451 stupňov Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
451 stupňov Fahrenheita. Teplota, pri ktorej sa knižný papier vznieti a horí... V Bradburyho desivej vízii budúcnosti požiarnici nehasia požiare, ale sami ich zakladajú, aby pálili knihy. Spoločnosť v románe 451 stupňov Fahrenheita pokladá spokojnosť a zdanlivý pocit šťastia za najvyššie priority. Triviálne informácie sú prijateľné, vedomosti a vlastné myšlienky už nie. Požiarny kapitán Beatty to vysvetľuje na nasledujúcom príklade: "Podsuň ľuďom súťaže, v ktorých môžu vyhrávať, keď doplnia správne slová do populárnych piesní, alebo mien hlavných miest, keď správne odpovedajú na otázky, koľko kukurice sa vypestovalo v Iowe v minulom roku. A budú šťatní, lebo fakty tohto druhu sa nemenia. Zahrň národ klubmi a večierkami, akrobatmi a kúzelníkmi, prúdovými autami, motorkami a helikoptérami, sexom a heroínom. Nepodsúvaj im žiadne vrtkavé veci ako filozofiu či sociológiu - táto cesta vedie k melanchólii."... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , Citadella (SK)Originální název:
Fahrenheit 451, 1953
více info...
Přidat komentář
"Na tuhle knihu se můžeme podívat pod mikroskopem. Pod čočkami v ní uvidíte život, který se tam valí nekonečným proudem. Čím více pórů, čím více pravdivě zachycených detailů života dokážeme dostat na jeden čtvereční centimetr papíru, tím jste literárnější. Ať je to jak chce, tohle je moje definice. Říkat detaily. Stále nové detaily. Dobří spisovatelé se života dotýkají často. Prostřední po něm jen občas rychle přejedou rukou. Špatní ho znásilní a dál se o něj nestarají."
Celkem zajímavá knížka se zvláštním stylem psaní, který mne nijak zvlášť nenadchnul. Často jsem se v tom vzletném jazyku ztrácela. Ale co se týká myšlenky, není špatná. Pro mne, jako knihomola, vlastně děsivá. Ale stále nějak nevím. Něco mi tam na 5 hvězdiček chybělo.
Naprosto strhující román se zajímavou a neotřelou myšlenkou, při které rozeným knihomolům a milovníkům knih vstávají vlasy hrůzou. Představa duchovně zcela prázdného lidstva, kde kniha a čtení představují něco naprosto nepřípustného, je prostě mrazivá.
No tak jen doufám, že autor není vizionář a že se jeho představa budoucnosti vykreslená v této knížce nevyplní. Kdo by taky stál o budoucnost, kde hasiči místo aby požáry likvidovali je zakládají a to jen proto aby spálili knihy a v nich uchované myšlenky... kdo by chtěl žít ve světe, kde místo skutečných vztahů jsou vztahy vytvářeny uměle pomocí velkých telestěn, na kterých se odehrává něco jako skutečný život a přitom je to jen záměr jak lidi odnaučit myslet a přemýšlet? A pokud někdo z těchto osamělých prázdných duší se pokusí spáchat sebevraždu přijede parta chlapíků, kteří prostě vypumpují žaludek, vymění "otrávenou" krev a bez náznaku soucitu či lítosti zase odjedou. A pak ještě neustálá hrozba války. Inu neveselá budoucnost...
Tahle vize mě děsila stejně jako Orwellovo 1984, místy snad ještě víc, nicméně styl psaní byl opravdu zvláštní, místy jsem se nemohla začíst a místy mi zas stránky díky autorovým myšlenkám jen ubývaly. Nicméně uznávám, že styl jakým je knížka napsaná nemusí sedět každému. Stojím si za názorem, že autorovi nejvíc sedí forma povídky ale ani od tohohle jsem se nedokázala odtrhnout dokud jsem nedočetla do konce...
Vždy, když bylo zapotřebí zastavit, udupat myšlenky, pálily se knihy. Žháři Alexandrijské knihovny s tím začali, Savonarola pokračoval a komando v Bradburyho podobenství to už zvládá dokonale. Ale - naštěstí - přece jen někdo se ještě dovede vzepřít. Je to příběh o naději.
