Amerikánka
Chimamanda Ngozi Adichie
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/346869/bmid_amerikanka-jZs-346869.jpg
4
653
653
Je tam láska, je tam humor a je tam aj kritika spoločnosti. Mimoriadne úspešný román Chimamandy Ngozi Adichie rozpráva o dvoch mladých Nigérijčanoch, ktorí sa rozhodnú opustiť svoju vlasť. Ona odchádza do Ameriky, on do Veľkej Británie. Amerikánka je silná kniha o láske, ktorá otvára otázky rasizmu, ale aj identity. Čo ich napokon napriek úspešnému životu prinúti opustiť vysnívaný svet a pomýšľať na návrat domov?... celý text
Přidat komentář
Pohlcující vyprávění o lásce a štěstí, ale také rase a identitě, kterému jako kulisy posloužil horký Lagos, s ním silně kontrastující Spojené státy i nepřívětivý Londýn. Velice upovídaná kniha, přímo přeplněná slovy. Přiznávám, že mě Amerikána ke konci už tolik nebavila, osudy Ifem a Obinzeho v Americe/Londýně jsem ale hltala.
Téma rasismu mám ráda,ale zde se s většinou bohužel neshodnu ... mnohem více se mi líbily jiné knihy ....
Nečetla jsem zatím moc knih s černošskou tematikou, a tahle do ní zabředla asi nejvíc. Nejen do popisu toho, co musí černošské ženy absolvovat kvůli vlasům (snad poprvé jsem vděčná za rovné dráty), ale překvapením pro mě bylo třeba i to, že i černoši mezi sebou rozeznávají "podrasy" a že rasismus je v lidech zakořeněný víc, než by se nám mohlo zdát.
Na příběhu vztahu dvou mladých lidí v průběhu let tak autorka popisu jejich osudy, společné i rozdělené (a rozdílné). Konec mě malinko zklamal, a protože nechci spoilerovat, řeknu jen, že bych si ho zkrátka vzhledem k vývoji příběhu představovala jinak. Každopádně nelituji večerů, které jsem s Amerikánou strávila.
Krásná a poučná kniha. Jen toho moralizování o rase mohlo by být o něco méně. Ale i tak. Stálo to za to.
Zajímavé. Poutavé. Čtivé. A tak smutné. Krásná kniha o rasismu v nás samých. Předsudky a odsudky.
Ifemelu a Obinze. USA, VB a Nigérie. Láska, rasové otázky a identita. Výborné. Určitě se podívám po další knize této nigerijské autorky.
Od knihy jsem toho moc neočekávala, minimálně nahlédnutí do jiného světa, který nebývá tak často podkladem pro knihu.
Kniha mě ale mile překvapila, po většinu času se četla velmi dobře. Zadrhávalo se to jen v pozdějším životě Ifemelu v Americe, ale její počátky tam byly velmi zajímavé, bohužel to pak trochu kleslo. Více mě asi bavila linie Obinzeho, až je mi líto, že nedostal v knize více prostoru.
Když jsem knihu začínala číst, uvědomila jsem si, že jsem ještě asi nikdy nečetla nic, kde by hlavní hrdina (a většina dalších) byl černoch, resp. černoška. Vzpomněla jsem si na Zelenou míli nebo Jako zabít ptáčka, ale tam jsou to postavy spíše vedlejší, i když významné. Každopádně Amerikána mě fakt chytla! Zaujalo mě, kolik předsudků ve vztahu k černochům v Americe je u nás totožných, akorát ve vztahu k Romům.
Chimamanda výborně vykreslila charakter postav, minimálně těch hlavních kolem Obinzeho a Ifemelu. Uju byla zvláštní, někdy jsem k ní cítila sympatie, jindy bych ji praštila. Kosi mi byla nesympatická, vlastně je to taková hodná husička. Curta jsem neměla ráda, protože mi přišel jako frajírek, Blain mi zase přišel jako suchar. A vztah Ifem a Obinzeho? Asi sotva to mohlo dopadnout jinak! =)
Knížka mě pohltila natolik, že jsem kvůli ní přejela vlakovou stanici, což Vás zamrzí, když sedíte ve vlaku, který staví následně až za 1,5hod.
