451 stupňov Fahrenheita

01.09.2014

Měl jsem dluh s touto knihou a i když prvních asi 30-50 stran jsem se nějak nemohl chytit, hodnotím knížku jako velmi dobrou. Ovšem nechápu, jak ji někdo mohl dát do doporučené četby pro základní školu. Knihu nemůže žádné dítě pochopit.

11.07.2014

Že je 451 stupňů Fahrenheita fantasy, či snad sci-fi? Kéž by. Spíš jde o obludné varování před zvrácenou formou modernizace, která se zvrhla do totality a zabránila lidem přemýšlet - dokonce je od přemýšlení odradila. Představa tupých mas s nosem přilepeným k všudypřítomným televizním obrazovkám a naprosto lhostejným k citům, dává vzniknout netradičnímu hrdinovi, který si při své práci hasiče - nikoliv někoho, kdo oheň hasí, aby před ním uchránil lidi, ale někoho, kdo se podílí na spalování pár kusů knih, které ještě na světě zbyly - uvědomí, že nečiní správně, že se cítí prázdný a rád by svět kolem sebe změnil. Čtenářovi sympatie utuží fakt, že se tak svým smýšlením stává vyvrhelem a na tomto pokraji společnosti paradoxně teprve nachází svůj smysl žití. Autorova bezbřehá fantazie, která si (doslova?) hraje s ohněm navíc krásně tuto metaforu dobrý sluha-špatný pán připodobňuje k fénixovi, kterým se v tomto případě má stát i sám člověk, a tak vnáší do teskného příběhu nikdy nehasnoucí naději.

Často je tento román přirovnáván/srovnáván s Orwellovo 1984 a vedou se spory o to, jestli je to vůbec na místě. Oba autoři se ve svých antiutopistických zobrazeních pohybují ve velmi podobném světě, ale každý se jím zabývá z jiného úhlu. Zatímco Orwell se věnuje především politickému systému a životu v totalitě, Bradbury se opírá ryze o popírání samostatného uvažování, které není zapříčiněné nějakou mocí shůry, ale samotným člověkem-jedincem. Navíc i přese všechny hrůzy a úpadek nabízí východisko, ve kterém se opět nebojí opřít o samotné individuum. Právě tato víra v moc jednotlivce přináší do strastiplných románů tohoto druhu kousek světla.

Co je ještě třeba vyzdvihnout, je autorův překvapivě poetický a upřímný styl prózy, díky kterému se čtenáře přímo dotýká. Když hovoří o chuti deště, probudí ve vás vzpomínky na věci, které jste v dospělosti přestali zkoušet, když popisuje vůni knih, přiměje vás ke stránkám přivonět a celou dobu vás nechá přemýšlet nad tím, jestli jste opravdu schopní svobodně přemýšlet, to vše navzdory tomu, aby vám něco vnucoval:
„Má žena tvrdí, že knihy nejsou skutečné.“
„Díky Bohu, že nejsou. Můžete je zavřít, říct jim: Počkej. Máte nad nimi moc jako Pánbůh. Ale kdo kdy dokázal vyrvat se z drápů, které člověka sevřou, když jednou zapustí kořeny v televizním pokoji? Ten z něho udělá, co bude chtít. Je to okolí stejně skutečné jako svět. Stane se pravdivým a je pravdivé. Knihy můžete umlčet rozumným argumentem."

23.06.2014

Hvězdičky dávám za skvělý nápad (utopický svět, kde už lidé nepřemýšlejí, jsou masově ovládáni a čtení i vlastnění knih je protizákonné), krásný jazyk a skvělé myšlenky autora ( člověk by měl dělat správné chyby a být za ně vděčný a mnoho jiných), obrácení významu slova požárník. K plnému počtu mi chybí propracovanější dějová linka. Jakoby mě pan Bradbury vzal na projížďku svým utopickým světem a já si jen v rychlosti na telestěně prohlédla Montagův příběh. I tak jsem ráda, že jsem po knize sáhla.

22.06.2014

Knížka pro mě nenaplnila očekávání od takového kultu. Jak tu už někdo psal - námět je parádní, ale zpracování mě zklamalo.

