A uzřela oslice anděla
Nick Cave
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/386269/bmid_a-uzrela-oslice-andela-F20-386269.jpg
4
650
650
Řada hudebníků v rozhovorech mluvívá o tom, že by jednou chtěli napsat román, že je to ohromně láká – nakonec se však k tomu nikdy nedostanou. Anebo si opravdu čas najdou a dají do psaní veškerou píli a trpělivost, pak se ovšem ukáže, že se krapet přecenili a že snad měli raději zůstat u písní… To ale není případ Nicka Cavea. Ve svém románovém debutu A uzřela oslice anděla z roku 1989 skvěle mísí vlastní osobitou poetiku, plnou romantických obrazů, biblických narážek, morbidních představ i černočerného humoru, s velkým čtenářským rozhledem (inspirací mu byla především americká jižanská literatura, Williamem Faulknerem či Flannery O’Connorovou počínaje a Cormacem McCarthym konče). Jeho barokně košatému, grotesknímu příběhu, zasazenému na americký Jih 40. a 50. let dvacátého století, dominuje násilí, alkohol, zvrácenost a zvířecí instinkty; nechybí ani Boží trest a ďábelský smích. V románu A uzřela oslice anděla, kongeniálně přeloženém Tomášem Hráchem, se zkrátka nic neodpouští a za vše se tvrdě platí. Román sklidil nadšený ohlas světové kritiky pro svůj jazyk plný biblických metafor a sevřený příběh vyprávěný na pomezí snu a šílenství.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , ArgoOriginální název:
And the Ass Saw the Angel, 1989
více info...
Přidat komentář
Poměrně těžká kniha, ale úžasně magická přesně jako Cave. Pokud můžu doporučit, teď jde do kin film Nick Cave: 20 000 dní na Zemi, který osobnost autora krásně přibližuje...Od 9.října se můžeme pokochat i my v Čechách.
Četl jsem to před lety a ta kniha na mě tak zapůsobila,že jsem dokonce některé pasáže měl v mobilu a přednášel je kamarádům jako citace z bible a né jednoho kámoše to dostalo a knihu si také přečetl.Je to prostě masakr!!!Cave je stopro Magor a šílenec ale co vytvoří knihu nebo muziku ,tak to stojí za to!
Luxusní čtení. Nic víc třeba není dodávat, pokud Vám nevadí trocha toho hnusu, trocha toho přemýšlení co se sakra autoroj stalo (krom toho, že byl zfetovanej) tak si ji určitě přečtěte.
Zapalte si cigaretu (i pokud nekouříte), nalijte si bourbon (i pokud nepijete, jestli tedy nejste vyléčení alkoholici, to pak né, nesvádíme tu na zcestí), pusťte si Birthday party, a až teprve pak se začtěte do týhle oslavy marnosti. Jestli jste měli dnes špatný den - došel toner v tiskárně, praskla vám žárovka v lampičce nebo zrovna došly zásoby gumovejch medvídků, pak vězte, že i když se to nezdá, tak může být hůř. Strejda Nick vás na takový místo klidně veme, bez jakýchkoli servítek. Jsme děti prázdnoty. Tady ta beznaděj doslova odkapává. Budeme teď spolu pěkně držet Euchridovi palečky, aby se z toho sajrajtu a špíny dostal, i když moc tomu nedávam. "Narodit se němej, vedle mrtvýho bráchy, uprostřed louže samohonky ve vypáleným vraku na smetišti - to byl jenom začátek..." No to nevypadá na hezkej start do života. Ani s rodičema to Euchrid nemá lehký, podobizna jeho máti se určo nikdy neobjeví na přebalu jogurtu, leda by byl s příchutí ilegálně pálené vodky, otec je zas slaboch. Dětství nás utváří, jsme děti deště. Tady nejspíš nepomůže ani známý psycholog a odborník na veškeré trampoty duše Petr Šmolka. Ukáže mu Rorschachův test. Co vidíte? Vnitřnosti mrtvého psa nebo prostě jen divnou kaňku na blbým papíře.
Neumím si moc představit Nicka C., jak nad ránem v klubu vypráví převtipné historky, i tady nám svůj černej humor skrývá pod nánosy špíny a biblickejch metafor, kterejm porozumí jen návštěvníci nedělní školy, ale někdy každej musí otevřít Svatou knihu, i když tam třeba jen lisuje květiny do herbáře.
Zakončíme pěkně citátem z knihy, jak se sluší a patří. "Smrt je obklad na rány života." Nevím, možná ano.
Bylo to hodně netradiční a docela i těžko stravitelné. Místy opravdu nechutné a kruté, ale už si to skoro nevybavuji:P. Jen to, že to bylo opravdu hodně zvláštní.
Je jako Nickova hudba. Také tak krásně temná.. s rozdílem, že tu hudbu člověk může poslouchat pořád, dokola.. ale číst tohle víckrát už ne.
Kniha, ktorá sa dá prečítať iba jediný raz.
Čítala som ju pred dobrými 15 rokmi počas môjho búrlivého obdobia, keď nič nebolo dosť zvrátené, a doteraz mi utkvel v pamäti ten pocit hnusu, očarenia a dojmu, že autor je určite na drogách a buď je šialený alebo geniálny - alebo všetko dokopy. Teraz, keď som dospela do štádia zjemnenosti, by som sa už na čítanie nedala. Ale vtedy som mala pocit, že sa mi otvorili oči a pochopila som mnoho vecí ...
