Afterdark
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1750/bmid_afterdark-ii5-1750.jpg
4
1345
1345
Před očima nám leží město… Jen za docela malou chvilku se má změnit datum. Je těsně před půlnocí. Chvíle mezi dvěma dny. Mezidní. Pozorujeme město jako obrovské zvíře. Pozorujeme Mari, sedí v restauraci a čte si. Pozorujeme její krásnou sestru Eri, jak spí v nekonečném spánku… Příběh ze současného Tokia se odehrává, jak už název napovídá, po setmění, během jediné noci. Kapitoly jsou napsány stylem filmového scénáře a u každé z nich je uveden přesný časový údaj. Dějová linie je pro autora typická, střídají se tu dva paralelní, navzájem se prolínající příběhy. Nezvyklí jsou tentokrát hrdinové: žádný slušně situovaný muž v nejlepších letech, ani outsider, žádná ich-forma, ale dvě sestry a vševědoucí vypravěč první osoby množného čísla. Devatenáctiletá Mari, která umí čínsky, je kontaktována manažerkou hodinového hotelu, aby jí pomohla vyřešit případ brutálně zbité čínské prostitutky. Její sestra se vlivem tajemných sil ocitla v jakémsi nejasném a nebezpečném snu, v ohraničeném anonymním prostoru. V průběhu noci, ještě než přichází ráno, se věci dávají do pohybu, mění svůj charakter a skupenství. Něco se v hrdinech mění, něco se mění v nás... Afterdark, autorův čtvrtý román vycházející v češtině, nabízí napínavý, psychologicky i detektivně laděný příběh s fantaskními a hororovými prvky. A také dynamický styl sekvence, kdy realitu vnímáme očima kamery. Murakami decentně a úsporně rozvíjí čtenářovo očekávání.... celý text
Přidat komentář
Od většiny čtu, že je to Murakamiho slabší knížka. Já si to ale nemyslím. Možná jsem zaujatá... Ale užila jsem si to, od začátku do konce. Rozsah mi nevadil, ba naopak, vůbec bych se nezlobila, kdyby příběh Murakami ještě trochu natáhl. V závěru jsem se sice bála, že nebude otevřený konec, ale přeci jen byl, takže naprostá spokojenost! Navíc jsem si velmi oblíbila Mari, spolu s Fialkou ze Sputniku jsou mi svým způsobem velmi blízké....
Je to o něco méně poutavější a vzrušující čtení než Norské Dřevo a ani ten příběh dvou sester jako novodobé růženky, mně moc nenadchl. Na druhou stranu je třeba ocenit originální přístup autora k příběhu, který rozvrstvením děje do více příběhů a postavením čtenáře za kameru opravdu připomíná filmový scénář. Převádění příběhů knižních na stříbrné plátno nemám moc rád a zatím jsem se nesetkal s filmovou verzí knihy, která by se mi opravdu líbila, ale tohle by možná stálo za to. Ještě mně napadlo, že Murakamiho knihy jsou také jedinečné tím, že by ke každé z nich mohl vycházet regulérní soundtrack. Možná by na zadních deskách každé z nich mohlo být vlepené CD s písničkami a čtenář narazivše v textu na název písně, mohl by si v tu chvíli pustit onu písničku k dotvoření atmosféry:)
Splétáním různých příběhů či špetkou tajemství / magického realismu mi připomněl Kafku na pobřeží. Přestože Murakami předkládá znepokojivé motivy (snad jako odraz ne vždy jednoduše uchopitelné reality) dobře se čte...
Afterdark je pozoruhodná minimalistická sonda do života hrstky lidí v japonském Tokiu, zahaleném tmou. Ústředním tématem psychologicky laděného románu je neschopnost komunikace, což se odráží na celkové náladě knihy. Ta má svým krátkým rozsahem blízko k novele (sám jsem ji přečetl za dvě nepříliš dlouhé jízdy vlakem). Na malé ploše se zde odehrává pomalu budovaný příběh, jehož hlavním odpichem jsou výborně napsané dialogy postav, které jsou velmi uvěřitelné (a které zabírají většinu románu). Osobně jsem si oblíbil Takahašiho, naopak Mari mi lezla od začátku na nervy tím, jak šedá a bez života byla.
Pozoruhodné je rovněž postavení vypravěče, který se na dění okolo kouká kamerou, což se autorovi mimořádně povedlo. Podle mě skvělý nápad, který románu ještě více přidal na autenticitě.
Celkově to je jedna z mála knížek, která se mi moc líbila i přes skutečnost, že se v ní skoro nic nedělo. Svou první přečtenou knihou od Murakamiho jsem mile překvapen a už teď vím, že nezůstanu jen u této. Hodnocení: 90%
Jedno z těch slabších děl od Murakamiho ale stále dosahující k tomu aby poskytlo příjemný pocit dobrého čtení. Myslím, že počet stránek je naprosto ideální, kdyby jich bylo více dopadlo by to mnohem hůře.
