451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33119/stupnu-fahrenheita-33119.jpg
4
3917
3917
Guy Montag, hrdina románu žije ve své ohnivzdorné vile obklopen civilizací tryskových aut, raketových letadel, mechanické hudby a také ovšem policejních helikoptér a mechanických „ohařů“, kteří svým chemickým čichem neomylně sledují stopu zločince. Kdo je však tímto „zločincem“? Ten, kdo překročí základní zákon této utopistické civilizace, tj. ještě vlastní a čte knihy, kdo nemyslí tak, jak je předepsáno myslet, kdo se pokouší uvažovat samostatně. Tohoto „zločinu“ se právě dopustí Montag. A o příšerné, hrůzné štvanici, kterou na něho uspořádá policie ve svých helikoptérách, o zmechanizovaném děsu, který je mu v patách v podobě mechanického ohaře s prokainovou jehlou v čelisti, o úděsné televizní reportáži z této honičky a o konečném zániku onoho odlidštěného světa vypráví tento příběh. Je to jedno z nejlepších Bradburyho děl, v němž nastavil křivé zrcadlo fantastiky civilizaci moderního světa, jež člověku nepřinese skutečné štěstí, dusí-li v něm to nejcennější – lidskou myšlenku. Vydavatelství Svoboda v edici Omnia, kniha vydána s názvem 451° Fahrenheita (viz obálka knihy) Vydání druhé Překlad - Jarmila Emmerová, Josef Škvorecký Autor obálky - Leopold Dvořák Vazba brožovaná Počet stran 155 Doslov napsal Josef Škvorecký... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1970 , SvobodaOriginální název:
Fahrenheit 451, 1953
více info...
Přidat komentář
451 stupňů Fahrenheita nám překládá podobný příběh jako George Orwell, varuje nás kam spějeme a do jaké budoucnosti naše kroky kráčí, ale přesto asi né dost důrazně. ,,No tak, krize je za náma a všechno je v pořádku. Ovečka se vrací ke stádu. Všichni jsme ovce, které čas od času zabloudí.”
Má cenu opakovat, že se jedná o geniální čtení, které vás nepustí, dokud nezavřete přečtenou knihu? Za mě tedy hodnocení to maximální, pro šedivý, nelaskavý podzimní den ideální četba.
Komentář? Jaký? Po komentáři triatlet už není co dodat. Jen jsem nechápala,jak dlouho mě kniha míjela. Už dlouho se mi nestalo,že bych u čtení zatajovala dech a prý méla vytřeštěné oči ( právě mi to sdělil partner,když o knize nahlas přemýšlím). Víceméně jsem po něm chtěla utvrzení,že se tohle přece nemůže nikdy stát. Opravdu nemůže?
Bradburyho budúcnosť nie je ani tak totalitou (Hitlerovo nemecko, Stalinovo rusko) ako skôr totálnym kapitalizmom. V konečnom štádiu sú tieto režimy síce celkom podobné, no autorov svet má niekoľko čŕt, ktoré ho oveľa viac spájajú s tým našim, súčasným. Nekonečná honba za ilúziou slobody a šťastia, potreba vlastniť novú väčšiu TV, masmédiá vnucujúce človeku názory a produkty, potláčanie slobodnej myšlienky a voľby. Svet, ktorého pravidlá, nech to znie akokoľvek neuveriteľne, sme prijali dobrovoľne. Podobne ako My, alebo Kallocain, dielo oplýva ťažkou depresívnou atmosférou, no na rozdiel od menovaných, Bradbury v ľudstvo verí a vkladá doň nádej (návrat k prírode a múdrostiam minulosti obsiahnutým napríklad aj v knihách). Prial by som si, aby dielo bolo bývalo aspoň o 50-100 strán dlhšie, niektoré pasáže mi prišli príliš uponáhľané.