Opět jedna z knih, které se mi teď nějak nechce hodnotit, musím si to nechat uležet v hlavě. Každopádně varování pro všechny citlivé milovníky zvířat: tahle kniha pro vás nebude to pravé kafe ;)
Absolutní masakr. Kniha tak "nečistá", až má člověk při čtení pocit, že cítí bahno, špínu, krev... Přesto kniha naprosto fascinující. Jakási Baudelairova Zdechlina v próze, rozšířená o příběh Euchrida, němého zvrhlého magora, nemytého vraha potřísněného výkaly a přitom svým způsobem člověka "čistého", který ve mně nevzbuzoval opovržení, jen lítost a totální údiv...
"Člověk by skoro myslel, že narodit se němej - nevládnout jazykem a nemít možnost si vyměňovat s lidma názory - je už samo o sobě dost zlý. Člověk by řek, že už samotný břímě němoty pořádně zatěžká dětskou hlavu. Ale kdepak! Ten, co rozdával průsery a rozděloval strastě, nejspíš převrh celou pikslu, sotva mě uviděl, protože ´sem tím byl úplně prosáknutej - samá smůla a pech. Na co ´sem se kouknul, to bylo posraným navrch, a na nebi furt svítila špatná hvězda a neuběh ani den, abych nevlítnul do nějaký rejže. Narodit se němej, vedle mrtvýho bráchy, uprostřed louže samohonky ve vypáleným vraku na smetišti - to byl jenom začátek, jenom takovej náznak, co všecko má pro mě osud přichystaný." (s. 145)
Napadá mě, jestli Nick Cave do knihy promítl svoje prožitky drogového opojení (nicméně nesouhlasím s tím, že by kniha neměla hlavu a patu a byla plná blábolů!!!) a jen doufám, že si psaním nekompenzoval některé své skutečné prožitky z minulosti, to bych mu fakt nepřála. Nejedná se rozhodně o odpočinkové čtení, měla jsem tendenci se vracet, aby mi neunikly některé souvislosti, a přesto si člověk musel mnohé domyslet a pospojovat.
Ne, o téhle knize nemůžu říct, že se mi líbila. Možná jsem její údajné genialitě ještě nedorostla. V každém případě je to kniha, na kterou dlouho nezapomenu. Mlha, bezčasí, bahno a déšť...
Depresivní psycho. Někde sem se dočetla, že autor napsal na drogách. Silné a emotivní, nervy drásající. Nemohla jsem se od ní odtrhnout a zároveň jsem si oddychla, až jsem ji měla za sebou.
Už jen ten krásný název knihy ukazuje, jak to autor má doopravdy. Myslím že se ani příliš nezměnil, takový jaký je dnes, byl asi vždycky.
Brutální kniha, která mě k sobě přikovala jako lepivé bahno beznaděje a hnis opovržení. Snad v žádné jiné knize celou dobu neprší a nikde jinde není hlavní hrdina takový pokřivený chudák, který si sbírá vlastní nehty a strupy. Tato Caveova kniha je nesrovnatelná s čímkoliv, co jsem před tím četl, to bahno a deprese z ní přímo kype a i když jsem ji četl víc než před deseti lety, stále si pamatuju jak jsem nevěřícně otáčel další a další stránku a nevnímal jsem absolutně co se kolem děje. Nedošel jsem ani do školy, zůstal jsem sedět v aule a šel pokračovat do hospody až než jsem zavřel poslední stránku a pak jsem si jen říkal týýývolééétojepsýýchóó. Opravdu silný zážitek, kniha patří určitě do mé TOP10.
Někteří autoři píší o krásných věcech a střízliví a stejně se jim nikdy nepodaří napsat takové dílo jako Nicku Caveovi, který psal zdrogovaný a o naprostých zrůdnostech. Prohlásit o téhle knížce, že je krásná sice hraničí s perverzností, ale nutno uznat, napsaná je velmi dobře. Autorův muzikantský duch na mě dýchal téměř z každé stránky. Občas sice kniha působila chaoticky, ale po dočtení doslovu jsem si uvědomila, že vlastně můžu být ráda, že to nedopadlo mnohem hůř.
On to někdo z vás zvládnul přečíst dvakrát? To si dokážu zdůvodnit vážně snad jen tím vytříbeným poutavým stylem a nebývalými přirovnáními, která, nutno podotknouti, zaujmou a místy i pobaví. Fascinující, skvělá, odporná kniha, kterou už nikdy nechci vidět.
Kniha která vystihuje cloveka v jeho nádherné duši i v jeho výkalech. Kříženec zvířete a ducha. Pln protikladů prostě člověk je. Plný počet.
Ani neviem ako komentovať túto knihu. V každom prípade je veľmi zvláštna, k ničomu neporovnateľná a to ju možno robí aj trošku výnimočnou. Je to taký náhľad do mysle Nicka Cavea, vlastne asi do jeho zdrogovanej mysle. Príbeh sám o sebe nie je nič výnimočné, ale ponurá atmosféra, náboženský fanatizmus, vulgarizmy a iné odpornosti čo som si doteraz ani len nedokázala predstaviť, ma nútili čítať bez prestania až do konca. Občas sa mi stalo, že som sa strácala v tom všetko a musela sa pár stránok vrátiť a čítať znova. Nie je to veľmi pochopiteľná kniha a práve to vás donúti nad ňou premýšľať. A verte, že dobre vám z nej nebude.
Štítky knihy
prvotina australská literatura násilí 40.-50. léta 20. století černý humor šílenství ďábel, satan alkohol Boží muka rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 1995 |  A uzřela oslice anděla |
| 2009 |  Smrt Zajdy Munroa |
| 2017 | Píseň z pytlíku na zvratky |
| 1995 | King Ink |
| 2012 | Texty 1978–2007 |
tuto knihu jsem četla už dávno, ale je úžasná .) Doporučuji.