Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic
Tomáš Šebek
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357250/bmid_africka-zima-vv6-357250.jpg
4
504
504
„Tak mám tu malárii, nebo nemám?“ Toto je autentická zpověď z Jižního Súdánu, nejmladšího státu světa, jehož území už celá desetiletí sužují ozbrojené konflikty. Na začátku roku 2017, kdy zemi navíc zasáhla vlna kritického nedostatku potravin, se do míst, kde se až příliš daří infekčním a tropickým nemocem, vydal na misi Lékařů bez hranic chirurg Tomáš Šebek. Po zkušenostech s úrazovou chirurgií z kolébky vúdú na Haiti a válečnou medicínou v severním Afghánistánu se spolu s kolegy ocitl v prostředí, kde má tradiční léčitel a jeho alternativní přístup k pacientovi daleko větší respekt než lékař vzdělaný na Západě. Proti fixaci zlomenin papírem anebo poléváním vařící vodou může reputaci chirurgického týmu v očích místních pozvednout snad jen tím, že v absolutní pustině obklopující nemocnici v Agoku provede první operaci mozku dospívajícího Jihosúdánce. Zápisky Tomáše Šebka, doprovázené strhujícími fotografiemi, představují jedinečný pohled na místa, o nichž se z médií nedozvíte.... celý text
Přidat komentář
Tomáš Šebek je nejlepším PR Lékařů bez hranic. Pohledný chirurg s (pomalu) schopnostmi Supermana, který někde na konci světa zachraňuje životy a umožňuje studovat na doktora klukovi z rozvojové země, který by jinak neměl šanci... no neberte to. :-)
Předtím už jsem poslouchala Misi Afghánistán a pravděpodobně proto, že to bylo naše první setkání, byla jsem tehdy úplně unešená. Teď jsem sice stále obdivovala práci LBH, možnost "podívat se" do Afriky a na operační sál. Baví mě uvolněný hovorový styl. Ale, jak zmínil kdosi přede mnou, kniha občas nedržela pohromadě, témata přeskakovala a myslím, že audio tenhle fakt ještě podpořilo. Pokud máte na začátku kapitoly z kontextu vytržený úryvek z prostředka, přece jen to v tištěné knize rozlišíte líp.
Na rozdíl od jiných čtenářů mně nevadily vulgarismy v Misi Afghánistán, co si budeme povídat, jsem si jistá, že takhle doktoři mluví/přemýšlí. Ale OK, chápu.
Každopádně držím palce všem lékařům bez hranic a hluboce před nimi smekám.
Těžko hodnotit. Pan Šebek, to je frajer o kterým se nám mnohým ani nesnilo, hltal jsem každou stránku, žasnul jsem, smál jsem se, mnohdy mě i mrazilo. Oproti Misi Afghánistán je zde objektivně méně rozstřílených jater a rozsekaných střev, zato mnohem víc abscesů, slepáků a porodnictví, a taky víc humoru, často jsem se upřímně zasmál. Takže obsahově - super!
Musím se vyjádřit ke stylu psaní, je super že je samotný text trochu učesanější, s méně vulgarismy atp., to mi sedlo. Ale dávat na začátek kapitoly odstavec z jejího prostředka, proboha, proč?! Čte se to hrozně, jak v knize, tak na blogu, a tak tentokrát jsou zápisky ještě chaotičtější než kdy jindy. Ke konci jsem rezignoval a přestal jsem se snažit následovat jakoukoliv časovou linku kapitoly, škoda.
Vyprávění o práci „lékařů bez hranic“ je stejně svérázné, jako autor sám. Tomáš Šebek píše specifickým jazykem, musíte přijmout jeho zrychlený, téměř telegrafický styl. Ale jakmile si zvyknete, po pár stránkách se díky téhle autentické zpovědi ocitnete přímo uprostřed dění a budete spolu s ním a jeho kolegy pobíhat z jednoho oddělení na druhé, prožijete banální i neuvěřitelné operace, budete se bát potulných psů i kroutit hlavou nad praktikami místních šamanů. Každodenní zápisky psané bez sentimentu a s notnou dávkou černého humoru neubírají nic z extrémní náročnosti práce těchto lékařů – dobrovolníků. Navíc s každým uplynulým dnem poznáte nejen jejich práci, ale i prostředí a život místních lidí.
Hele, tohle je fakt dobrý... Něco, jako když jsem před léty nadšeně sledoval v televizi Dr. House. Polovině lékařských termínů člověk úplně nerozumí, i když je vidět opakovaná snaha je překládat do "lidštiny", ale dodává to celé věci tu pravou atmosféru dál řádně okořeněnou Afrikou nasáklými příhodami a energií sršící osobností autora.
Krev, hnis, pot a další tekutiny tečou proudem, já se nestačím divit nekončícímu počtu "slepáků" a množství i různorodosti toho, na co jeden chirurg za měsíc narazí v jednom městečku mezi severním a Jižním Súdánem. K tomu čtenář dostává i nahlédnutí do života místních – že například po kýchnutí říkají oblíbenou barvu vola nebo jak zdůrazňují obdiv mlasknutím. To vše je doplněné návštěvou místního léčitele, informacemi o probíhající občanské válce a minových polích, sem tam výhledy do krajiny jako na tom pravém safari, povídáním o běhu (všechna čest v tom vedru), propagací Lékařů bez hranic a podobně... Vzhledem k tomu, jak záslužnou činnost autor dělá, člověku ani nijak nevadí méně související témata, i ta, která by mě osobně v jiné knize štvala. Na to, jak těžká témata autor popisuje, je vše přirozené a moc hezky se to poslouchá.
