451 stupňů Fahrenheita

02.06.2018

Svým způsobem se mi zdá svět, který vytvořil Bradbury děsivější, než je ten z Orwellova románu 1984. Svět, který je zdánlivě bez starostí a v němž se nesluší nad věcmi příliš přemýšlet.

01.06.2018

Skvělá kniha, která na pár stranách popisuje de facto zánik civilizace. Příběh je úžasný, ale zároveň děsivý, protože k tomuto stádiu jsme se již přiblížili a možná už jsme v jeho začátku. Líbily se mi také myšlenky, které celé dílo doplňovaly. Doporučuji k přečtení i k zamyšlení.

451 stupňů Fahrenheita pro mě bylo zvláštní čtení. Ve škole jsme o ní nemluvili, což, když se na to teď zpětně dívám, je dost zvláštní, ale já o ní slyšela tolik, že jsem si ji prostě musela přečíst. A nebudu lhát, byla jsem zklamaná. Velkou část na tom má to, že jsem již četla 1984, román, který se mnou neskutečně zamával a který je pro mě vrcholem literatury své doby. Čekala jsem něco podobného. Scifi tak reálné, až to člověku nahání husí kůži, toho jsem se dočkala. Ale jinak pro mě kniha byla tak nějak "all over the place." Pouhých 160 stran ani nemá možnost dát čtenáři nějaké rozsáhlejší informace o antiutopickém světě, ve kterém se příběh odehrává, a tak sledujeme pouze Montaga. Některé části knihy jsou poměrně zmatené, což jsem na začátku milovala, ale později mě to už jen rušilo od čtení.
Bohužel, tato kniha mi nedala víc než jen další odškrknutou klasiku. I tak ale četbu knihy rozhodně nelituju.

21.05.2018

Každý, kdo chce porozumět musí se zamyslet. Tahle kniha je tak krásná, až z toho mrazí. Nepřipomíná vám tato kniha něco? Třeba dnešní dobu, dobu kdy se “pálí” vše co by mohlo uškodit dnešnímu světu.
Kloubouk dolů pane Bradbury, naprosto geniální dílo.

23.04.2018

"Moudrost je moc! Trpaslík na ramenou obra vidí z těch dvou dál!"
(Bernard of Chartres)

,,Jistě se ze školy pamatuješ na spolužáka, který byl mimořádně bystrý, který se nejčastěji hlásil a odpovídal na učitelovy otázky, zatímco ostatní dřepěli jako hromada vycpaných panáků a měli na něho vztek. A nevybrali jste si právě tohohle nadaného chlapce, když jste po vyučování chtěli někoho zmlátit nebo potýrat? Samozřejmě že ano. Všichni musíme být stejní. Nejsou všichni zrozeni svobodní a rovní, jak říka Ústava, ale dá se dosáhnout toho, že jsou všichni srovnaní. Jeden každý je věrným obrazem všech ostatních; pak jsou všichni šťastní, protože tu nejsou žádní velikáni, před kterými by se člověk cítil bezvýznamný nebo podle nichž by se mohl měřit. Tak to je! Kniha je jako nabitá puška v nejbližším sousedství. Spal ji! Vyndej ze zbraně náboj! Vlámej se do lidské mysli! Kto ví, kto se může stát terčem sečtělého člověka? Já? Takového člověka nestrpím ani na okamžik!"

,,Víc sportů pro každého, kolektivní duch, zábava a myslet se vůbec nemusí, co? Organizujte a organizujte a víc a víc organizujte ještě skvělejší sporty. Víc kreslených seriálů do knih. Víc obrázků. Duch potřebuje míň a míň. Roztěkanost. Silnici plné zástupů, které se ženou někam, někam, někam, nikam. Benzinoví štvanci. Z měst jsou turistické noclehárny, lidi táhnou z místa na místo jako kočovné tlupy, jdou podle fází měsíce, dnes bydlí v místnosti, kde ty jsi spal v poledne a já včera v noci."

Štvrtú hviezdičku dávam kvôli kapitánovi Beattymu, pretože sa neuhol schválne. On to tak chcel...

