štěstí. Přitom je navíc se všemi těmi peckami v uších, telestěnami, milými seriálovými rodinkami a všudypřítomnou mediálně-reklamní masáží neuvěřitelně nadčasově přesný. Některé náhledy na svět jsou pochopitelně ovlivněny vznikem románu v 50. letech minulého století, ale jinak se podle mého názoru jedná o mistrovské dílo, navíc čtivě napsané. Kdo rád přemýšlí nad knihami, které čte, nebude tímto Bradburyovým románem rozhodně zklamán.
Vynikající podobenství, které je stále aktuálnější, až se nechce věřit, že vzniklo počátkem 50. let. Jen těch témat Bradbury komentuje až moc, navíc ovlivněn tehdejší americkou propagandou klade zbytečně velký důraz na možnou (atomovou) válku. Někdy však nedává chování Montaga smysl, někdy se Bradbury nechá unést a servíruje nám magický realismus s morálně zdviženým prstem. Přesto celkově je to nadčasová kniha, kde se objevují i poetické pasáže nebo popisy, z nichž až mrazí.
Původně jsem tuhle sci-fi nechtěl číst, protože sci-fi období mám už dlouho za sebou. Pak se mi ta knížečka připletla do ruky spíš náhodou. Teď po přečtení musím napsat, že jsem se dlouho utápěl v ošklivén omylu. Vždyť ono téměř nejde o sci-fi, ale o téměř současný příběh odlidštění lidstva. Prostě úžasné čtení plné úžasných myšlenek.
osobně jsem čekala víc od knihy patřící do žánru antiutopie..nějakou uvěřitelnější vizi..nebo alespoň lépe napasnou vizi, protože nápad by to nebyl špatný, zpracování mi ale místy dost vadilo..spousta informací hozených od placu bez jakékoli další vazby, nevysvětlené, místy zmatené..po skvěle vystavěných a napsaných antiutopiích 1984 od Orwella a My od Zamjatina je toto slabý odvárek, ze kterého se při troše šikovnosti (tím nechci nějak znevažovat Bradburyho, nic jiného jsem od něj nečetla) dalo vytřískat mnohem mrazivější a děsivější drama konzumní společnosti bez cíle, kterou už reálný svět nezajímá a zavírá sama sebe v neskutečnu..škoda
Myslím si, že to není o knihách, ty jsou pouze prostředníkem, který přenáší důležitou informaci, nebo spíše lidskou zkušenost. Je to zkušenost prožitku pravých hodnot, které člověka naplňují (ostatně je to i zmíněno v knize, např. přátelství je též takový přenašeč té samé zkušenosti).
Pokud se budu držet této myšlenky, pak již v takovém světě žijeme více, než si uvědomujeme. Kniha je popisem konzumní společnosti vrcholící pozitivním odkazem (pokud nepočítám tu válku). Cesta k pozitivnímu je však doprovázena vnitřní krizí člověka reagující s vnějším světem.
Myslím si, že spousta lidí je vnitřně nespokojena se svou prací, kolik procent populace tráví většinu volného času u televize? Kolik máme skutečných přátel? Konzumní chování naplňuje smysl života současné většiny. A TO jsou významné podobnosti mezi reálem a knihou.
Troufám si říct, že je to Bible budoucnosti... Sice se autor netrefil tak jako Orwell (troufnu si to přirovnat právě k němu. Orwell popsal totalismus ještě před tím, než nastal. Nakonec třeba Bradbury popsal režim, který teprve nastane), ale jisté náznaky dnešní společnosti v tom jsou. Například masa lidí ovlivňující ostatní. To, co se dneska považuje za out není výplodem jedince, ale nějaké skupiny lidí. Stejně tak to může dopadnout s knihami. Copak už dneska neexstují čtečky? Možná bude stačit pár desítek let, technologie se posune dál a klasické knihy v pevných deskách už nebude zapotřebí... Pak už stačí jenom několik málo pošklebků nebo urážek typu: "Ty nečteš přes čtečku?" nebo "Kdo by se dneska tahal s tak těžkou knížkou?" Z čehož bude mít jedinec pocit nesounáležitosti, bude se cítit vyřazen společností a místo toho, aby byl outsider, raději odloží knihy. Autor v tohle sice zachází dál, ale nevím, proč by taková budoucnost nemohla být možná.
Ale nejde tady jen o to, zda je taková budoucnost možná. Je to především varování právě před takovou budoucností. Existuje stále hodně lidí, kteří knihy bezmezně milují. Ale síla masové většiny by se neměla podceňovat. Dřív nebo později se slabší jedinci nechají ovlivnit a pak to půjde do kytek.
Člověk si musí stát za svým, zvlášť když ví, na které straně je pravda... To chápu jako hlavní myšlenku knihy.
Taková ponurá, temná, ale hezká knížečka.Myslím, že Bradburyho "věštba" se pomalu naplňuje.
