451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501978/bmid_451-stupnu-fahrenheita-3D9-501978.png
4
3733
3733
Nejslavnější dílo klasika science-fiction v novém překladu 451 stupňů Fahrenheita je teplota, při níž papír hoří. V Bradburyho temné vizi budoucnosti nejsou hasiči vybaveni vodními stříkačkami, ale plamenomety, které ničí poslední svědectví svobodného myšlení – knihy. Až do dne, kdy si hasič Guy Montag začne klást znepokojivé otázky… Román vychází v nově revidovaném překladu s úvodním slovem Raye Bradburyho. Kniha je doplněna původním doslovem Josefa Škvoreckého k prvnímu českému vydání a esejem Františka Novotného k současnému aktualizovanému vydání.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , Kniha ZlínOriginální název:
Fahrenheit 451 , 1953
více info...
Přidat komentář
Silná kniha, plná odkazov pre našu dobu ktorá už predbieha príbeh knihy. V knihe sú knihy zakázané a hasiči / požiarnici nie sú ľudia ktorí hasia požiare ( domy sú ohňovzdorné ) ale vyhľadávajú a pália knihy. Ľudia sa venujú len plytkým veciam ako je napr. sledovanie telestien, robia len veci prízemné a ničím sa netrápia, čo majú robiť, kde majú ísť a ako sa majú stavať k vojne im určí propaganda ( SYSTÉM ). Smutná kniha ktorá je v podstate len čierna predstava autora o nevyhnutnej budúcnosti ľudstva.
A dnešok ? ako sa líši od knihy ? nijak...aktuálne zúri debilizácia ľudstva, spoločnosť je primitívna a vedená len k povrchnej túžbe po hrách, sexe, lacnej stupidnej zábave v podobe reality show. Telesteny sú naše obrovské televízory s tristo programami kde beží len to isté, telesteny sú sociálne siete kde sú " rodinnky " falošný priatelia, reklama, propaganda...mládež je už totálne mladá ( DE )GENERÁCIA, pripravená na to čo bude chcieť systém.... zombie ktoré tupo čumia do mobilov, tabletov a nevidia okolo seba trávu, stromy, krásu modrej oblohy....
Všetci ostatní ktorí čítajú, používajú vlastný rozum a myslenie, pracujú s myšlienkou, hľadajú zmysel a pravdu života sú nežiadúci ! sú označovaní ako podivné osoby, psychicky mimo, konšpirátori , popierači , antisemiti a extrémisti...lebo nežerú systém...lebo nemajú " telesteny " ...lebo " skrývajú knihy " lebo chodia radi na prechádzky pešo.....
Mrzí ma,že na konci vydania z roku 2015 je epilóg od Františka Novotného, ktorý zase jednostranne a manipulatívne podprahovo ukazuje kam sa máme v knihe dívať...čo si o nej máme myslieť o dnešnom svete....je to neuveriteľný paradox kedy úžasná nadčasová kniha o anti utopistickom a totalitnom svete má debilný záver, kedy Novotný diktuje, poúča, nariaďuje zase len jedným smerom....pozor na to .... on je ......požiarnik.
Je to v poličke science-fiction a dúfam, že to tam ešte dlho ostane.
Hoci pri popise telestien som trochu strácala istotu.
Nadčasové dielo s ponurým nádychom i nádejou zároveň.
Velmi znepokojivá kniha. A jak uplývá čas od jejího napsání, je víc a víc aktuálnější.
Přečtení této knihy jsem odkládal. Možná tím více mne Bradburyho vize oslnila. Z knihy přímo pryští autentičnost. Možná jen škoda trošku rozvleklého závěru, protože jinak se jedná o skutečně nadčasové dílo se vším všudy.
Když si člověk uvědomí kontext, kdy byla knížka napsaná a kým, chytne to člověka za srdce a donutí ho zamyslet se nad tím, jestli se k něčemu takovému, jako je ukázáno v knize, tak trochu neblížíme.. Knížku jsem zhltla jedním dechem a doporučuji, kudy chodím.
První ji četl manžel, tak jsem si říkala, že ji taky zkusím. Přiznávám se, že ze začátku mě kniha moc nebavila, ale některé úvahy se mi začaly zavrtávat pod kůží. Když jsem zjistila, že tento titul poprvé vyšel v roce 1953, tak jsem teprve viděla hloubku a sílu slov. Hlavně závěr byl opravdu silný.
Vždyť se rozhlédněme - máme k dispozici pořád větší a větší televize (mobily i tablety), velmi se zrychlily střihy v televizi, informace na nás prudí ze všech stran a názory, které média pro nás vytvoří, jednoduše bereme za své. A co seriály typu "rodinka"? Spousta lidí prostě "musí" vidět další díl.
