5 italských novel
Alberto Moravia (p) , Giorgio Bassani , Italo Calvino , Umberto Simonetta , Natalia Ginzburg , * antologie
Pět prací pěti italských autorů, z nichž každý představuje výrazný a odlišný typ. Jestliže každá z těchto próz představuje proto vždy i jiný přístup k realitě, jedno zůstává všem těmto povídkám společné: je to hluboké a upřímné úsilí o poznání pravé tváře dnešního člověka. 1. Alberto Moravia: Neposlušnost; 2. Giorgio Bassani: Dlouhá noc v 43.; 3. Italo Calvino: Sčítatelův den; 4. Natalia Ginzburgová: Ve znamení střelce; 5. Umberto Simonetta: Až do rána. Doslov napsal Josef Felix.... celý text
Přidat komentář
Dobře vybraný přehled autorů, vyžadující však soustředěnost; žádné roztříštěné čtení. Moraviova Neposlušnost mě dost překvapila, takový průběh puberty mi přijde až patologický; ještě štěstí, že u mne to bylo klidnější. "Až do rána" jsem si početl nejlíp, a stále jsem čekal na závěr - nastoupí, nenastoupí? "Ve znamení střelce" je vynikající sonda.
Mě se ale nejvíce líbila právě povídka Sčitatelův den. To víte, proti gustu žádný dišputát :)
Ze těchto pěti novel je pro mě nejzajímavější ta první, tedy "Neposlušnost" od A. Moravii.
Četl jsem ji v průběhu let několikrát, a stále mi má co říci.
Myslím, že literárně značně převyšuje novela "Neposlušnost" ostatní autory ve svazku. Ti mě už nikdy nezaujali, nic si z nich nepamatuji, a několikát jsem se pokoušel je číst.
Jak se říká, co si člověk nepamatuje, tak to není pro něho.
Pro mě je tedy podnětná novela "Neposlušnost".
Štítky knihy
italská literaturaČást díla
Až do rána
1963
Dlouhá noc v 43.
1960
Neposlušnost
1948
Sčitatelův den
1963
Ve znamení střelce
1957
Autoři knihy
italská, 1907 - 1990 Giorgio Bassani
italská, 1916 - 2000 Italo Calvino
italská, 1923 - 1985 Umberto Simonetta
italská, 1926 - 1998 Natalia Ginzburg
italská, 1916 - 1991 * antologie
V této knize se představuje pět italských prozaiků poměrně širokého generačního i tvůrčího rozpětí. Přesto mají jejich práce zde uvedené jeden společný rys: neorealismus. Každý k němu sice přistupuje z poněkud jiného úhlu a jiným způsobem, v konečném výsledku se však přesto všichni potkají ve společném středu, ať už byl jejich výchozí bod kdekoliv. Zobrazení všedního a každodenního života lidí v jeho skutečné podobě má v každém jednom příběhu svůj osobitý odstín a barevný nádech. A ještě něco má těchto pět novel společného: smutný humor. Je jedno, zda řešíme vnitřní rozpory neposlušného Luky, hašteříme se společně s Amerigem s voliči a jejich zástupci v Cottolengu, očima postiženého lékárníka Pina Barilariho sledujeme popravu jedenácti ferrarských občanů, sníme o umělecké výstavní síni nebo s třiatřicetiletým fešákem Aldou proflámujeme noc v Miláně. Všechny ty více či méně groteskní obrazy znepokojují, revoltují a burcují, ale navzdory tomu přinášejí především tiché a posmutnělé smíření se sebou, s křivdou a nespravedlností, se světem, s životem…