Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic
Tomáš Šebek
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/357250/bmid_africka-zima-vv6-357250.jpg
4
504
504
„Tak mám tu malárii, nebo nemám?“ Toto je autentická zpověď z Jižního Súdánu, nejmladšího státu světa, jehož území už celá desetiletí sužují ozbrojené konflikty. Na začátku roku 2017, kdy zemi navíc zasáhla vlna kritického nedostatku potravin, se do míst, kde se až příliš daří infekčním a tropickým nemocem, vydal na misi Lékařů bez hranic chirurg Tomáš Šebek. Po zkušenostech s úrazovou chirurgií z kolébky vúdú na Haiti a válečnou medicínou v severním Afghánistánu se spolu s kolegy ocitl v prostředí, kde má tradiční léčitel a jeho alternativní přístup k pacientovi daleko větší respekt než lékař vzdělaný na Západě. Proti fixaci zlomenin papírem anebo poléváním vařící vodou může reputaci chirurgického týmu v očích místních pozvednout snad jen tím, že v absolutní pustině obklopující nemocnici v Agoku provede první operaci mozku dospívajícího Jihosúdánce. Zápisky Tomáše Šebka, doprovázené strhujícími fotografiemi, představují jedinečný pohled na místa, o nichž se z médií nedozvíte.... celý text
Přidat komentář
Skvělá a čtivá kniha.Obdivuji všechny lidi na misích,musí to být velký zápřah.
Vtipné podána realita všedních dní v Súdánu. U nás nepředstavitelné a tam normální. Výborně se to četlo.
Zápisky z mise Lékařů bez hranic v Súdánu píše Tomáš Šebek malinko jinak než misi v Afghánistánu. Jak jsem se na konci knihy dozvěděla proč. Snažil se polepšit a na přání čtenářů už není tak vulgární (ač by rád). Mně osobně se líbily oba styly, možná je to i příjemná změna. Navíc přidal více takových těch světských zážitků, jako je jednání s kolegy nebo prostě život lidí v Súdánu, ač je to spíše jen malé okénko. Není se čemu divit, nebyl tam na dovolené.
Všichni lidé, co někde/někomu pomáhají, mají můj obdiv. Alespoň mi pořád zůstává naděje, že ne všechny pohltila nenávist a hlavně strach.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na styl psaní. Krátké úsporné kapitoly nabité událostmi, rychlé přecházení z tématu na téma, ale to vše přebíjí pravdivost, upřímnost a síla osobnosti autora. Jsem ráda, že jsem se k knize dostala díky čtenářské výzvě a Lékaři bez hranic mají můj bezmezný obdiv, zvlášť Tomáš Šebek.
Někteří lidé musí mít den delší než 24 hodin, a to přesně platí pro Tomáše Šebka. Velký borec před kterým smekám. Nejen že odjel na velmi náročnou misi, kterou si ani nedovedu představit (možná tím víc, že jsem sama lékař), ale ještě se nám ji snaží přiblížit pomocí svých každodennách zápisků. Kniha je napsaná velmi čtivě a rozhodně stojí za přečtení.
Jak sám Tomáš Šebek o sobě říká, není spisovatel, takže to není vyloženě literární dílo, nicméně jeho zápisky podávají výstižný obrázek o tom, jak mise Lékařů bez hranic vypadají. Musím říct, že autor je mi jako člověk neskutečně sympatický a má můj obdiv nejen pro to, co dělá, ale také pro jeho názory a motivy, že kterých to dělá. Líbí se mi jeho nadhled a humor. Je to opravdu skvělý člověk na svém místě. Víc takových lidí!!
Těšila jsem se! Viděla jsem s autorem rozhovor v Hyde parku civilizace. Ale kniha mě zklamala, téma je zajímavé, neokoukané, ale dalo se z toho vytřískat mnohem víc! Autor fakt psát neumí, čímž nezpochybňuji jeho ostatní kvality, má můj velký respekt. Ale psát by asi neměl. Neoslovilo mě to a o Jižním Súdanu mi toho moc neřeklo.