29.05.2014

Kniha je uvedena citátem "Dají-li vám nalinkovaný papír, pište napříč."
Mnohokrát jsem si na to v životě vzpomněla, nikdy to neudělala.
Blíže neurčená budoucnost, vysoká životní úroveň, trysková auta, mechanická hudba, ale i mechaničtí ohaři a manipulativní telestěny. Lidé přestávají myslet. Požárník Montag ohně nehasí, ale zakládá. Knihy je zakázáno číst i přechovávat. Stará žena je spálena i s knihami, od kterých se nechce odloučit. Montag začíná pochybovat o smyslu své práce. Prozře, dostává se na druhou stranu. Pro knihy i lidstvo skýtá naděje.
Miluju knihy, o to hůře se tato antiutopická vize četla. Láskyplně pohlížím na naši knihovnu a pomalu promýšlím, kam uschovám svůj Kindlík pro dobu nouze.

30.04.2014

Úžasná, krásným jazykem napsaná, kniha o budoucím světě, kdy je myšlení lidí redukováno kriminalizací knih, mě okouzlila i na podruhé. A je pekelně aktuální i po šedesáti letech a myslím, že nejen v Americe. Musím se plně ztotožnit s (pro mně hlavní) myšlenkou knihy o škodlivosti přehnaného sledování telestěn (které už v podstatě máme doma), neustálého poslouchání mušliček v uších (stačí se podívat venku na ulici na lidi a je jasné, že toho jsme už dávno v plné míře dosáhli) a jen prostě sledovat a pozorovat věci, čichat k nim, brát je do ruky, uvažovat o všem a bavit se s ostatními lidmi. Pro mně byla tato kniha pokaždé co jsem ji četl neskutečným zážitkem. Měli bychom ji všichni přečíst a pak pokorně vyrážet se svými přáteli do přírody, myslet, ne jen tupě a bez odezvy vstřebávat toky zbytečných informací, vážit si knih a číst je. Především pak hledět do všech těch monitorů, které odevšad na nás září, méně a méně, jinak se nám to na našich potomcích šeredně vymstí. Což už ostatně začínají prokazovat různé studie, které popsaly tento jev jako “digitální demenci.“ Ostatně, žádných studií není ani třeba, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Bohužel čím dál více lidí žije pohodlným životem Mildred ve falešném světě hloupé zábavy, aniž by se starali co se kolem nich opravdu děje a věnovali se skutečnému životu. 99/100

15.03.2014

Spíše jednodušší sci-fi, než na které jsme zvyklí. Nicméně i přes tuto jednoduchost a podobnost s Orwellovým 1984 kniha není špatná a rozhodně stojí za přečtenì.

15.03.2014

Výborný nápad, ovšem pro mě nenaplnila kniha potenciál. Velice mi připomínala Orwella a jeho 1984, ovšem s tím rozdílem, že tato kniha byla mnohem méně propracována. Také se mi nelíbil konec. Skončilo to všechno velice rychle a vlastně nijak. Nápad bezvadný, zpracování už tolik ne.

16.02.2014

Tato kniha mě chytla od začátku do konce. Vůbec jsem nevěděla, jak má tato kniha skončit a její konec mě opravdu překvapil.

21.01.2014

Montag byl pro mě takovou prázdnou figurkou. Vůbec jsem si ho nemohla představovat jako člověka, působil na mě jako špatný herec poskakující podle Bardburyho scénáře. Zřejmě je cílem přimět člověka k zamyšlení, což se dle mého daří. Otázkou je, jakým směrem se budou vyvíjet vaše myšlenky, mé neustále narážely na nesrovnalosti, na detaily, které se mi zdály v knize nahodilé a nedořešené. Rozhodně jsem čekala od této knihy více, přesto nemůžu říci, že by byla špatná.

