Andělé, dévové a duchové rostlin
Wolf-Dieter Storl

S praktickými návody k meditacím. Duchovně-duševní dimenze rostlin. Rostliny jsou mocnější, než si obvykle myslíme. Jako makroskopické bytosti předávají světelné síly kosmu a oživují zemský povrch. Staré kultury, kromě naší současné, vjedí o duchovně-duševních dimenzích rostlin. Ve snu nebo v extatických vizích šamanů se objevují rostliny jako božské bytosti, dévové či světelní andělé, kteří anktivně a vědomě zasahují do pozemského dění a lidských dějin. Tato kniha má být krokem k obnovení přerušené komunikace mezi člověkem a rostlinami. Příloha s praktickými návody k meditacím usnadní kontakt s duchy rostlin.... celý text
Duchovní literatura Esoterika, astrologie, okultismus
Vydáno: 2008 , Fontána (Dobra & Fontána)Originální název:
Pflanzendevas, 2002
více info...
Přidat komentář


Kniha plná zajímavých informací více z pohledu "duše" rostlin.
*Mohou tedy rostliny skutečně slyšet? Skeptická věda se přiblížila k názoru, že rostliny reagují na akustickou stimulaci. Tuto domněnku potvrzuje celá řada pokusů o působení hudby na růst rostlin. Jeden osvícený farmář a majitel plantáže zjistil, že polním plodům se nedaří v pásech půdy, kde plošný postřik chemikáliemi vyhubil hmyz a ptáky. Děje se tak třeba v sadech pomerančovníků na Floridě, kde je už dlouho "němé jaro" smutnou skutečností. Ovocné stromy trpí "úbytěmi" svého druhu. Majitelé plantáží nechali instalovat reproduktory, které nešťastné stromy obšťastňují ptačím zpěvem z magnetofonového pásku. Výsledkem jsou skutečně zdravější stromy a šťavnatější pomeranče, které obsahují až o 125 procent více přírodních vitamínů než průměrný plod. (Tompkins/Bird 1991: 137)
Výzkumy, které se snaží tento jev vysvětlit, poukazují na malé organely v cytoplasmě rostlinných buněk, které zřejmě fungují jako rezonanční tělesa a reagují na kmitočtové frekvence cvrlikání, bzučení a zpěvu. Tyto buněčné organely zvané mitochondrie působí na přísun energie do buněk v oxidačním procesu. Takže rostliny mohou přece jen "slyšet"! Není tedy tak docela scestné mínění přírodních národů, že síla bylin se dá probudit mocí slova, správného pořekadla či písně.


Kniha byla velmi zajímavá, obsahuje mnoho informací, které si většina lidí neuvědomuje a dává mnoho věcí do smysluplných souvislostí. Určitě stojí za přečtení! Jenom jedna malá výtka - autor klade velká omezení sobě (a čtenářům), když se chtějí setkat blíže s rostlinnou říší. Zřejmě si myslí, že rituály jsou nezbytné, já to vnímám jako omezující, ale jsem moc ráda, že jsem měla možnost si knihu přečíst a udělat si svůj názor:-)
Tahle knížka je fakt úúúlet!
Nebýt předešlého vědeckého čtiva, vůbec bych ji nepojal; nebýt předsevzetí dokončit každou načatou knihu, odložil bych ji!
Bez ní bych však neoslovil ani nehovořil s Jablečnou vílou, nepochopil, že za mým skutečným dospěním stojí životní etapa, kdy jsem v ruce, takřka denně, držel železo, protože "pomáhá naší spirituální podstatě zakotvit se v těle a ve hmotě, takže si můžeme vytvořit vlastní "já".
Železo umožňuje rozvahu, "duchapřítomnost". Jinými slovy: ztěžuje vypadnutí, "úlety", trans. Proto pověry naznačují, že dotyk železa nutí čarodějnice a vlkodlaky odložit jejich zvířecí podobu - tj. vyvádí je z jejich šamanské extáze, podvazuje jejich zvířecí instinkty ; blokuje přístup k vegetativním funkcím, ke kolektivnímu podvědomí, k divokým oblastem za plotem civilizace, za hranicemi naší kulturně určené osobnosti. Je to však právě toto "vypadnutí", "oddělení", a opuštění egoidního stavu vymykajícího se svému prostředí, co nám umožňuje zacházení s duchy a dévy rostlin."
A! Uvědomil jsem si, že, koutkem oka viděný had ve vodě, je hadem ve vodě, i když se nakonec, při řádném pohledu ukáže, že je to "jen" klacek, jehož odraz se vlní na hladině...
Je to kniha povinná, podněcuje a dráždí, ale pouze zasazená do řádného kontextu - jako solitér by mohla způsobit mnohá zmatení.
Nevěřím na skřítky, duchy, dévy, na druhou stranu mi bylo toto léto dovoleno nazývat mé oblíbené buky bratry a borovice sestrami, za což jsem nesmírně rád a doufám, že tomu tak bude i na přes rok; tak si vyberte....