Pěkné, pečteno se zájmem a rychle. Dle mého je lepší zejména první část, konec se již tak nějak vleče...
Ale málo platné Orwell 1984 je prostě lepší.
Ale fakt je, že takhle to někdy může dopadnout, knihy přestanou lidi číst sami od sebe, ani nebudou potřebovat nějaké požárníky. Budou čučet do kompů, budou připitomělý z různých fejsbuků, mobilů...a možná je to záměr, nechť je lid nevzdělaný, ono se s ním pak lépe manipuluje.
Tady na stránkách se naštěstí scházejí lidi, co stále čtou. Tak snad nás nezačnou likvidovat :-)
Skvěle vykreslený svět v knížce, která i přes své filozofování ani v minutě nenudí. Z popisu "televizního věku" až zamrazí, fantastická práce která potvrzuje, že sci-fi žánr má (měl) hodně co říct.
Tak na to, kdy kniha vyšla, je to pěkný příběh. Hodně filosofie, hodně polemiky, ale čte se to dobře. Není to taková oddechovka na neděli.
Další kniha kterou jsem přečetl na doporučení a musím přiznat, že jsem byl velmi zklamán. Pro člověka vyrůstajícím na knihách P.K. Dicka to byl jen slabší odvar. A jelikož jsem v podobné době přečetl i 1984 od Orwella, která mne opravdu nadchla, tak si nemůžu odpustit srovnání těchto dvou knih a i proto tak nízké hodnocení. Ačkoliv po zhlédnutí filmové adaptace, kterou jsem měl i vcelku problém dokoukat, bych možná i hvězdičku přidal.
Ve své době nadčasový, pro nás v nečem také, v nečem připomínající dobu dnešní... Skvělý příběh! Rozhodně doporučuji
Kolegyně tsal - ach jo, souhlasím s Vámi. Vždycky mě zamrazí, když si na tenhle příběh vzpomenu.
Nezákonné číst nebo vlastnit knihy? Hasiči jako "žháři", co pálí knihy? Ještě, že je to jen knížka, i když člověk má strach, aby se to jednou nestalo skutečností.
Paráda, velké nadšení, kniha podle mého gusta. Tak nějak... - plynoucí pořád nejméně 1000 metrů nad zemí.
Nalijte mi tekutý dusík do střev a spalte mozek, pokud není tohle ztělesněním snu fanatika destopických knih (Orwella nepočítám, už je až moc komerční).
Temná vize světa, kde vlastnictví knih je trestné a stíhané. Hlavní postava - požárník, který knížky ničí, se o nich začte a začne přemýšlet. Společnost to ale nepřijme.
Doufejme že tato vize se nenaplní..
Bradburyho knihy jsou jako sen... Někdy je krásný a nostalgický a jindy zase temný a děsivý.
Co napsat ke knize, k níž již bylo tolik řečeno? Snad jen, že mě jako jedna z mála rozplakala a že mi připomněla, proč s takovou láskou opečovávám svou knihovnu.
Až mi běhal mráz po zádech! Tahle kniha vznikla před 60-ti lety, ale je až děsivé, kolik se toho dnes děje, jen si to přečtěte a věřím, že mi dáte za pravdu!
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno útěk 20. století americká literatura budoucnost tajemství symbolismus hasiči rozhlasové zpracování pragmatismus o knihách technologie budoucnosti oheň knihyAutorovy další knížky
2001 | 451 stupňů Fahrenheita |
1959 | Marťanská kronika |
1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
1995 | Pampeliškové víno |
2017 | Ilustrovaný muž |
Podle anotace a komentářů jsem měla velké očekávání, které nebylo naplněno. Líbil se mi neotřelý námět, zpracování antiutopického světa (Mechanický Ohař!) a pár zajímavých myšlenek, které padly v závěru knihy. Děj mě příliš nevtáhl a postavy se mi moc nezamlouvaly. Třeba hlavní hrdina mi byl po celou dobu čtení naprosto odcizen a bylo mi úplně jedno, co se s ním stane. Doufala jsem aspoň v nějaký šokující závěr, ale toho jsem se vlastně nedočkala. Proti sci-fi nic nemám, ale tahle kniha se mi do noty zrovna netrefila, je mi líto.