Díky Tomáši Šebkovi jsem mohla nahlédnout do prostředí Lékařů bez hranic a na rovinu sděluji, že já bych to nedala. To, co tihle lidé dokazují den co den, je ukázka superhrdinství v reálném životě. Nesmírně si jich za to vážím a kvůli nim se snažím být lepším člověkem. Co se týče zpracování, malinko jsem se v některých místech ztrácela, ale to mi bylo úplně jedno. Byla to totiž neskutečná jízda!
Tomáši děkuji za to, že jsem získala trochu přehled o tom, co a čím na svých misích procházíte. Jste BORCI.
Lékaři bez hranic mají můj obdiv. Co prožívají, v jakých podmínkách pracuji. Moje první kniha tohoto žánru.
Skvělé vykreslená práce v ne zrovna jednoduchých podmínkách. Člověk si neumí představit, co všechno tato práce obnáší, že nejde jen o léčení, ale často o psychologickou práci (a třeba i sám na sobě). Někdy mi trochu vadila kompozice, když na začátku kapitolu je příběh naznačen a postupně se k němu autor skrz danou kapitolu dostává...
Africká zima je psána formou deníkových zápisků, popisujících každodenní běh nemocnice Lékařů bez hranic, které jsou ponechány v částečně „neučesané“ formě. Autor tak občas přeskakuje od jednoho tématu k druhému, aby se vzápětí opět vrátil k tomu prvnímu :)
Pokud jste ještě nic od Tomáše Šebka nečetli či neviděli (doporučuji například rozhovor v Hyde Park Civilizace), vřele to doporučuji. Je to bezesporu velmi chytrý, pokorný a skromný člověk, který rozhodně ve své knize nijak nekomentuje svou odhodlanost a pracovitost, ale naopak vyzdvihuje práci svých spolupracovníků. A i složité situace, na nichž by se mohl "ukázat", stejně jako vážná témata, podá spíše s vtipem sobě vlastním :)
Knihu Tomáše Šebka jsem objevila díky čtenářské výzvě. A byl to dobrý objev. Sice bych si představovala trošku jiný styl, ale jak Tomáš říká v závěru: jeho úkolem je zapisovat to, co se skutečně na misích děje. Podle mě si u nás ani neumíme představit v jakých podmínkách tam lidé žijí a jak je práce lékařů jako je Tomáš důležitá a přínosná, ale na druhou stranu asi i hodně náročná. Určitě sáhnu i po dalších knížkách :)
Moje první kniha o Lékařích bez hranic. Opravdu skvělé čtení - těšila jsem se na každou další stránku. Smekám před všemi, co se věnují této práci.
Jan Trachta i Tomáš Šebek jsou neuvěřitelní frajeři. A všichni, kdo dokážou pomáhat na popisovaných místech a v popisovaných podmínkách. Takže zejména fakt, že se ke mně dostanou informace tohoto typu - a věcnost (nikoli surovost) a pravdivost textů jsou velkou devizou.
Miluju knížky Lékařů bez hranic. Tomáš Šebek píše stylem, který mi opravdu sedí, dokáže totiž čtenáře vtáhnout sebou a alespoň z části si představit, co všechno se na jeho misích děje. Při čtení těchto knih si člověk uvědomí, jaké někdy řeší malichernosti. A ano, všude je něco, ale opravdu bychom měli být vděční za to, že máme kde spát, co jíst a jsme relativně zdraví. Doporučuji všem!!
Děkuji Tome ... otevřel jsi mi oči. Člověk o všech těch starostech, nepravostech a bolestech ví ... jen v tíze všedních dní zapomene. Pak tu musí být někdo, kdo se nebojí a řekne to na plnou hubu :) ... tentokrát jsi to byl ty. Vřele všem doporučuji!!!!
Štítky knihy
Afrika Súdán Lékaři bez hranic
Autorovy další knížky
| 2015 |  Mise Afghánistán |
| 2017 | Africká zima: V Jižním Súdánu s Lékaři bez hranic |
| 2019 | Nebe nad Jemenem |
| 2013 | Mise Haiti: 5 měsíců s Lékaři bez hranic |
| 2024 | Objektivní nález: Moje nejtěžší mise |
Velký obdiv a respekt. Pěkně napsané a rozhodně jsem se u čtení nenudil.