Doufám, že knihy v papírové podobě zde ještě budou dlouho a pokud ne, tak snad do té doby vymyslí "oživovač paměti".
Společnost, která žije zbytečně ze dne na den jen pro uspokojování povrchních rozmarů. Manželé Mildread a Montag žijí vedle sebe jako dva cizí lidé, aniž by si měli co říct. Jejich hlavním cílem je vydělat si na obří televizní obrazovku, na které může Mildread sledovat seriály o ničem.
Autor ukazuje hodnotu knih, které nás nutí přemýšlet, podněcují naší zvědavost a zájem o svět a zároveň slouží i jako historické dokumenty - jako určitá paměť lidstva, kterou nelze jen tak jednoduše smazat...
"Nikdo už mě neposlouchá!", začal Montag. "Nemůžu mluvit s telestěnami, protože telestěny řvou na mě. Nemůžu mluvit se ženou, ta poslouchá telestěny. Chci jen, aby někdo slyšel, co mám na srdci.
Bradbury predbehol svoju dobu o 60 rokov. Myšlienky v tejto knihe nikdy predtým neboli tak aktuálne, ako teraz.
A k tomu tá psychologická premena hlavného hrdinu, pravda, možno príliš lineárna, okatá a bez zaškobrtnutia. Ale ako stabilne zdvihnutý prst vo vašej knižnici je to super poviedka.
"Pořádej pro lidi soutěže, ve kterých dostanou cenu za to, že se naučí zpaměti slova (...) Napěchuj do nich údaje, které nejsou nebezpečné, zahlť je tolika "fakty" až (...) budou mít dojem, že doslova srší informacemi. Potom se jim bude zdát, že myslí (...) Jenom jim nedávat nic jako filozofii (...) aby si uměli dát dohromady dvě a dvě."
Velmi nadčasová kniha, která s lehkostí popisuje naprosto odlitštěnou společnost smějící se nad válkou, i když nad městem létají bombardéry. Někdy se mi příběh zdál až přehnaný, i když to je asi cílem a konec trochu zdlouhavý. Plno reálných obav, hlubokých myšlenek a poselství.
Můj gymnaziální dluh :-) Vzpomínám si, jak krásně o ní pan profesor mluvil, že už tehdy jsem si řekla, že si tuhle knížku musím přečíst. Sice mi to trvalo déle, než jsem si tenkrát myslela, ale lepší pozdě, než vůbec... V tomhle případě je naopak dobře, že jsem se k ní dostala až teď, protože ve svých -nácti bych si tuhle znepokojivou alegorii určitě naplno neužila. Skvělá kritika konzumní společnosti, až mi místy z děje běhal mráz po zádech...
Musím uznat, že kniha mě naprosto uchvátila. Ta hloubka, jazyk, poselství.. Jako by se kniha do mě otiskla, do mé mysli i duše. Pri čtení tohoto díla jsem se stávala požárníkem pálícím knihy; ohněm stravující drahocenné stránky; dívkou jež se vymykala společnosti; stala jsem se ženou, která spálila sebe i své knihy.. úžasné čtení.
Kniha se mi četla velice špatně. Opravdu si nepamatuji knihu, kterou bych odkládal skoro po každé přečtené stránce. Ale na druhou stranu poselství knihy, její nadčasovost a genialita jsou skoro neskutečné.
I přestože se mi kniha moc dobře nečetla a jako o jedné z mála knih můžu o této knize prohlásit, že už jí znovu neotevřu, tak si myslím, že by si jí měl přečíst každý.
Krátký román z dystopické budoucnosti, ve které je společnost otupělá televizními stěnami a jinými technologiemi, díky níž slepě přijímají skutečnost, že stát vede neustále války a mládež se běžně baví násilnostmi. V tomto světě jsou jedním z klíčových aspektů tzv. požárníci, kteří nehasí oheň (domy jsou už ohnivzdorné), ale vyhledávají a pálí knihy, jež jsou považovány za škodlivé. Jedním z těchto požárníků je Montag, který začíná o svém poslání pochybovat.
V knize je spoustu skvělých nadčasových myšlenek a poměrně dobře se čte. Určitě oceňuju, že něco takového bylo napsáno v 50. letech, kdy se toho ještě tolik o totalitních režimech nevědělo. Za dokonalou knihu ale 451 stupňů Fahrenheita nepovažuju.