Jde o knihu natolik hovorovou, že jde spíš o jakýsi vyprávěný zápisník/cestopis. Témata skáčou jako divá a nejednou se mi stalo, že jsem nechápal, jak se děj dostal sem a proč se po převyprávění jiného příběhu zase k něčemu vrací. Jako kdyby vám to autor povídal někde u piva. K čemuž se nesmírně hodí také zvolený interpret audioknihy, který jako by autorovi "z hlasivek vypadl".
Za mňa plný počet. Autentická reportáž bez príkras doplnená krásnymi fotografiami. Určitě si prečítam aj ostatné.
No za mě jen tři hvězdičky. Téma určitě zajímavé, každopádně obdivuji každého, kdo něco takového dělá...ale způsob, jakým to je napsaný mi prostě nesedl.
Nad touhle knihou jsem dlouho přemýšlela. Autor popisuje situaci svých pacientů i počasí, které zažil, a je to pěkné čtení.
Zajímavé dech beroucí příběhy . Kniha je čtivá , řekla bych až vtipně psaná , navzdory všem hrůzám , které musí ti chudáci v Africe prožívat . Velké DÍKY všem , kteří se podílí na misích LÉKAŘŮ BEZ HRANIC , obdivuji hlavně logistiku !!!
Jak sám autor rád uvádí, není spisovatel, ale zapisovatel a přesně tak to vidím i já. Je to zároveň plus i mínus knihy, z mého pohledu. Plusová je jasná autentičnost a vyvolání pocitu pro čtenáře, že je úplně tam a umí se do situace krásně vžít, protože je tam vše krásně syrově, odkrytě napsané, bez tzv. příkras. Zároveň pro mě opět (je to moje druhá kniha od autora) bylo těžké se začíst, vůbec mě to ze začátku jakoby nebavilo, nevtáhlo. Každopádně knížku můžu s čistým svědomím doporučit, člověk se dozví zase víc detailů o africkém světě a jeho způsobu žití a bytí. 3,5* za mě.
Každý jeden jeho den by vyšel na samostatný román. Syrové, ale hlavně velmi zajímavé. Dokázal s lehkostí popisovat těžkosti své práce na misi. Vím, že fyzicky ani psychicky bych to nevydržela ani jeden den. O to větší respekt a díky za jeho práci! 90%
Velmi zajímavá kniha a klobouk dolů před vsemi lékaři a sestřičkami, kteří jdou do těchto zemí zachraňovat lidské životy s minimem vybavení. Doporučuji.
Zajímavé i poučné čtení o práci lékařů v Africe. Autor sice není spisovatel, ale jen zapisovatel, jak sám říká, ale napsal to pěkně a tak nějak nenásilně.
Rozhodne pútava reportáž, ktorú som prečítala doslova jedným dychom.
Jej autor na mňa pôsobí ako charizmatická osobnosť, ktorá svoje poslanie vykonáva s hlbokou pokorou a rešpektom.
Páči sa mi nadhľad s akým podáva svoje zážitky častokrát okorenené aj trochou čierneho humoru, čo aspoň na mňa pôsobilo veľmi optimistický aj napriek závažnosti konkrétnych situácií.
Oceňujem jeho ľudský prístup jednak smerom k pacientom, kolegom alebo nadriadeným autoritám.
Svoju charizmu a potrebu pomáhať dostal do vienka ako dar, ktorý zdá sa úspešne rozvíja častokrát aj na úkor svojho zdravia alebo vlastného pohodlia...
Lekári bez hraníc máte môj obdiv !!!
Knížku jsem přečetla jedním dechem.Obdivuji MUDr.Tomáše Šebka a Lékaře bez hranic.Chystám se, že přečtu další.
Chvíli trvalo než jsem si zvykla na autorův styl psaní, ale knížka se mi moc líbila a určitě si přečtu i další knihy autora.
Zápisky z Afriky, neuvěřitelné příběhy, pacienti i podmínky... Nemohla jsem se ubránit srovnání s knihou Tichý dech Jana Trachty, kterou jsem četla dřív. Šebkovy texty vznikaly nejspíš pro web, na knize je to bohužel znát. Ale i tak obsahově silný zážitek
Štítky knihy
Afrika Súdán Lékaři bez hranic
Autorovy další knížky
| 2015 |  Mise Afghánistán |
| 2017 | Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic |
| 2019 | Nebe nad Jemenem |
| 2013 | Mise Haiti: 5 měsíců s Lékaři bez hranic |
| 2024 | Objektivní nález: Moje nejtěžší mise |
Super zápisky ze zahraniční mise chirurga všeuměla - obdivuji to doktorské umění, zaujetí, odvahu, lidskost.
Jen to uspořádání obsahu jednotlivých kapitol ( četla jsem to ve čtečce a myslela jsem, že to je problém mého stroje) mi přišlo lehce chaotické, ale po začtení jsem si na to zvykla a počítala s tím.