Alchymista
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532991/bmid_alchymista-65ddb3927412c.jpg
4
7448
7448
Největší brazilský bestseller všech dob – byl dosud přeložen do 34 jazyků a prodalo se ho na 10 milionů výtisků. Takřka pohádkové vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou (jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato) přetvořit samu svou osobnost.... celý text
Literatura světová Romány Duchovní literatura
Vydáno:
2016
,
Tympanum
Originální název:
O Alquimista, 1988
více info...
Přidat komentář
Santiagovi se zdál dvakrát po sobě stejný sen. Našel poklad u pyramid. A tak se rozhodl, že ho najde.
Myslím si, že tohle je přesně ten tip knihy, který vám po každém přečtení dá něco jiného, dá vám zase o kousek více. Příběh je to o poznání sebe samém v podobě pohádky. Dost mi to připomínalo malého prince. Velmi zajímavé čtení s krásnými větami...
Kniha byla zajímavá a hezky se četla, ale celkové mě nijak nenadchla.
"Zdálo se jakoby celý svět znehybněl, protože ztichla chlapcova duše. Nebyla tu ani ta bolest, ani utrpení, ani zklamání: jen prázdný pohled ze dveří hospůdky a nesmírná touha zemřít, aby v tom okamžiku všechno nadobro skončilo."
Cesta za snem. Nádherná a čtivá knížka plná spousty myšlenek a moudrosti. Některé pasáže mi nedaly pokračovat dál a musel jsem se k nim vracet opakovaně a pak o nich chvíli přemýšlet. Kdo ji přečte bez přemýšlení, tomu možná nic nedá.
Kniha se čte dobře a velice rychle. Je napínavá, a chcete vědět jak to skončí. Spusta zajímavých myšlenek, nadruhou stranu jsem od ní čekala mnohem víc.
Dílo je nabité spoustou úvah (nejen) o životě, které mě vlastně provází doposud. Ať už sedím ve škole nebo jedu autobusem plným lidí...
Na druhou stranu... Ten příběh byl hrozně jednoduchý...
Alchymistu si buď zamilujete alebo odsúdite hneď po prvých stránkach. Samotný príbeh mladého pastiera oviec o hľadaní svojho Osobného príbehu, o nevzdávaní sa svojho sna je doplnený o myšlienky a úvahy, nad ktorými človek po prečítaní knihy ešte dlho rozmýšľa. Za mňa skvelá a naozaj inšpirujúca kniha.
Byl jsem nalákán doporučeními, o jak úžasnou, div život neměnící, knihu se jedná. Filosoficky laděný příběh putujícího pastýře. Mě osobně kniha nijak neuchvátila, nudná ale také nebyla. V budoucnu jí dám určitě ještě šanci.
Za mě brak. Rádoby hlubokomyslný, ale ve skutečnosti banální. Kolikrát jsem kroutila hlavou a přemýšlela jsem nad tím, jestli to autor myslí vážně: vždyť je to kříženec mezi horoskopem a stupidní pohádkou o hledání pokladu. Nikdo ze sebe přece nemůže sypat školková moudra s vážnou tváří; nebo ano?
Zkusila jsem číst jen ze zvědavosti (a abych si odpočinula o zkouškovém), když jsem Alchymistu zahlédla ve školní knihovně. Usoudila jsem, že by bylo dobré zjistit, o čem ten opěvovaný Brazilec vlastně píše. Víckrát už takovou chybu neudělám. Coelho u mě skončil, sotva začal, a být kniha moje, putovala by do sběru.
Neuchopitené pochopitelno popsané očima muže, který víc tuší než ví, a přesto píše míň než by měl ...
Vrátila jsem se k této knize s odstupem několika let a oslovila mě ještě více než tehdy. Osobně ji považuji za jeho nejzásadnější a nejlepší knihu.
Vlastně se mi to docela líbilo i přes počáteční skepsi. Občas na mě ale některá rádoby filosofická moudra působila příliš prvoplánově, jakoby na sílu naroubovaná do příběhu.
Musela jsem si tuto knihu přečíst dvakrát, abych pořádně pochopila, co se mi snaží říct. Je plná životních mouder, které, přesto, že je nemusím praktikovat, je třeba znát, aby případně pomohly při rozhodování se nad důležitými věcmi. Kniha mi nepřišla tak „ezoterická“, tak se říká, naopak mi její poslání přijde dost reálné a pravdivé a myslím si, že je třeba si na něj párkrát za život vzpomenout. Co se týče slohové stránky, četla se mi moc dobře a plynně, přesto se ale nedá číst moc rychle, pokud chceme pochopit „co chce autor říci“. Doporučila bych ji asi všem lidem, protože přesto, že neukazuje jedinou správou cestu, ukazuje minimálně jednu z možných správných cest.
