A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532980/bmid_a-kazde-rano-je-cesta-domu-delsi-a--65dda59fe33b1.jpg
4
1418
1418
I loučení bolí méně, když na něj nejste sami Děda se svým malým vnukem Noahem sedávají pravidelně na lavičce a povídají si. Mluví spolu o všem a o ničem: o vesmíru, o životě, o babičce, když ještě byla mladá a když se do ní děda zamiloval. Jenže vzpomenout si je čím dál těžší. Vzpomínky se prolínají, vynořují a zase mizí, omamně voní po hyacintech, jako voněla jeho žena. Co když si ji už nikdy nedokáže vybavit? Uvědomuje si, že jeho svět se pozvolna mění a on se pomalu bude muset rozloučit Od autora bestselleru Muž jménem Ove
„K příběhu o chlapci, jeho otci a dědečkovi se budete vracet a znovu si jej vychutnávat. Je to malá novela s velkým poselstvím.“ - San Francisco Chronicle
Fredrik Backman (* 1981)
Švédský spisovatel pochází ze Stockholmu, pravidelně píše sloupky do novin a na svůj blog. Proslavil se hned svým literárním debutem Muž jménem Ove z roku 2012, který vyšel zároveň se zápisky Co by můj syn měl vědět o světě. Podle jeho prvního románu vznikla stejnojmenná švédská filmová adaptace (režie Hannes Holm, 2015), která získala nominaci na Oscara v kategorii cizojazyčný film, chystá se také remake v režii Toma Hankse. Česky vyšly i další autorovy prózy Babička pozdravuje a omlouvá se, Tady byla Britt-Marie, Medvědín nebo A každé ráno je cesta domů delší a delší. Všechny už mají také svou audiopodobu. Jeho zatím posledním dílem je pokračování Medvědína nazvané My proti vám. Backmanovy knihy vycházejí ve třiačtyřiceti zemích a prodalo se jich přes sedm a půl milionu výtisků, česky je vydává nakladatelství Host.
Pavel Nový (* 1948)
Hrál v Krajském divadle v Příbrami, byl členem souboru Divadla Vítězslava Nezvala v Karlových Varech a od roku 1989 má stálé angažmá v pražském Studiu Ypsilon. Před kamerou se objevil už ve 13 letech ve filmu Václava Vorlíčka Kuřata na cestách (1961). Větší příležitost pak dostal ve snímcích Balada pro banditu (1978) či Postav dom, zasaď strom (1979) a popularitu mu přinesla role Pepy v komedii S tebou mě baví svět (1982). Objevil se rovněž ve filmech Jana Švankmajera Spiklenci slasti (1996), Otesánek (2000) a Hmyz (2018) a za hlavní mužskou roli ve filmu Bába z ledu byl v roce 2018 oceněn Českým lvem. Pravidelně je obsazován do televizních seriálů, např. Přítelkyně z domu smutku, Život na zámku, Zdivočelá země, Ulice, Ordinace v růžové zahradě a v devadesátých letech se uplatnil také jako osobitý moderátor televizních pořadů.
Michal Zelenka (* 1975)
Po absolvování DAMU vedly jeho kroky nejprve do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích a o dva roky později získal angažmá v Činoherním klubu v Praze. Zde hrál v několika úspěšných inscenacích (např. Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho či Jak se baví pan Sloan) a vedle toho hostoval v divadle Viola a v Městských divadlech pražských. Pracoval také jako konzultant ve školicí firmě a lektor prezentačních dovedností. Televizní diváci ho mohou znát ze seriálů Ulice, Vyprávěj, Doktor Martin, Život je ples nebo Rapl a objevil se například ve filmech Tmavomodrý svět, Lidice či Padesátka. Dále účinkoval v audioknize vydavatelství OneHotBook: TO (2017). Audiokniha (P) & © OneHotBook, 2018. Všechna práva vyhrazena.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Och varje morgon blir vägen hem längre och längre, 2016
více info...
Přidat komentář
Netřeba velkolepých knih, aby vznikla velká poselství.
Jestli si takhle třídí myšlenky, tak je geniální, já se klaním a doufám, že to bude dělat častěji. To, co tu dokázal sdělit na pár stranách, se mnohým, potažmo nikomu, nepovede ani v rozsáhlejších literárních dílech. Budu se opakovat, ale je to kouzelník, novodobý fenomén. Ta hra s city a pocity, mistrně podané, vykreslené tak jemně a poeticky, že se vám chce usmívat a plakat zároveň. Činí tak něžně, jak to dokáže jen on. Miláček.
Jako bych zacítila hyacinty...
Nadherna knizka o lidskych citech a pocitech. Pobrecela jsem si u ni, ale ne ze smutku, proste mi to vsechno prislo strasne moc lito a ze to nejde nijak spravit...
Kniha je naprosto dechberoucí! Je to velice emotivní kniha, ale ne způsobem, jako "dojáky", u kterých jsou city pomalu násilně vyvolávány, ale něžným způsobem, který opravdu vezme za srdce. Příběh je překrásný a řekla bych, že se každý vcítí alespoň do jedné z postav. Na to, jak je kniha krátká, tak je dějově hluboká. Stala se jednou z mých nejoblíbenějších knih.
Ještěže se pan Backman nakonec rozhodl knížku vydat. Krátké čtení ale rozhodně silné. Ráda budu číst znovu a znovu a znovu.....
Ačkoli je příběh o neveselem tématu zapominání, stejně tak je také o lásce k životu. Pohladí i rozpláče. Úsměvné a přitom hluboké jsou rozhovory na téma škola a nesmyslné dárky. A nejvíce něžných vzpomínek je věnováno milované babičce. Konec je nadherny....