08.12.2013

O knize jsem slýchala už na základní škole, nicméně tehdy mi tohle téma nic neříkalo. Na střední jsem tak na ni zapomněla a nepřipadala si nikterak ochuzená. Znovu mi padla do oka až ve chvíli, kdy jsem se učila k maturitě - jedna z otázek na dětskou literaturu totiž pojednávala i o zakladatelích sci-fi a fantasy literatury. Je tedy nasnadě, že jsem nutně musela zakopnout o pana Bradburyho a s tím i o 451 stupňů Fahrenheita.
Kniha je svým rozsahem velmi krátká, jen několik desítek stran. Skoro bych řekla, že je to povídka, protože nás seznamuje jen s několika postavami a to v průběhu velmi krátké doby.
Dějem nás provází hlavní hrdina, požárník Guy Montag. Jeho postava není moc vykreslená, nevíme, jak vypadá ani kolik je mu let. Ani o jeho povaze toho moc napsáno není. Víme o něm jen to, že pálí knihy, a to tak dlouho, až mu to začne připadat divné a několik jich ukradne, aby si je mohl přečíst.
Guy mi sice byl sympatický, ale na druhou stranu mu trochu vadilo, že jsem o něm skoro nic nevěděla. O něm, ani o jiných postavách. Sledovala jsem příběh, který mi vyprávěli téměř bezejmenní hrdinové. Příběh, který vlastně ani neměl nikterak složitý děj. Myslím, že 451 stupňů Fahrenheita je spíš kniha, nad kterou se člověk pozastaví a zamyslí. Je to něco, co vás donutí přemýšlet o svém chování k ostatním lidem a o způsobu, jakým své okolí vnímáte.
Kniha se mi četla dobře, neměla jsem problémy s překladem ani s žádnými cizími slovy (všechny termíny měli svoji vysvětlivku pod čarou). Ostatním bych jí určitě doporučila, protože je to velmi zvláštní příběh, který člověka svým způsobem přinutí věnovat knihám a čtení trochu víc času.
80%

09.11.2013

Pěkná kniha.

07.11.2013

Hlavní je nepřemýšlet a konzumovat, život je pak mnohem jednodušší a "šťastnější"... Až děsivě aktuální...

25.10.2013

Celou dobu mi prislo, jako bych cetla Orwella. Myslenka
popsana v knizce je hodne depresivni, hlavne tim, jak realisticky je popsana..

17.09.2013

Skvělý příběh, po jehož přečtení mi bylo poněkud teskno.

16.09.2013

Jak by vypadal svět, kde by se nesmělo číst?
Úplně stejně jako současnost. Knihomol se už může řadit do lajny k jiným koníčkářům a podivným existencím, nad kterými většinová společnost kroutí hlavou. Většina se raději podívá na film nebo přiblblý seriál, než aby si sedli ke knize. Protože u knihy je čas přemýšlet a jak by to vypadalo, kdyby lidé přemýšleli, místo aby konzumovali?
Takže není třeba pálit knihy, ještě by získaly kouzlo zakázaného ovoce, ale je třeba čtenáře postavit na okraj společnosti.

Bradbury odhadl budoucnost lépe než jiní scifisté, kteří vyráběli myslící roboty a létali ke hvězdám. Nicméně jako spisovatel něčeho delšího, než je povídka, selhává. Příběh vestavěný kolem kupy povzdechů nad stavem světa je slabý a nezachrání ho ani velehory metafor a přirovnání. Bohužel nenaláká ani na zajímavé postavy. Ty výrazné se knížkou jenom mihnou a většinu čtení trávíme s nanicovatým hrdinou a jeho slepičí manželkou.

Samotné poselství vypadá ze začátku vznešeně, protože zachraňujeme knihy, ale ke konci mi už přišlo jako Cicerovo fňukání starce "O tempora, o mores". Podle mě ti lidé nebyli nešťastní proto, že by nemohli samostatně myslet, ale proto že neměli nic na práci a nevytvářeli žádné hodnoty.

Závěr: Fahrenheit je výborná kniha pro přemýšlivé lidi, nabízí látku k zamyšlení, ale není to nic pro ty, co si chtějí vychutnat dobrý příběh a držet palce sympatickému hrdinovi.

09.09.2013

Já vím, myslíte si, že s 2hvězdičkovým hodnocením jsem barbar, ale není to tak, že bych nebral Bradburyho poselství - to pálení knih bylo děsivé. Jenom mi to nepřišlo vůbec čtivé a několikrát jsem se do toho marně pokoušel dostat.

26.08.2013

Rodinka, telestěna, mechanický ohař...... . Představa světa bez těch voňavých, šustících listů v knížkách je opravdu děsivá. Výborná kniha.

21.08.2013

Kniha poprvé vydaná v roce 1953 popisuje v mnohém dnešek. Již v té době autor spekuloval jakým způsobem budou lidé trávit svůj volný čas, realityshow v TV, poslech hudby cestou do práce pomocí mušliček v uších, takže svět kolem je vám šumafuk, až děsivě trefné. Naštěstí i v románu se našli lidé ochotní naslouchat a nezištně pomáhat.