Selanka u blikajících obrazovek televizí a za okny krutý hon na nepohodlné. Asi bych byl paranoidní kdybych si myslel že to tak je, ale závan reality tohohle románu občas cítívám...
Srovnávání tohoto díla s Orwellovým 1984 mi nepřijde příliš adekvátní - Orwell do detailu analyzuje totalitní systém, zatímco Bradbury nám vykresluje společnost, která se díky konzumentarismu a bezmezné touze po nekonečné zábavě dostala do tohoto stavu jaksi svévolně. Navzdory tomu, že mě kniha po celou dobu jejího čtení bavila, nejsem s ní stoprocentně spokojen. Bradbury má nezpochybnitelně kvalitní styl psaní, ovšem kniha mi připadala jako jakási "roztáhlá" povídka na 160 stran. Přestože se tu postavy vyvíjí, je jich tu málo, a na žádné z nich mi příliš nezáleželo - stejně tak jako na dalších zvratech v ději. I přes tuto drobnou výtku mi nezbývá nic jiného než 451 stupňů Fahrenheita doporučit všem, kteří v knihách hledají sebemenší reflexi systému, v němž žijeme. :)
Skvělá kniha. Trochu se bojím, že to tak začne fungovat v reálu. Kdo čte je totiž považován za pako. Doporučuji, vede k zamyšlení.
Výborný sci-fi příběh s promyšleně vystavěným fikčním světem, kterému vládne vymývání mozků.
Již léta jsem byl zvědav, co se za tímto zvláštním názvem schovává. Ze začátku mě způsob vyjadřování spíše odrazoval. neustálé přirovnávání jakoby působilo rušivým dojmem. Nakonec jsem si zvykl a četl dál zvědavý jak to tedy dopadne. Myslím, že koubin007 vůbec nepochopil, že to nemůže brát tak doslovně, absurdní místa mají pouze podtrhnout myšlenku. V minulosti bylo pár období kdy se pálili knihy (a nejenom knihy) kvůli ideálům. A že se lidé v přecivilizované společnosti zabíjejí normálně, je bohužel také pravda. Ano opět je to přehnané, ale ne hloupé, společnost je po dvou atomových válkách, a tak vše směřuje k jedinému cíli - spokojenost masy. Ať je každý šťastný a o nic se nestará - ať nad ničím nepřemýšlí! Použité metody také nejsou vymyšlené, naopak typické pro totalitní režimy. Děj je z pohledu jediného hrdiny - požárníka (aby bylo možné seznámit se s jeho přeměnou), jinak běžného občana. Proto tam nejsou podrobnosti o stavu technologií a jejich vývoji, to pro děj není důležité. Jinak telestěny jsou hodně blízko realitě a to i tím obsahem a myslím že ještě více budou.
Já jsem tedy z této knihy rozhodně tak dojatý nebyl jak tady píší jiní uživatelé. Bylo to na mě až moc přitažené za vlasy, hloupé a poetické. Takové moc načechrané jako vyprávění maminky dětem na dobrou noc. Navíc vyhnané až do zbytečných absurdit. Z takové budoucnosti tedy rozhodně nemám strach. A že by někdo pálil knihy a domy?Co je to za blábol? To jako že zabíjet lidi bude naprosto normální v přecivilizované společnosti? Ale to je přece zcela naopak. Čím vyšší vývoj populace, tím větší direktiva a tím přísnější zákony a nařízení. Podívejme se do UK. Může tam snad někdo beztrestně jezdit autem po městě a zabíjet lidi pro zábavu? Rozhodně ne, ale například v rovníkové Africe, mezi černochy žijícími v bídě si to klidně dokážu představit. Takže to byla jedna z hloupostí, kterou autorovi neodpustím. Pak také ta jazyková stránka...chápu, že překládat z angličtiny může být těžké, ale mě teda rozhodně ty citované básně od amerických poetů vůbec neberou za srdce a dokonce ani ona zmiňovaná moudra, kterými se Beatty ohání. Zase na druhou stranu je třeba říct, že v roce 1953 odhadovat budoucnost muselo být problematické. S některými věcmi jako například telestěny alias plazmové televizory se docela trefil. Ale zákaz knih, vymývání mozků, zavření univerzit a pálení lidí...to je nesmysl. Kdyby se všichni jenom bavili, kdo by asi tak vyráběl a vymýšlel všechny ty technické výdobytky a plazmové telestěny a auta na tryskový pohon? To je nesmyl. Kdyby nebyli vzdělaní lidé, nemohl by být technický pokrok. Takže sečteno podtrženo: Je to nesmysl, který drásá nervy těm, kdo nad ním začnou přemýšlet. Kdyby takové dílko napsal dnešní autor, tak ho s tím čtenáři pošlou do kytek:)
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno útěk 20. století americká literatura budoucnost tajemství symbolismus hasiči rozhlasové zpracování pragmatismus o knihách technologie budoucnosti oheň knihyAutorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Bradburyho knihy jsou jako sen... Někdy je krásný a nostalgický a jindy zase temný a děsivý.