Tak mám pocit, že tuhle knihu si člověk buď zamiluje, nebo mu vůbec nic neřekne, maximálně ho něčím štve. Bohužel musím přiznat, že patřím k druhé jmenované skupině. Příběh dobrý, témata rasa a identita mám ráda, zajímám se o tuto problematiku, ale proboha - ani identita a ani barva kůže není ústředním bodem všeho, co člověk udělá. Připadalo mi, že autorka i banality příliš hrotila a nakonec tohle slibné téma předimenzovala (na můj vkus). Pokud bych měla mluvit o čtivosti, tady bych se asi taky raději držela při zemi...ale to je věc individuální - to, co vyhovuje mně, nevyhovuje druhému a naopak.
Host je pro mě nakladatelství, kde jdu vždy na jistotu, ale tentokrát jsem tak nadšená, jak zpravidla bývám, opravdu nebyla.
Dočetl jsem a na youtubku vyhledal Bracket, nejen jejich Yori Yori, ale i Mama Africa. Člověk si při té hudbě (a klipu) stejně jako při čtení Amerikány uvědomuje, jak se postupně Afričané emancipují, prozatím ve své vyšší střední třídě, která získává své životní zkušenosti na Západě. Čtivé, poučné a snad i optimistické ...
Měla jsem o Amerikáně nejprve pochybnosti, ale je úžasná. Plná naděje, předsudků, nových začátků, boje, lásky i zklamání. Jsem nadšená ♥
Mě Amerikána nadchla. Čekala jsem, že kniha bude jedna z mnoha rádoby intelektuálních eposů, které za pěknou obálkou skrývají nefalšovaný průměr. Amerikána je jiná. Lidská. Je vidět, že autorka píše od srdce a promítá do knihy samu sebe. Skvěle na mě zapůsobil popis americké povahy a i jiné podobné pasáže. Možná bych ocenila více pozadí, které za sebou skrývá Obinze. Taky v postavách bylo ze začátku těžké zorientovat, ale zhruba po třetině se kniha četla sama, ovšem není to úplně kniha, kterou přečtete na jeden zátah.
Asi to není čtení pro každého a mě nadchla asi proto, že jednoduše se mi dostala ve správnou chvílí do ruky. ...ale třeba se i vám kniha dostane ve správný čas do ruky.
Naprosto skvělá kniha. Bavila mě od začátku až do konce, čtivá, výstižná, obohacující a nemám nic, co bych snad vytkla. Kniha mi dala to, co slibovala - náhled do života Afričanů, jejich stěhování se za “lepším” životem do Ameriky nebo Británie a případné překážky i celkově větší rozhled v rasové otázce. Věci a zážitky obecné i osobnější, pocity, názory... Milostnou zápletku jsem také sledovala, ale nebylo to pro mě to hlavní. Knihu bych rozhodně doporučila!
Náhodná koupě, víceméně dle obálky a obrovské překvapení. Skvělá kniha. Nazvala bych ji jako milostný román, kde ale rozhodně nejde jenom o vztahy a o lásku.
Krom výborného příběhu Ifemelu se mi otevřela taky doteď úplně neznámá kapitola problematiky imigrujících Afričanů hlavně v Americe, ale nejen tam. Rozhodně doporučuji!
Černou jsem se stala až v Americe.
Velice komplexní kniha, příběh se dotkne života jak nižší tak vyšší vrstvy v Nigérii i Americe. A vlastně i Británii. Navíc dobře zvládnutý vývoj a psychologie postav. Hledání domova, rasa a samozřejmě láska, to jsou hlavní témata. Na to, jaký má kniha rozsah a délku, mě snad ani jednou nenapadlo. že by nějaká pasáž byla zbytečná nebo mě nudila. Sáhl jsem po ní na blind a opravdu nelituju, zhltnuto za dva dny.
Většinou si knihy vybírám dopředu a do knihovny přicházím pro knihy již připravené . V tomto případě to tak ale nebylo . Byl to náhodný výběr a těšila jsem se, že se dozvím něco o životě v Nigérii .