Bradbury se na můj vkus příliš často vyžívá v emocionálním popisování různých skutečností. Takže i když má často našlápnuto na zajímavou akci (např. je tu nebezpečný robotí pes, který nesnáší hlavního hrdinu), často je napětí trochu rozmělněné v dlouhých popisných odstavcích. Místo nich bych se radši více dozvěděl o načrtnuté dystopické společnosti a konkrétních lidech v ní. Je tu třeba velitel požárníků, který je pro hlavního hrdinu nebezpečným protivníkem, ale má evidentně velmi načteno. Vystupuje proti knihám, ale dokáže mnoho z nich citovat a využívat je k ospravedlnění názoru, jak jsou nebezpečné a jak vám udělají v hlavě guláš. Z nějakého důvodu mi to ale nepřipadá moc důvěryhodné, že by se někdo tak vysoce postavený netajil svými znalostmi knih. Nevidím u něho žádnou motivaci, proč by je měl tak nenávidět, když se vlastně v knihách tak vyžívá.
451 stupňů Fahrenheita je velice zajímavá kniha, která má stále co říct, ale jako dobrodružný příběh není až tak působivá.
Sedm nespálených knih z deseti.
Je těžké napsat něco o takové klasice, jejíž příběh skoro každý zná. Já jsem pochopitelně také věděl "o čem to je", ale překvapilo mě, s jakou poetikou to bylo napsáno. Některé pasáže jsou akční, jiné vyloženě lyrické. Myšlenky 451 stupňů Fahrenheita se samozřejmě dají vykládat různě. Bradbury ji údajně psal mimo jiné jako reakci na Mccarthismus, v komunistických státech pochopitelně také silně rezonovala a dnes ji často citují lidé, kteří se bojí nových médií a komunikačních prostředků. Možná proto, že otázky, které si pokládá jsou staré jako lidstvo samo, zůstává nesmrtelných 451 stupňů Fahrenheita.
Kniha se mi líbila. Zajímavé téma - svět, ve kterém jsou zakázány knihy, a pokud se přijde na někoho, kdo je schovává, tak knihy budou spáleny.
Hlavní myšlenkou bylo, nezapomenout na knihy, číst knihy, udělat si svůj vlastní názor, dát přednost knize před televizí. :)
Viděl jsem i film, který se mi také líbil. Film se v některých částech liší od knihy.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Máme všechno, co potřebujeme ke štěstí, ale šťastní nejsme. Něco nám chybí. Pátral jsem po tom. Jediná věc, o které jsem věděl, že schází určitě, byly knihy, které jsem deset nebo dvanáct let pálil. Tak jsem si myslel, že by nám knihy mohly pomoct.
Není to dokonalá kniha. Je sice skvěle napsaná, ale někdy se zdá příliš roubovaná. Není to příběh o ději, akci a pointě, i když v něm ani jedno z toho nechybí. Je to spíš podobenství. Zdá se absurdní? To podobenství bývají, aby dokázala vyslovit to, co mají na jazyku.
Stejně tak to není příběh o cenzuře, jako spíš o osamocení a prázdnotě.
Doufám, že se takové doby nedožiji, resp. že ani nenastane. Skvělá kniha, která vtáhne do děje a nutí k zamyšlení, nad společností i sebou samým.
K 451 stupňům Fahrenheita jsem se vrátila po dlouhých letech, abych si osvěžila čtenářskou paměť a znovu si uvědomila jak skvělý příběh to je... a je.
Je úžasný !!
Vize budoucnosti z roku 1953, budoucnosti, kterou možná teď už částečně prožíváme a zcela jistě se časem propracujeme i k jejím koncům, je děsivá a poetická zároveň. Z pohledu dnešního světa si nelze neuvědomit, jak plíživě zato neochvějně, nás obklopuje a pomaličku stravuje. Měl Bradbury možnost nahlédnout do budoucnosti? Nebo byl jen citlivý a vnímavý k dění okolo sebe a dokázal jednoduše analyzovat, k čemu nás pokrok, věda a vlastní děsy přivedou? Těžko říct. S odstupem času jen musíme pokorně přijmout fakt, že popsat to, co viděl nebo cítil, dokázal naprosto bravurně. Žádné složité konstrukce, technické popisky, nová/cizí slova... Jen příběh člověka, kterému se podaří zastavit se, zamyslet se a lehounce nadzdvihnout záclonku toho "high-tech" světa okolo sebe. Na pokraji sebedestrukce a zkázy nalezne naději, smysl a vlastní život. Jednoduché - krásné.
Jsem moc ráda, že se tato kniha stala povinnou četbou.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno 20. století americká literatura rozhlasové zpracování o knihách
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Tato kniha mě dost překvapila. Pro mě to bylo něco mezi 1984 od Orwella a filmem Equilibrium a moc se mi to líbilo.