Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky

Knihu jsem přečetla za tři večery, nutila jsem se po půlnoci přestat číst a jít spát. Stejně jsem se těšila na pokračování příběhů Niny a její babičky Alžběty. Četla jsem všechny tři knihy Jany Poncarové - byly čtivé a výborné, ale tahle poslední byla skvělá!

11.01.2021

Nejkrásnější a opravdu výstižné komentáře mě napadají vždy a zásadně před spaním, jenže já už nemám sílu si je zapsat :).

Jelikož je to už má třetí přečtená kniha od této autorky, mám již celkem jasnou představu o její tvorbě, stylu, formě….., a asi už dopředu vím, co mohu čekat. Nejinak tomu bylo i zde. Ano, velice ráda si přečtu i další knihy, které snad autorka napíše. Není to špatné, není to ani úplně výborné…., ale určitě se to dá číst opakovaně a třeba si i člověk vytvoří lepší vztah s hrdinkami a pochopí, co zůstalo nepochopeno.
Prozatím je pro mě celá tvorba zastřena jakoby mlhou, či jemným oparem. Příběh opět nemá ten drive, který bych čekala. Místy to hodně drhne a místy jsou skoky v ději a čase příliš velké. Mám prostě raději akčnější a průbojnější hrdinky, i když Alžběta se o to během života aspoň pokouší. Také bych uvítala více informací o jednotlivých postavách. Nina pro mne zůstává záhadou. Myslím, že se příběhem mohla jen mihnout a vyprávění mohlo zůstat jen na Alžbětě, ale to by byla asi jiná kniha.

Paní Poncarovou určitě řadím mezi nadějné a zajímavé české spisovatelky. Její tvorba není tuctová a stojí za podporu. Takže držím pěstičky a jen tak dál ;)

10.01.2021

Od autorky jsem přečetla již druhou knihu ( v obou případech šlo o dar) a stále jsem se nezbavilo pocitu, že autorčin styl, z poloviny jen popisny balast, mi opravdu nesedí. Srovnání se Šikmým kostelem neni na místě, úplně jiná úroveň. Doufám, že další knihu již nedostanu, čtu vždy všechny darované knihy.

05.01.2021

Kniha se čte velmi dobře, styl psaní Jany Poncarové je mi blízký. Trochu zklamání na konci, čekala jsem od nakousnutého tajemství babičky asi trochu více..

05.01.2021

Příběhy rodin, které u nás prošly minulé století a došly až do dneška, jsou vždy zajímavé. Navazují tak nějak na normální lidské vyprávění o osudech bližních a tak je rádi čteme, i když mnohdy nic příliš až ta atraktivního neobsahují. Taková je i tato kniha, nostalgické vyprávění o minulých těžkých dobách a těžkých rozhodnutí, které mnoho lidí muselo udělat. Pro mne o to zajímavější, že jsem v oblasti a době vyprávění sám žil.

04.01.2021

Krásný, silný příběh,který stojí za přečtení.

Zajímavý příběh, ale mrzelo mne, že příběh končil už v 50.letech - ještě tolik toho mohlo být řečeno.. Více o Františkovi, o rozvodu s Jiřím, o vztahu s tchýní a švagrovou, s dětmi..

Kniha se mi moc líbila a pěkně se četla, silný příběh, na který bychom neměli zapomínat.

10.12.2020

Čilá babička i její okolí si šušká o jakémsi tajemství, které vlastně žádným tajemstvým není. Podobnými náměty se zabývá více autorů, ale o podrobnějších osudech židovských sousedů, kteří mizí i z přátelského okruhu malé Alžběty, posléze pak i o odsunu německých obyvatel a ztráta dalších spolužáků. tam mnoho neni. Na tak objemnou knihu vlastně mnoho slov o ničem postatném. Škoda.

05.12.2020

Kniha mě hned od začátku vtáhla do děje a já si při čtení přála, abych ji ještě dlouho, dlouho nedočetla. Jana Poncarová i tentokrát předvedla, že psát umí naprosto báječně a jsem pyšná, že tak dobrou knihu dokáže napsat česká autorka.

01.12.2020

Moc pěkné počtení.Všechny postavy byli fajn, jen o některých by se mohlo více rozepsat.Příběh byl pěkný a kniha se dobře četla.

30.11.2020

Stejně jako Podbrdské ženy i tato kniha mě moc bavila a těším se moc na další od této mladé autorky.

28.11.2020

Tak jsem se konečně dostala k hojně oblíbené Janě Poncarové... Její novinka Alžběta a Nina mi sedla, styl psaní jako u Hany Marie Kornerové... Příběh je rodinným románem, kde odhalujeme nevyřčená a x let stará rodinná tajemství... Takové příběhy já můžu... Ty mě baví... Alžběta a Nina mi sice nepředala nic, co bych z jiných podobných knih neznala, ale čtení jsme si užila, bavilo mě, styl psaní mi sedl a už mám nachystanou Eugenii, do které se brzy pustím...

22.11.2020

Kdo jsem já? A kdo moje rodina? Na nic z toho se už moji babičky nezeptám....

17.11.2020

Mam ponekud rozporuplne pocity - kniha se mi cetla dobre, pribeh Alzbety je nepochybne silny a libil se mi zpusob odkryvani jejich tajemstvi, nicmene postava Niny byla takova hodne utapnuta. Mozna mi u ni schazi trochu vic popisu ohledne detstvi. Vztah s matkou byl jen lehce natuknut, proc se nevidala s babickou taktez.. jak se vratila zpatky ke vztahu s Alzbetou? Teta Helena byla zminena jen parkrat, u te mi take chybi trochu vice popisu.. Misty mam pocit, ze se autorka chytla nejake myslenky, ale v procesu ji zase opustila a vrhla se jinym smerem.

17.11.2020

Kniha se mi líbila (opět více ta starší dějová linka). Nina mi přišla trošičku přitroublá, mírně natvrdlá, či jak bych to popsala :-D A konec možná zbytečně patetický a natřený narůžovo. Nicméně knihu doporučuji k přečtení a dávám 4 hvězdičky.

Od autorky jsem četla Podbrdské ženy. Proto jsem se pustila i do této knihy a musím říct, že ať byl příběh silný a zajímavý, tak jsem se nedokázala začíst.

08.11.2020

Je to moje druhá přečtená kniha této autorky a opět je skvělá. Její knihy mě baví a vyvolají u mě pocity radosti ze čtené knihy, i když je to smutné téma. Dokáže barvitě vyprávět a mě běhají obrazy děje přímo před očima. Umí se vcítit do postav a také do prostředí. Její styl je melodický a se slovy to prostě umí.

05.11.2020

Jana Poncarová má schopnost líčit život za minulých režimů (především na vesnici) takový, jaký skutečně byl - ne vždy tak idealistický a romantický, jak si představujeme. Ženy v něm často nepoznaly téměř žádnou lásku a pochopení, musely se vdát z mnoha různých důvodů, k nimž láska častokrát vůbec nepatřila, odepřít si mnoho věcí a dospívat ke složitým rozhodnutím. V knize se mi líbilo především pouto mezi babičkou a vnučkou a hlavně síla a odvaha Alžběty, jejíž pohled na svět mi vlastně přišel ohromně optimistický :)