Ako chutí moc
Ladislav Mňačko
https://www.databazeknih.cz/img/books/63_/63058/bmid_ako-chuti-moc-Vw4-63058.jpg
4
526
526
Po viac ako dvadsaťročnej prestávke sa do slovenskej literatúry vracia Ladislav Mňačko. Mladšia generácia už jeho meno ani veľmi nepozná - od roku 1968, keď po invázii piatich armád Varšavskej zmluvy emigroval z Československa, sa vytratilo z dejín literatúry, z učebníc, encyklopédií, nehovoriac o verejných knižniciach či bežnej publicistike. A pritom to bol autor, ktorý v päťdesiatych a šesťdesiatych rokoch vzbudzoval neobyčajne veľkú pozornosť svojimi knižkami i žurnalistickými vystúpeniami. Spomeňme aspoň jeho reportážne diela Kde končia prašné cesty (1962) a Oneskorené reportáže (1963), romány Smrť sa volá Engelchen (1959), Ako chutí moc (1967). To všetko boli knihy, ktoré sa čítali, o ktorých sa debatovalo, ktoré ostro nastoľovali boľavé spoločenské problémy-slovom pripravovali a presadzovali to, čo vyvrcholilo v roku 1968. V literárnej tvorbe pokračoval aj v emigrácii a predpokladáme, že i tieto texty sa čoskoro dostanú do rúk nášho čitateľa (najmä eseje Agresori, Siedma noc či satirický román Súdruh Munchhausen). Nie je náhodou, že zo starších Mňačkových kníh sme siahli po znovuvydaní románu Ako chutí moc. Aj keď je jeho obsahom briskná analýza životného osudu bývalého revolucionára, odbojára a neskôr popredného straníckeho a štátneho činiteľa, ktorého vplyv nekontrolovateľnej moci postupne rozkladá mravne, ľudsky, ale aj politicky v chmúrnych päťdesiatych rokoch, môžeme ho rovnako dobre čítať aj ako knihu o neostalinských mocipánoch posledného dvadsaťročia; ide o ten istý mocenský mechanizmus, o ten istý systém a o ten istý demoralizujúci vplyv moci na jej nositeľov. Preto je toto dielo aktuálne i dnes a môže znova pozitívne prispieť k našej súčasnej spoločenskej obrode.... celý text
Přidat komentář
Ten příběh, jak moc ničí charaktery, morálku, osobnosti, je starý jako lidstvo samo a přesto je stále aktuální. Zpracování je velmi dobré má pomalý rozjezd, ale stále graduje a ke konci už člověk jen žasne a nechépe.
Ladislav Mňačko v tomto diele bravúrne vykreslil ako moc dokáže zdeformovať charakter človeka. Síce skromne poznamenal, že si knihou nenárokuje nesmrteľnosť, že sa snažil iba vykresliť dobu v ktorej to písal, ale podľa môjho názoru toto dielo nesmrteľné je. Je aktuálne ako v roku 1965 tak aj v súčasnosti a bude aj v budúcnosti. Môžeme to vidieť nielen na tých čo nám vládnu, ale aj na ľuďoch čo sa dostanú čo i len trochu vyššie v zamestnaneckej hierarchii. Moc je jednoducho ópium, ktoré ľudí opantáva v každej dobe. K samotnej knihe by som ešte poznamenal, že sa mi na nej páčilo, že jednotlivé postavy nie sú vykreslené čiernobielo. Aj pozitívnejšie ladené postavy majú nejakú tú chybu a platí to aj opačne. Platí to aj pre rozprávača Franka, ktorý pôsobí ako dosť nevyrovnaná osobnosť čo vyplýva z toho v akom prostredí sa pohybuje.
Pěkné. Stále aktuální. Smutné. Jen jsem tuhle knihu měla číst mnohem dříve, v období svazačky na střední škole. Teď už vím, jak je důležité bojovat za demokracii, svobodu a jak u voleb ukázat politikům, že moc chutnat nemusí.
Zaujímavé čítanie. Keď som sa ku knihe nedostal na strednej škole, dobieham teraz - na vysokej :-)
I po druhém čtení působí stejně intenzivně jako při tom prvním. Jen ten konec mi přišel tak nějak odfláknutý, ale kniha není nijak dlouhá a zbytečně ukecaná. Fakt doporučuji všem!
Přečetla jsem v patnácti letech ve slovenštině za jeden den na návštěvě u známých na Slovensku. Odmítala jsem opustit zahradní altán, dokud nebyla dočtena poslední stránka. Některé knihy mají zásadní vliv na náš život a je dobře, že jsou přečteny v tom niterném období " -nácti". I když člověk v danou chvíli třeba není schopen pojmout všechny myšlenky, tak jeho "světonázor" to ovlivní navždy.
Asi jsem očekával mnoho. Téma korupce mocí není nic, co bychom už nečetli na sto tisíc způsobů. Tahle bude možná bližší pamětníkům komunistických prázdných frází. Čekal jsem nějaký zvrat, nějakou dramatickou událost, nepřišla. Hlavní postava státníka ve vás nemá kdy vyvolat sympatie. I na svém revolucionářském vrcholu je snad odvážný, ale ne sympatický nebo charakterní. A tak je vám docela jedno, že ho pohltila moc. Vždyť jste k němu vlastně nic necítili. Byl to chlap a měl ´koule´ ... a co jako?
