Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic
Tomáš Šebek
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357250/bmid_africka-zima-vv6-357250.jpg
4
504
504
„Tak mám tu malárii, nebo nemám?“ Toto je autentická zpověď z Jižního Súdánu, nejmladšího státu světa, jehož území už celá desetiletí sužují ozbrojené konflikty. Na začátku roku 2017, kdy zemi navíc zasáhla vlna kritického nedostatku potravin, se do míst, kde se až příliš daří infekčním a tropickým nemocem, vydal na misi Lékařů bez hranic chirurg Tomáš Šebek. Po zkušenostech s úrazovou chirurgií z kolébky vúdú na Haiti a válečnou medicínou v severním Afghánistánu se spolu s kolegy ocitl v prostředí, kde má tradiční léčitel a jeho alternativní přístup k pacientovi daleko větší respekt než lékař vzdělaný na Západě. Proti fixaci zlomenin papírem anebo poléváním vařící vodou může reputaci chirurgického týmu v očích místních pozvednout snad jen tím, že v absolutní pustině obklopující nemocnici v Agoku provede první operaci mozku dospívajícího Jihosúdánce. Zápisky Tomáše Šebka, doprovázené strhujícími fotografiemi, představují jedinečný pohled na místa, o nichž se z médií nedozvíte.... celý text
Přidat komentář
Opět super vhled do misí MSF, ale Mise Afghánistán mě bavila o chlup víc. Tak zase příště.
Tomáš Šebek je velice inspirativní osobnost. Člověk, který se nedá strčit do nějaké škatulky. Neznám nikoho tak všestraného, a přitom tolik skromného. Tomáš Šebek, není žádný spisovatel a přitom, je jeho kniha napsaná velmi dobře. Je autentická (a co opravdu oceňuji nesnaží se ohromit (a díky tomu ohromí) , snaží se nám přesně nastínit obraz toho, jak to na takové misi chodí a vyvrátit milný pocit (názor) lidí, který často někde slýchávám, že si někdo na tyto mise jezdí pro peníze, nebo si hrát na hrdiny. Ne. Na mise s lékaři bez hranic jezdí chytří, vyrovnaní, vzdělaní lidé, co chtějí chvíli dělat medicínu jako dřív, bez všemožných vychytávek dnešní doby, kteří chtějí spoléhat na svůj rozum a ruce.
Sečteno podtrženo - Je to autentické, surové není to naaranžované a přikrášlené je to prostě dobrý a já děkuji za takovéhle lidi!
+ Koupí této knihy podpoříte nadaci Lékaři bez hranic.
Nebudu tady popisovat své pocity, protože bych nedělala nic jiného, než opakovala to, co je napsáno v komentářích pode mnou. Skláním se před prací všech těch, co složili Hippokratovu přísahu a co všemi silami dělají vše pro to, aby lidem ulevili od bolesti. A pokud to dělají v podmínkách takových, o jakých je psáno v této knize , mají mou bezbřehou úctu a pokoru.
Už je to skoro v hodnocení nuda - ale je to prostě tak - i tahle knížka stojí za přečtení. I když už není tak "syrová", jako Mise Haiti.
Ačkoliv pan Šebek o sobě tvrdí, že není spisovatel, knížku jsem přečetla jedním dechem. Lékaři bez hranic a celkově lékaři mají můj obdiv. Co musí snáše (nedostatek spánku, komplikované případy, protivné pacienty) a nehledě na tu zodpovědnost. Hlavně by si to měli přečíst lidé, kteří neustále nadávají na naše zdravotnictví...
Kniha rozhodně stojí za přečtení. Od Tomáše Šebka jsem četla už Misi Afganistán, a ta se mi líbila ještě více. Ve srovnání s Afghánistánem vypadala práce Lékařů bez hranic daleko klidněji, což asi ve skutečnosti nebyla. Trochi v knize chyběla nějaká příběhová linka, nějaký pacient, kterého bychom déle sledovali, a také více přemýšlení o tom, co autor zažívá. Na druhou stranu jasným kladem je přiblížení práce Lékařů bez hranic a i dalších pomáhajících organizací. Je třeba nám Evropanům připomínat, že všude na světě se lidem nežije tak dobře jako nám a že bychom se o svůj materiální dostatek, vzdělanost a informace měli dělit. A krásná je i věta:"Svůj talent pro vedení světských záležitostí obohacuji o poznání, co je skutečnou lidskou potřebou a že lze být absolutně šťastný za dolar denně s budoucností, která nepřesahuje ani minutu od okamžiku "teď".
