Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/552683/bmid_alzbeta-a-nina-tajemstvi-moji-babicky.jpg
4
630
630
V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, vymyslí způsob, jak babičce udělat radost: vyrazí s ní na výlet do míst, kde strávila dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých krajích i zasutých vzpomínkách se Nina rozhodne – dost bylo mlčení. Jen pokud odhalí rodinné tajemství, může vykročit za splněním vlastních snů.... celý text
Přidat komentář
Milé, klidné, poutavé. Jako když si povídáte s babičkou o jejím dětství a mládí. Oceňuju, že autorka usiluje o věrohodnost a upřednostňuje ji před divokými dějovými zvraty, šokujícími rozuzleními a složitou zápletkou. Toto se všechno klidně mohlo stát.
Poutavý příběh, který vypráví babička Alžběta svojí vnučce. Pasáž ze současnosti, kterou prožívá Nina, mě moc nebavila. Nedokázala jsem se vcítit do její postavy.
Alžběta a Nina . Babička a vnučka . Dvě ženy , které k sobě nachází cestu až po odkrytí stínů minulosti , které rozdělily rodinu na spoustu let.
Knížka nejen o tom , že nikdy není pozdě a nejen o tom , že soudit druhé bychom neměli, když nemáme odpovědi ...
Krásná kniha .
Zajímavý, lidský příběh,ve kterém se prolíná více časových rovin, z nichž především ta historická je pozoruhodná, stejně jako vypravěčka Alžběta,která sympatiemi předčí současnici Ninu.
Alžběta a Nina je moje druhá kniha od Jany Poncarové a musím napsat, že jsem spokojená a všechna očekávání od příběhu jsou splněna. Já jsem tento rodinný příběh četla tak nějak srdcem, neboť všechny vzpomínky na moji úžasnou babičku se vrátily a probudily a knižní babi Alžběta se jakoby stala mojí babičkou Evou... Ta moje babi se také dožila úctyhodného věku devadesáti sedmi let.
Příběh o babičce a vnučce nejenom chytí za srdce, pohladí, odpoví na mnohé otázky, ale také všem připomene běh našeho času a sílu a smysl rodinného soužití. Zrovna já jsem již v letech, kdy se můžu těšit na to, být babičkou. A opravdu se těším !!
Po Podbrdských ženách jsem asi očekávala trochu více.
Ne, že by kniha byla špatná, ale jaksi hodně slov, avšak mnohdy zbytečných.
První knížka od autorky, kterou jsem četla. Rozhodně budu číst další.
Knížka se mi moc líbila a přečetla jsem ji jedním dechem. Příběh, o tom co je v životě důležité, o vůli lidí žít po svém a že není nikdy pozdě čas na změnu. Člověka napadne, že by měl také víc cestovat se svými prarodiči a poznávat jejich životy.
Souhlasím s níže napsaným komentářem od "alnahu". První kniha této kterou jsem přečetla a moc se mi líbila. Krásně napsáno a Alžbětu i Ninu jsem si zamilovala. Určitě se přečtu i další knihy. Doporučuji
Návrat do minulosti v podání Alžběty se mi líbil víc než popis současnosti. Stejně tak mi byla sympatičtější Alžběta než Nina. Tato autorčina kniha není špatná, ale Podbrdské ženy mě bavily víc.
Shoduji se s mnohými, že kniha se četla velmi dobře, problémem nebylo ani střídání časových rovin. Ninu bych také uvítala trochu méně "jalovou", moc jsem nerozuměla tomu, proč se od 10. narozenin Niny babička už neukázala... Postava Františka byla zajímavá, lákalo by mě vědět víc, stejně tak o Jiřím a Haně... Rozčilovala mě jedna drobnost: jak několikrát použila autorka výraz pro pláč nebo slzy, že tekla voda z očí apod. Jednou bych to brala, ale pro druhém už jsem se ošívala a třetí už jsem raději rychle přeskočila;-) Jinak se mi moc líbila venkovská atmosféra, barvité líčení okolí, postav, jemné detaily... I to přiblížení vnímání hlasu a zvuků těmi, kdo mají vadu sluchu. Příběh byl zajímavý, pravda, také jsem čekala tajemství více skandální, ale určitě budu knihu doporučovat.
Má první kniha od Poncarové. Styl je Jednoduchý, čtivý a bylo tam i několik hezkých pasáží. Ovšem na druhou stranu jsem od takto protéžované autorky čekala přece jen něco víc. Příběh mi v závěru nepřipadal natolik silný a uchvacující, aby vystačil na 350 stránek. Nina mi od začátku lezla krkem, taková ufňukaná ťunťa, u které za celou knihu došlo jen k minimálnímu rozvoji. Alžběta už byla zajímavější, ale i válečné osudy byly zpracovány dříve a zajímavěji.
Skvěle a velmi citlivě napsaná kniha, člověka to skoro inspiruje k výletu s vlastní babičkou a jejím tajemstvím. Poncarová se celkově velmi dobře čte, autorka s každou další knihou zraje. Vřele doporučuji!
