Zemřela jako Sadie
Ed McBain
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36036/zemrela-jako-sadie-36036.jpg
4
96
96
Detektiv Steve Carella si nebyl jistý, jestli správně slyšel, co ten člověk řekl. Od muže, jehož žena leží rozpáraná na podlaze ložnice v kaluži vlastní krve, by člověk něco takového nečekal. Ten muž měl dosud na sobě převlečník a klobouk, šálu a rukavice. Stál vedle nočního stolku s telefonem, vysoký muž s úzkým obličejem, jehož svislou plochu dramaticky přerušoval pěstěný šedivý knír odpovídající prošedivělým spánkům. Oči měl jasné a modré a v žádném případě se v nich nezračila bolest ani zármutek. Jako kdyby se chtěl ujistit, že mu Carella rozuměl, opakoval úryvek svého předešlého výroku, tentokrát s ještě větším důrazem. „Strašně rád, že je mrtvá,“ řekl. „Pane,“ řekl Carella, „jistě vám nemusím připomínat…“ „Ovšemže ne,“ řekl muž. „Nemusíte. Náhodou jsem trestní advokát. Jsem si vědomý svých práv a velmi dobře vím, že všechno, co řeknu dobrovolně, může být později použito proti mně. Opakuji, že má žena byla skrznaskrz zkažená, a já jsem strašně rád, že ji někdo zabil.“... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2010 , BB artOriginální název:
Sadie When She Died, 1972
více info...
Přidat komentář
Tentokrát jednoduchý případ, ve kterém nechal autor prožít Carellu vzrušující předvánoční večer a Klingovi zamotal hlavu.
Moc netuším proč má autor na několika stránkách potřebu vystoupit z hlavního příběhu a popisovat vždy jiné zločiny v tomto díle drobné krádeže o vánocích a jednu vraždu, ale když si toto odmyslím tak je to zatím za mě nejlepší díl z 87 revíru který jsem četl a jsem zvědav zda si laťku udrží nebo zase sem tam spadne.
Tento príbeh z 87ho obvodu mi moc nesadol. Isteže, spisovateľ má právo experimentovať a robiť si so svojimi literárnymi postavami čo len chce, no nie vždy to čitateľov jeho príbehov osloví. Takže pri štandardnom počte strán mi "baloňákové" rozprávanie neprinieslo to, čo som očakával - štandardný krimi román so všetkým, čím bol Ed McBain známy, teda policajný humor, veľké zlé mesto, a najmä vyšetrovanie v starom štýle. To tu nie je, prišiel ten, čo jeho manželku nikdy nikto nevidel. Ešteže tam bola linka s Bertom,v tom bol autor sám sebou. Nakoniec, veľké plus má autor za to, že Stevea tentoraz nechal vyviaznuť bez akéhokoľvek šrámu.
Manžel je potěšen, že jeho ženu někdo zabil? V očích primitivně uvažujících policajtů se tím automaticky stává podezřelým z vraždy. I když je rychle zatčen pravý pachatel, jak Carellův policajtský nos, tak skeptický čtenář o tom pochybují. K tomu se blíží sněhová bouře a Štědrý večer, kdy se ukáže, kdo koho miluje nebo nenávidí a proč!
Vánoce 1972. McBain tentokrát staví do hlavní role jednoznačně Steva Carellu a zároveň vede jeho vyšetřování stylem poručíka Columba. Čtenář má tedy celkem brzy jasno, a tak napětí obstarávají hlavně otázky kdy a jak dojde k odhalení. Autor si pěkně pohrál s klidem před bouří závěrečné akce, kdy vtipně popisuje předvánoční krádeže a řádění opilců, a naopak bez humoru smutné peripetie kolegy Berta Klinga. Své příběhy z revíru 87 rozvíjí přísně chronologicky a já stejně poctivě jdu v jeho stopách. Blížím se k polovině (26/57) a zatím mě to pořád baví.
90 % (76 hodnocení s průměrem 80 %).
…
A přestože měl v kapsách zlaté plnicí pero, platinové hodinky, zlatou svorku na bankovky, náhrdelník z falešných drahokamů, pěknou sbírku náušnic a prsten s černým onyxem a monogramem, nepřestával protestovat a tvrdit policistovi, který ho zatkl, že ty věci koupil někde jinde a zahodil účtenku a nese si je domů, aby si je sám zabalil, protože se mu nelíbí nedbalost, s kterou to dělají v obchodě.
Intuice, to je věc! Měli bychom na ní dát víc, než to děláme. Detektiv Steve z 87. revíru to udělal a přidělal si tak v předvánočním čase kupu práce. Vydala jsem se s ním shánět důkazy a dobře jsme udělali..
Tentokrát to nebyla čistá detektivka, vrah je zřejmý od počátku. Autor se zaměřil na vykreslení myšlení hlavního podezřelého. Aby vše mohl dobře popsat, vnutil mu nestandardní jednání a tím novelu znehodnotil.
Jako vždy dobrá práce, jen mi to přišlo oproti jiným příběhům malinko slabší. Ale pořád vysoké hodnocení, nezklamalo!
Případy 87. revíru miluji, ale tentokrát to bylo opravdu trochu moc jednoduché, po všech stránkách, takže nehodnotím jako obvykle coby výtečné čtení.
Jednoduché, ničím neuchvacující čtení. Samotnou zápletku jsem po 50 stranách odhadl celkem dobře. Vadilo mi, že téměř všichni muži jsou tam popsáni jako velcí, rozložití a modroocí - to měl autor úchylku na modré oči nebo na muskulaturní muže? Taktéž mi absolutně chyběl popis některých (dokonce hlavních) postav... dávám 1*
Knihu jsem přečetla celou, ačkoli jsem vlastně celý děj předvídala, ale berme to tak, že jsem to chtěla mít rychle přečtené a nechtěla jsem to jen tak odložit... něco mě stále nutilo číst. Navíc to nebylo dlouhé. Celkově mi to ale přišlo jako plýtvání papírem.
K téhle knížce jsem si odskočil od českých a severských detektivek a po pár stránkách jsme se k nim zase rychle vrátil, protože tohle fakt nešlo. Prostě a jednoduše mě to nechytlo, nezaujalo a už nikdy víc.
Tentokrát nám autor naservíroval jen jeden případ, jeden na první pohled jednodušší případ, než na které jsme zvyklí. Ale, stále to stojí za to si to přečíst. Protože i když se ponoříme jen do jednoho pátrání, i tak vás to nenechá chladnými a budete chtít už vědět, co je na tom tak divného. Ať už to Ed napíše jakkoliv, dá do toho kohokoliv, stále je to čtivé a baví to. Pokud i u vás bývají Vánoce hektické a namáhavé, vězte že hoši z 87. revíru to mají horší :)