Aforismy
Franz Kafka
Kniha aforismů. Kafkovy aforismy z jeho díla vybral a zevrubnou ediční poznámkou opatřil Rio Preisner. 3. vydání.
Přidat komentář
Jako vždy u knihy aforismů některé osloví, jiné ne. Mě oslovily ty biblické, např.:
Je nám dána dvojí pravda, jak ji představuje strom poznání a strom života. Pravda činnosti a pravda spočívání. V první se odděluje dobré od zlého, druhá není ničím jiným než ryzím dobrem, neví o dobru ani o zlu. První pravda je nám skutečně dána, druhou tušíme. V tom tkví ta truchlivá podívaná. Radostné na ní je to, že první pravda patří okamžiku, druhá věčnosti, proto také se první pravda tratí ve světle druhé.
Dnes pred sto rokmi Kafka umrel Franz Kafka - ten majster fragmentov, metafor a nedokončených románov.
Na Kafkovi oceňuji jeho neuvěřitelnou schopnost vyjádřit myšlenky, které rozvádí ve svém "velkém" díle (absurdnost, nespravedlnost, bezpráví, existenciální hrůza apod.), popsat i jen jednou větou, která je však tak trefně napsaná, že nám dá mnoho podnětů k zamyšlení a filozofování, co tím chtěl Kafka říci. A Kafkův styl je tak specifický, že každý si může jeho výroky a díla vykládat zcela jinak.
"Pravá cesta vede po laně, které není napnuto ve výši, nýbrž těsně nad zemí. Zdá se být více určeno k tomu, aby se o ně klopýtlo, než aby se po něm přešlo".
"Z určitého bodu již není návratu. Tohoto bodu je třeba dosáhnout".
"Kontakt s lidmi svádí k pozorování sebe sama".
"Můžeš se vyhnout utrpení světa, to je ponecháno tvé svobodné vůli a odpovídá to tvé přirozenosti, ale možná, že právě toto vyhýbaní je jediným utrpením, kterému bys mohl zabránit".
Aforismy jsou nahlédnutí do nejhlubších zákoutí Kafkovy mysli. Je tam nádhera a temnota, kterou jsem si dokázala představit jen částečně. Je to hromádka myšlenek, které se potácí mezi smíchem a slzami. Jsou to destilované vášně jednoho umělce, který i přes svou nekonfliktní povahu vedl od samého začátku až do konce boj s vlastní existencí.
Po dlouhé době opět kniha, na které je vidět, že koluje od člověka k člověku, a že to, co se v ní píše, čtenáře oslovuje, jeho oči zastavuje. Třeba tahle pasáž: ,,Jsme hříšní nejen proto, že jsme jedli ze stromu poznání, ale i proto, že jsme dosud nejedli ze stromu života. Stav, v němž se nacházíme, je hříšný nezávisle na vině.“ – ta je zaškrtnuta hned několikrát.
…Jednou vzal někdo do ruky obyčejnou tužku a dal ty řádky do hranaté závorky. Druhému to ale nestačilo, a tak je označil ještě kolmou čarou po pravé straně (hned vedle té závorky). Po nějakém čase přišel k tomuto místu v knize třetí. Přečetl si ony věty, přečetl si je znovu, a ještě jednou, protože přece byly nad ostatní konstatování autora vypíchnuty dvěma značkami, a pak - pod tíhou těch slov, těch značek a sebe samotného - vzal růžovou pastelku a udělal stejnou kolmou čáru jako to udělal druhý. Jen zleva.
A to je myslím nad všechna hvězdičková hodnocení.
Jazyk či myšlení sebe chytá do pastí a Kafka toho jako brilantní analytik uměl ve svých "groteskách" dobře využít. Jeho aforismy jsou vtipné a zároveň i zlomyslné, namířené s masochistickou zarputilostí na sebe sama (a okolní svět) - jde tedy o čistou drť Kafkova myšlení. - Protože především sebe nemůžeme ze světa odmyslet, natož se z něj vymazat. Svět je před branami a už míří k nám.