Dlouho jsem si říkala, že bych si měla od Mňačka něco přečíst (je to přece klasika), a pořád jsem to odkládala (protože je to přece omílaná klasika). Chyba, tahle klasika, a věřím, že ani ostatní autorovy knihy, nezestárla. Což je u textu téměř reportážního osvěžující i poněkud trpké, vzhledem k tématu. Obdivuji důslednost, s jakou Mňačko rozebral každou situaci ze všech možných úhlů, sepsal výčet kladů a záporů, výher a ztrát, přiznal i těm, které kritizoval, co jim náleží. Perfektní novinářská práce.
1) Když si uvědomím, že něco takového u nás vyšlo v roce 1968, tak je mi zase o něco více jasné, proč nás naši bratři osvobodili...
2) Forma střídání extrémně dlouhých a krátkých vět mě uhranula.
3) Kniha, která nezestárne (bohužel) a drastický zážitek z jejího čtení je ještě umocněn, tím, že jsem ji přečetl v době prezidentských voleb.
"Významný člověk bez mikrofonu není to pravé, nejednou je to jen bezvýrazná tuctová tvář, teprve mikrofon jí propůjčí patřičnou důležitost, obličeje za mikrofonem se pořád střídají, mění, ale to není důležité, v tisku vytváří teprve mikrofon potřebný kontakt mezi řečníkem a národem, veřejný člověk se stává veřejným člověkem teprve tehdy, když je vidět vyfotografovaný za mikrofonem, teprve pak se mnoha lidem začne zdát, že je povolán říct něco ostatním a že má taky co říct."
Jsem ráda, že jsem to nevzdala v první polovině, protože v druhé se děj konečně pořádně rozběhl. Stalo to za to.
Nadčasové dielo a po prečítaní sa radí medzi moje obľúbené knihy. Dielo o tom, čo s človekom spraví moc, ako mení človeka z pohľadu pozorovateľa Franka ktorý poznal hlavnú postavu ako mladého človeka až po jeho úpadok v očiach verejnosti a nakoniec smrť.
Nesmrtelná kniha statečného spisovatele, který ve zkratce shrnul osobní tragédii a proměnu bojovníka proti fašismu a bojovníka za lepší zítřky v odpornou chodící mrtvolu komunistického papaláše, a kterou můžeme považovat za podobenství vývoje celého komunistického režimu u nás. Varovné poselství pro každého politika či jiného mocného muže či ženu, které by si měli přečíst, podtrhat a mít permanentně na nočním stolku jako připomínku nutnosti sebereflexe a včasného vycouvání ze situace, když moc začne chutnat moc. Když jsem tuto knihu kdysi za normalizace potají četl a vlastnil, nedokázal jsem si představit, že by mohla být nadčasová a stále aktuální. Já fůl, jak jsem byl naivní! Že, Zemane, Klausi, Paroubku, Topolánku, Babiši, a vy ostatní, a vy další, kteří ještě přijdete a poznáte lahodně omamnou chuť moci?! Musí to být něco jako lidské maso pro lidožrouty. Naprosto opojný pocit, baštit moc a vystavovat svoje pozlátkové, pošahané ego jako vypasený pivní pupek!
Socialistický státník - živý muž s přímým srdcem, moc ho ovlivnila na sobeckou a životní trosku. I takhle to může dopadnout a obvykle dopadá. Raději nízký plat, obyčejnou ženu a možnost umřít na urémii než stres, falešné taktiky a mít na svědomí spousty lidského neštěstí.
Líbilo se mi, že autor tuhle všední podívanou, kterou si je každý uvědomuje, zasadil zrovna do této doby, kterou si většina z nás dokáže živě vybavit.
Mrazivě aktuální téma, mistrně ztvárněné, naprosto dokonalé ve svém žánru. Děj umožňuje nahlédnout zpět do doby, kdy samozřejmé je nemyslitelné...a přesto nebo právě proto je tak poplatné jakékoliv době, jakémukoliv systému, protože moc chutná vždy...
Už jen fakt, že na začátku knihy skočíme na pohřeb člověka o kterém autor vypráví po celou knížku mě zaskočil. Zajímavě pojednání o moci a jejím působení na člověka, který ji dostane do rukou až moc a proč jakýkoliv politický systém nebude nikdy ideální. Protože moc chutná moc dobře.
Četl jsem už před časem, přesto si stále pamatuji, že na mě hluboce zapůsobila. Jde o perfektní studium, jak moc dokáže rozložit člověka a jeho morální zásady. Obávám se, že je aktuální i dnes.
Pátá hvězdička za odvahu něco takového tehdy napsat a vydat. Číst tohle za socialismu byla opravdová lábuž. Je to přesné, nemilosrdné a pravdivé. Mnoho dnešních hajzlíků na vyšších i středních místech by se tam mohlo najít. Bohužel je to tak, kulisy se mění, aktéři zůstávají. Šit!
Autorovy další knížky
| 1968 |  Agresori |
| 1968 |  Ako chutí moc |
| 1997 | Někdo mě chce zabít |
| 1994 | Gigant aneb Tajemství ostrova věčné lásky |
| 1966 | Jizvy zůstaly |
Úspěšný fotograf Frank se účastní pohřbu významného státníka, jeho bývalého kamaráda. Frank si při pohřbu klade otázku co způsobilo, že se z mladého odbojáře stal, ten sobecký funkcionář posedlí jen sám sebou a především svou mocí.