Amerikánka
Chimamanda Ngozi Adichie
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/346869/bmid_amerikanka-jZs-346869.jpg
4
653
653
Je tam láska, je tam humor a je tam aj kritika spoločnosti. Mimoriadne úspešný román Chimamandy Ngozi Adichie rozpráva o dvoch mladých Nigérijčanoch, ktorí sa rozhodnú opustiť svoju vlasť. Ona odchádza do Ameriky, on do Veľkej Británie. Amerikánka je silná kniha o láske, ktorá otvára otázky rasizmu, ale aj identity. Čo ich napokon napriek úspešnému životu prinúti opustiť vysnívaný svet a pomýšľať na návrat domov?... celý text
Přidat komentář
Dôležitá a pútavo napísaná kniha, ktorá rieši okrem otázky rasy aj rozdiely medzi kontinentmi, či hodnoty v živote a partnerstve. Pre nás, privilegovaných bielych Európanov je až nepredstaviteľné, s čím sa musia ľudia iných rás v USA konfrontovať.
"V Amerike si rasu nemôžete zvoliť. Pred päťdesiatimi rokmi by Barack Obama so svojím vzhľadom musel sedieť v autobuse celkom vzadu. Ak by dnes nejaký černoch spáchal zločin, Baracka Obamu by mohli zastaviť len preto, lebo by sedel na popis hľadaného. A aký je to popis? Černoch."
SPOILERY: Vadil mi syndrom „bohaté postavy“ – klasika, bohatý člověk je pro spisovatele vděčný, protože může v ději zažít zajímavější věci, než chudý. Tady je ale jejich koncentrace už nějaká podivná – tetička má bohatého sponzora, Ifemelu si najde superbohatého přítele Curta, Obinze má bohaté kamarády a pak se sám stane z ničeho realitním magnátem s obrovským jměním.. je to skoro jak z 50 Odstínů šedi :/ Ačkoliv jinak knihu, hlavně kvůli první polovině, hodnotím velmi dobře, nemohla jsem se vůbec ztotožnit s hlavní postavou. Ifemelu všechny neúnavně kritizuje (často je to oprávněné, ale třeba článek z rasovny o tom, jak v podstatě neexistuje nic, co říct černochovi, abyste ho povzbudili v otázce rasy..). Z jejího kritiky máte získat pocit, že ona je ta originální, autentická, ostatní jsou jen plytcí a trapní, proto ji všichni muži ihned chtějí - to bude možná nějaká projekce snů autorky. A tyhle postoje a moudra vám sděluje postava, která za dvanáct (nebo kolik) let viděla své rodiče jen jednou, z lenosti. Nezájem o rodiče rezonuje i v závěru, kdy se Ifemelu vrací do Nigérie, a hlavní část je věnovaná výhradně její práci a vztahu s Obinzem. Ve zkratce: slušně napsané, ale nesympatické.
První cca polovina knížky se mi líbila opravdu hodně, jak pasáže z Nigérie, tak z USA. Skvělý byl i Ifemelin blog a hlavně ten pohled neamerického černocha na místní poměry. Samozřejmě jde hlavně o rasové problémy, ale i o vztahy mezi "afroameričany" a "ameroafričany". Nebo o prázdné proklamace univerzitních intelektuálů, kteří ví o Africe víc než Afričané a neváhají jim to říct.
Bohužel to celé shodí závěr, který se z celé knihy pokusí dost zbytečně udělat sladkobolnou love story. Nebýt toho, váhal bych mezi 4-5 hvězdami.
Zajímavé téma knihy. Líbilo se mi vykreslení prostředí v Nigérii (před odchodem Ifemelu do Ameriky i po jejím návratu, srovnání s USA) a také popis sžívání s Amerikou, věci, které jako běloška beru jako samozřejmost, a které pro jiné samozřejmostí nejsou. Co mě ale dráždilo, byla hlavní hrdinka a její povaha. Zhruba od půlky knížky mi přišla vyloženě nesnesitelná. Nerozporuji, že černoši (a ještě ke všemu afričtí) to mají v USA těžké, ale vadilo mi, že na rasismu postavila svůj blog, a sama se k lidem kolem ní taky nechovala bůhvíjak, a taky jí sláva evidentně trochu stoupla do hlavy, lidi kolem sebe dost soudila a přišlo mi, že jimi pohrdala (např. jinými černochy/černoškami, kteří na tom nebyli tak dobře jako ona, která ale za všechno mohla poděkovat svému příteli, bez něj by měla kulový - nepopírám, že dostala příležitost, ze které pak těžila už sama). Uff, byla jsem toho plná a trochu se mi ulevilo :D
Kniha, díky které vnímám rasismus jinak, barevněji, hlouběji, najednou vidím, že je i tam, kde jsem ho netušila, hlavně ve mně...