22.04.2018

Kniha je rozdělena na tři části, z nichž každá má své odlišné vyznění pojící se k jejímu ději. Na první části zaujme především její poetika. Setkáváme se v ní s nádhernou postavou dívky Clarissy McClellan (asi nejhezčí ženskou postavou, o které jsem kdy četl... a kterou bych rád potkal i v reálném světě), která navštěvuje psychiatra, protože přemýšlí a sní. Montagovi i čtenáři ukazuje krásu všedního světa, které si lidstvo přestalo všímat, která však nezmizela a stále se skrývá tam někde za asfaltem, betonem, motory a kovem. Zasévá do hlavní postavy zárodky pochybností o jeho požárnické práci. Druhá část nás přenáší k přemýšlení o vývoji společnosti. Z této části jsem cítil velké ovlivnění Huxleyho Koncem civilizace... autor v ní kritizuje neochotu uvažovat, přemýšlet, zabíjení rozumu bezduchou zábavou a tlacháním, ubavení se k smrti. A také přehnanou politickou korektnost, která vedla k rozhodnutí zakázat a zničit všechny knihy, protože každá z nich by se mohla někoho dotknout. Tím se autor dostává k otázkám stále znepokojivým i pro dnešní západní svět. Třetí část pak představuje kritiku válčení a souvisejícího ničení obdivuhodné lidské tvorby a vědění, které vždy jako Fénix musí povstat z popela nesmyslných spálenišť a navázat na světlou minulost stále schovanou v paměti lidí. Byla to výborná kniha, moc mi ale neseděl styl příliš jednoduchého psaní a častého opakování slov, fragmentů i celých vět. A po první části mě zamrzelo, že z knihy zmizela Clarissa a její poetika... Ale jinak šlo o velmi zajímavou knihu, kterou rozhodně přidám k těm, které jednou budu schovávat před spálením :-)

21.04.2018

"Nehasili dřív požárníci požáry, místo aby je zakládali a rozdmýchávali?"
Myslím, že se k této knize za pár let vrátím, protože si nejsem jistá, jestli ji teď dokážu plně ocenit. Netuším, jestli to bylo překladem, ale použitý jazyk se mi zdál dosti krkolomný a složitý. Každopádně námětem a myšlenkou, která nepřestane být aktuální snad nikdy, mě kniha dostala.

18.04.2018

Nemám nic jako absolutní top knihu (no, možná jo, ale to sem teď netahejme), ale nějaký ten top10 výběr, kam dám knihy, pro které bych i do ohně skočil... což v případě této knížky sedí dost přesně. Nechápu, proč jsem se jí tak dlouho vyhýbal, ale lepší pozdě nežli později a lepší později nežli vůbec. Je to úžasné dílo, tak nadčasové a kladoucí tolik otázek, tak krásně bohatý a metaforický jazyk - a přitom je to (jen praštěné) sci-fi. A v tom to je - sci-fi neznamená, že tam lítají vesmírné lodě, střílejí mezigalaktické střely, bojují mezi sebou obludy z různých planet apod., ne. Sci-fi má nastolovat otázky coby kdyby? Až společnost zavrhne vzdělání a knihy (k čemuž i v současnosti není daleko bohužel), jak to na světě bude vypadat? Budou všichni šťastní u svých telestěn, seriálů a barevných časopisů? Nejsou přece jen knihy něco víc, než jen pár stovek stránek papíru popsaných hustě malým černým písmem? Nemá smysl odpovídat a kdo potřebuje odpověď, tomu ani svěcená voda už nepomůže. Hlavní hrdina Montag tady prožívá ukázkový přerod a procitnutí, chcete-li osvícení. Kniha krásně popisuje jeho pět sektání s různými lidmi, z nichž každý ho někam posunul a nějakým způsobem mu otevřel oči - nejdříve mladá sousedka Clarissa, pak manželka Mildred, šéf požárníků Beatty, pak starý Faber a nakonec uprchlý Granger - všichni hlavního hrdinu někam posunou a on se stává rozumnějším a uvědomělejším. Kež bychom i my dnes tak přemýšleli nad tím, co jsme zažili, více se bavili s lidmi, více četli a uvažovali nad světem a životem. Třeba bychom pak nemuseli končit u barrandovů, okamurů a burešů.

03.04.2018

Tuto knihu bychom si měli v dnešní době přečíst úplně všichni. Je to velmi zajímavá a poutavá kniha, jejíž hlavní myšlenka je čím dál, tím víc aktuální.

03.04.2018

Má oblíbená kniha. Sice je to kniha o pálení knih, ale stejně je krásná. Rád si ji čtu znovu a znovu...

01.04.2018

Ďalšia z klasík, o ktorej sa s kludom môže hovoriť ako o nestarnúcej. Ray Bradbury vystaval zaujímavý svet, ktorý mrazí a na štýl Orwella v sebe nesie veľké posolstvo. Aj v dnešnej dobe stále aktuálna kniha.