Jana Poncarová není mezi českými spisovateli žádný nováček. Bádání po historii našich předků je něco, co mě fascinuje. Životy našich příbuzných nebyly vždy snadné a jejich cesty můžou za to, kde jsme se my právě teď ocitli. Sama jsem si své babičky neužila, protože umřely dřív, než jsem se na tom světě rozkoukala. A právě proto si ráda o vztazích s prarodiči čtu. Alžběta a Nina mají k sobě zpočátku ne velmi osobní vztah. Ani ony si nebyly celý život blízké.
Kniha se prolíná v časech od roku 1926, kdy se narodila Alžběta, až do současnosti. Konkrétně tedy vyprávění z minulosti končí v 50.letech minulého století. V knize se postupně vracíme do dob dávno minulých a poznáváme těžké osudy Alžběty, která zažila válku a její útrapy. Dost mě mrzí, že se autorka nerozhodla vyprávět i o dalších letech, které mi podle závěru přišly opravdu zajímavé.
Tajemství mojí babičky, což je podtitul knihy mě velmi zaujal, bohužel ale musím zkonstatovat, že jsem čekala asi něco víc. Autorka píše opravdu krásně a poutavě, její styl si určitě zamilujete. Co se ale obsahu týká, nestalo se tam nic velkého, nic co bych neznala z jiných příběhů. A celé to tajemno kolem jednoho tajemství bylo daleko větší než tajemství samo.
Za mě krásných 3,5/5*
Nádherná kniha. Čekala jsem tedy, že dle popisku bude život Alžběty drsnější, ale kupodivu mi to vůbec nevadilo, spíš naopak. Je to příjemná změna číst příběh z doby Sudet, když víme jaká hrůza se děla, ale nečíst přímo o ní. A to dává knize takový milý podtón, že kniha o druhé světové válce a židech nemusí být jen hrůzu budící.
Ve stínu knih s podobným námětem (tedy historie 20. století na pozadí života ženské hrdinky) od jiných autorek tato kniha trochu pokulhává, příběh je trochu jednoduchý a naivní. Na druhou stranu tak příliš nejitří historické jizvy a jedná se o odpočinkové čtivo.
Opět krásný čtivý příběh od této autorky, který mě docela uchvátil. V ději se střídá vyprávění Niny a její babičky Alžběty, která měla docela složitý život ,který právě Nině při chvilkách u kávy a dortíku vypráví. Ta ji za to vezme na výlet do míst, kde babička strávila dětství a mládí, aby spolu pátrali po minulosti co tenkrát rozdělilo rodinu na dlouhá léta. Život v Sudetech tenkrát nebyl jednoduchý a válka velmi ovlivnila zdejší obyvatele. Vůbec mi v knize nevadilo ,že je psána ve dvou časových linkách ve ,kterých se příběh odvíjí.
A jak říká babička "Každý jsme nějaký. Každý máme svůj osud".
Již se těším na další knihu od této mladé nadějné autorky.
Alžbětina linie se mi líbila, i když jsem asi očekávala více zvratů vzhledem k době, v níž se odehrávala. Mohly být také podrobněji rozvedeny osudy Františka a jeho rodiny, i když chápu, že Alžběta žila střídavě ve městě a na venkově. Osudy Niny ze současnosti mě moc nezaujaly, naopak mě její postava místy rozčilovala, přece jen bych od třicetileté ženy očekávala, že už bude vědět, co chce od života. Jinak se to moc pěkně četlo, za to dávám o hvězdičku více.
Tato kniha se mi četla lépe než Podbrdské ženy. Jednoduchý příběh, lehká orientace v osobách. Vlastně ani děj nebyl nijak zavrátný a akční. Přesto to bylo příjemné čtení, o životě a tajemství babičky a hledání sebe sama v případě vnučky. Podobné příběhy zná asi každý, kdo měl babičky a dědečky, kteří zažili válku a rádi vyprávěli.
Štítky knihy
Československo české ženy komunismus rodinné vztahy vesnice Sudety osudy žen rodinná tajemství prarodiče a vnoučata české rományAutorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Alžbětě je přes devadesát a její vnučce Nině přes třicet, naposledy se viděly, když Nina byla malá holčička. Teď, když se Alžběta zotavuje ze zlomeniny krčku, konečně nastal čas, aby si Nina vyjasnila spoustu otazníků z rodinné minulosti a na ledacos se babičky vyptala. Román se odehrává v současnosti i za dob druhé světové války a potěší všechny, kteří mají rádi klasický styl psaní a žádné velké experimenty. Mně občas vadily trochu šroubované věty a místy bych přivítala dovysvětlení některých událostí, taky jsem nepochopila, proč se v polovině knihy stal z Františka Frantí... Jinak ale v pořádku, autorka psát umí, hodně podobný styl jako Hana Marie Körnerová.