Je v tisících maličkostí, v účesech, v jazyce, pohledech, úsudcích, které si děláme o bližních, všude. A ještě objev o životě v Nigérii.
Jsou to spíš tak 3,5 hvězdičky, na to aby to byly opravdu čtyři, by musela být kniha o něco kratší. V poslední třetině se totiž zdá už bezdůvodně natahovaná a tím pádem začíná trochu nudit. Úplně nesouhlasím s veškerým jednáním, co hlavní postava (respektive hlavní postavy) dělala, a ani si nemyslím, že bych ji vždy úplně chápala, nicméně si myslím, že nám, bílé většinové společnosti, která v našich končinách o Afričana běžně nikde nezakopne, Ifemelu poměrně dobře přibližuje, jak to vlastně s tím rasismem je, a nabízí nám funkční pohled z druhé strany. V tom je její jednoznačný přínos. A taky má kniha krásnou obálku, ale to všichni vidíte už na obrázku :-)
Skvelé čítanie od začiatku, no nemôžem napísať že až po koniec. Za seba by som bola spokojná, kebyže sa kniha skončí návratom hlavnej hrdinky do Nigérie a opisu toho ako vnímala rozdiely medzi USA a Afrikou. Opisovanie starého vzťahu a znovuzbližovanie a neviem čo okolo toho bolo otravné, zbytočné a odrazu z knihy robilo ľúbostnú romancu. Čo ale bolo na knihe fantastické bolo vykreslenie životných pomerov v Afrike, prechod hlavnej hrdinky do USA, kde si začala uvedomovať, že farba pokožky ju priraďuje do istej kategórie ľudí, opis toho ako sa v Amerike má imigrantka z Afriky, úryvky z blogu o neamerických černochoch.... napriek množstvu kníh s rasovou tematikou, ktoré som prečítala som sa z Amerikánky dozvedela veľa vecí, o ktorých som nevedela a tých 600 strán ubehlo veľmi rýchlo. Len teda škoda toho pre mňa trochu otravného konca..
Toto je presne tá kniha, ktorá ma najskôr namotala - aj keď hlavná postava a jej konanie mi bolo vrcholne nesympatické - a po polovici už hnevala a nakoniec až nudila. Ten záver. Neviem, som z toho zatiaľ len nahnevaná. Aj keď mala kniha veľmi svetlé body a myšlienky čo sa týka rasy, pohlavia a rôznosti národov, príbeh som si predstavovala viac emocionálny, asi som taký potrebovala.
Jedna má afro-americká kamarádka mi s oblibou říká: ,, Ty nejsi černá. Nemůžeš to pochopit"
Myslím, že četba této knihy mi pomohla trochu porozumět, proč je rasová otázka tak důležitá a v Americe ji pletou doslova do všeho.
Víc takových příběhů, které pomáhají překonávat ty zdánlivé rozdíly mezi námi.
Moje první výraznější zkušenost s africkou literaturou a fakt pecka. Srovnání Nigérie a západu, jazyků, kultur, hledání a snaha o postižení identity, komplikované vztahy. Skvělá poučná a strašně zajímavá knížka.
Cas straveny s Amerikanou byl prijemny navzdory faktu, ze jsem ji (v papirove podobe) nosila asi 3 tydny. Nemohu soudit, jak moc verohodne je vykresleni atmosfery Nigerie ani Ameriky, ale pri cteni jsem se citila, jak kdybych tam byla :). Charaktery postav jsou verohodne a jejich pribehy take. A posledni plus je pekna obalka.
Amerikána. Kniha, které mě oslovila svým tématem a krásnou obálkou (jak v Hostu fakt umí). Odkládala jsem ji snad rok a půl a konečně se mi dostala do rukou. Bohužel mě tahle kniha vůbec nedostala, nijak mě nezasáhla a místy hrozně nudila. Zajímavá byla část, kdy hlavní hrdinka odjede z Nigérie do Ameriky a snaží se tam uchytit, najít práci a postavit se na vlastní nohy. Víc se mi líbilo vyprávění ze strany Obinzeho. Na pětsetpadesát stránek tohle bylo pro mě hrozně málo, bez jakéhokoliv zásadního zvratu, dramatu nebo něčeho, co by příběh ozvláštnilo. Jediné, co mě hnalo kupředu bylo to, že už chci knihu konečně dočíst...