29.03.2018

Tak jak člověk stárne a již něco zažil, vrací se k tomu, co mu na začátku dospělosti nic neříkalo, protože to do něj někdy násilím jindy z jiných důvodů se snažili natlačit, že je to super četba, ale tenkrát jsem si říkal, že to nic moc není.
Nyní po x letech, když se vracím ke klasice, tak vidím, že je v ní kus pravdy, a to, že jsou mladí často považováni za lidi bez názoru, trošku symbolizuje i tato kniha. Ono je pak i jednoduché jim vnutit nějaký názor, který je obecně uznávaný, a pak proč číst knížky, když je to vlastně otrava. Vždyť stačí jenom poslouchat , nemuset moc pracovat a mít se vlastně dobře.
Ale všeho jenom dočasu. tato kniha je bohužel stále aktuální. Chápu, že v roce svého vzniku byla trošku poplatná době, krátce po válce, totalitní režim,...
Ale ona je opravdu bohužel aktuální stále. Vždyť si stačí poslechnout názory toho pro nás nejvyššího z nejvyšších, a ony nejsou daleko od těch, které si člověk přečte v této knížce. Ano, knihy, moudrost a vlastní názory jsou opravdu velmi důležité, nejsme ovce, které poslouchají staré totalitní strukury, které by rády spoustu knih stejně jako v této knize spálili nebo alespoň opět zakázali. Ale spoléháme zejména na Vás mladé, to nikdy nedopusťte....

21.03.2018

Tohle byla první kniha, kterou jsem od pana Bradburyho četla, teď však vím, že určitě nebyla poslední. Nečekala jsem tak hezký poetický jazyk, to bylo příjemné překvapení. Hlavní hrdina mi byl moc sympatický; to, jak objevoval přírodu a „opravdový“ svět, mi přišlo skoro až roztomilé. Na druhou stranu jsem moc nechápala, proč pořád tak lpěl na své ženě, i když očividně nejevila žádné známky pochopení ani snahy pochopit, o co mu jde. Možná že prostě jen neměl komu jinému by dal lásku. Taky Clarissy mi bylo moc líto, tak nějak jsem napůl doufala, že se pak ještě na konci někde objeví, že to všechno s její smrtí byla lež.

Celkově na mě ten příběh působil až skoro kouzelně, snad právě tím způsobem vyprávění. Taky to bylo docela poučné – někdy se člověk začne koukat na televizi a po chvilce si uvědomí, že prázdně sleduje reklamu na zubní pastu a skoro o tom ani neví. Teď si představte, že by to byla celá telestěna... brr. No, rozhodně se těším na další díla autora.

17.03.2018

Geniální dílo připomínající 1984 od Orwella. Jen zde není zobrazen tak propracovaný svět, ale jen jedna jeho část - nebezpečí skryté v knihách. Tak plochý a nudný život, jaký si vybrala Mildred, je pro mě naprosto nepochopitelný, ale zároveň nevím, zda bych dokázala bojovat proti systému stejně jako Montag.

17.03.2018

absolútne povinná literatúra pre každého, čo v živote prečítal čo len obrázkové leporelo.

15.03.2018

Bradbury nám ukazuje, jak moc pro člověka knihy znamenají. Svět, kde se knihy pálí, přestává být světem. Lidé si myslí, že jsou šťastní, ale celou dobu žijí v uměle vytvořené realitě, která má lidi "chránit" od skutečných problémů. Knížka vydaná v roce 1953 si najde místo i v dnešní době, kdy upozorňuje na to, co by se mohlo stát, pokud se lidé spokojí se zíráním do obrazovek a zapomenou si tvořit vlastní názory.
Velice doporučuji!

13.03.2018

Ďalší čitateľský klenot !!!
V roku 1953 táto kniha predstavovala obraz sveta, premietnutý do budúcnosti, ktorý sa sčasti opieral o výdobytky dnešnej vedy a techniky alebo o predpoklady jej vývoja.
Teraz kniha predstavuje obraz sveta, ale premietaný z minulosti, kde už začínajú mať tieto výdobytky vedy a techniky pomaly historickú hodnotu.

Geniálne je to, že hlavný odkaz knihy je stále aktuálny.

Ľudia naďalej vyznávajú povrchnú kultúru, ktorá stále utláča hodnotu kníh.
Masmédiá nahradili sociálne médiá, ktoré sa stali priestorom, kde vytvárame a budujeme vzťahy, formujeme našu identitu, vyjadrujeme sa a učíme sa o svete okolo nás. Uzatvárajú nás do "skleníkového sveta", v ktorom strácame akýkoľvek kontakt s reálnym svetom...

Musím ešte vyzdvihnúť, ako autor dokonale vyprofiloval charaktery všetkých postáv, ktoré ešte viac umocňovali myšlienkovú silu tohto diela.

13.03.2018

hezká knížka

12.03.2018

Přestože má kniha pěkný námět, nezaujala mě. Nebyla psaná záživně a na mě tam bylo až moc metafor, na to že to je próza.