Pro lidi knihomilné je to román až strašidelný, znepokojivý a pravdivý. Hodnotu knih Ray Bradbury velice krásně vyjádřil a snad nejsem sama, kdo úpěl a chytal se za hlavu, když požárníci a společnost jako taková dopouštěli na myšlenkách, příbězích a moudrosti takové hrůzy. V tolika věcech se popsaný svět podobá tomu dnešnímu - školský systém, povrchnost, vtíravé reklamy a další vzruchy atd. atd. Ale opravdu jsem šťastná, že žiji v naší zemi, kde je úcta ke knihám ve čtenářské základně pevně ukotvená. Kéž by to vydrželo a láska k poznání a nádherné češtině (staré i nové) nevymřela.
Po všech komentářích, které tu čtu není moc co dodat, bylo to skvělé, mrazivé, a nabité hlubokými myšlenkami.
"Každý musí po sobě něco zanechat, když zemře, říkával dědeček. Dítě, nebo knihu, nebo obraz, nebo dům, musí vystavět zeď, nebo vyrobit pár bot. Nebo založit zahradu. Něco, čeho se nějak dotkla jeho ruka, takže duše má kam jít, až člověk zemře, a když se lidé podívají na strom nebo na květinu, kterou zasadil, je on v ní... Rozdíl mezi člověkem, který jenom seče trávník, a zahradníkem je ve stopě, kterou po sobě zanechají. Sekáč trávy jako by tam nebyl, zahradník tam zůstane celý věk."
Škoda, že je kniha tak útlá, jsem zklamaná, že už to skončilo. Skvělé čtení!
Skvělé, místy až mrazící. O některých postavách bych se ovšem chtěla dozědět více.
Žánr mi není nijak blízký, ale na doporučení jsem po knize sáhla. Do poloviny knihy jsem byla příjemně překvapená, až nadšená. Poté však následoval sled různých událostí, které mi připadaly poněkud chaotické.
Jako klad uvádím autorovu skvělou práci se slovy a s formou, dále hluboké myšlenky díla a zajímavě vykreslená budoucnost.
Je to trochu přeceňovaná kniha. Čekala jsem, že kniha bude trošku zábavnější, ale to je můj problém, stejně jsem se spálila i s 1984....Asi její hodnota bude v myšlence a ve varování nepodlehhnout nátlaku medií.... a zachovat si zdravý rozum...Ale stejně u knihy čekám víc zábavy...,což u mě splnila třeba kniha Zpěv drozda, který má podobné téma a při tom je to pecka....
Pro jednou můžu povinné četbě ze srdce poděkovat, že mě přivedla k tomuto pokladu. Nevím, co k tomu napsat, protože vše už o této knize bylo řečeno. Jedním slovem geniální. Antiutopie, která se silně otírá o dnešní společnost, ve svém nejlepším. Doporučuji každému přečíst.
Na tuhle knihu jsem se chystala dlouho a míjely jsme se. Díky čtenářské výzvě, jsem ji tentokrát cíleně zařadila a opět jako u Marťanské kroniky nelituji. Stále aktuální a možná ještě aktuálnější při pohledu na nás všechny, jak hledíme do svítících monitorů. Ale na cestě do práce má hodně lidí otevřenou knihu a nejsou to jenom oddychovky. Takže, nic není ztraceno, záleží na nás všech!
Když to člověk čte tak si uvědomí ,že už jsme v tom až po uši.Odstrašující dialogy manželek,tedy přítelkyň Montagovy ženy jsou přímo hrůzunahánějící ,ale slyším to i kolem sebe a to je ještě více frustrující.Zabavní parky všude vůkol,jedete do Beskyd-Tarzanie,Krkonoše -Tarzanie,Šumava -Tarzanie.A tak dále ,jen vytáhnout lidi z domovů,zabavit je blbostma aby nemysleli a nepřemýšleli. V rádiích se pouští stále stejné playlisty a vytváří se pocit bezmyšlenkového blaha.No a architekti už opravdu neprojektují u rodinných domků verandy,aby nebylo kde sedět a jen tak klábosit.Všichni se v montovnách ale i ve školách učí jak co udělat ale nikde se nedozví proč co udělat. Teplotu 451 Fahrenheita máme celoročně a obávám se že i doživotně.