Něco jsem se jistě dozvěděla ,ale přesto jsem byla zklamaná .
A filozofování o rase mi někdy přišlo jako rádoby intelektuální tlachání .
Že jsou na světě různé rasy je snad stejně jasné jako,že je Země kulatá .
Že v Nigérii rasy neřeší je asi stejně jako u nás.
Myslím,že my bychom je také neřešili , kdyby nás k tomu nenutily ty jiné rasy neustálým tvrzením, jak jsou diskriminovány .
Nevím kolik bílých je v Nigérii .Moc jich asi nebude .
Velká část se odehrává v Americe , kam hlavní hrdinka odjíždí , stýká se s bílými i černými a ve svém blogu řeší pohled černých na život .
Prostě , dala bych 3,5* , ale to nejde , tak dávám 4* a nevím jestli doporučit nebo ne .
Zajímavý příběh z prostředí, o kterém běžný Evropan nic neví. Ifemelin příběh byl poutavý, autorka dobře líčí prostředí rodné Nigérie i pocity cizince v Americe. Co mě ale nebavilo byla linka o jejím vztahu k Obinzemu. Jeho životní cesta byla o dost nudnější a jeho myšlenkové pochody jsem často nechápala. Navíc jejich jakože osudový vztah mě moc nezajímal a tvořil ty nejzdlouhavější pasáže. Celkově bych ale řekla, že je to kniha zajímavá, kterou si stojí za to přečíst, minimálně kvůli obohacení kulturního rozhledu.
Amerikána ve mně zanechala neskutečně moc pocitů. Knihu jsem si zamilovala a opravdu doporučuji. Rozhodně jsem z ní nadšená a v každém případě jsem se při dočítání knihy s ní opravdu nerada loučila a uklidnila se tím, že si knihu rozhodně za nějaký ten rok chci přečíst znova. Amerikána je přesně ta kniha, která ve mně zanechá něco, co si chci po letech připomenout a dívat se z jiného (staršího) úhlu na věc. :)
Štítky knihy
Amerika přistěhovalci, imigranti západní Afrika Nigérie zfilmováno – TV seriál nigerijská literatura LagosAutorovy další knížky
| 2017 |  Amerikána |
| 2008 | Půl žlutého slunce |
| 2020 | Purpurový ibišek |
| 2018 | Feminismus je pro každého |
| 2018 | Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních |
Společenský román zabývající se problematikou rasy, která je, ať už se před tím mnozí snaží zavírat oči jak chtějí, v USA (a vlastně i kdekoliv jinde) bohužel stále aktuální. Hlavními hrdiny jsou zde Obinze a Ifemelu, dva mladí lidé z Nigérie - dříve milenci - snažící se splnit si svůj americký sen.
V knize se však příběh těchto dvou lidí vypráví vždy jen z pohledu toho jednoho, sledujeme zde souběžně dvě dějové linie a můžeme tak porovnat, jak si oba dva vedou. Příběh je ale spíše zaměřený na Ifemelu. Nejdřív se zde setkáváme s jejím pohledem na Ameriku očima Nigerejky, po letech, kdy se Ifelemu vrací zpátky domů, se však pohled obrací a najednou se díváme na Nigérii zase očima "Amerikány".
Abych tedy nejdřív zmínila + : Díky knize jsem se zamyslela nad spousty věcmi týkající se rasové problematiky, které by mě vlastně ani samotnou nenapadly.
a - : Konec knihy byl na mě moc sladký, očekávaný, uspěchaný. Pořád jsem čekala, že přijde nějaký zvrat, díky kterému to bude zajímavé a já si řeknu "wow, tohle bylo fakt super", ale bohužel. Nic takového se nestalo a kniha skončila tak, jak jsem vlastně už od její půlky očekávala. Co mě taky občas trochu mátlo bylo velké množství postav, jejichž jména se pletla - naštěstí ale v příběhu nebylo ale až tak důležité, kdo je kdo, nýbrž co tyto postavy říkaly. Jaké sdělení předávaly.