A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366045/bmid_a-kazde-rano-je-cesta-domu-delsi-a--YKQ-366045.jpeg
4
1433
1433
I loučení bolí méně, když na něj nejste sami. Děda a Noah si povídají na lavičce. Pod lavičkou roste hyacint, stejný si děda kdysi pěstoval i na zahrádce. Děda s Noahem si můžou povídat úplně o všem. O všech otázkách života, závažných i nicotných. Při rozhovorech s vnukem si děda vždycky vzpomene, jak se zamiloval do babičky a jak o ni pak přišel. Zatím ji pořád vidí před sebou, a děsí se dne, kdy si ji už nebude schopný vybavit. Cítí, že jeho svět se mění. Proto by rád zůstal tady na lavičce, kde je stále ještě obklopuje silná vůně hyacintu. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší a oba se musejí naučit to nejtěžší: rozloučit se. Fredrik Backman v knize líčí boj stárnoucího muže o zachování nejdražších vzpomínek. Činí tak něžně a způsobem, jak to dovede jen on.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2018 , HostOriginální název:
Och varje morgon blir vägen hem längre och längre, 2016
více info...
Přidat komentář
“Je hrozné, když se ti stýská po někom, kdo tu ještě je."
Dojemná novela mého oblíbeného autora, psána v rozhovorech převážně dědy a vnuka.
Tyto řádky jsou o postupném ztrácení paměti. Pan Backman čtenáři přibližuje, jaké to je, když mozek odejde z tohoto světa dřív než tělo.
"A taky myslím, že tě nemusí mrzet, když na mě zapomeneš," dodá chlapec po delším uvažování.
"Ne?"...
"Ne, protože když na mě zapomeneš, budeš mít možnost mě zase poznat. A to se ti bude líbit, protože já jsem na poznávání docela fajn."
Backman je pro někoho přecenovaným mainstreamem. Pro mě ale srdcovka. U téhle knihy jsem brečela. A to se mi nestává. Neskutečně smutné téma o stáří a zapomínání zpracované formou vztahu mezi dědečkem a vnukem.
Nejdřívě tento text Backman sepsal jako článek na svůj blog. Pak ho několik lidí udolalo, aby to vydal knižně a díky bohu! Jinak by mi toto skvělé dílo s velkou pravděpodobností uteklo a určitě bych nebyla jediná. Je to nádherné, ale smutné zároveň. Backman dokáže to, že se na jedné a té samé straně smějete a brečíte zároveň. Tady spíš brečíte, ale vlastně se kolikrát potají usmíváte, protože tam je tolik nádherných chvil a životních mouder - o lásce, o životě, o stáří. Nemohla jsem letošní rok začít lepší knihou.
To bolo niečo úžasné! Prešla som si spektrom emócií (a stále doznievajú). Už ju mám aj doma a určite som ju nečítala naposledy. Veľmi ma to chytilo za srdce.
Souhlasím s projevem na zadní straně přebalu: Je to malá kniha s velkým poselstvím. Naprosto dokonale výstižné.
Jak jsem již psala po prvním čtením: Kniha, která změní svět.
Čtenářská výzva 2023: Téma 11. Kniha, kterou nebudete číst poprvé.
Kratučká novela o odchádzaní v backmanovsky jemnom dojemnom podaní. Chvíľami som sa v nej strácala. Úplne rovnako, ako sa v nej stráca dedo. Dúfam, že moje námestíčko sa ešte dlho nebude zmenšovať.
Dlouho byla na mém seznamu Chystám se číst a pak se mi najednou dostala do rukou jako audiokniha . Pavel Nový ji načetl energicky se stopou smutku v hlase a krásně vystihl náladu knihy . Je smutná a krásná zároven a já jen závidím tomu, kdo měl takové rodiče a prarodiče a něco tak lidského prožil.
Už budu mít spojenu vůni hyacintu s tímto příběhem. Koriandr také nemám ráda.
Audio kniha na CD má jako bonus ukázky z jiných knih a ty jsem si také užila.
Malá a útlá knížečka svou velikostí, ale nekonečně obrovská svým obsahem. Tolik krásných a moudrých myšlenek na pár stránkách. Za mě nevšední zážitek a já tímto autorovi velice děkuji.
Život, láska, úcta ke stáří, pokora a loučení, donutí vás k zamyšlení..
A jen jedna z pasáží, která se mi moc líbila: "Učitelka nás donutila napsat slohovku o tom, čím chceme být, až budeme velcí," spustí Noah. "A co jsi napsal?" "Napsal jsem, že nejdřív se chci soustředit na to, že jsem malý." "To je velmi dobrá odpověď." "Viď? Já bych chtěl být radši starý než dospělý. Všichni dospělí se pořád vztekají, jen děti a staří lidi se smějí." "To jsi taky napsal?" "Jo." "A co učitelka?" "Ta mi řekla, že jsem nepochopil zadání." "A co ty na to?" Že to ona nepochopila odpověď."
Slyšeno se synem (9) při cestě autem. S občasným dovysvětlením to bylo pro eM stravitelné zpodobnění Alzheimerovi choroby. Vlastně fajn. Krátké, nenáročné.
7/10
74 stránek se rychle přečte a přesto mi příběh uvízl v hlavě. Mají to všichni, kteří takhle odcházejí, stejně? Je to opravdu tak? Nikdo neví, ale Backmanovi se podařilo ten zmatek ve vzpomínkách a realitě dobře popsat. A ještě hvězdička za krásné ilustrace!
"Noah miluje vesmír, ten totiž nikde nekončí. Neumírá. Je to jediná věc v jeho životě, která ho nikdy neopustí."
"Kdo na život spĕchá, toho smutek čeká." Hluboké myšlenky v útlé knížce. Moc hezké čtení.
Spousta krásných vět, které jsem si musela zapsat. Dojemné zamyšlení nad ztrátou paměti ve stáří.
"Na lavičce to voní vodou a sluncem. Ne všichni lidé vědí, že voda a slunce nějak voní, ale je to tak, jen musíte poodejít dost daleko od všech ostatních vůní, abyste si to uvědomili."
"Když umřela babička, dlouho tu pršelo. Pak už se to nikdy nedalo úplně do pořádku."
Štítky knihy
stáří švédská literatura vzpomínky demence (nemoc) Alzheimerova choroba babička dědeček novelyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Kniha se mi líbila, dojala mě a proto musím dát 4 hvězdy. Alzheimer mi postupně kradl dědu a velmi oceňuji zpracování tohoto tématu.
Povídka se mi ale zdála příliš krátká na to, aby byla obsahem celé knihy. Podle mě by jí to slušelo spolu s dalšími pár povídkami např. o tématu loučení.
A ačkoliv hodnotím celkově lépe než sgjoli, docela se ztotožňuji s touto větou z její recenze: "Z nějakého důvodu mi to přišlo poněkud ploché, klouzající po povrchu."