Úžasná kniha se zajímavým příběhem protkaným rasovými otázkami. Některé věci byly pro mě jako pro Evropana trošku nepochopitelné a vzdálené - přišlo mi ale, že se s tím počítá a že jsou dobře vysvětleny.
Líbil se mi popis odlišnosti Nigérie od USA jak ve stylu života, tak ve smýšlení o rase. Ale kniha pro mě měla kouzlo i v úplných detailech, jako příklad bych mohla uvést problematiku týkající se afrických vlasů.
Ráda bych také vyzdvihla práci překladatele. Několikrát jsem si všimla, že použil slova, která jsou známá, většina Čechů zná jejich význam, ale z knih a taky z mluvy postupně vymizely (např. eklektický, sošný apod.).
Jedinou nevýhodou jsou rozměry knihy - není to úplně ideální kniha např. na cesty do práce. Na druhou stranu jsem na konci litovala, že není kniha dvakrát tak tlustá - četla se velmi dobře, obsahovala spoustu podnětů k přemýšlení a spoustu reálií.
Amerikána byla super, dozvěděla jsem se toho dost a zároveň mě bavil celý příběh Ifemu a Stroupka.
Zajimavý a čtivý román .Nedokážu posoudit ,jak moc je pravdivý a objektivní pohled na život černochů v Americe ,když jsem běloch .Ale kniha je dobře napsaná a některé postřehy byly velmi zajímavé.
Zajímavá kniha, rozhodně mi zase otevřela další obzory. Některé věci si asi my "běloši" opravdu neuvědujeme. Líbilo se mi to. Pouze asi v polovině knihy toho bylo až moc stěžování na nepochopení soužití bělochů a černochů, tady by bylo čtivější trochu ubrat. Rozhodně se podívám ještě na nějakou knihu od této autorky.
Výborná kniha z prostředí, které jsem neznala. Spousta informací, podaná čtivou formou. Můj pohled na černošské prostředí v Americe se s touto knihou dost změnil.
Na tuto autorku jsem narazil v jednom TED talku. To o čem mluvila mě zaujalo řekl jsem si, že by mohlo stát za to si přečíst nějakou její knihu. Když jsem tedy zahlédl tuhle knížku v češtině, hned jsem po ní sáhl. Očekávání byla spíše větší než menší, a proto jen ty tři hvězdičky. Téma bylo určitě zajímavé, ale děj mi přišel takový dost povrchní a ne moc uvěřitelný. Ta druhá výtka ale nemusí být na místě - nigerijské poměry neznám a to, co mi přijde nepravděpodobné, může klidně být skutečně běžné.
Zajímavé ale rozhodně bylo to, jak důsledně afričané rozlišují kmenovou/národnostní příslušnost, přičemž příslušnost ke státu není pro ně vlastně až tak důležitá. To a další reálie z Nigérie byly velice přínosné. Na spoustu věcí budu teď už asi nahlížet jinak.
Milé překvapení, opravdu dobrá kniha... kromě +- klasické lovestory je v ní spoustu zajímavých reálií o Nigérii... také o vnímání rasy v USA. Je to knížka, ke které se ráda někdy v budoucnu budu vracet.
Štítky knihy
Amerika přistěhovalci, imigranti západní Afrika Nigérie zfilmováno – TV seriál nigerijská literatura LagosAutorovy další knížky
| 2017 |  Amerikána |
| 2008 | Půl žlutého slunce |
| 2020 | Purpurový ibišek |
| 2018 | Feminismus je pro každého |
| 2018 | Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních |
Ano, je to místy rozvleklé. Ano, coby středoevropané asi nebudeme s to zcela pochopit nastíněné rasové, integrační, imigrační a další kulturní/společenské otázky, nicméně mně se kniha četla dobře a zaujala mě. Vnímám to tak, že čtení této knihy (a vlastně se to dá aplikovat i na jiné knížky, když tedy s dovolením opomenu "brak") rozšiřuje obzory, nabízí jiný úhel pohledu a to nutno neznamená, že čtenář se s tím musí nějak ztotožnit či to musí soudit nebo hodnotit. Já jsem to vnímala prostě jako příběh a někdy opravdu stačí prostě jen poslouchat...