Výborná kniha, která přibližuje práci lékařů bez hranic. Opravdu to není žádná dovolená. Lékaři riskují své zdraví a životy, aby pomáhali tam, kde je to potřeba. Kniha se mi líbila. Autor sice píše, že oproti prvnímu dílu upustil od sprostých výrazů, jelikož to některé mohlo šokovat, ale pro mě je to spíš škoda. Není nad to si poslechnout autentickou zpověď, klidně I včetně nějakého peprnějšího slova. Palec nahoru za fotky.
Obsah v mnohém předčí formu. Neseděly mi první odstavce kapitol, které byly vlastně jejich závěrem. Vzhledem k délce kapitol samotných to postrádalo smysl a bylo to spíše zmatené. Každopádně autor je doktor a ne spisovatel. Proto to neberu jako nějakou velikou chybu nebo nedostatek. Obsah byl skvělý, to, co lékaři bez hranic prožívají na misích a jakému psychickému i fyzickému tlaku jsou vystaveni autor podle mého vystihl opravdu dobře.
Tak tato kniha byla pro mě velkým zklamáním a zároveň mě velmi zaujala. Bohužel mi nesedl styl jakým autor psal. Autor přeskakoval neustále mezi časy, a já se ze začátku knihy v každé kapitole neustále ztrácel a kniha mi proto ze začátku nedávala smysl. Když už jsem si pak zvykl, tak to pro mě už pak bylo velmi zajímavé čtení.
Rozhodně obdivuju to, co autor a ostatní dobrovolníci nejen z řad lékařů bez hranic dělají a jsem rád, že jsem si o tom mohl něco přečíst.
Mám ráda knihy - reportáže, a ty z lékařského prostředí jsou pro mě top. Líbí se mi autorův smysl pro humor, jeho sebereflexe a lidskost...
Pěkné počtení.
Skvělé, čtivé a hlavně zajímavé přiblížení práce Lékařů bez hranic. Všichni tito lidé mají můj velký obdiv! Na autorův styl jsem si musela prvních pár stránek zvykat, ale pak jsem knihu přečetla jedním dechem.
Vyprávění a myšlenky lékaře na misi v Jižním Súdánu není běžným čtením. Autorův styl psaní také nenajdetev každé knize. Obojí dohromady tvoří výtečný koktejl, kterého si každý den rádi loknete a po jehož dopití zažijete mírný absťák. A to je dobře. Tomáš Šebek je totiž návykový a jak jeho zápisky jednou okusite, rádi se vracíte. Díky za to, Tome. A za všechno, co děláš.
Existuje něco silnějšího? Než svědectví podobného ražení? Škoda jen, že široká veřejnost se k těmto faktům bude vždy stavět zády. A ty, co podobné organizace podporují, považuje ta samá společnost za blázny. Tenhle vhled s humorem sobě vlastním mě bavil do poslední stránky...a souhlasím, vzdělání je cesta...jediná rozumná cesta, ale v tomhle světě vládne nerozum, tak co bychom chtěli?
Má první kniha od Tomáše Šebka. Pár kapitol mi trvalo, než jsem se sžila se stylem jeho zápisků (strohé, jednoduché, občas bych potřebovala významový slovník). Následně jsem hltala jednu kapitolku za druhou. Pěkná kniha o ne zrovna pozitivní africké realitě, o které se nám ani nezdá (žijeme si své životy bohaté na vše a stěžujeme si, jak nejsme spokojeni).
Při čtení knihy si člověk uvědomí, jak se u nás máme dobře. Medicína v Africe je fakt drsná disciplína!
Obdivuji a fandím těmto odvážným lidem, kteří pomáhají ! Čtení pohodové, jak Tomáš píše, není spisovatel. Skvělá kniha.
Štítky knihy
Afrika Súdán Lékaři bez hranic
Autorovy další knížky
| 2015 |  Mise Afghánistán |
| 2017 | Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic |
| 2019 | Nebe nad Jemenem |
| 2013 | Mise Haiti: 5 měsíců s Lékaři bez hranic |
| 2024 | Objektivní nález: Moje nejtěžší mise |
Tato kniha se mi velmi špatně hodnotí "hvězdně". Jak hodnotit autentické pocity někoho kdo prožívá něco, co si neumím ani představit.
Hodně mě baví, jediné, co mi vadilo je, že se v začátku píše - ale třeba jsem to blbě pochopila - že to v žádném případě nesmí organizaci poškozovat - říkám si, zda je to pak úplně objektivní?
Moc doporučuji, líbí se mi to a slabší povahy na to asi nesáhnou, takže těm není potřeb nic radit :-)