Alchymistu jsem četla kdysi dávno na střední škole a pamatuji si, že už tenkrát mě hlavní myšlenka zaujala a rezonovala ve mně ještě nějaký čas. Teď se mi kniha dostala do rukou znovu a s překvapením jsem zjistila, jak celý příběh náhle vnímám úplně jinak než před lety. A to je na těchto knihách krásné. Člověk si v nich najde pokaždé to své. Příběh to není složitý, ani nijak zvlášť brilantně napsaný, ale myšlenky v něm nabudí a pohladí po duši.
Byl to všední letní den jako každý jiný.
Ale jenom zdánlivě. Toho dne se totiž celý Vesmír spojil, aby se mi během pravidelné návštěvy knihobudky dostal pod ruku Alchymista. Po bloudění pražskou pouští (bylo to někdy v létě) jsem konečně narazil na Poklad. Nebo Znamení?
"Každé hledání začíná štěstím začátečníka. A vždycky končí zkouškou dobyvatele."
Knihu jsem si samozřejmě s potěšením kleptomana odnesl domů. Zkouška přišla o půl roku později, kdy mě něco osvítilo a můj zrak opět upoutala křiklavě oranžová obálka, už trochu zaprášená. Pustil jsem se do čtení. Ani nevím, jestli jsem obstál. S nepříliš velkým nadšením jsem dočetl, ale v hledání moudrosti jsem asi úplně selhal. Jediné štěstí, že šlo o anglický překlad, aspoň v něčem šlo o trochu intelektuální výzvu, v mateřštině by to asi působilo ještě pitoměji. Mělký příběh a postavy, nerealistický plochý svět. Moudra s prominutím ubohá, pro jistotu několikrát zopakovaná. K dobru můžu Coelhovi přičíst, že to ve své jednoduchosti a přímočarosti (jak samotné cesty "tam a zase zpátky", tak i poselství) v něčem nakonec opravdu působí konejšivě, jako bezpečné útočiště. (Nevím jak moc tento dojem způsobil fakt, že jsem po Alchymistovi sáhnul uprostřed zkouškového, kdy po skriptech a učebnicích člověk jako dobrou zábavu ocení i jízdní řád).
Po přečtení mě napadlo, co kdybych si knihu nevzal a nechal ji ležet pro někoho jiného. A tomu by pak od základů změnila život? "Každý člověk na Zemi, bez ohledu na to, co dělá, hraje vždycky hlavní roli v Historii světa." Něco na tom asi bude.
Knihu jsem začala číst jako povinnou četbu k maturitě. Je to jedna z těch knížek, do kterých jsem se začetla od první stránky. Moje první kniha od Paula Coelha a určitě ne poslední. I k Alchymistovi bych se ráda jednou vrátila. Člověka donutí se (nad sebou) pořádně zamyslet.
Alchymistu jsem poprvé četla na gymplu, protože jsme ho měli v povinné četbě. Tehdy mě vůbec neuchvátil, moc jsem ho nepochopila a na Coelha zanevřela. Teď jsem se k němu skoro po 10 letech vrátila a musela jsem na něho změnit názor. Na tuhle knížku (vlastně možná na všechny od Coelha) člověk prostě musí být trochu duševně vyzrálý :)
Už je to pár (no tak 20) let, kdy jsem tuhle knihu potkala a v tu dobu, na střední škole se pro mě stala zásadní. Je to kniha, kterou jsem rozhodně darovala nejvícekrát. Kniha o cestě k sobě, v sobě. Kde bude tvé srdce, bude tvůj poklad.
Štítky knihy
tajemno brazilská literatura tajemství vesmírná energie touha
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 | Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Kniha Alchymista je velice neobvyklá kniha a pro mne má nenahraditelný význam. Ptáte se proč?
Občas se v životě stane, že kolem něčeho chodíte dlouhou dobu, ale za žádnou cenu si dané věci nejste schopni všimnout. Každý někdy zažil nějaké problémy či starosti, které nebyl s to vyřešit a zdály se mu nepřekonatelné. A potom se to najednou stane. Řešení se vám objeví přímo před očima a vy si uvědomíte, že nebýt vašeho zaslepení, věděli byste to už dávno.
Při čtení Alchymisty jsem se cítila naprosto stejně. Zprvu jsem si neuvědomovala, co se děje, ale poté se příběh začínal tak nějak proplétat s mým osobním životem, vše začalo souviset a dávat smysl a já si začínala myšlenku celé knihy uvědomovat stále víc a víc.
Díky Alchymistovi se mi otevřely oči. Díky němu jsem nalezla naději, že můj Osobní příběh není úplně ztracený. A díky němu jsem se přiblížila k pravému smyslu života. Nemusím být slepá, jako většina ostatních. Stačí sledovat znamení a věřit!