Jedna z mála knih, které jsem nedočetla. Snažila jsem se, zvládla jsem víc než polovinu knihy. Neřeknu asi nic originálního, zkrátka téměř celou dobu jsem se nudila. A navíc jsem měla dojem, že to autor strašně natahuje, možná kdyby místo románu napsal povídku na 30 stránek, bylo by to lepší. Vyznívalo mi to jako psané na zakázku, neuvolněné, zkrátka jako by to ani nebyl Murakami.
Netvrdím, že kniha pro více dějových linií nenabyla na zajímavosti, ale chvílemi jsem jimi byla už vážně ,,přejezená". Musím taky dodat, že jsem překvapila samu sebe tím, že se mi i přesto, že je situovaná do dnešního moderního světa (což mě obecně vzato u knih nějak nebere), velmi líbila.
Můj první Murakami a hned taková paráda. Vzhledem k silnému osobnímu vztahu ke scenáristice mě naprosto nadchla zvolená forma, v níž je čtenář stavěn do pozice "diváka v kině", což dělá v kombinaci s Murakamiho smyslem pro detail z Afterdark působivý obrazotvorný zážitek. Struktura příběhu je podobná té ve filmech, což je nejvíce patrné v samotném závěru, kdy dochází k proplétání linií, atd. Murakami se nepochybně zhlédl v surrealistickém filmaři Davidu Lynchovi a je až k nevíře, kolik z audiovizuální působivosti jeho filmů se autorovi podařilo otisknout do ryzího textu. "Nejlynchovější" jsou pasáže se spící Eri - plné záhad, atmosférické, děsivé a vzrušující zároveň - nedějové, ale i tak strhující.
Kniha Afterdark sa mi páčila. Zaujali ma postavy a prostredie a aj keď je napísaná "suchým" štýlom, bavila ma. Nazývam to "suchý" štýl, lebo rozprávač je oko kamery a nás v škole učili, že to je ten "suchý" štýl, kedy sa o postavách nič hlbšie nedozvieme, všetko sledujeme iba zvonka, ako cez objektív kamery, ktorý neprenikne hlbšie do psychiky postáv, sledujeme len ich konanie. Dúfam, teda, že som to dobre pochopila...ja som to v tejto knihe našla:-))) A páčilo sa mi to, udržovalo to v napätí, stále som sa pýtala, a prečo? a čo je za tým? plus nočné Tokio, to je exotické:-))
No nevim. Všichni mi pořád říkali, že si musím od Murakamiho něco přečíst a když jsem to konečně udělala, tak mám trochu rozporuplné pocity. Ten tolik zde vychvalovaný pohled kamery mě naopak docela rušil. Ale nechci autora odsoudit na základě jedné knížky, ještě mu dám šanci.
Rozhodně to není hloupá kniha - podle mě. Mnou přečtena na jeden zátah. Podle mě originálně zvolený způsob vyprávění a časového sledu. Propracované dialogy, které se čtou jedna báseň, rozvíjejí krásně představy o postavách příběhu. Skrytě vážné téma pod slupkou jednoduchého textu. A to mám ráda...nemusíme používat sáhodlouhé věty a mnohosmysly, abychom předali to podstatné, ne?
U mě za 5 :)
Příjemná změna, že Harukiho kniha nemusí vždy končit smutně. Jako úplně fenomenální hodnotím, že je děj vyprávěn okem kamery, číst tuhle knihu je tak jednodušší, než sledovat televizní obrazovku.
Drobný román známého japonského spisovatele, vypráví o tom, co provází naši společnost bez ohledu na to, na kterém světadíle se nacházíme: o (ne)schopnosti komunikovat. Příběh dvou sester Mari a Eri se odehrává v průběhu jediné noci – after dark = po setmění. Jeho hrdiny sleduje vypravěč okem kamery. Tím vyprávění, zejména v místech kdy sleduje Eri, nabývá až hororové prvky. Na rozdíl od předešlých Murakamiho románů však tento končí - díky Mariným rozhovorům optimisticky.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Mám rada Murakamiho knihy, pretože sa dobre čítajú a mám pocit, že mám možnosť nahliadnuť do Japonska.
"Afterdark" je ďalšia ponurá Murakamiho kniha odohrávajúca sa v noci, v chladnom jesennom mesiaci. Táto nálada je prítomná v celej knihe.
Dej "Afterdark" u sa odohráva v preľudnenom Tokiu, protagonisti sú osamelí ľudia, ktorí potrebujú ľudský súcit a porozumenie, no nevedia o to požiadať. Radšej sa utiahnu do svojej ulity. Sestry Eri a Mari Asai majú problém s komunikáciou, jedna uteká z domu a druhá upadá do "zimného spánku". Takahaši, mladý študent, ktorý mal problémy s rodičmi v detstve má pred sebou cieľ, doštudovať a hrať na svoj hudobný nástroj. On je jediný pozitívny predstaviteľ v knihe. Všetky ostatné postavy sú nejakým spôsobom problematické, aj keď spisovateľ nevysvetľuje bližšie ich životné ťažkosti.
Mala dojem, že čítam scenár k filmu