Můj první Bradbury a určitě ne poslední. Stále aktuální. Děj se povětšinou odehrává hlavně v chytrých dialozích. Je jakousi inspekcí do světa, který zapomněl na hloubku a vše prožívá jen povrchně skrze monitory televizorů. Tuto hlavní dějovou linku ještě autor občas protká dalšími otázkami, které jsou aktuální i dnes - např. jaká je hodnota humanitních oborů (např. dějepis, filozofie) oproti těm ´praktickým´? K čemu povede přílišná tolerance a snaha se přizpůsobit každému (v éře inkluze hodně probírané téma, taktéž v éře multikultury a otázek kolem islámu a islamistů)? Jak by mělo vypadat vzdělávání (jen hustění informací do žáků nebo je učit přemýšlet)? Musím říct, že jsem byl knihou pohlcen a nedokázal jsem úplně odhadnout její děj. Bradbury mě napínal do posledního okamžiku. Děkuji, mistře.
Po přečtení tohoto románu, kde máme vykreslen dystopický svět nejinak podobný jako od George Orwella, si člověk začne více vážit knih jako takových. V tomto světě jsou totiž knihy zakázány, ale bez knih není kultura. V tomto světě jsou všichni závislí na mušličkách do uší (rozuměj sluchátka) či telestěnách (rozuměj televizi). Když to tak člověk vezme, tak to skoro není o moc podobné jako dnes, kdy chytrá elektronika ovládá nás a ne my ji.
V hlavě mi ještě doznívají myšlenky této skvělé a hlavně nadčasové knihy, která vykreslila v podstatě podobu dnešního světa. Knihu by si měl přečíst každý povinně. Takže kdo nečetl alou pro ni!
Celkové hodnocení 95%
Ten věkový odstup je znát. Ať jsou zde jakkoliv pozitivní reakce a přirovnání k dnešnímu světu, tak jazyk, syntax a literární projev je mi cizí. Na druhou stranu jsem nečetla nikdy nic tak emotivního, naléhavého s takovou osobitou nadějí. Je to možná ten rozdíl mezi dnešní a minulou literutaru, mezi dnešním a dřívějším člověkem. Nikdy bych ale nevěřila, že mě natolik ovlivní a prostoupí jedna knižní postava, která zabrala asi 2 strany textu. Je vidět, že ta kniha je malinko osobní zpověď, že je to právě to zrnko pochybností, které se zaseje v každém čtenáři. Neumím dobře pochopit ten autorův dar, jak umí do textu zakomponovat hluboké myšlenky a pravdy. Je jich tam hned několika já jsem jako čtenář je přijímala, neměla pocit nátlaku nebo opozice. Například tato věta mě zasáhla: " Ostatní umírají, já žiju dál. Nic nemá žádné následky, neexistuje odpovědnost. Háček je v tom, že ona existuje. Ale o tom se nemluví...".. WOW.. nebo (parafrázuji) "Umírají manželé těch ostatních.".. Je to tak citlivé až mi je líto té věkové bariéry, kterou neumím překonat a plně to docenit.
Zajímavá knížka, nemůžu říct, že by mě úplně nebavila, ale chvílemi jsem se musel přemlouvat abych četl dál.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno útěk 20. století americká literatura budoucnost tajemství symbolismus hasiči rozhlasové zpracování pragmatismus o knihách technologie budoucnosti oheň knihyAutorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Kniha plná hlubokých myšlenek. Chvílemi mne až mrazilo, jak to připomínalo nějaký z dnešních problémů...ale snad na tom nejsme ještě tak špatně. Tato kniha říká jedno: ,,Nenechte si diktovat, co si máte myslet nebo dokonce úplně nepřestaňte myslet. Nedopusťte, aby někdo ovlivňoval vaše názory!!!" A taky nesmíme ničit knihy, je toho hodně, co nám mohou říct. Rovněž konec příběhu bych chtěla vyzvednout, autor zde hezky ukazuje, že když nám je nejhůř, uchylujeme se zpět k přírodě, ze které pocházíme.