Útlá knížečka, kterou budete mít brzy přečtenou. Přiznám se, že jsem zpočátku nechápala, připadalo mi to takové chaotické. Pak najednou začalo do sebe všechno zapadat a souviset. Smutná knížka, ale i to "odcházení" je součástí života. Četla jsem ji o Dušičkách, takže doplnila mé osobní vzpomínání.
"... slib mi jednu věc, jednu poslední věc: až to své rozloučení vypiluješ k dokonalosti, tak mě prostě nech být, odejdi a neohlížej se. Žij svůj život. Je hrozné, když se ti stýská po někom, kdo tu ještě je." (str. 62)
"Nikdy není pozdě zeptat se vlastního syna na něco, co má rád." (str. 67)
Krásný příběh, který ukazuje, že není důležité, jak je kniha dlouhá, ale jak veliké má myšlenky.
Souhlasím, že by byla škoda, kdyby tento text nevyšel jako kniha. Díky pane Backmane.
Dědové tu nebudou napořád
Rozsahově útlá kniha a přesto s velkou myšlenkou. Konkrétně má tento titul 90 stran. A každé ráno je cesta domů delší a delší je další vážnější knihou od Backmana, ale poněkud jiná. Nezaměřuje se totiž na více témat, ale jen ta to jedno hlavní. Pokud mohu za sebe soudit tak i skvěle zpracované. Vždycky mě fascinuje, jak se do tak malého prostoru dokáže vměstnat tak silná myšlenka, tolik poselství, ale ono to jde. Velké plus si opět zaslouží postavy. Dědečka je vám líto a vnoučkovi možná závidíte jeho mládí a zároveň si někteří z nás řeknou i proč netrávili více času ze svým dědou. Právě takové okamžiky patří mezi koření života a neměli bychom na ně zapomínat, ale naopak je vyhledávat. V dnešní uspěchané době vlastně budeme rádi, když někdy za čas takový okamžik budoucí dědové se svými vnoučaty budou mít, ale to snad přeháním a tak černé to nebude. Bohužel do černoty se začínají topit i ztracené vzpomínky. Takže si važme těch, které zatím máme a snad nám je nikdo nevezme, ale bohužel nemoc si nevybírá. Kniha je jednoduše nasáklá lidskostí a co jiného než ona nás lidi dokáže zaujmout a vyvolat v nás pocity. Prostředí byť docela takové jednoduché si taky zaslouží pochvalu. Ona lavička jakýsi momentální středobod celého vesmíru pro dědu s vnoučkem a hyacint se svou omamnou vůní jeho připomínka. Ať už si pro radost koupíte třeba zmíněnou květinu, tak knihu tohoto minidílka určitě doporučuju. Sice vám udělá radost jen na chvíli, ale zase vás donutí přemýšlet a vzpomínat a to se vyplatí. Za mě zase plných 100 %.
Čtení této knihy mi dalo hodně. Nejednou jsem u ní plakala. Myšlenka a příhěh je krásný. Doporučuji všem.
Tak citlivý a výborně napsaný příběh. Je dobře že se z textu na blogu stala kniha. Nese v sobě tolik něhy a tomu, kdo se s tímhle setkal osobně musí zaručeně vehnat slzy do očí. Určitě doporučuji přečíst,má i krásné zpracování.
Hodně pěkné, probrečela jsem všechny části o vztahu s babičkou. Vždy, když dočtu Backmana, zesílí můj pocit, že jediné, na čem v životě opravdu záleží, jsou blízké mezilidské vztahy.
Tuhle knihu jsme četla v 14 letech a celou jsme ji probrečela. V rodině jsme měli něco podobného, takže nebylo těžké se do knihy vžít. Teď jsem si ji přečetla znovu a mám z ni mnohem lepší pocit! Zařadím ji mezi nejkrásnější knihy, které jsme kdy četla!
Kniha jako jedno velké upřímné vyznání.
“Univerzum příliš velké na to, abychom se na ně zlobili, ale život je dost dlouhý, abychom si mohli vzájemně dělat společnost.”
Děkuji za krásná slova, která nakonec vyšla knižně.
Štítky knihy
stáří švédská literatura vzpomínky demence (nemoc) Alzheimerova choroba babička dědeček novely
Autorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Může obsahovat pro někoho mírné SPOILERY???
Kraťoučká kniha se zvláštním názvem, který jsem si byla schopná zapamatovat až tehdy, když se mi jeho význam při čtení objasnil. Smutné téma, o němž jsem zatím moc nepřemýšlela, resp. jsem se o něm bála přemýšlet. Po zhlédnutí korejského filmu A Moment to Remember (Vzpomínky na lásku), jenž byl emočně velmi vypjatý, se téma postupného zapomínání a s ním spojené ztráty vlastního já stalo pro mě jistým vnitřním tabu. Ale kniha F. Backmana je tak vřele napsaná, že jsem nepociťovala nepříjemné emoce. Ano, bylo to melancholické, ale příjemně. Nechybí humor … „Kdo na život spěchá, toho smutek čeká,…“ (s. 36) a zajímavé myšlenky … „Selžeme jedině tehdy, když se znovu nepokusíme o to, co jsme chtěli.“ (s. 37) … Nemusíme věřit ve stejnou věc, důležité je se někde uprostřed potkat. Všechno má v knize své místo, umně propojená vnější realita s prožíváním "uvnitř hlavy" a atmosféru textu hezky dotváří ilustrace Elly Laytham.
Nikdy bych nevěřila, že je autorovi jen o pár let více než mně. I teď mi pořád pohrává na rtech laskavý úsměv a převládá ve mně příjemný pocit. Určitě přečtu víckrát.