Čtením této knihy jsem si znovu uvědomovala, jak úžasně veliký člověk Kafka byl. Tolik moudra a tolik kousků jedné bídné duše obsahuje tento poklad. Právě takovým způsobem se lidé jako on stávají nesmrtelnými.
A toto je příběh o tom, jak se mi Franz Kafka stal přítelem.
Výborný výběr krátkých filozofických úvah, aforismů a citátů z deníků mého nejoblíbenějšího českého spisovatele Franze Kafky. Mám rád jeho hlubokou výborně psanou prózu, proto jsem se s chutí začetl i do této knihy. Ta je nabitá myšlenkami jak společensko-kritickými, tak existenciálními... otevřel se mi tak pro mě nový existenciální pohled na tvorbu tohoto hluboce přemýšlejícího autora, kterou sice většina čtenářů považuje za tu správnou, já se však vždy klonil spíše k sociálně-kritické interpretaci jeho děl (na čemž se však ani po přečtení knihy nic nezměnilo :-) ). Knihu určitě doporučuji komukoli, kdo se chce více dozvědět o Kafkovi, jeho tvorbě a kdo se chce zamyslet nad zajímavými, originálními a hlubokými myšlenkami.
"Dřív jsem nechápal, proč jsem na svou otázku nedostal odpověď, dnes nechápu, jak jsem mohl věřit, že se mohu ptát. Ale já jsem přece nevěřil, já se jen ptal."
"Při žádné příležitosti není dost připraven, ale nemůže si to ani vyčítat, neboť kde by se v tomto životě, který tak mučivě a v každém okamžiku vyžaduje připravenost, našel čas se připravit, a i kdyby tu čas byl, bylo by vůbec možno se připravit, dokud neznáme svůj úkol, čili lze vůbec splnit přirozený, nejen uměle sestavený úkol? Proto se už taky dávno dostal pod kola, kupodivu byl na to nejmíň připraven, což však zároveň utěšuje."
"Musíš hlavou prorazit zeď. Není těžké ji prorazit, neboť je z tenkého papíru. Těžké však je, nedat se klamat tím, že na papíře je už neobyčejně věrně namalováno, jak prorážíš zeď. Svádí tě to, abys prohlásil: "Což ji stále neprorážím?""
Knížečka plná aforismů, úvah a výňatků z deníků mě opět utvrdila v tom, že Franz Kafka byl geniální myslitel. Ve spoustě jeho děl se skrývají hluboké myšlenky, ale u některých mi celkový dojem zkazila forma, kterou byly vyřčeny, což se ovšem u těchto krátkých výroků stát nemohlo. Naopak jsem byla uchvácená jeho důvtipností, otevřeností, zralostí a pojetím některých témat (třeba inspirace ve vyhnání z Ráje).
Líbílo se mi každé pozastavení nad kouskem jeho myšlenek. Řekla bych, že každá kniha má člověku přinést něco nového a tahle mi dokázala otevřít obzory v místech, kde jsem to nečekala. Co víc si přát?
"Klec vyšla hledat ptáka."
"Je cíl, ale nikoliv cesta; to, co nazýváme cestou, je váhání."
"Neřešitelná otázka: Jsem zlomen? Upadám? Skoro vše tomu nasvědčuje (chlad, tupost, nervový stav, nesoustředěnost, neschopnost pracovat, bolesti hlavy, nespavost), proti tomu svědčí skoro už jen naděje."
Řada aforismů F. Kafky je těžko dešifrovatelná pro začátečníky. Jak jim nerozumí, tak jdou od nich. A chce to čas, aby člověk porozuměl, ale stojí to vlastně za tu námahu? Na tuhle otázku si musí odpovídat každý sám.
"Ale na dně kouře je oheň a ten, jemuž hoří nohy, se nezachrání tím, že všude uvidí jen tmavý kouř."